3 VSPH 558/2012-A-17
KSPL 29 INS 1656/2012 3 VSPH 558/2012-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Příšov 85, 330 11 Třemošná, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 1656/2012-A-12 ze dne 29. března 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 1656/2012-A-12 ze dne 29. března 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 1656/2012-A-12 ze dne 29.3.2012 odmítl insolvenční návrh dlužnice Lucie anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 24.1.2012 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením č.j. KSPL 29 INS 1656/2012-A-5 ze dne 1.3.2012 soud dlužnici podle § 104, § 128 odst. 2 a § 392 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů předložila mimo jiné seznam závazků. Přitom ji poučil o následcích nesplnění této výzvy spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu. Dlužnice na tuto výzvu, již obdržela 6.3.2012, reagovala podáním doručeným soudu dne 16.3.2012, ve kterém však nebyl obsažen úplný a řádný seznam závazků dlužnice s uvedením jejích věřitelů. Dále dlužnice odkázala na listiny předložené soudu v předcházejících řízeních. Ani přílohy předchozího insolvenčního návrhu dlužnice však neobsahovaly seznam závazků, který by splňoval zákonem stanovené požadavky.

Proto soud pro absenci uvedených povinných příloh (seznamů) insolvenční návrh dlužnice podle § 128 odst. 2 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Namítala, že byla soudem vyzvána k doplnění návrhu, což také učinila. Doložila tak všechny věřitele, které má, o jiných neví. Proto nechápe, proč byl její návrh zamítnut, neví jak jinak ho má podávat, než doplňovat ho o stále stejný seznam věřitelů. Domnívá se, že z její strany k žádné chybě nedošlo.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 občanského soudního řádu-o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Připojené seznamy dle § 104 IZ v tomto případě slouží jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 391 odst. 1 písm. a) IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník opatřit seznam majetku i údaji o pořizovací ceně a současné hodnotě majetku stanovenými v § 392 odst. 2 IZ).

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Jak plyne z ustálené judikatury, v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu viz judikaturu Nejvyššího soudu-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka proto nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne. Z obsahu spisu plyne, že dlužnice podala soudu dne 24.1.2012 insolvenční návrh spojený návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené k podání insolvenčního návrhu vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku, co do vylíčení rozhodujících skutečností, jež její úpadek osvědčují, však pouze uvedla, že v současnosti má minimálně 6 peněžitých závazků po splatnosti, které déle než 3 měsíce není schopna podle požadavků věřitelů splácet, úroky neustále narůstají. Proto žádá soud, aby rozhodl o jejím úpadku a pomohl jí dostat se z finanční tísně a tlaku exekutorů.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétně ničeho o svých majetkových a příjmových poměrech, ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačila své víceré věřitele. Dlužnice tak v insolvenčním návrhu nevylíčila skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Tato chybějící tvrzení nenabídla dlužnice ani prostřednictvím seznamu majetku a závazků, když ty k insolvenčnímu návrhu nepřipojila. Dlužnice totiž k insolvenčnímu návrhu (a návrhu na povolení oddlužení) nepřipojila vůbec žádné přílohy; místo toho žádala, aby byly do spisu založeny přílohy připojené k jejímu předešlému insolvenčnímu návrhu. Tím však nemohla být splněna její povinnost připojit k insolvenčnímu návrhu (a návrhu na povolení oddlužení) podanému dne 24.1.2012 seznamy majetku a závazků dle § 104 IZ, a to již z toho důvodu, že tyto seznamy musejí být zpracovány ke dni podání daného návrhu, tj. musejí dokládat stav majetku dlužníka a jeho závazků aktuální v době zahájení daného insolvenčního řízení. Tomuto požadavku by tudíž nemohly vyhovět seznamy připojené k předchozímu insolvenčnímu návrhu dlužnice, tedy k návrhu podanému dne 2.12.2011, na základě kterého bylo u Krajského soudu v Plzni vedeno insolvenční řízení dlužnice pod sp.zn. KSPL 29 INS 22397/2011. V něm však dlužnice-ani přes výzvu soudu dle § 128 odst. 2 IZ-nedoplnila návrh o řádný seznam závazků; místo toho předložila jen seznam svých věřitelů bez jejich řádného označení (uvedla jen jejich neúplné názvy) a bez specifikace pohledávek věřitelů (uvedla jen jejich důvod, nikoli však výši a splatnost). Seznam závazků předložený v předchozím insolvenčním řízení dlužnice tedy nemohl obstát, a pro tento nedostatek byl také její předchozí insolvenční návrh pravomocně odmítnut usnesením KSPL 29 INS 22397/2011-A-7 ze dne 2.1.2012.

Při zjištění, že insolvenční návrh dlužnice podaný dne 24.1.2012 postrádá vylíčení skutečností osvědčujících její úpadek, a že tedy ve smyslu § 103 odst. 3 IZ vykazuje vady bránící pokračovat v řízení, nebylo důvodu k tomu, aby soud prvního stupně-jak to učinil usnesením č.j. KSPL 29 INS 1656/2012-A-5 ze dne 1.3.2012-vyzýval dlužnici dle § 128 odst. 2 IZ k doplnění tohoto návrhu o předložení předepsaných příloh (seznamu majetku a závazků), a rovněž k doplnění návrhu na povolení oddlužení. Za této situace měl soud insolvenční návrh dlužnice-aniž by jí určil lhůtu k jeho doplnění-dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Nutno konstatovat, že dlužnice-ač byla ve výzvě o náležitostech požadovaných seznamů soudem poučena-ani následným doplňujícím podáním doručeným soudu dne 14.3.2012 insolvenční návrh o absentující seznamy nedoplnila. Nepředložila žádnou listinu, která by požadavkům seznamu majetku a požadavkům seznamu závazků vyhovovala, či kterou by vůbec jako takovýto jednotlivý seznam (opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti) koncipovala. Místo toho v doplňujícím podání bez dalšího pod písmenem a) označila exekučně zabavený osobní automobil s tím, že jiný majetek nevlastní, a pod písmenem b) označila 8 osob, o nichž lze jen z kontextu věci usuzovat, že se zřejmě má jednat o věřitele dlužnice. Jejich pohledávky však dlužnice nespecifikovala (důvodem, aktuální výší, vč. příslušenství, a splatností), nezmínila je totiž vůbec. Pod písmenem c) pak dlužnice uvedla, že veškeré listiny dokládající její úpadek předložila již s dříve podanými návrhy, a uzavřela prohlášením, že veškeré informace o těchto seznamech jsou správné a úplné .

Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice byly dány, a to nikoli až z toho důvodu, že dlužnice návrh v soudem stanovené lhůtě nedoplnila o předepsané přílohy (§ 128 odst. 2 IZ), ale již proto, že insolvenční návrh vykazuje popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala, a aby spolu s ním podala na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení. Předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 12. listopadu 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva