3 VSPH 521/2011-A-29
MSPH 79 INS 13772/2010 3 VSPH 521/2011-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka ANTIGUE s.r.o. se sídlem Tibetská 806/2, Praha 6, identifikační číslo 26448874, zast. Mgr. Václavem Slukou, advokátem se sídlem Koněvova 128/1715, Praha 3, o odvolání insolvenčního správce INSOLV, v.o.s. se sídlem Růžová 1416/17, Praha 1, identifikační číslo 28398483, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 13772/2010-A-23 ze dne 12. dubna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 13772/2010-A-23 ze dne 12. dubna 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 79 INS 13772/2010-A-23 ze dne 12.4.2011 zamítl návrh insolvenčního správce INSOLV, v.o.s. (dále jen insolvenční správce) na jeho odvolání z funkce.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se insolvenční správce domáhal svého odvolání z funkce podáním ze dne 11.4.2011 s tím, že podle § 22 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odmítá svoje ustanovení do této funkce, k němuž došlo usnesením insolvenčního soudu č.j. MSPH 79 INS 13772/2010-A-21 ze dne 8.4.2011, neboť je značně časově zaneprázdněn a zpracovává rozsáhlou agendu v jiných insolvenčních případech, které blíže nespecifikoval.

Soud vyšel z toho, že důležitými důvody, pro které podle § 22 IZ může osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců své ustanovení správcem odmítnout, mohou být zejména zdravotní či jiné důvody (např. zahraniční cesta), které správci trvale či dlouhodobě znemožňují výkon jeho funkce, anebo správcova podjatost vůči dlužníkovi, případně okolnost, že pozbyl předpoklady pro svůj zápis do seznamu insolvenčních správců. Pouhé tvrzení o tom, že správce je značně časově zaneprázdněn a zpracovává rozsáhlou agendu v jiných insolvenčních případech, takovým důležitým důvodem není, a to ani kdyby správce takové tvrzení věrohodným způsobem osvědčil. V daném případě je funkce správce vykonávána k tomu specializovanou právnickou osobou; důvody, pro něž správce výkon své funkce odmítá, jsou řešitelné organizačními opatřeními přijatými v rámci společnosti insolvenčního správce, nikoli způsobem, který zvolil. Proto soud jeho návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se insolvenční správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a z funkce insolvenčního správce ho odvolal. Namítal, že zákon důležité důvody pro odmítnutí funkce insolvenčního správce v § 22 odst. 1 IZ nespecifikuje, nicméně zajisté jde o okolnosti, které obecně znemožňují osobě ustanovené insolvenčním správcem tuto funkci zdárně vykonávat. Takovým důvodem musí být podle názoru insolvenčního správce i jeho současná časová zaneprázdněnost jinou úpadkovou agendou, která je celkově značně rozsáhlá a náročná-spravuje insolvenční či konkursní věci téměř 50 dlužníků, v loňském roce provozoval v konkursu podniky 3 dlužníků. Za takové situace by nemohl v další (dané) insolvenční věci plnit svoje povinnosti uložené zákonem nebo soudem řádně a s odbornou péčí, jak požaduje § 36 odst. 1 IZ. Pak je podle správcova názoru, při vědomí jeho odpovědnosti za případnou škodu způsobenou porušením jeho povinností dle § 37 IZ, dán důvod k odmítnutí funkce, kterým právě lze případným nedostatkům ve výkonu funkce a s tím souvisejícímu vzniku možné škody včas předejít.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 22 odst. 1 IZ osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců může své ustanovení insolvenčním správcem odmítnout, jen má-li pro to důležité důvody.

Podle § 31 IZ z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Insolvenčního správce ustanoveného postupem podle § 29 odst. 1 až 3 insolvenční soud odvolá z funkce i tehdy, požádá-li o to do 3 dnů poté, co se o svém ustanovení dozvěděl; to neplatí, jestliže insolvenční správce se svým ustanovením předem souhlasil (odst. 2).

Jak již Vrchní soud v Praze zdůraznil např. ve svém usnesení č.j. MSPH 76 INS 8711/2009, 3 VSPH 1090/2010-B-261 ze dne 4.1.2011, součástí koncepce insolvenčního zákona je i působení insolvenčního správce jakožto maximálně profesionalizované osoby, u níž jsou podmínky vzniku oprávnění vykonávat tuto činnost, včetně vedení seznamu těchto správců, upraveny zvláštním zákonem, a to zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Odborná způsobilost pro výkon funkce insolvenčního správce (u veřejné obchodní společnosti způsobilost ohlášeného společníka) je zajištěna novými-oproti předchozí právní úpravě přísnějšími-kvalifikačními předpoklady (požadavek vysokoškolského vzdělání magisterského studijního programu a složení příslušné odborné zkoušky organizované Ministerstvem spravedlnosti); přísněji jsou vymezeny i podmínky bezúhonnosti a dostatečného materiálního zabezpečení nutného ke krytí rizika případné škody, za niž insolvenční správce z titulu své funkce odpovídá (viz minimální limit pojistného plnění a minimální standardy pojištění upravené ve smyslu § 39 cit. zákona vyhláškou č. 314/2007 Sb.). Splnění podmínek pro vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce ověřuje a vydáním povolení (zvláštního povolení) dle § 6 nebo § 8 zákona o insolvenčních správcích aprobuje Ministerstvo spravedlnosti, které také vede seznam těchto insolvenčních správců jako součást veřejného insolvenčního rejstříku. Osobám zapsaným v seznamu správců podle dosavadních právních předpisů (podle § 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb.) zůstalo k 1.1.2010 (po 2 letech od účinnosti zákona o insolvenčních správcích) oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce zachováno, jen pokud k uvedenému datu, za podmínek stanovených zákonem o insolvenčních správcích, získaly od Ministerstva spravedlnosti k výkonu této činnosti povolení (viz přechodná ustanovení v § 40 a 41 cit. zákona).

Uvedená koncepční východiska jsou v insolvenčním zákoně vyjádřena předpokladem, že osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců je nejen odborně způsobilá tuto funkci v insolvenčním řízení vykonávat, ale je také bez dalšího připravená takové své angažmá přijmout. Proto podle § 22 odst. 1 IZ může v konkrétní věci osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců své ustanovení insolvenčním správcem odmítnout jen z důležitých důvodů, pro něž-nastanou-li až v průběhu řízení-může být ze své funkce dle § 31 IZ (i bez návrhu) odvolána. Těmito důležitými důvody mohou být jen okolnosti, které objektivně vzato trvale (či alespoň dlouhodobě) insolvenčnímu správci znemožňují jeho funkci vykonávat. Může jít jak o situaci, kdy insolvenční správce pozbyl předpoklady nezbytné pro svůj zápis do seznamu insolvenčních správců, tak typicky může jít i o podjatost správce ve vztahu k věci nebo k jejím účastníkům dle § 24 IZ (pokud nejde o dílčí vyloučení správce, které lze řešit ustanovením odděleného správce dle § 34 IZ) nebo zdravotní či jiné závažné důvody spočívající v osobní situaci správce. Zdravotní či jiná osobní indispozice insolvenčního správce však představuje překážku jeho setrvání ve funkci, jen pokud je doloženo, že objektivně výkonu jeho funkce brání, a to v dlouhodobém časovém horizontu. Pokud by tato překážka byla rázu pouze přechodného, není namístě odvolání insolvenčního správce, ale ustanovení jeho zástupce dle § 33 IZ. Odvolání insolvenčního správce má zpravidla předcházet jeho slyšení. Upustit od něj může soud (výjimečně) v případě, že důležité důvody pro postup dle § 31 odst. 1 IZ jsou zcela zřejmé a osvědčené.

Nelze pouštět ze zřetele, že insolvenční řízení má probíhat maximálně rychle a hospodárně (§ 5 písm. a/ IZ), a že změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy jistý retardační zásah do insolvenčního řízení. Proto není-li změna insolvenčního správce vynucena závažnými závadami v jeho činnosti, které odůvodňují jeho zproštění funkce (§ 32 IZ), anebo není-li založena rozhodnutím samotných věřitelů (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce dle § 29 IZ), může soud ukončit působení insolvenčního správce v dané věci (dle § 31 IZ ho odvolat) jen za podmínek shora popsaných. Z toho hlediska není zásadně podstatné, zda odvolání z funkce navrhl sám insolvenční správce, anebo zda je navrhl věřitelský orgán, či zda soud šetří důvody pro odvolání správce bez takového návrhu.

V daném případě nebyl insolvenční správce ustanoven do funkce postupem dle § 29 odst. 1 až 3 IZ (tj. na základě rozhodnutí věřitelů přijatém na schůzi věřitelů konané po rozhodnutí o úpadku), nýbrž byl do funkce ustanoven-jako osoba určená ze seznamu insolvenčních správců opatřením předsedy insolvenčního soudu-v rozhodnutí o úpadku ze dne 8.4.2011. Jeho odmítnutí funkce insolvenčního správce v dané věci a odvolání z této funkce podle § 22 odst. 1 a § 31 IZ (jak je uplatnil podáním ze dne 11.4.2011) by tedy bylo opodstatněno, jen pokud by prokázal, že jsou tu některé ze shora popsaných důležitých důvodů, pro které lze považovat řádný výkon jeho funkce za objektivně vyloučený. Takovými důvody ovšem nemůže být-jak již vysvětleno-správcovo pracovní vytížení jinými insolvenčními (či konkursními) věcmi, které spravuje. Protože jiné-relevantní-překážky výkonu své funkce v dané věci insolvenční správce netvrdil (ani nevyšly jinak najevo), soud prvního stupně správně jeho návrh na odvolání z funkce zamítl.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 16. listopadu 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová