3 VSPH 553/2010-A-10
KSPL 54 INS 3203/2010 3 VSPH 553/2010-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Nýrsko, Náměstí 122, zast. Mgr. Martinem Jančou, advokátem se sídlem Plzeň, Mikulášské nám. 11, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 2010, č.j. KSPL 54 INS 3203/2010-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 2010, č.j. KSPL 54 INS 3203/2010-A-5, se mění tak, že se dlužnici ukládá uhradit do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,--Kč; jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 28.4.2010, č.j. KSPL 54 INS 3203/2010-A-5, uložil Janě anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,--Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl s odkazem na § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ), že účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout nedostatek finančních prostředků po případném rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, včetně poskytnutí záruky úhrady jeho odměny. Uzavřel, že vyměřenou zálohu považuje za přiměřenou, neboť v obdobné věci rozhodl i Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 1 VSPH 81/2009-A-12, v insolvenční věci sp. zn. KSPL 54 INS 372/2009).

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítla, že s ohledem na její majetkové a finanční poměry, jež hodlá řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře, by jí měla být poskytnuta úleva v placení této zálohy obdobně jako při osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o.s.ř., a pokud nebude možné ji od této úhrady osvobodit, navrhla prodloužení lhůty k její úhradě, event. aby ji insolvenční soud nevymáhal.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno. Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především, jak správně podotkl soud prvního stupně, překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Ze spisu vyplývá, že se dlužnice domáhá insolvenčním návrhem ze dne 29.3.2010 vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž má závazky vůči 12 věřitelům, její majetek tvoří kromě automobilu značky Ford Escort z r. 1995 pouze věci osobní potřeby a běžné vybavení domácnosti a její současný čistý příjem činí 15.942,-Kč měsíčně. Z příjmu by byla schopna svým nezajištěným věřitelům po dobu 5 let splácet 8.219,--Kč, z něhož však bude přednostně uspokojována pohledávka soudním rozhodnutím stanovené měsíční vyživovací povinnosti ve výši 1.600,--Kč pro nezletilého syna a záloha na měsíční odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 900,--Kč, takže může nabídnout k úhradě svých závazků 5.719,--Kč měsíčně (za 5 let 343.140,--Kč), přičemž celková hrazená částka by činila více než 30% nezajištěných pohledávek (celková výše dluhů 613.278,--Kč).

Dlužnice v odvolání správně dovozuje, že v případě očekávaného oddlužení provedeného plněním splátkového kalendáře budou nároky insolvenčního správce hrazeny v měsíčních splátkách. Nelze však přehlédnout, že náklady insolvenčního řízení mohou představovat i jiné výdaje, než jaké vyžádá uspokojení nároků správce, a že v dané fázi insolvenčního řízení také není jisté, zda bude oddlužení povoleno (srov. § 395 a § 396 odst. 1 IZ), či zda již povolené oddlužení bude schváleno (srov. § 404 až 406 IZ), a stejně tak nelze předvídat, zda schválené oddlužení nebude v jeho průběhu zrušeno (§ 418 IZ). Všechna tato rozhodnutí mají vždy za následek řešení úpadku konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ, v němž jen odměna insolvenčního správce příslušející dle § 1 vyhl. č. 313/2007 Sb. dosahuje nejméně 45 tis. Kč.

Se zřetelem k uvedenému soudní praxe dovodila (srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008), že pokud přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka oddlužením formou splátkového kalendáře, jako je tomu v posuzované věci, je zpravidla zapotřebí zálohy v podstatně nižší výši, než v případě dlužníkova konkursu.

Po posouzení všech okolností věci dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně na rozdíl od něj je přesvědčen o tom, že v daném případě bude postačovat složení zálohy ve výši 5.000,--Kč, a proto postupoval podle § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31. srpna 2010

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová