3 VSPH 520/2011-A-17
MSPH 60 INS 15878/2010 3 VSPH 520/2011-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Filipa anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 6-Řepích, Jiránkova 1137/1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 15878/2010-A-14 ze dne 4. dubna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 15878/2010-A-14 ze dne 4. dubna 2011 se v bodech III. a IV. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 15878/2010-A-14 ze dne 4.4.2011 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek Filipa anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Milana Edelmanna, v bodě III. výroku zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení, v bodě IV. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs a v bodě XII. výroku uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 4.4.2011 v 15,50 hod. V dalších bodech výroku usnesení soud promítl účinky rozhodnutí o úpadku, na den 14.6.2011 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů, insolvenčnímu správci stanovil lhůtu k předložení zpracovaného seznamu přihlášených pohledávek, dlužníku stanovil lhůtu k předložení seznamu jeho majetku, závazků a zaměstnanců a informoval o tom, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení ze dne 22.12.2010 s tím, že je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 7.000,-Kč čistého a že je poživatelem invalidního důchodu ve výši 8.801,-Kč. Z toho dovozoval, že je schopen uhradit více než 30 % pohledávek věřitelů, jež činí celkem 151.198,-Kč. Jako svůj majetek označil pouze rychlovarnou konvici, hygienické potřeby a ošacení v celkové hodnotě 1.830,-Kč.

Usneseními č.j. MSPH 60 INS 15878/2010-A-8 ze dne 12.1.2011 a č.j. MSPH 60 INS 15878/2010-A-10 ze dne 1.3.2011 byl dlužník vyzván k předložení potvrzení o tom, že jeho pracovní poměr dosud trvá, a k potvrzení o jeho čistých příjmech od posledního zaměstnavatele za období od srpna 2010. Dlužník však dne 16.3.2011 předložil pouze pracovní smlouvu ze dne 11.3.2011, kterou uzavřel pracovní poměr na dobu určitou s FOKUS PRAHA, o.s. s tříměsíční zkušební dobou.

Soud vzal za osvědčené, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, když ten uvedl nejen svůj závazek vůči GE Money Bank, a.s. ve výši 41.349,-Kč a vůči T-Mobile, a.s. ve výši 5.266,-Kč, ale poukázal na řadu exekučních příkazů vydaných proti němu na návrh Dopravního podniku hl.m. Prahy a Městské části Praha 8.

Návrhu dlužníka na povolení oddlužení soud nemohl vyhovět, neboť nejenže dlužník přes opakovanou výzvu soudu nedoložil své příjmy za poslední 3 roky, ale navíc teprve ke dni 11.3.2011 uzavřel pracovní poměr, a to jen na dobu určitou se zkušební tříměsíční lhůtou. Je značně nejisté, zda v dané lhůtě neskončí i tento poslední pracovní poměr dlužníka, když právě takto-ve zkušební době-skončil jeho předchozí pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou s COMPANY SERVIS s.r.o., jak se podává z posledního doloženého příjmu dlužníka u tohoto zaměstnavatele za srpen 2010. Protože lze důvodně předpokládat, že nezajištěným věřitelům nemůže dlužník poskytnout plnění alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), soud v souladu s § 396 odst. 1 IZ rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Toto usnesení Městského soudu v Praze napadl dlužník co do bodu III. výroku včasným odvoláním, v němž požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení v tomto rozsahu buď změnil a jeho návrhu na povolení oddlužení vyhověl, anebo aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že se již dvakrát o povolení oddlužení pokoušel; poprvé nezvládl ani přes poučení soudu návrh řádně vyhotovit, podruhé nebyl schopen složit zálohu. Nyní doufal, že vše bude v pořádku. Na výzvu soudu k potvrzení trvání pracovního poměru předložil svoji novou pracovní smlouvu. Z okolnosti, že minulý pracovní poměr ukončil ve zkušební době, nelze dovozovat, že podmínku trvalého zaměstnání nemůže splnit. Nyní pracuje u FOKUS PRAHA, o.s., což je firma specializovaná na zaměstnávání psychiatricky nemocných lidí jako je dlužník (s diagnózou paranoidní schizofrenie, invalidita III. stupně). Proto dlužník předpokládá, že tento jeho pracovní poměr se po zkušební době změní na trvalý.

Závěry soudu prvního stupně tudíž považuje za nesprávné, neboť má příjem, z něhož může splátky pro oddlužení hradit. Jeho dluhy přitom zhruba odpovídají celkové výši srážek z jeho příjmu za 5 let. Teprve po uplynutí této doby bude možno posoudit, zda podmínkám oddlužení vyhověl či nikoli. Prohlášením konkursu by se dlužníkova situace jen zhoršila, nedošlo by k zastavení nárůstu příslušenství dluhů. Má přitom 4 děti, k nimž plní vyživovací povinnost. Je pravda, že soudu ve stanovené lhůtě nepředložil všechna potvrzení o minulých příjmech, to však z důvodu zhoršení svého zdravotního stavu, který mu občas brání zvládnout vše tak, jak je třeba.

K výzvě odvolacího soudu dlužník-k doplnění svého odvolání-předložil podáním ze dne 26.5.2011 potvrzení o svém příjmu u FOKUS PRAHA, o.s., a to za 13 dnů trvání pracovního poměru v březnu 2011 (čistý příjem 3.134,-Kč) a za celý duben 2011 (čistý příjem 5.449,-Kč) s vyúčtováním mzdy za tento měsíc.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž dlužníku (subjektivně legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ, nabídnuvšímu včasný a řádný návrh dle § 390 odst. 1, § 391 odst. 1, 3 a § 392 IZ) lze umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V daném případě soud prvního stupně zamítl návrh na povolení oddlužení na základě zjištění, že v rámci oddlužení nebude dlužník schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ). Podmínky přípustnosti oddlužení přitom soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení zkoumá se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli, nebo které jinak vyšly najevo.

Soud prvního stupně v napadeném usnesení neuvedl zřetelně, zda svůj závěr o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka pro oddlužení vztáhl jen ke splátkovému kalendáři, jehož se dlužník v návrhu na povolení oddlužení domáhal, nebo též k oddlužení provedenému zpeněžením majetkové podstaty, které též byl povinen z hlediska naplnění podmínek přípustnosti oddlužení zvážit.

Z obsahu spisu ovšem vyplývá, že v dlužníkově případě minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných pohledávek (jejichž věřitelé nevyslovili souhlas s nižším plněním) nemůže být dosaženo ani při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, ani při navrženém oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tento závěr odpovídá skutkové situaci dané v době vydání napadeného usnesení, která nedoznala rozhodné (pro dlužníka příznivé) změny ani v době rozhodování odvolacího soudu.

V seznamech závazků připojených k insolvenčnímu návrhu a návrhu na oddlužení vykázal dlužník své závazky vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 138.116,-Kč, v novém (aktualizovaném) seznamu ze dne 9.4.2011 pak uvedl své nezajištěné závazky v celkové výši 140.013,-Kč. Ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku se ovšem přihlásili do insolvenčního řízení pouze 2 nezajištění věřitelé-GE Money Bank, a.s. a T-Mobile Czech Republic, a.s. s pohledávkami v celkové výši 57.189,46 Kč, a tedy jen tyto pohledávky lze brát v úvahu jako nezajištěné nároky, jež mají být v insolvenčním řízení uspokojovány. V případě oddlužení by se tak muselo stát alespoň v rozsahu 30 % jejich výše, jež činí 17.156,80 Kč.

Z listin připojených k návrhu i z výslovných prohlášení dlužníka však také vyplývá, že je povinen platit na 4 své nezletilé děti soudem určené výživné, a to na každého ze svých 3 synů měsíčně ve výši 800,-Kč a na dceru ve výši 600,-Kč, tj. celkem 3.000,-Kč měsíčně. Tyto pohledávky jsou pohledávkami za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e/ IZ), které se, stejně jako správcovy nároky téže povahy (jeho odměna a náhrada hotových výdajů dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-§ 168 odst. 2 písm. a/ IZ), hradí v insolvenčním řízení přednostně, před pohledávkami nezajištěných věřitelů.

Z uvedeného je zřejmé, že potřebné míry uspokojení se nezajištěným věřitelům nemůže dostat při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když podle seznamu majetku připojeného k návrhům dlužník vlastní jen osobní věci menší hodnoty, dle aktualizovaného seznamu z 9.4.2011 v celkové ceně cca 7 tis. Kč.

Týž závěr ovšem platí i pro oddlužení formou splátkového kalendáře. V jeho rámci by-za 60 měsíců jeho trvání-musel dlužník nezajištěné pohledávky uhradit nejméně ve výši 17.156,80 Kč, a to ovšem s přednostní úhradou nároků správce, jež dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 cit. vyhlášky činí-bez DPH-za 60 měsíců celkem 54 tis. Kč, a s přednostní úhradou výživného, které by za tutéž dobu činilo celkem 180.000,-Kč. Dlužník by tak musel být schopen nabídnout při splátkovém kalendáři plnění v minimální celkové výši 251.156,80 Kč (anebo dokonce ve výši 261.956,80 Kč, pokud je insolvenční správce plátcem DPH a jeho nároky s touto daní pak činí 64.800,-Kč). Tomu odpovídá měsíční splátka-zákonná srážka z příjmů dle § 398 odst. 3 IZ-ve výši 4.186,-Kč (s DPH správce 4.366,-Kč). Takové splátky však dlužník vzhledem k výši svých současných příjmů zjevně není schopen.

Dlužník pobírá invalidní důchod v měsíční výši 9.120,-Kč, jemuž (při absenci vyživované osoby započitatelné pro stanovení nezabavitelné částky) odpovídá splátka pouhých 2.530,-Kč. Další současný příjem dlužníka představuje mzda z pracovního poměru u FOKUS PRAHA, o.s. Zjevně však nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že dlužník bude této mzdy dosahovat po celou dobu splátkového kalendáře, když jde o pracovní poměr sjednaný (dne 11.3.2011) jen na dobu určitou-do 30.6.2011. Nicméně i kdyby se splnil dlužníkův předpoklad, že u tohoto zaměstnavatele dosáhne za stejných platových podmínek uzavření pracovního poměru na dobu neurčitou, nemůže tento příjem na nedostatečnosti dlužníkovy ekonomické nabídky nic změnit. Jeho poslední doložené čisté mzdě u uvedeného zaměstnavatele (za duben 2011) ve výši 5.449,-Kč totiž odpovídá měsíční splátka jen ve výši 82,-Kč.

Jak patrno, nesplnění podmínky přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ bylo při vydání napadeného usnesení s ohledem na podklad, z něhož soud prvního stupně musel vycházet, zcela zřejmé, přičemž předpoklad splnění této podmínky není dán ani poté, co se dle konečných výsledků přihlašování pohledávek věřitelů dlužníka rozsah jeho nezajištěných závazků uspokojitelných v insolvenčním řízení oproti původnímu předpokladu podstatně snížil. Důvodem je poměrně značná-platební možnosti dlužníka přesahující-výše přednostních pohledávek, a to zejména výživného, které dlužník při podání návrhu na oddlužení zřejmě nevzal dostatečně v úvahu.

Soud prvního stupně tudíž rozhodl správně, když dlužníkův návrh na povolení oddlužení zamítl a současně dle § 396 odst. 1 téhož zákona rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Proto odvolací soud napadené usnesení dle § 219 občanského soudního řádu v uvedeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 20. června 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová