3 VSPH 527/2013-A-28
KSLB 54 INS 26213/2012 3 VSPH 527/2013-A-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Pražská 1462/8, 466 01 Jablonec nad Nisou, zast. JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Měsíčná 256/2, 460 02 Liberec 3, zahájeném na návrh AVERSEN ENTERPRISES LIMITED, se sídlem Simis 12, KITI, P. C. 17550, Larnaca, Kyperská republika, reg. č. 107986, zast. JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Přístavní 321/14, 170 00 Praha 7, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 26213/2012-A-22 ze dne 12. března 2013,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 26213/2012-A-22 ze dne 12. března 2013 se v bodě II. výroku mění tak, že se navrhovateli ukládá zaplatit dlužníku na náhradu nákladů řízení 14.036,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. Rudolfa Vaňka.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 54 INS 26213/2012-A-22 ze dne 12.3.2013 v bodě I. výroku zamítl insolvenční návrh navrhovatele AVERSEN ENTERPRISES LIMITED (dále jen navrhovatel), jímž se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník), a v bodě II. výroku navrhovateli uložil zaplatit dlužníku 12.826,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. Rudolfa Vaňka. Současně navrhovateli uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku za insolvenční návrh ve výši 2.000,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně postavil zamítnutí insolvenčního návrhu na závěru, že v řízení byly zjištěny uplatněné vykonatelné splatné pohledávky navrhovatele v celkové výši dosahující téměř 29 mil. Kč, a že neobstojí dlužníkova obrana zániku těchto pohledávek započtením vůči dlužníkově údajné škodní pohledávce, již ani dostatečně nespecifikoval. Současně měl soud za zjištěné i splatné vykonatelné pohledávky dalšího navrhovatelem označeného věřitele dlužníka A-Trading, a.s. ve výši 825.340,-Kč, jež tento věřitel jako pohledávky vůči dlužníku náležející do konkursní podstaty úpadce MALES, s.r.o. nabyl postoupením od správce konkursní podstaty uvedeného úpadce. Ze 4 znaleckých posudků soud zjistil, že nemovitosti dlužníka mají obvyklou (tržní) hodnotu převyšující zjištěné pohledávky uvedených dvou věřitelů a jsou snadno zpeněžitelné, takže dlužník prokázal, že je schopen tyto pohledávky uhradit. Protože ale bylo v řízení prokázáno, že v jeho průběhu došlo k zániku pohledávky věřitele A-Trading, a.s. jejím zaplacením (ze strany jiné osoby než dlužníka), a protože vedle navrhovatele jiný další věřitel dlužníka není znám ani přihlášen, soud insolvenční návrh podle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) pro neosvědčení mnohosti dlužníkových věřitelů zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci a procesně úspěšnému dlužníkovi přiznal podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) jejich náhradu sestávající z nákladů právního zastoupení advokátem, a to paušální odměnu advokáta ve výši 10.000,-Kč dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600,-Kč (za 2 úkony právní pomoci po 300,-Kč) dle § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem jde o náklady ve výši 10.900,-Kč, jež s připočtením 21 % DPH, jíž je dlužníkův právní zástupce plátcem, činí celkem 12.826,-Kč.

Jen proti bodu II. výroku tohoto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení změnil tak, že dlužníku uloží povinnost zaplatit navrhovateli (k rukám jeho právního zástupce) náhradu nákladů řízení ve výši 19.477,-Kč, a současně dlužníka zaváže uhradit navrhovateli i náklady daného odvolacího řízení. Namítal, že v době podání jeho insolvenčního návrhu byly podmínky úpadku dlužníka naplněny. Vysvětloval, proč má za judikatuře odporující závěr soudu prvního stupně o tom, že domněnka platební neschopnosti dlužníka mohla být (a také byla) vyvrácena zjištěnou hodnotou majetku dlužníka-jeho nemovitostí, jež byla určena znaleckými posudky předloženými dlužníkem, která má navrhovatel navíc za nepoužitelné a nic podle něj nesvědčí ani o tom, že předmětné nemovitosti jsou snadno zpeněžitelné. Z toho navrhovatel dovozoval, že důvod pro zamítnutí jeho insolvenčního návrhu mohl spočívat právě jen na tom, že v průběhu insolvenčního řízení zanikla mnohost věřitelů dlužníka, jíž ale dlužník docílil (účelově) zaplacením pohledávky provedeným jeho rodinným příslušníkem. Za takové situace -jak míní odvolatel-soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mohl a měl postupovat podle § 146 odst. 2 o.s.ř., tedy měl uložit dlužníku, aby navrhovateli jeho náklady řízení (jež v odvolání specifikoval) uhradil.

Vrchní soud v Praze napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodu II. výroku přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněno, nikoli však z důvodů v něm uplatněných.

Navrhovatel se odvolal pouze proti výroku o nákladech řízení; výrok, jímž insolvenční soud zamítl insolvenční návrh, zůstal odvoláním nenapaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Z toho vyplývá, že odvolací soud je vázán závěry, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí insolvenčního návrhu. Soud prvního stupně uzavřel, že jednak nebyla prokázána dlužníkova platební neschopnost ve vztahu k jeho závazkům, jež byly v řízení zjištěny, a že navíc ve výsledku nebyla osvědčena ani existence jiného věřitele než navrhovatele, neboť v průběhu insolvenčního řízení byla pohledávka jediného dalšího známého věřitele dlužníka (jinou osobou) zaplacena.

Jestliže soud prvního stupně insolvenční návrh zamítl, pak je vyloučeno-jelikož navrhovatel neměl ve věci úspěch-aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. V tom směru se navrhovatel v odvolání zcela nepřípadně dovolává užití úpravy § 146 odst. 2 o.s.ř. (již pro insolvenční řízení s účinností od 1.11.2012 doplňuje nové ustanovení § 130 odst. 5 IZ), která řeší rozhodování o náhradě nákladů řízení v případě zastavení řízení (pro zpětvzetí návrhu), o něž se ale v daném případě nejedná. Soud prvního stupně tedy při rozhodování o nákladech řízení (ve smyslu § 7 odst. 1 IZ) správně aplikoval § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k úspěchu dlužníka v řízení mu vůči neúspěšnému navrhovateli přiznal právo na náhradu nákladů.

Za nesprávnou je však nutno považovat výši dlužníku přiznané náhrady nákladů řízení za právní zastoupení, a to v části nákladů, již soud určil podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Tuto vyhlášku totiž v mezidobí jako neústavní zrušil Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17.1.2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. (s účinností od 7.5.2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů). S přihlédnutím ke zrušení této vyhlášky a ke sdělení Ústavního soudu k onomu nálezu č. Org. 23/13 ze dne 30.4.2013, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., je při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o.s.ř., tedy užití ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, jímž je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif)-k tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 31 Cdo 3043/2010 ze dne 15.5.2013.

Proto odvolací soud výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. tak, že dlužníku přiznal právo na náhradu nákladů za jeho zastupování advokátem, která náleží za 2 úkony právní služby (převzetí věci a vyjádření k věci z 15.11.2012) po 2.100,-Kč podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2012, za 2 úkony právní služby (účast na 2 jednáních o věci konaných 1.2. a 12.3.2013) po 3.100,-Kč dle podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013 a v rozsahu 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 11.600,-Kč, což se zvýšením o 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.436,-Kč činí celkem 14.036,-Kč.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že navrhovatel měl v odvolacím řízení úspěch jen v nepatrné části.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

V Praze dne 9. října 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová