3 VSPH 530/2014-A-39
KSUL 45 INS 26550/2013 3 VSPH 530/2014-A-39

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Strojeticích 71, 439 86 Kryry, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. KSUL 45 INS 26550/2013-A-27 ze dne 7. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. KSUL 45 INS 26550/2013-A-27 ze dne 7. března 2014 se m ě n í tak, že se dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) uložil dlužnici povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.445,--Kč na uvedený účet soudu k označenému variabilnímu symbolu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že k návrhu dlužnice bylo zahájeno insolvenční řízení 25.9.2013. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (InsZ) vysvětlil účel právní úpravy s tím, že z tohoto důvodu vyzval k úhradě zálohy, jež byla s přihlédnutím k osobě dlužnice stanovena v dolní hranici zákonného rozpětí (až 50.000,--Kč). Uvedl, že dlužnice byla opakovaně vyzývána k doplnění návrhu na povolení oddlužení o přesné vyčíslení závazků ke dni podání insolvenčního návrhu, avšak dlužnice výzvám, v nichž byla poučena o tom, jak má údaje o svých závazcích doplnit a co je příslušenství závazků, jež vždy je třeba vždy k nim uvádět nesplnila. Vyšel ze zjištění ze založených listin, podle nichž dlužničiny závazky jsou mnohonásobně vyšší než ty, jež uvedla v insolvenčním návrhu; avšak ani ty by při jejích příjmech nepostačovaly na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň ve výši 30 %. Dospěl tak k závěru, že je třeba dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit, a to ve výši 5.445,--Kč představující pětiměsíční zálohu na odměnu a úhradu hotových výdajů insolvenčního správce s ohledem na to, že o způsobu oddlužení bude možné rozhodnout až v horizontu několika měsíců, tj. na spodní hranici zákonného rozpětí, tj. dle ustanovení § 3 a § 7 vyhl. č. 313/2007, o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška).

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil a uložil jí zálohu na náklady insolvenčního řízení v nižší výši, a doplnila, že ji nebyl dosud ustanoven insolvenční správce a vyjádřila pochybnosti nad tím, že za tohoto stavu ji insolvenční soud určil nějakou zálohu a to ještě za 5 měsíců.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolatelkou uváděných důvodů.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jeho insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 4).

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 103 odst. 1 InsZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem státu musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje. V odstavci druhém a třetím tohoto ustanovení pak jsou upraveny obsahové náležitosti insolvenčního návrhu.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 InsZ. Jen za předpokladu, že insolvenční návrh, na jehož základě bylo insolvenční řízení zahájeno, má všechny tyto zákonem předepsané náležitosti, a je tedy způsobilý projednání, může insolvenční soud přistoupit k rozhodnutí o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 InsZ je povinen k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků"), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají

(odst. 2). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 InsZ obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle § 128 odst. 2 InsZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře pro návrh na povolení oddlužení (Formulář). V kolonce Formuláře vyhrazené pro uvedení rozhodujících skutečností, z nichž plyne, že je v úpadku, uvedla dlužnice, že má 11 závazků déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti vůči 11 nezajištěným věřitelům s uvedením jejich firmy, výše pohledávky a označení exekučního řízení, v němž tito věřitele závazkům odpovídající pohledávky za dlužnicí vymáhají. K insolvenčnímu návrhu zároveň připojila povinné přílohy. V seznamu závazků dlužnice uvedla výši pohledávek jednotlivých svých věřitelů, jež označila pouze firmou, nikoliv však identifikačním číslem a sídlem ve smyslu § 103 odst. 1 a 4 InsZ. Vydání napadeného usnesení předcházely výzvy insolvenčního soudu č.j. KSUL 45 INS 26550/2013-A-6 z 27.9.2013, č.j. KSUL 45 INS 26550/2013-A-9 ze 16.10.2013 a č.j. KSUL 45 INS 26550/2013-A-25 z 21.2.2014, v nichž insolvenční soud opakovně vyzýval dlužnici k doložení svých závazků listinami a jejich upřesnění a v poslední výzvě k doplnění aktuálních majetkových poměrů dlužnice a jejích závazků.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční návrh dlužnice nepředložila s řádným seznamem závazků, neboť v něm nejsou její věřitelé řádně označeni tak, jako insolvenční navrhovatelé ve smyslu § 104 odst. 4 InsZ a k odstranění vady seznamu závazků dlužnici nevedl.

Předpokladem uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je řádný a projednatelný insolvenční návrh. Jak vyplývá ze shora uvedeného insolvenční návrh podala dlužnice bez řádné přílohy, tj. seznamu závazků, a proto bylo namístě postupem podle § 128 odst. 2 InsZ vyzvat dlužnici k jeho doplnění o řádné označení jednotlivých nezajištěných věřitelů namísto výše uvedených výzev.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že v napadeném usnesení nejsou uvedena základní zjištění o závazcích dlužnice, o jejich příjmových resp. majetkových poměrech, z nichž by bylo lze dovodit předkládaný způsob řešení úpadku dlužnice a závěr, že je třeba tuto zálohu uložit a jaké náklady si insolvenční pravděpodobně vyžádá. Závěru o výši uložené zálohy neodpovídá úvaze, že lze očekávat řešení úpadku dlužnice nikoliv oddlužením a že napadené usnesení vadami, jež mu odvolací soud vytkl již ve svém usnesení pod sen. zn. 1 VSPH 2122/2013 z 8.1.2014.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužnici neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. října 2014

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová