3 VSPH 555/2015-B-13
KSPH 65 INS 25185/2014 3 VSPH 555/2015-B-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Vítězná 1573, 274 01 Slaný, adresa pro doručování: Jaroslava Seiferta 817, 273 09 Kladno-Švermov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 25185/2014-B-8 ze dne 13. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 32254/2013-B-13 ze dne 14. dubna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) neschválil dlužníkovo oddlužení (bod I. výroku), prohlásil na majetek dlužníka konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 65 INS 25185/2014-A-8 ze dne 29. září 2014 (Usnesení) rozhodl o dlužníkově úpadku a povolil jeho řešení oddlužením a na základě opatření předsedkyně insolvenčního soudu ustanovil dlužníkovi insolvenčního správce MTN-Insolvence v.o.s., IČO: 24740276 (Správce).

Insolvenční soud vysvětlil účel insolvenčního řízení, vyšel ze zjištění, že dlužník je ženatý, byť s manželkou nevede společnou domácnost a má jednu vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři, které bylo soudem stanoveno výživné ve výši 3.000,-Kč měsíčně. Dlužník je zaměstnán u společnosti NERA Hořovice spol. s r.o., IČO: 25676989, s čistým měsíčním příjmem ve výši 9.663,-Kč a stravným v celkové výši 18.959,-Kč, přičemž ze stravného má úmysl splácet částku ve výši 5.000,-Kč. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo včas celkem 10 věřitelů s pohledávkami ve výši 2.571.217,81 Kč. Pohledávka věřitelů č. 2, č. 3 a č. 10 v celkové výši 2.143.741,66 Kč je zajištěna majetkem dlužníka. Ze zprávy insolvenčního správce z 21.11.2014 (dok. B-1) zjistil, že v mezidobí od zjištění úpadku neplnil svou povinnost uloženou mu v Usnesení pod bodem XIII. výroku, tj. platit zálohy na náklady insolvenčního řízení měsíčně 1.089,-Kč za každý byť i započatý kalendářní měsíc od nabytí jeho účinků.

Z přezkumného jednání a schůze věřitelů konané dne 1.12.2014 se dlužník omluvil z důvodu pracovní vytíženosti, omluvu zaslal 26.11.2014. Insolvenční soud jednání odročil na 13.1.2015, dlužník se však bez omluvy k tomuto jednání nedostavil; vyrozumění o jeho konání mu bylo doručeno fikcí 18.12.2014, přičemž insolvenčnímu soudu ani Správci není známa jiná adresa dlužníka než ta, na níž je doručováno a kterou uvádí dlužník v insolvenčním návrhu jako adresu pro doručování (Kladno-Švermov, Jar. Seiferta 817).

Cituje § 405 odst. 1, § 395 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ) a odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci sen.zn. VSOL 671/2012 z 19.9.2012 (dok.B-10) a Vrchního soudu v Praze sen.zn. 2 VSPH 940/2013 z 2.1.2014 (dok. B-17), dospěl k závěru, že dlužník neprojevuje aktivní zájem o řešení své situace, je nekontaktní, nedostavil se bez omluvy k nařízenému jednání (nemohl být poučen o možnosti navýšení nabídky pro nezajištěné věřitele), a usuzuje proto o jeho lehkomyslném a nedbalém přístupu k plnění povinností v rámci insolvenčního řízení dle § 395 odst. 2 IZ. Rovněž má za zřejmé, že v chování dlužníka lze spatřovat nepoctivý záměr. Částku ve výši 5.000,-Kč mající původ ve vyplaceném stravném nepovažuje za jistou a spíše účelově stanovenou a dovodil tak, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by byla nižší než 30 % jejich pohledávek.

S ohledem na výše uvedené insolvenční soud oddlužení dlužníka neschválil a rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem s tím, že jej projedná jako konkurs nepatrný za podmínek § 314 odst. 2 IZ.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Popírá, že by ho Správce či jeho kancelář písemně upozorňovala na povinnost dostavit se na schůzi věřitelů konanou dne 13.1.2015 s tím, že z předchozí schůze konané dne 1.12.2014 se řádně omluvil. S ohledem na program věřitelské schůze se mylně domníval, že jeho přítomnost nebude vyžadována, když v programu nebyl výslech dlužníka zmíněn. K otázce stravného ve výši 5.000,-Kč uvedl, že se jedná o složku jeho příjmu, která je závislá na tom, jak často bude vyslán do zahraničí, proto uvedl tuto částku jako minimální neboť fakticky bude vyšší. K upřesnění svého návrhu v tomto ohledu nebyl insolvenčním soudem vyzván. Nabízenou částku nepovažuje za účelovou, jen má obavy hradit více, když tato složka jeho příjmu není pěvně stanovena. Nesouhlasí se závěrem, že k plnění povinností v rámci insolvenčního řízení přistupuje lehkomyslně, naopak se svými častými výjezdy do zahraničí snaží svůj příjem navýšit. Rovněž kontaktoval soud za účelem zjištění, kam má posílat odměnu správci. Ten ho odkázal na Správce, který mu však nic nesdělil, proto z vlastní iniciativy poukázal Správci na jeho adresu částku 3.000,-Kč. Zopakoval důvod, pro který se dostal do stávající finanční situace a požádal insolvenční soud o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr (písm. a/), že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm. b/).

Podle § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Proto dospěje-li soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1 IZ).

Z insolvenčního spisu plyne, že Usnesením insolvenční soud zjistil dlužníkův úpadek a povolil jeho řešení oddlužením, přičemž dlužník v návrhu na povolení oddlužení navrhoval, aby se tak stalo plněním splátkového kalendáře. Podle zprávy Správce ze dne 21.11.2014 (dok. B-1) se do insolvenčního řízení přihlásilo 10 věřitelů s pohledávkami ve výši 2.524.270,31 Kč s tím, že žádná z nich není podmíněná, a že pohledávky v rozsahu 2.470.125,17 Kč byly přihlášeny jako vykonatelné. Jako zajištěné byly přihlášeny pohledávky o celkové výši 2.143.741,66 Kč (nezajištěné pohledávky činí 380.528,65 Kč) a jsou zajištěny jednotkou č. 1573/25 umístěné v budově č.p. 1573 (a s tím souvisejícími spoluvlastnickými podíly na pozemku a společných částech budovy) v k.ú. Slaný, obec Slaný; hodnota této nemovitosti není Správci zatím známa, jiný majetek dle seznamu majetku dlužník nevlastní. Dlužník je v současné době zaměstnán u společnosti NERA Hořovice s.r.o. jako řidič, jeho čistý měsíční příjem činí 9.663,-Kč a dále dostává stravné ve výši 18.959,-Kč, z něhož hodlá hradit ve prospěch svých věřitelů částku 5.000,-Kč. Dlužník je ženatý (s manželkou nežije ve společné domácnosti) a má soudem stanovenou vyživovací povinnost k nezletilé dceři ve výši 3.000,-Kč měsíčně. Zjištěný majetek po zpeněžení poslouží k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, lze proto uvažovat pouze o oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů by při dosavadním příjmu ve výši 9.663,-Kč a stravném ve výši 5.000,-Kč by činilo 50,88 %. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 1.12.2014 vyplynulo, že věřitel č. 8 vzal pohledávku P-10 v celém rozsahu zpět. Předmětem přezkum rovněž nebyla pohledávka věřitele č. 1 v souladu s ustanovením § 170 písm. d) IZ. Ostatní pohledávky Správce uznal a má je za zjištěné tak, jak byly přihlášeny. Ze schůze věřitelů konané dne 1.12.2014 se dlužník řádně omluvil. O konání schůze věřitelů dne 13.1.2015 byl řádně informován (dok. B-6, doručení vykázáno fikcí dne 18.12.2014), dlužník se však bez omluvy na schůzi nedostavil.

Z protokolu o schůzi věřitelů konané 13.1.2015 se podává, že bylo včas přihlášeno 9 věřitelů s pohledávkami ve výši 2.517.217,81, zajištění věřitelé jsou č. 2, č. 3 a č. 10. Správce konstatuje, že dlužníka o konání věřitelské schůze písemně obeslal, podmínky splátkového kalendáře by dlužník splnil ve výši 50,9 %, nicméně vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavil, lze usuzovat o jeho lehkomyslném přístupu v insolvenčním řízení od počátku. Správce uvedl, že z čistého příjmu ve výši 9.663,-Kč s vyživovací povinností ve výši 3.000,-Kč dlužník neuhradí pro účely oddlužení ani na odměnu správce ničeho. Vzhledem k tomu, že částka stravného ve výši 5.000,-Kč se jeví jako nedostačující a pro účely insolvenčního řízení jako nevymahatelná a s ohledem na dosavadní chování dlužníka, insolvenční soud oddlužení neschválil a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu, že dlužníkův čistý měsíční příjem ve výši 9.663,-Kč nepostačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v minimální výši 30 %, jeho nabídka k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů musí činit alespoň 112.042,-Kč (/2.517.2317,81-2.143.741,66/ x 30%) po připočtení nároků Správce za dobu trvání splátkového kalendáře ve výši 65.340,-Kč (1.089 x 60) a výživného na nezletilé dítě ve výši 180.000,-Kč (3.000 x 60), tj. celkem 357.383,-Kč za celou dobu oddlužení, resp. 5.956,-Kč měsíčně. Dlužník však nabízí z čistého příjmu 9.663,-Kč při zákonných srážkách v rozsahu, v jakém se srážejí při výkonu rozhodnutí nebo exekuci příjmy povinného na uspokojení přednostních pohledávek, činí měsíčně jen 1.344,-Kč, za celou dobu trvání splátkového kalendáře 80.640,-Kč, jež není dostatečná ani na uspokojení pohledávek z výživného a nákladů insolvenčního řízení.

Pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pak nelze vzít v potaz stravné, jež dlužník nabízí v rozsahu 5.000,-Kč, neboť se jedná o platby, jež srážkám nepodléhají z následujících důvodů.

Podle § 276 o.s.ř. srážky ze mzdy lze provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Srážky ze mzdy se podle § 277 o.s.ř. provádějí z čisté mzdy. Mzdou se podle ustálené judikatury rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci (§ 109 odst. 2 zák. práce). Do mzdy se započítávají mzda za práci přesčas, mzda za práci ve svátek, mzda za noční práci, mzda za práci ve ztíženém pracovním prostředí, mzda za práci v sobotu a v neděli, mzdové příplatky, naturální požitky apod. Předmětem exekuce srážkami ze mzdy jsou i náhrady mzdy (§ 299). Výkonu rozhodnutí podléhají též peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty z jiné závislé

činnosti, která plní funkci mzdy, a jsou povinnému jako pravidelně se opětující odměňování vykonané práce vyplácena jinou fyzickou nebo právnickou osobou. Předmětem výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy oproti tomu není jednorázová odměna za práci, náležející povinnému na základě dohody o provedení práce. Do mzdy se nezapočítávají ani náhrady výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (§ 151 zák. práce), tj. cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště (§ 156 a násl. zák. práce), náhrady při přeložení (§ 165 zák. práce), cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě (§ 166 a násl. zák. práce) a náhrady při výkonu práce v zahraničí (§ 172 zák. práce). Tzv. stravné či zahraniční stravné je ve smyslu citovaných ustanovení cestovní náhradou při pracovní cestě, nepodléhá tak srážkám ze mzdy a je příjmem nepostižitelným (srov. také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 69 INS 405/2010, 3 VSPH 296/2010-B-15).

Z uvedeného plyne, že do nabídky nezajištěným věřitelům nelze pojmout dlužníkem uváděné náhrady diety ze zahraničních cest, a protože dlužník nemá jiný příjem, byť od třetí osoby, příjem dlužníka za uvedené situace není dostatečný ke splnění účelu oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30%.

Zároveň nelze přehlédnout dlužníkův nedbalý přístup k insolvenčnímu řízení, když mu byla zvlášť doručena obsílka k přezkumnému jednání (1.12.2014) a na schůzi věřitelů (13.1.2015), na níž se bez omluvy nedostavil, ač mu zásilka obsahující předvolání byla řádně doručena fikcí podle občanského soudního řádu. Odvolací námitka, že nevěděl, že se schůze věřitelů má účastnit, je účelová, neboť je účastníkem insolvenčního řízení a zásilka by mu nepochybně jinak nebyla doručována zvlášť (§ 75 IZ).

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení proto jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. ledna 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková