3 VSPH 555/2013-B-14
KSUL 81 INS 32068/2012 3 VSPH 555/2013-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem 431 43 Hrušovany 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 32068/2012-B-5 ze dne 13. března 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 32068/2012-B-5 ze dne 13. března 2013 se v bodech I. až XII. a XIV. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 81 INS 32068/2012-B-5 ze dne 13.3.2013 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka Pavla anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře a v bodě II. výroku zamítl jeho návrh na stanovení měsíční splátky ve výši 6.000,-Kč. V bodě III. výroku soud dlužníku uložil, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky, nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, platil těmto věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to tak, že správce si z této částky ponechá odměnu ve výši 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, tj. celkem 900,-Kč zvýšených o DPH, jestliže je správce plátcem této daně, a zbytek rozdělí mezi označené nezajištěné věřitele v poměru, který soud v tomto bodě výroku určil. V bodě IV. výroku soud stanovil termín první splátky ke dni 30.4.2013 s tím, že bude provedena ze mzdy vyplácené dlužníku zaměstnavatelem HS UMFORMTECHNIK, s.r.o. Tomuto plátci mzdy soud v bodě VIII. výroku přikázal, aby po doručení tohoto usnesení prováděl ze mzdy dlužníka srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a aby takto sražené částky poukazoval insolvenčnímu správci. V bodě VI. výroku soud přiznal insolvenčnímu správci náhradu hotových výdajů vzniklých před schválením oddlužení ve výši 72,-Kč (vč. DPH) a odměnu (vč. DPH) za leden 2013 ve výši 543,75 Kč a za únor 2013 ve výši 907,50 Kč s tím, že úhrada těchto nároků v celkové výši 1.433,25 Kč bude po právní moci usnesení provedena ze zálohy na náklady insolvenčního řízení složené dlužníkem. V bodě VII. výroku soud rozhodl, že odměna a náhrada hotových výdajů za trvání splátkového kalendáře náleží správci od března 2013. V bodě IX. výroku insolvenčnímu správci uložil, aby částky určené k uspokojení nepřezkoumaných pohledávek věřitelů č. 9, 10 a 11 (přihlášky č. 11, 12 a 13) těmto věřitelům nevyplácel až do okamžiku, kdy budou jejich pohledávky zjištěny. K přezkoumání těchto pohledávek soud v bodě XV. výroku nařídil na den 24.4.2013 zvláštní přezkumné jednání s tím, že v bodě XVI. výroku insolvenčnímu správci stanovil lhůtu, ve které má předložit příslušný seznam přihlášených pohledávek určených ke zvláštnímu přezkumnému jednání. V dalších bodech výroku soud konstatoval, že do zvolení věřitelského výboru bude sám vykonávat jeho působnost, a uložil insolvenčnímu správci a dlužníku další procesní povinnosti.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSUL 81 INS 32068/2012-A-9 ze dne 28.1.2013 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Na přezkumném jednání konaném dne 13.3.2013 zůstaly nepřezkoumány pouze pohledávky věřitelů č. 9, 10 a 11 (přihlášky č. 11, 12 a 13), ostatní přihlášené pohledávky byly zcela zjištěny, když ani dlužník žádnou z nich nepopřel. Bezprostředně na následující schůzi věřitelů, která měla mimo jiné rozhodnout o způsobu oddlužení dlužníka, se žádný věřitel nezúčastnil ani soudu nedoručil hlasovací lístek. Insolvenční správce podal zprávu o své dosavadní činnosti a sdělil, že oddlužení formou splátkového kalendáře považuje za vhodný způsob řešení dlužníkova úpadku. Celkový objem přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů činí 942.672,-Kč, z čehož 30 % představuje částku 282.801,60 Kč. Dlužník pobírá mzdu od HS UMFORMTECHNIK, s.r.o. v průměrné čisté měsíční výši 22.584,-Kč, z níž u dlužníka bez vyživovacích povinností lze srazit zabavitelnou částku 13.485,-Kč. Z té by po odečtení částky 1.089,-Kč (750,-Kč + 150,-Kč + DPH) připadající na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce zbývala k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů splátka 12.396,-Kč, za 60 měsíců by to bylo celkem 743.760,-Kč. Do tohoto výpočtu soud zahrnul i nepřezkoumané pohledávky věřitelů č. 9, 10 a 11, které budou přezkoumány na nařízeném zvláštním přezkumném jednání s tím, že na ně připadající částky bude správce do doby jejich zjištění deponovat na účtu.

Při neúčasti věřitelů na jejich schůzi soud sám rozhodl o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ), když shledal, že s ohledem na rozsah majetku dlužníka a výši jeho příjmů jedině tato forma oddlužení přichází v úvahu. Návrh na povolení oddlužení byl právně perfektní a podaný k tomu oprávněnou osobou, přičemž v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by schválení oddlužení bránily (§ 405 IZ).

Součástí návrhu na povolení oddlužení byl návrh dlužníka na stanovení nižší než zákonem určené měsíční splátky, a to ve výši 6.000,-Kč. Soud ale dospěl k závěru, že tomuto návrhu nelze vyhovět, neboť dlužníkem navržená výše měsíční splátky neumožňuje uspokojit věřitele v rozsahu vyšším než 50 % jejich pohledávek. Nejsou tak splněny podmínky stanovené v § 398 odst. 4 IZ, a proto soudu nezbylo, než návrh dlužníka na stanovení měsíčních splátek ve výši 6.000,-Kč zamítnout.

Současně soud v souladu s § 406 odst. 2 a 3 IZ stanovil poměr, v jakém mají být jednotlivé pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojovány. Dle § 406 odst. 3 písm. d) IZ uložil příslušné povinnosti plátci mzdy dlužníka s tím, že insolvenční správce si ze zaměstnavatelem sražené částky ponechá 900,-Kč (s případnou DPH) na svoji paušální odměnu a náhradu hotových výdajů dle § 3 písm. c) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a zbytek rozvrhne mezi nezajištěné věřitele ve stanoveném poměru. Soud také rozhodl o úhradě nákladů insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení, které nejsou kryty paušálními částkami dle citovaných ustanovení prováděcí vyhlášky. Protože účinky povolení oddlužení nastaly až 28.1.2013, soud přiznal insolvenčnímu správci odměnu za leden pouze v poloviční výši (453,75 Kč, vč. DPH), a za únor v celé výši (907,50 Kč), celkem tedy ve výši

1.361,25 Kč, jakož i náhradu jeho hotových výdajů (poštovné) ve výši 72,-Kč (vč. DPH), a určil, že budou uhrazeny z dlužníkem složené zálohy. Přitom-veden závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 77 INS 6246/2012, 1 VSPH 905/2012-B-18 ze dne 26.7.2012-nepřiznal insolvenčnímu správci náhradu cestovného, neboť tyto náklady vznikly až v březnu 2013, tj. v měsíci, kdy nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a jako takové již podléhají režimu dle § 7 odst. 4 cit. vyhlášky.

Dále soud popsal postup při provádění srážek ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka a připojil poučení o účincích zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ ve spojení s § 411 IZ, o účincích schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře dle § 407 a § 409 IZ a o povinnostech dlužnice po dobu trvání účinků tohoto oddlužení dle § 412 odst. 1 IZ. Současně soud vysvětlil, z jakého důvodu při nezvolení věřitelského výboru na schůzi věřitelů nepřistoupil dle § 61 odst. 2 IZ ke jmenování prozatímního věřitelského výboru a rozhodl, že do jeho řádného zvolení na případné další schůzi bude jeho působnost vykonávat sám.

Proti tomuto usnesení, a to proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na stanovení nižší měsíční splátky v bodě II. výroku, se dlužník včas odvolal. Namítal, že nižší měsíční splátku ve výši 6.000,-Kč navrhl s představou, že postačí k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu větším než 50 %. Do insolvenčního řízení se ale přihlásili nezajištění věřitelé s celkově vyššími pohledávkami, než dlužník počítal, a navržená splátka tak již k jejich 50% uspokojení nestačí. K tomu vysvětlil, že své závazky řádně plnil do doby, než utrpěl vážný úraz elektrickým proudem. Po něm byl řadu měsíců v kómatu, následně utrpěl ztrátu paměti. Družka ho opustila a dlužník neměl k dispozici žádné doklady o svých závazcích. Za nastalé situace-po zjištění rozsahu přihlášených pohledávek nezajištěných pohledávek-navrhuje, aby mu soud umožnil nižší splátku ve výši 10.000,-Kč, která při zapravení nákladů a odměny insolvenčního správce postačí k úhradě nezajištěných pohledávek v potřebném nadpolovičním rozsahu. Věří, že soud přihlédne k jeho tíživé situaci a snaze nepoškodit věřitele v insolvenčním řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 IZ) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až § 402 IZ.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, s náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 2 IZ. Pokud soud prvního stupně dlužníkově žádosti jiné výše měsíčních splátek po jejím projednání (zcela) nevyhověl, je dlužník podle § 406 odst. 4 poslední věty IZ oprávněn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání.

V daném případě dlužník s insolvenčním návrhem spojil návrh na povolení oddlužení, které navrhl provést plněním splátkového kalendáře. V příslušné kolonce 15 formuláře návrhu na povolení oddlužení uplatnil požadavek stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, a to ve výši 6.000,-Kč. Kalkuloval, že za 5 let trvání splátkového kalendáře by takto poskytl plnění v celkové výši 360.000,-Kč, z nějž by uhradil insolvenčnímu správci celkem 64.800,-Kč a nezajištěným věřitelům zbytek v celkové výši 295.200,-Kč. To je více než 50 % jejich pohledávek, jež činí celkem 568.653,-Kč (polovina činí 284.327,-Kč). K odůvodnění své žádosti dlužník vysvětlil, že nemá vlastní bydlení a nevlastní žádné bytové zařízení, do problémů se splácením se dostal po úrazu elektrickým proudem, po kterém byl v kómatu, a od té doby si řadu věcí nepamatuje. Družka ho po úrazu opustila a zůstal zcela bez prostředků, takže nemohl své závazky plnit. V kolonce 9 návrhu na povolení oddlužení dlužník uvedl, že je svobodný bez vyživovacích povinností, má pouze nezajištěné věřitele s vykonatelnými pohledávkami v celkové výši 658.653,-Kč (správně 568.653,-Kč, jak uvedeno i v seznamu dlužníkových závazků). Dlužníkův čistý příjem ze zaměstnání činí

20.257,-Kč měsíčně, jemuž odpovídá zákonná splátka 11.493,-Kč měsíčně. Přitom k tomu, aby mohl při úhradě nároků správce uspokojit nezajištěné věřitele v potřebném minimálním zákonném rozsahu (částkou 189.551,-Kč), by bylo zapotřebí celkové plnění ve výši 254.351,-Kč, čemuž odpovídá měsíční splátka 4.239,-Kč.

Z obsahu spisu dále plyne, že ve lhůtě stanovené v usnesení č.j. KSUL 81 INS 32068/2012-A-9 ze dne 28.1.2013, jímž soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka a povolil oddlužení, byly do insolvenčního řízení přihlášeny pohledávky 11 nezajištěných věřitelů v celkové výši 942.672,-Kč, z nichž pohledávky 8 věřitelů ve výši 915.364,43 Kč byly zjištěny na následujícím prvním přezkumném jednání konaném dne 13.3.2013; zbývající pohledávky 3 věřitelů byly zjištěny po vydání napadeného usnesení-na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 24.4.2013.

Podle zprávy insolvenčního správce ze dne 3.3.2013 (B-3) dlužníkova zjištěná průměrná čistá měsíční mzda dosahovala výše 22.584,-Kč. Soud prvního stupně tak v zásadě správně kalkuloval, že takovému příjmu odpovídá (u dlužníka bez vyživovacích povinností) měsíční splátka 13.487,-Kč, z níž by po zapravení přednostních nároků insolvenčního správce (jeho odměny a náhrady hotových výdajů dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) ve výši 900,-Kč, s DPH 1.089,-Kč měsíčně, zbývala pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů částka 12.398,-Kč, jež by za 5 let trvání splátkového kalendáře umožnila uspokojení přihlášených nezajištěných pohledávek (posléze zcela zjištěných) v celkové výši 743.880,-Kč. K tomu, aby za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře mohlo dojít-při přednostní úhradě nároků správce v celkové výši 65.340,-Kč-k uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 % (tj. ve výši 371.940,-Kč), což vyžaduje celkové plnění ve výši 437.280,-Kč, musela by měsíční splátka dlužníka činit nejméně 7.288,-Kč. Proto byl vskutku neakceptovatelný návrh dlužníka, aby mu byla nižší než zákonná splátka určena částkou 6.000,-Kč, když ta by v rámci splátkového kalendáře nedávala předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 %.

Na schůzi věřitelů konané bezprostředně po skončení přezkumného jednání ovšem soud prvního stupně nikterak dlužníka neupozornil, že s ohledem na vyšší rozsah přihlášených nezajištěných pohledávek, než se kterým dlužník v návrhu počítal, jím navržená nižší splátka ve výši 6.000,-Kč nedává předpoklad alespoň 50% uspokojení, a k žádné úpravě výše požadované splátky ho nevedl. Jen bez dalšího zaprotokoloval, že dlužník k dotazu soudu uvedl, že trvá na návrhu na stanovení nižších splátek přesně tak, jak byl v návrhu na povolení oddlužení uveden, a nemá důvod ho jakkoli měnit. Na to soud uzavřel, že stávající dlužníkova nabídka pro splátkový kalendář je dostatečná, neboť dává předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu 79%.

Nejenže tak soud nevedl dlužníka k potřebné korekci výše požadované nižší měsíční splátky, ale především-jak plyne z napadeného usnesení-byl při rozhodování o této dlužníkově žádosti veden nesprávnou úvahou, že dlužníkem navrženou výší nižší splátky je zásadně vázán. V důsledku tohoto chybného názoru, který je v rozporu s výslovnou úpravou § 398 odst. 4 předposlední věty IZ, soud vůbec nezvažoval, jaká splátka, vyšší než dlužníkem navržená (vyhovující limitu min. 50% uspokojení nezajištěných pohledávek), by byla odpovídající, a tudíž ani nijak nezkoumal, zda jsou splněny i ostatní předpoklady, za kterých dle § 398 odst. 4 IZ je možno této žádosti vyhovět.

Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně se v důsledku popsaného chybného právního posouzení věci dlužníkovou žádostí o stanovení nižších splátek řádně nezabýval a zamítavě o ní rozhodl, aniž ji posoudil a projednal, jak náleží.

Proto odvolací soud napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. vyjma bodů XIII., XV. a XVI. výroku, podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud (na schůzi věřitelů k tomu svolané) dlužníkův návrh na stanovení nižších měsíčních splátek řádně-v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu-projedná a podle výsledku toho projednání znovu rozhodne o způsobu oddlužení a o výši splátek, bude-li oddlužení ve formě splátkového kalendáře opět schváleno. Pro potřeby dalšího řízení-ohledně posuzování podmínek pro vyhovění žádosti o nižší splátky-odvolací soud poukazuje na závěry vyjádřené v jeho usnesení č.j. KSUL 81 INS 16496/2012, 3 VSPH 321/2013-B-17 ze dne 28.6.2013. Stran rozhodování o nárocích insolvenčního správce za jeho činnost konanou v období od rozhodnutí o úpadku dlužníka do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pak odvolací soud poukazuje na závěry vyjádřené v řadě jeho rozhodnutí (např. v usnesení č.j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27 ze dne 19.5.2011 či v usnesení č.j. KSLB 76 INS 2069/2010, 3 VSPH 1178/2010-B-39 ze dne 19.5.2011), na nichž nemá důvodu ničeho měnit.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 19. srpna 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová