3 VSPH 55/2013-A-13
KSUL 44 INS 31128/2012 3 VSPH 55/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Crystal Online s.r.o. v likvidaci, se sídlem Bílina, PSČ 418 01, Bezručova 15, IČO 25410008, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 31128/2012-A-5 ze dne 13. prosince 2012 ve znění opravného usnesení č.j. KSUL 44 INS 31128/2012-A-7 ze dne 8. ledna 2013,

takto:

Usnesení se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč na účet nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Ústí nad Labem do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 13.12.2012 ve znění opravného usnesení z 8.1.2013 uložil dlužníkovi zaplatit do 5 dnů od právní moci usnesení zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 11.12.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem. Soud odkázal na ustanovení § 108 a § 98 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že dlužník-podnikatel má podat insolvenční návrh v době, kdy ještě má potřebné finanční prostředky či majetek na úhradu nákladů insolvenčního řízení. Na stát nelze přenášet náklady spočívající v opožděném podání insolvenčního návrhu. Dlužník je právnickou osobou-podnikatelem a nemá žádné zaměstnance. Lze předpokládat, že dlužník nesplňuje podmínky reorganizace dle § 316 odst. 4 insolvenčního zákona ani oddlužení a že pravděpodobně bude úpadek dlužníka řešen konkursem. Je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu, která činí v případě zpeněžení majetku minimálně 45.000,-Kč.

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že nemá prostředky k zaplacení uvedené zálohy.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužníka zčásti důvodným.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován insolvenční zákon, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona insolvenční zákon ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Úkony, o kterých se zmiňuje Čl. II. přechodných ustanovení, nejsou pouze úkony účastníků, ale též rozhodnutí soudu (viz např. § 40b odst. 2 o.s.ř. a § 11 zákona č. 121/2008 Sb.). Nicméně napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání, tudíž nevyvolalo v uvedené lhůtě právní účinky. Z toho důvodu je nutno na danou věc aplikovat insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Odvolací soud uzavírá, že nenabylo-li z důvodu podaného odvolání právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně vydané do 31.12.2013, odvolací soud postupuje v odvolacím řízení probíhajícím po uvedeném datu dle IZ ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Ze spisu se podává, že dlužník nemá žádný majetek, žádné pohledávky a jeho závazky dosahují celkové výše 2.979.540 Kč.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Dlužník navrhl v insolvenčním návrhu řešit svůj úpadek prohlášením konkursu a nenavrhl oddlužení, přičemž podmínkou oddlužení je spojení insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení (§ 106 odst. 1 IZ). Není možná ani reorganizace, neboť dlužník je právnická osoba v likvidaci (viz § 316 odst. 3 IZ). Je proto zřejmé, že přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka pouze konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314, 315 IZ). Okolnost, že dlužník nemá dle svého tvrzení dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak nové znění § 108 odst. 1 IZ počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle § 144 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 IZ.

Je správná též úvaha soudu prvního stupně, že dlužník jako podnikatel je podle § 98 odst. 1 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost k jeho tíži.

V konkursu sice činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), avšak je tak tomu v případě, že se zpeněžuje majetková podstata dlužníka. Není-li v konkursu dosažen žádný výtěžek připadající na zajištěného věřitele anebo určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (což je reálné i v této věci vzhledem k nemajetnosti dlužníka), určí se odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 5 uvedené vyhlášky, a to podle kritérií v něm stanovených, tj. zpravidla v nižší výši, než soudem zvažovaných 45.000,-Kč (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2009, sp. zn. MSPH 59 INS 8470/2009, 3 VSPH 317/2010-B, ze dne 5.10.2009, sp. zn. MSPH 91 INS 1160/2009, 2 VSPH 551/2009-B, ze dne 26.8.2010, sp. zn. MSPH 99 INS 5341/2009, 3 VSPH 542/2010-B nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2010, sp. zn. MSPH 59 INS 3/2010, 29 NSČR 27/2010-B).

Odvolací soud je toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka i skutečnost, že v majetkové podstatě nebude dohledán s největší pravděpodobností žádný majetek a výše odměny a nákladů insolvenčního správce může být v případě zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ stanovena soudem v nižší než minimální výši. Podle názoru odvolacího soudu bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat záloha ve výši 30.000,-Kč.

Vzhledem k uvedeným závěrům postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Odvolací soud považuje za vhodné dodat, že dokončení likvidace a výmaz dlužníka (společnosti) z obchodního rejstříku nejsou realizací insolvenčního řízení nijak podmíněny, a že není-li likvidátor dlužníka schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit a soud insolvenční řízení zastaví dle § 108 odst. 3 IZ, nic likvidátorovi nebrání, aby mimo rámec insolvenčního řízení likvidaci společnosti dokončil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. ledna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková