3 VSPH 538/2011-A-11
KSUL 71 INS 6145/2011 3 VSPH 538/2011-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: KELICH a spol. v likvidaci, veřejná obchodní společnost se sídlem Údlice, Droužkovická 286, IČO: 00556785, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. dubna 2011, č.j. KSUL 71 INS 6145/2011-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. dubna 2011, č.j. KSUL 71 INS 6145/2011-A-6, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. dubna 2011, č.j. KSUL 71 INS 6145/2011-A-6, uložil dlužníku KELICH a spol. v likvidaci (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník navrhl řešit svůj úpadek konkursem. Soud citoval ustanovení § 98 odst. 1 a 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a vyslovil, že v insolvenčním řízení lze předpokládat, že odměna a náhrada nákladů insolvenčního správce budou činit podle ustanovení § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45 tis. Kč, a proto uložil dlužníkovi zaplatit zálohu v uvedené výši, neboť měl podat insolvenční návrh v době, kdy ještě měl potřebné finanční prostředky či majetek na úhradu nákladů insolvenčního řízení. Uzavřel, že tyto náklady nelze přenášet na stát v důsledku nesprávného postupu dlužníka spočívajícího v opožděném podání insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a navrhl jeho zrušení. Podepsaný likvidátor dlužníka Mgr. Martin Kolář uvedl, že byl do této funkce jmenován usnesením soudu prvního stupně rozhodnutím ze 7.9.2010, č.j. 71 Cm 14/2009-36, jímž bylo rozhodnuto o zrušení společnosti a nařízení její likvidace. Uvedl, že vyzval jediného společníka dlužníka B. Kelichovou k předání veškeré korespondence a majetku společnosti, avšak nic neobdržel. Zjistil, že jediným majetkem dlužníka jsou nemovitosti, a to pozemek parc. č. 4493 a č. 4494 s budovou č.p. 1303 v kat. území Chomutov I (dále jen nemovitosti), jež jsou však zatíženy exekučními příkazy a zástavním právem, přičemž budova je ve velmi

špatném technickém stavu, jejich hodnotu ocenil částkou 100 tis. Kč, neboť zohlednil i skutečnost, že se nacházejí v neatraktivní lokalitě vyhledávané sociálně vyloučenými osobami. Uzavřel, že za uvedené situace není schopen soudem uloženou povinnost splnit v rámci likvidace, neboť nemůže zaplatit požadovanou zálohu, jež by mu byla následně uhrazena podle vyhl. č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, a že nemůže nemovitosti v procesu likvidace s ohledem na jejich zatížení exekucemi a právy třetích osob zpeněžit způsobem, jak by učinil insolvenční správce, jenž takto omezen při dispozicích s dlužníkovým majetkem není a zpeněžením majetku může získat prostředky k hrazení svých nákladů.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. Svoje rozhodnutí soud odůvodnil v zásadě jen konstatováním, že si dlužník měl podat insolvenční návrh v době, kdy ještě měl potřebné finanční prostředky či majetek na úhradu nákladů insolvenčního řízení; žádná pro věc podstatná skutková zjištění však neuvedl. Nijak nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány.

Odvolací soud proto napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 24. listopadu 2011

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva