3 VSPH 563/2012-A-11
KSPL 54 INS 7048/2012 3 VSPH 563/2012-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Jozefa anonymizovano , anonymizovano , bytem T. G. Masaryka 1, 362 36 Pernink, adresa pro doručování: Sedlečka 36, 362 72 Kyselka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2012, č.j. KSPL 54 INS 7048/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2012, č.j. KSPL 54 INS 7048/2012-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29.3.2012, č.j. KSPL 54 INS 7048/2012-A-6, uložil Jozefu Šuňalovi (dále jen dlužník), aby zaplatil do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně citoval ustanovení § 38 IZ, příslušná ustanovení vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, a vysvětlil účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při svém rozhodování vyšel z obsahu insolvenčního návrhu, podle něhož má dlužník splatné závazky vůči 5 věřitelům v celkové výši 781.000,-Kč. Příjmy dlužníka, jenž je rozvedený a má-podle údajů v návrhu-dvě vyživovací povinnosti, představují mzdu od zaměstnavatele ve výši 19.322,-Kč. Soud konstatoval, že náklady insolvenčního řízení mohou ovšem představovat i jiné výdaje, než jaké vyžádá uspokojení nároků správce, a že v dané fázi insolvenčního řízení také není jisto, zda bude oddlužení povoleno (srov. § 395 a § 396 odst. 1 IZ), či zda již povolené oddlužení bude schváleno (viz § 404 až 406 IZ); nelze ani předvídat, zda schválené oddlužení nebude v jeho průběhu zrušeno (§ 418 IZ). Všechna tato rozhodnutí mají vždy za následek řešení úpadku konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ, v němž jen odměna insolvenčního správce příslušející dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. dosahuje nejméně 45 tis. Kč. Soud prvního stupně s přihlédnutím k očekávaným výdajům na odměnu a náhradu nákladů správce za období od rozhodnutí o úpadku, stanovil výši zálohy ve výši Kč 5.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, namítal přitom, že v seznamu majetku, označil majetek v odhadní ceně 32.500,-Kč a dále uvedl, že má výnos z penzijního fondu ING ve výši 35.000,-Kč. Dlužník má proto za to, že soudu prokázal dostatečný majetek k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dlužník dále namítal, že nesouhlasí se zdůvodněním institutu zálohy, a to, že náklady insolvenčního řízení mohou představovat i jiné výdaje, než jaké vyžádá uspokojení nároků správce a že v dané fázi řízení není postaveno na jisto, zda bude oddlužení schváleno, což má za následek řešení úpadku dlužníka konkursem, v němž je odměna insolvenčního správce nejméně 45 tis. Kč. Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že není podnikatelem, návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, splňuje též podmínku z hlediska svého příjmu, uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek a v průběhu insolvenčního řízení neprojevoval lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností. Dlužník se domnívá, že soud neměl důvod uvažovat o možnosti zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení jeho úpadku nepatrným konkursem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu se podává, že se dlužník spolu s insolvenčním návrhem domáhal povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tvrdil, že jeho měsíční příjem činí 19.322,-Kč, je rozvedený a má vyživovací povinnost vůči 2 nezletilým dětem. Ze seznamu majetku a závazků se podává, že dlužník má více věřitelů s celkovými pohledávkami ve výši 781.000,-Kč, přičemž jeho jediným majetkem je pračka, lednice a televizor v ceně obvyklé ve výši 20.500,-Kč dále 2 nepojízdné osobní automobily zn. Citroën v ceně obvyklé ve výši 12.000,-Kč. Dlužník dále uvedl, že nemá žádné peníze na bankovních účtech, avšak má výnos-ING Penzijní fond-ve výši cca 35.000,-Kč.

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí. Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z toho plyne, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z dosud doložených údajů o majetkových poměrech dlužníka se podává, že dlužník by byl schopen při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, uhradit více než 30% svých závazků. Je tedy namístě stanovit odpovídající výši zálohy v relaci na předpokládanou odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce při oddlužení (§ 3 vyhl. č. 313/2007 Sb.), a to tak, aby v jeho počáteční fázi nechyběly finanční prostředky k úhradě těchto nároků insolvenčního správce. Insolvenční správce má nárok na hotové výdaje a odměnu i za dobu od zjištění úpadku do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jde o prokázané hotové výdaje (v limitech dle vyhlášky) a o odměnu určenou soudem dle § 5 vyhlášky v přiměřené výši; takto bude honorována správcova činnost při zjištění a soupisu majetkové podstaty a při přezkumu. Odměnu přiměřenou této činnosti je tedy nutné předpokládat minimálně ve výši 5.000,-Kč. Není důvodu hodnotit takovou činnost správce jinak při konkursu a jinak při oddlužení. Soudem stanovená výše zálohy se proto odvolacímu soudu jeví jako přiměřená.

Soud prvního stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše, odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. května 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva