3 VSPH 559/2012-A-16
KSCB 26 INS 5047/2012 3 VSPH 559/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Bohumíra anonymizovano , anonymizovano , bytem 382 78 Lipno nad Vltavou 70, IČO 16828321, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 5047/2012-A-9 ze dne 23. března 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 5047/2012-A-9 ze dne 23. března 2012 se mění tak, že dlužníku se ukládá zaplatit do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč; jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 26 INS 5047/2012-A-9 ze dne 23.3.2012 uložil dlužníku Bohumíru Kvapilovi (dále jen dlužník), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu nebo do jeho pokladny zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že účelem zálohy je zejména překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a tím umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Pokud bude úpadek dlužníka řešen konkursem, bude odměna insolvenčního správce dle vyhl. č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) činit minimálně 45.000,-Kč. Tato odměna se spolu s náhradou správcových hotových výdajů hradí z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Prostředky získané tímto zpeněžením však insolvenční správce v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je tedy nemůže.

Soud při svém rozhodování vycházel dále z toho, že dlužník podle seznamu majetku, který připojil k insolvenčnímu návrhu, vlastní pozemek parc.č. 75/88 o výměře 79 m2, zapsaný na LV č. 585 pro obec a k.ú. Lipno, který zajišťuje pohledávku Finančního úřadu v Českém Krumlově, dále vlastní osobní automobil Opel Frontera, nákladní automobil skříňový KIA SORENTO, plazmovou televizi Samsung úhlopříčka 102 cm a drobné movité věci. V současné fázi řízení však nelze ani přibližně odhadnout, zda se podaří majetek dlužníka zpeněžit a za jakou cenu, stejně jako nelze předvídat, zda do majetkové podstaty bude náležet ještě nějaký jiný zpeněžitelný majetek. Proto není ani zřejmé, jaká bude výše odměny insolvenčního správce a ostatních nákladů insolvenčního řízení.

Z těchto důvodů soud rozhodl o povinnosti zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši. K tomu dodal, že dlužník jako podnikatel byl podle § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu dlužník nehospodařil s finančními prostředky společnosti náležitě a použil je k jinému účelu a v důsledku toho není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k jeho tíži.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby mu byla povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení prominuta, nebo aby byla tato záloha alespoň podstatně snížena. Uvedl, že požadovanou částku není schopen zaplatit, neboť v současné době nedisponuje žádnými finančními prostředky, vlastní jen majetek uvedený v návrhu. Svoji podnikatelskou činnost byl nucen fakticky ukončit a nemá žádný jiný zdroj příjmů. Má nezletilou dceru a musí se nyní starat, aby mohl na její potřeby a chod domácnosti přispívat. Za dané situace bude nucen přihlásit se u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a doufat, že se mu podaří najít práci a případné náklady insolvenčního řízení uhradit dodatečně. Podnikal od roku 1991 a vždy se snažil svým závazkům dostát. V současné době se ale dostal do tak složité situace, že ji bez insolvenčního řízení není schopen řešit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Soud prvního stupně správně vystihl účel institutu zálohy dle § 108 IZ co náhradního zdroje úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a záruky úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu vyplývá, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 27.2.2012 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Popsal okolnosti, pro něž se při svém podnikání-provozování hostinské činnosti-dostal do ekonomických potíží, které vedly k jeho neschopnosti uhradit závazky z podnikání. Podle insolvenčního návrhu je dlužník bez zaměstnanců, má 26 závazků vůči 22 věřitelům, které jsou vesměs splatné déle než 30 dnů, nebo dokonce déle než 3 měsíce. Nemá žádný finanční majetek ani pohledávky za třetími osobami. Jeho majetek tvoří jednak pozemek parc.č. 75/88 o výměře 79 m2, zapsaný na LV č. 585 pro obec a k.ú. Lipno, k němuž má Finanční úřad v Českém Krumlově zřízeno zástavní právo k zajištění své pohledávky ve výši 99.343,-Kč, a dále osobní automobil Opel Frontera (rok výroby 1996), nákladní automobil skříňový KIA SORENTO (rok výroby 2005 s pořizovací cenou 360.000,-Kč), plazmová televize Samsung z roku 2007 a věci osobní potřeby (jízdní kolo, moped Korado, mobilní telefon, rybářské a lovecké potřeby, oblečení).

V daném případě nebude možné řešit úpadek dlužníka jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 IZ), v němž náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce-ta dosahuje v případě jejího určení dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně částky 45 tis. Kč. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužníka (včetně zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ).

Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně potud, že v dané fázi řízení nelze s dostatečnou jistotou předvídat, zda se všechen dlužníkův majetek podaří zpeněžit a jakého výtěžku může být takovým zpeněžením dosaženo, zvláště když dlužník sám neuvedl žádné údaje, z nichž by bylo možno usuzovat na současnou reálnou hodnotu jeho majetku (zejména jeho nemovitosti-pozemku a automobilů, u nichž lze z příloh návrhu zjistit v zásadě jen jejich stáří, nikoli současný technický stav). Nelze přitom přehlédnout, že dlužníkova nemovitost je zatížena zástavou, a případný výtěžek z jejího zpeněžení tudíž bude použit k uspokojení zástavního věřitele postupem dle § 298 a 299 IZ. Jelikož nejsou k dispozici údaje svědčící předpokladu, že výtěžek ze zpeněžení této zástavy (po odečtení nákladů spojených s její správou a zpeněžením v limitech § 298 odst. 2 IZ a po odečtení částky připadající na odměnu správce z tohoto zpeněžení dle § 1 odst. 2 vyhlášky) převýší pohledávku, která je danou zástavou zajištěna, nelze důvodně očekávat žádný přebytek tohoto výtěžku. Jinak řečeno, u dlužníkovy zastavené nemovitosti lze očekávat její využitelnost jen k uspokojení zajištěného věřitele a (zčásti) těch dílčích nákladů insolvenčního řízení, které souvisí jen s touto nemovitostí. Ani u ostatního dlužníkova majetku (automobilů a dalších movitých věcí, které konkursu podléhají) ovšem zatím nelze předvídat, zda se jeho zpeněžením podaří získat finanční prostředky, které postačí k úplné úhradě všech nákladů insolvenčního řízení, či v jakém časovém horizontu se tak stane. Přitom je zřejmé, že proces zpeněžování dlužníkova majetku insolvenčním správcem (nehledě na ostatní jeho činnosti související se soupisem majetkové podstaty a přezkoumáním přihlášených pohledávek) si vyžádá okamžité náklady, které při absenci finančních prostředků dlužníka (který nemá žádné příjmy) je nutno zálohou zajistit.

Za této situace a s přihlédnutím k tomu, že určitého výtěžku z následného zpeněžení dlužníkova majetku se zřejmě podaří dosáhnout, považuje odvolací soud za postačující požadovat po dlužníku k zajištění úhrady sledovaných nákladů insolvenčního řízení (očekávaného nepatrného konkursu) zálohu jen ve výši 25.000,-Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. listopadu 2012 JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová