3 VSPH 562/2016-A-22
KSCB 26 INS 29136/2015 3 VSPH 562/2016-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků: a) Jaromír anonymizovano , anonymizovano , IČO: 45443912, b) Zdeňka anonymizovano , nar. 28.5.1955, IČO: 45434620, oba bytem Kamenná, Klažary 4, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. prosince 2015, č.j. KSCB 26 INS 29136/2015-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. prosince 2015, č.j. KSCB 26 INS 29136/2015-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Odkazuje na ustanovení § 3, § 103, 104, 128 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), vyšel z toho, že dlužníci se domáhají zjištění hrozícího úpadku a jeho řešení oddlužením. Svůj návrh však řádně neodůvodnili, když tento postrádá vylíčení všech rozhodných skutečností, které jejich návrh osvědčují. To se omezuje na tvrzení, že součet hodnot jejich závazků převyšuje hodnotu jejich movitého a nemovitého majetku. Konstatoval, že návrh neobsahuje konkrétní údaje alespoň o dvou věřitelích, o výši jejich pohledávek a době jejich splatnosti včetně uvedení okolností, svědčících o tom, že dlužníci nebudou schopni splnit podstatnou část svých. Návrh také postrádá zákonem stanové přílohy v podobě seznamu majetku a závazků. Proto dospěl k závěru, že návrh, jehož vady nelze odstranit dle § 43 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), je třeba odmítnout.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a navrhli zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně. Namítají, že jejich návrh nebyl odmítnut v zákonem stanovené lhůtě 7 dnů. Jsou přesvědčeni, že řádný seznam majetku a závazků, včetně označení svých věřitelů v návrhu uvedli. Ve formuláři není uvedeno, že důvody návrhu je třeba v bodě 7 formuláře více rozepsat. Uvedli zde proto pouze hlavní a rozhodující skutečnost. Dlužníci nemají právní vzdělání a ani prostředky na zastoupení advokátem. isir.justi ce.cz

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 97 odst. 1 a 5 InsZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1, 2 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 4 InsZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle § 103 odst. 2, 3 InsZ v insolvenčním návrhu musí být (vedle obecných náležitostí podání a označení insolvenčního navrhovatele, dlužníka a popřípadě jejich zástupců dle § 103 odst. 1 InsZ) uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny (vyjma povinných příloh podle § 104 InsZ) však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek, či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z ní plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 (dříve bodu 6) formuláře projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh , a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 InsZ), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 InsZ, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků (jak pro úpadek ve formě platební neschopnosti, tak pro jen hrozící úpadek je podstatné, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti-viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 88/2010).

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného rozhodnutí R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že zjištění soudu prvního stupně, ze kterých ve svém rozhodnutí vychází, jsou správná. Dlužníci svůj návrh řádně neodůvodnili. Kolonka č. 7 formuláře, za jehož použití byl návrh podán, vyhrazená pro uvedení skutečností, které podání insolvenčního návrhu odůvodňují, obsahuje pouze obecná tvrzení o tom, že součet hodnot závazků převyšuje hodnotu movitého a nemovitého majetku. Konkrétní údaje, jimiž dlužníci svůj návrh odůvodňují, přitom nelze zjistit ani ze seznamů majetku a závazků, neboť ty k návrhu nebyly připojeny. Obsahuje-li některé údaje o věřitelích dlužníků, jeho závazcích vůči nim a jejich majetku toliko návrh na povolení oddlužení, je taková okolnost z hlediska posuzování projednatelnosti insolvenčního návrhu bez významu.

Z uvedeného plyne, že dlužníci v insolvenčním návrhu, jímž se domáhají zjištění svého hrozícího úpadku, nevylíčili řádně skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že nebudou schopni řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků, tj. že jim hrozí úpadek (resp. že v budoucnu nastane jejich platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 InsZ). K odmítnutí návrhu pro absenci zákonem předepsaných náležitostí tudíž došlo dle § 128 odst. 1 InsZ důvodně.

Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto i kdyby dlužníci k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení svůj návrh o chybějící údaje doplnili, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Vytýkají-li dlužníci soudu prvního stupně nedodržení zákonem stanovené lhůty pro vydání jeho rozhodnutí, nelze než konstatovat, že lhůta stanovená insolvenčnímu soudu k odmítnutí insolvenčního návrhu v § 128 odst. 1 InsZ je lhůtou pořádkovou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, R 26/2011). Její případné nedodržení nemá tedy na správnost napadeného rozhodnutí žádný vliv.

Okolnosti, že dlužníci, jak tvrdí ve svém odvolání, nemají právní vzdělání ani prostředky na zastoupení advokátem, jsou nevýznamné. K řádnému skutkovému odůvodnění insolvenčního návrhu žádného odborného vzdělání není třeba. To ostatně již bylo vysvětleno v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18.4.2016, č.j. 4 VSPH 563/2016-A-16, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání dlužníkům osvobození od soudních poplatků a neustanovení jim zástupce pro řízení.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníků končí. Taková okolnost jim nebrání k podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž bude splňovat všechny zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. června 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková