3 VSPH 531/2011-A-11
MSPH 60 INS 4440/2011 3 VSPH 531/2011-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Zdeňka Hrubá, bytem v Praze 9, Antonína Hodného 132, zast. Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská 163, zahájeného k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11.dubna 2011, č.j. MSPH 60 INS 4440/2011-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11.dubna 2011, č.j. MSPH 60 INS 4440/2011-A-6, se mění tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil dlužníkovi ve lhůtě 10 dnů od jeho právní moci zaplatit na uvedený účet insolvenčního soudu 10.000,--Kč, nebo tuto částku složit v hotovosti do jeho pokladny na uvedené adrese. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužnice nemá žádný majetek (věci, bankovní účet, není věřitelem pohledávek za třetími osobami), avšak má 5 závazků vůči 5 věřitelům v celkové výši 1.060.125,15 Kč, a že je předlužena. Zjistil dále, že dlužnice je podnikatelkou s registrovaným předmětem činnosti Reklamní činnost a marketing zpracování a výroba návrhů a že provozování živnosti má přerušeno od 30.6.2008. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že s ohledem na to, že dlužnice neuvedla, na co použila peněžní prostředky získané spotřebitelskými úvěry, když zároveň tvrdí, že žádný majetek nemá, uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,--Kč, neboť jako jediný způsob řešení úpadku dlužnice přichází v úvahu konkurs.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se dlužnici neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení s odůvodněním, podle něhož napadeným usnesením jí byla odňata možnost řešit její úpadek v rámci insolvenčního řízení, neboť není schopna uloženou zálohu zaplatit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 104 odst. 2 InsZ v seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se vyjádří k jejich dobytnosti.

Podle § 104 odst. 3 InsZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů co do důvodu, co do výše a proč.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije. Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku (v případě úpadku ve formě insolvence). Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Přistoupit k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze teprve tehdy, jestliže insolvenční návrh má všechny zákonem předepsané náležitosti, a je tak způsobilý projednání. Je pojmově vyloučeno činit další opatření vůči navrhovateli, jestliže insolvenční návrh je buď vadný ve smyslu § 128 odst. 1 InsZ, anebo k němu nejsou připojeny předepsané přílohy ve smyslu druhého odstavce téhož ustanovení (v takovém případě nepřicházejí v úvahu jiné úkony insolvenčního soudu než ty, jež směřují k odstranění takových vad).

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala rozhodnutí o svém úpadku s tvrzením, že je předlužena. Uvedla, že je fyzickou osobou nepodnikatelem, nemá žádný majetek, její měsíční příjem (bez uvedení jeho právního důvodu) činí 10.000,--Kč. Dále tvrdila, že má 5 závazků vůči 5 věřitelům v celkové výši 1.060.125,15 Kč, z nichž 3 mají původ ve smlouvě o půjčce nebo úvěru, aniž by uvedla jakékoliv údaje o jejich splatnosti; připojený seznam závazků, z něhož by bylo možné zprostředkovaně tyto údaje čerpat, je obsahově shodný s údaji uvedenými v insolvenčním návrhu. Odvolací soud ověřil, že provozování živnosti dlužnice je od 30.6.2008 přerušeno, a tedy na ni vskutku nelze nahlížet jako na podnikatele.

Dlužnice v insolvenčním návrhu tvrdí, že je v úpadku předlužením podle § 3 odst. 3 InsZ, a pro naplnění této formy úpadku není podstatný údaj o splatnosti dlužníkových závazků, neboť rozhodná je celková výše všech jeho závazků (splatných i nesplatných) v porovnání s celkovou hodnotou jeho majetku. Tato forma úpadku však u fyzické osoby přichází v úvahu, jen pokud je podnikatelem. V případě dlužnice však nejde o fyzickou osobu podnikatele, a proto svůj insolvenční návrh nemůže úspěšně opírat o tvrzení o svém úpadku ve formě předlužení, ale jedině o tvrzení o svém úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 a 2 InsZ, neboť jinou formu úpadku u ní zákon nepřipouští-z jiných důvodů nemůže být její úpadek rozhodnutím dle § 136 odst. 1 InsZ zjištěn. To znamená, že své procesní povinnosti uvést rozhodující skutečnosti osvědčující tvrzený úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ) mohla dlužnice dostát jen tím, že by z jejích skutkových tvrzení bylo možno činit závěr o tom, že má vůči svým vícerým věřitelům peněžité závazky splatné alespoň 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ), a že je není schopna plnit (§ 3 odst. 1 písm. c/ InsZ), popř. že jsou tu některé z okolností uvedených v § 3 odst. 2 InsZ, které domněnku naplnění poslední z uvedených podmínek-platební neschopnosti-zakládají. Tomuto požadavku však tvrzení dlužnice nevyhovují již z toho důvodu, že neuvedla ničeho o splatnosti svých závazků. Jelikož tak její tvrzení nesvědčí o naplnění podmínky úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. b) InsZ, k níže teprve se úsudek o platební (ne)schopnosti dlužníka připíná, nelze na podkladě skutečností uvedených v insolvenčním návrhu učinit závěr o jejím úpadku.

Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh dlužnice není způsobilý projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vykazuje popsané nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat. Za této situace nebyly dány podmínky k rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy, ale jedině k tomu, aby soud prvního stupně insolvenční návrh dle § 128 odst. 1 InsZ odmítl. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 23.května 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová