3 VSPH 54/2013-A-18
KSUL 70 INS 28299/2012 3 VSPH 54/2013-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení navrhovatele-dlužníka REME, spol. s r.o., IČO: 43225802, Tušimice 8, 432 01 Kadaň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 28299/2012-A-8 ze dne 28.11.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 28299/2012-A-8 ze dne 28.11.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvod ně ní:

Soud prvního stupně uložil navrhovateli-dlužníku nadepsaným usnesením podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci usnesení. Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dlužník dne 14.11.2012 podal u soudu insolvenční návrh s tím, aby soud rozhodl o jeho úpadku a následně povolil reorganizaci. Při posouzení, zda dlužník splňuje předpoklady pro řešení úpadku reorganizací vyšel soud prvního stupně z údajů doložených dlužníkem k podanému návrhu. Zjistil, že aktuální výše závazků uváděná dlužníkem je ve výši 56.666.398,74 Kč + 46.149,84 EUR, avšak k dobytnosti pohledávek uvedených v seznamu v celkové částce 601.682,72 Kč + 5.631,80 EUR dlužník neuvedl ničeho. Dále vyšel ze seznamu dlouhodobého majetku dlužníka, kde vyčíslil jeho hodnotu ve výši 9.679.818,88 Kč. Uzavřel, že existuje možný předpoklad zpeněžení především nemovitých věcí v rámci konkursu dlužníka, avšak částku dosaženou zpeněžením nelze předvídat. Přihlédl k tomu, že odměna insolvenčního správce konkursu činí minimální částku 45.000,-Kč v případě, že insolvenční správce není plátcem DPH dle platné vyhlášky o odměně insolvenčního správce a náhradách jeho hotových výdajů.

S ohledem na učiněná zjištění je podle názoru soudu prvního stupně zapotřebí uložit navrhovateli-dlužníku povinnost zaplatit zálohu, která by pokryla část nákladů insolvenčního správce pro účely překlenutí nedostatku finančních prostředků na počátku insolvenčního řízení v případě, že by výtěžek zpeněžení majetkové podstaty dlužníka v konkursu na toto nedostačoval.

Dlužník ve včas podaném odvolání namítal, že podmínky ustanovení § 180 odst. 1 IZ splněny nejsou. Poukázal na to, že je vlastníkem movitých a nemovitých věcí, tedy že výtěžek zpeněžení postačí ke krytí nákladů řízení. Poukázal i na to, že jsou v současné době všechny jeho peněžní prostředky blokovány na účtech exekucí. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí změnil, že se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, postupoval podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován IZ, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda dlužník splňuje podmínky řešení úpadku navrhovanou reorganizací podle ustanovení § 316 IZ.

Z ustanovení § 316 odst. 4 IZ se podává, že je reorganizace přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví) za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.

Z odstavce 5 citovaného ustanovení § 316 IZ vyplývá, že jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije.

Platná právní úprava je pro přípustnost řešení úpadku reorganizací po novele IZ, provedené zákonem č. 294/2013 Sb., mírnější, nežli v době podání návrhu dlužníkem, předpokládá však shodně s dosavadní právní úpravou, že dlužník uvede v návrhu všechny rozhodné skutečnosti a návrh bude obsahovat náležitosti, které stanoví ustanovení § 319 ve spojení s § 103 odst. 1 IZ. Mimo jiné se předpokládá, že dlužník uvede celkový roční úhrn svého čistého obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu. To neplatí za podmínek uvedených v odstavci 5 ustanovení § 316 IZ.

V daném případě dlužník neoznačil v návrhu celkový roční úhrn čistého obratu podle odst. 4 ustanovení § 316 IZ a nezaměstnává alespoň 50 zaměstnanců v pracovním poměru, tudíž nesplňuje předpoklady citovaného ustanovení (§ 316 odst. 4 IZ), avšak v návrhu pod bodem III. uvádí, že má zpracován reorganizační plán, který bude přijat věřiteli a tento v zákonné lhůtě soudu předloží.

Odvolací soud posoudil, že dosud nebylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a je tedy v silách dlužníka splnit podmínku danou ustanovením § 316 odst. 5 IZ a docílit rozhodnutí řešení úpadku dlužníka reorganizací.

I v takovém případě to však dlužníka nezbavuje povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jak předpokládá ustanovení § 108 odst. 1 IZ vzhledem k tomu, že účelem institutu zálohy je překlenout především nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Za daného stavu věci má odvolací soud za to, že ani důvody, které vedly navrhovatele k podání odvolání, jej nezbavují uložené povinnosti.

Odvolací soud shledal přiměřenou výši zálohy vyměřenou soudem prvního stupně s ohledem na to, že dlužník v návrhu neuvedl, jaká je výše jeho měsíčního obratu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu, z níž se podle ustanovení § 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. v platném znění stanoví výše odměny insolvenčního správce a nehledě na to, že ze zálohy budou hrazeny náklady insolvenčního řízení. S ohledem na navrhovaný způsob řešení úpadku, rozsah majetku dlužníka i počtu jeho věřitelů, proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. ledna 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková