3 VSPH 557/2012-A-29
KSPA 56 INS 18360/2011 3 VSPH 557/2012-A-29

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem 566 01 Tisová 40, zast. JUDr. Evou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Rokycanova 114-Litomyšlské předměstí, 566 01 Vysoké Mýto, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 18360/2011-A-24 ze dne 6. března 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 18360/2011-A-24 ze dne 6. března 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 56 INS 18360/2011-A-24 ze dne 6.3.2012 zastavil insolvenční řízení dlužníka Aleše anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že v insolvenčním řízení dlužníka zahájeném k jeho návrhu dne 11.10.2011 bylo dlužníku podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) usnesením č.j. KSPA 56 INS 18360/2011-A-22 ze dne 16.12.2011 uloženo, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč. Současně ho soud poučil o následcích nezaplacení této zálohy. Rozhodnutí bylo dlužníku doručeno dne 22.12.2011 a nabylo právní moci dne 7.1.2012. Ve stanovené lhůtě končící dnem 14.1.2012, ani později však dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil. Proto soud postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Uvedl, že požadovanou zálohu nemohl uhradit v celé výši, protože byl nezaměstnaný, a o tom soudu napsal. Chtěl úhradu provést v průběhu dubna, kdy k tomu již bude mít finanční prostředky. Proto žádá odvolací soud o přezkoumání věci.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu plyne, že soud prvního stupně usnesením č.j. KSPA 56 INS 18360/2011-A-22 ze dne 16.12.2011 dlužníku uložil, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč. Toto usnesení bylo dlužníku (jeho právní zástupkyni) doručeno dne 22.12.2011. Protože je dlužník v zákonné patnáctidenní lhůtě běžící ode dne 23.12.2011 odvoláním nenapadl (místo toho podal dne 5.1.2012 jen žádost o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy o 1 měsíc), usnesení nabylo dne 7.1.2012 právní moci. V určené sedmidenní lhůtě, ani později, však dlužník stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, a tedy nesplnil povinnost, jež mu byla pravomocným soudním rozhodnutím uložena, přestože o možném následku nezaplacení zálohy dle § 103 odst. 3 IZ byl soudem poučen.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením, anebo-jak je tomu v dané věci-konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy uložené dlužníku v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Protože k rozhodné změně stavu věci nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení (majetkové poměry dlužníka, z nichž soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel, se v jeho prospěch nezměnily a dlužník zálohu neuhradil ani dodatečně, jak v odvolání avizoval), odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. listopadu 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva