3 VSPH 505/2013-A-13
KSPH 35 INS 6033/2013 3 VSPH 505/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem v Husinci, Hlavní 84, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č.j. KSPH 35 INS 6033/2013-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č.j. KSPH 35 INS 6033/2013-A-7 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. března 2013, č.j. KSPH 35 INS 6033/2013-A-7 uložil dlužníku Jiřímu Bosákovi (dále jen dlužník), aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 5.3.2013 na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Insolvenční soud odkázal na § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a zdůraznil, že účelem zálohy je zejména překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, a tím umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí výše odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v případě oddlužení 900,-Kč za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V dané fázi řízení však není postaveno najisto, zdali bude oddlužení povoleno či zda již povolené oddlužení nebude zrušeno. Ve všech těchto případech by byl úpadek dlužníka řešen konkursem, ve kterém minimální odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce dosahuje 45.000,-Kč. Nárok na přiznání odměny přitom insolvenčnímu správci vzniká i za dobu od prohlášení úpadku do rozhodnutí o jeho formě.

Z podaného insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení a z připojených seznamů insolvenční soud dovodil, že úpadek dlužníka bude zřejmě

řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Současné příjmy dlužníka, který je ženatý, totiž činí 21.242,-Kč, což by mělo umožnit dlužníkovi během 5 let splatit 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů, v současnosti ve výši cca 318.000,-Kč.

Soud prvního stupně tedy přistoupil k uložení povinnosti k zaplacení zálohy, a to k pokrytí prvních výdajů insolvenčního správce. Při určení její výše přihlédl k předpokládanému způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jeho majetkovým poměrům a příjmům i k dalším okolnostem případu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal o úpravu výše uložené zálohy, neboť jeho příjem dosáhl částky 21.242,-Kč výjimečně pouze v lednu tohoto roku, obvykle jeho příjem dosahuje výše 19.216,-Kč a skládá se z důchodu ve výši 9.316,-Kč a z odměny z dohody o provedení práce ve výši 9.900,-Kč. I když má možnost smlouvu prodloužit, nemůže si být svými budoucími příjmy jist.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ustanovení § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy, jak správně uvádí soud prvního stupně v napadeném usnesení, je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení, a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srov. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ). S ohledem na odvolací argumentaci dlužníka nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužník podal dne 3.1.2013 spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, jež požadoval provést splátkovým kalendářem. Podle těchto návrhů a jejich příloh je dlužník ženatý. Jeho čistá měsíční odměna z dohody o provedení práce činila v období září až prosince 2012 průměrně cca 10.500,-Kč měsíčně. K tomu dlužník pobírá měsíčně starobní důchod ve výši 9.316,-Kč. Přitom vlastní se svou manželkou jen drobné věci domácí potřeby v odhadované celkové hodnotě 22.800,-Kč. Dlužník má dle svého návrhu pouze nezajištěné závazky (ačkoliv 3 z nich označuje za zajištěné, a to směnkou) dosahující celkové výše cca 342.000,-Kč.

Tato zjištění zatím vskutku nasvědčují tomu, že dlužník splňuje podmínku přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť pro případ provedení oddlužení navrženým splátkovým kalendářem jeho příjmy dávají předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Starobnímu důchodu dlužníka odpovídá měsíční splátka ve výši 1.156,-Kč; odměna z dohody o provedení práce jakožto jiná peněžitá pohledávka může být pro plnění splátkového kalendáře využita v celém rozsahu (k tomu srov. § 299 odst. 1 o.s.ř., arg. a contrario a § 312 odst. 1 o.s.ř.), takže za 60 měsíců splátkového kalendáře by mohl dlužník nabídnout plnění v celkové výši 699.360,-Kč. Z něj po úhradě přednostních nároků insolvenčního správce, které činí bez DPH celkem 54.000,-Kč (měsíční odměna ve výši 750,-Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky), zbývá částka 645.360,-Kč. Tato částka postačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 %, tj. ve výši 102.600,-Kč (postačovala by k jejich potřebnému uspokojení, i kdyby insolvenční správce měl právo na úhradu svých nároků s DPH, tj. v celkové výši 65.340,-Kč).

Soud prvního stupně tedy správně shledal, že za této procesní situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) lze předpokládat, že úpadek dlužníka bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Správně také dovodil, že jakkoli jsou nároky insolvenčního správce při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Ty spočívají v náhradě prokázaných hotových výdajů insolvenčního správce vzniklých mu v inkriminované době (s limity jejich výše dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky) a v odměně za činnost, kterou insolvenční správce v tomto období vykoná a která tedy nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře; tuto odměnu insolvenční soud určuje v přiměřené výši dle § 5 vyhlášky.

Soud prvního stupně tudíž rozhodl správně, když k zajištění nároků insolvenčního správce za období předcházející očekávanému schválení oddlužení splátkovým kalendářem uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu dle § 108 IZ, přičemž přiměřenou tomuto účelu shledal odvolací soud i stanovenou výši této zálohy. Proto napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Nad rámec výše uvedeného považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že dlužník sám již povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení splnil, neboť ze záznamu na č. dok. A-11 vyplývá, že požadovanou částku 4.000,-Kč na účet soudu zaplatil.

Odvolací soud dále nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjistil, že manželka dlužníka Ludmila Bosáková podala u Krajského soudu v Praze takřka shodný insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, který je projednáván pod sp. zn.

KSPH 35 INS 6034/2013. Jelikož výsledky jejich dosavadních insolvenčních řízení zjevně svědčí o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich společného jmění manželů, měl by insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudit a projednat společně, tj. dle § 112 o.s.ř. je spojit ke společnému (jedinému) řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 26. srpna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová