3 VSPH 505/2012-A-15
KSCB 28 INS 473/2012 3 VSPH 505/2012-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení navrhovatelů-dlužníků-manželů a) Žanety Krenauerové, nar. 18.12.1976, a b) Martina anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Náměstí Republiky 13, 373 33 Nové Hrady, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 473/2012-A-10 ze dne 5. dubna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 473/2012-A-10 ze dne 5. dubna 2012 se m ě n í tak, že se dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 473/2012-A-10 ze dne 5.4.2012 uložil navrhovatelům-dlužnici Žanetě Krenauerové a dlužníku Martinu Krenauerovi, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně citoval § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že dne 9.1.2012 byly podány insolvenční návrhy shora uvedených dlužníků spojené s návrhy na povolení oddlužení, které žádali provést plněním splátkového kalendáře. Usnesení č.j. KSCB 25 INS 476/2012-A-10 ze dne 20.3.2012 pak soud obě řízení dlužníků spojil ke společnému projednání, neboť v insolvenčních návrzích tvrdili, že mají závazky náležející do jejich společného jmění manželů (dále jen SJM ). Dále dlužníci uvedli, že mají více věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 6 měsíců, které nejsou schopni plnit. Jejich majetek tvoří vybavení domácnosti v celkové pořizovací ceně 31.000,-Kč.

Z insolvenčních návrhů soud dále zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem dlužníka-oproti jeho prohlášení učiněnému při slyšení konaném dne 6.3.2012-činí 12.926,-Kč, průměrný čistý měsíční příjem dlužnice (částečný invalidní důchod ve výši 4.300,-Kč a rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč) činí 11.900,-Kč. Dlužníci mají vzájemnou vyživovací povinnost a dále vyživují 4 nezletilé děti. Pro účely oddlužení se jim paní Ilona Dimitrovová zavázala měsíčně přispívat částkou ve výši 1.000,-Kč.

Při zkoumání schopnosti dlužníků vyhovět podmínkám pro povolení oddlužení z hlediska požadavku stanoveného v § 395 odst. 1 písm. b) IZ soud pro případ oddlužení splátkovým kalendářem vycházel (ve smyslu § 398 odst. 3 věty první IZ) z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z příjmů dlužníků k uspokojení přednostních pohledávek.

Přitom vzal též v úvahu, že dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada hotových výdajů činí 150,-Kč, tedy celkem 900,-Kč měsíčně (+ DPH). Jde o pohledávky za podstatou dle § 168 IZ.

Podle seznamu závazků a prohlášení dlužníků dosahují pohledávky jejich nezajištěných věřitelů nejméně částky 196.589,-Kč. Dlužníci ale-s ohledem na výši nezabavitelné části jejich příjmů-nejsou schopni v zákonné lhůtě 5 let uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Při zachování stávající výše příjmů dlužníků z nich totiž nelze ničeho srazit, přičemž jenom nároky insolvenčního správce za 60 měsíců (s připočtením DPH) představují částku 64.800,-Kč. K úhradě těchto správcových nároků by nepostačovaly ani jediné finanční prostředky, které jsou pro splátkový kalendář použitelné, totiž příspěvek 1.000,-Kč měsíčně od Ilony Dimitrovové. Proto dlužníkům nemůže být schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře. S ohledem na hodnotu vykázaného majetku dlužníků nelze uvažovat ani o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť v jeho rámci by bylo možno očekávat pouze zanedbatelné uspokojení věřitelů.

Proto soud vycházel z předpokladu, že návrhy dlužníků na povolení oddlužení budou dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnuty a na jejich majetek bude prohlášen konkurs. V případě řešení úpadku dlužníků konkursem by odměna insolvenčního správce činila dle § 1 odst. 5 vyhlášky minimálně 45.000,--Kč (+ 20 % DPH, je-li správce jejím plátcem) a byla by spolu s jeho nárokem na náhradu hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Účelem zálohy je přitom nejen poskytnout záruku úhrady nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty, ale rovněž umožnit jeho činnost bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Protože z těchto důvodů soud při očekávaném řešení úpadku dlužníků konkursem shledal opodstatněným požadavek, aby složili zálohu na náklady insolvenčního řízení, rozhodl, jak uvedeno shora.

Toto usnesení napadli oba dlužníci včasným odvoláním. Namítali, že jednak jako osoby domáhající se oddlužení nejsou schopni zaplatit naráz zálohu na náklady insolvenčního řízení v soudem požadované výši, a že navíc nesouhlasí se závěrem soudu o tom, že nejsou schopni poskytnout splátky umožňující uspokojení věřitelů v rozsahu 30 %. Soud nesprávně vycházel z toho, že průměrný čistý příjem dlužníka činí 12.926,-Kč měsíčně, ač ve skutečnosti-jak plyne z výplatních pásek připojených k odvolání-jeho příjem za poslední 3 měsíce byl podstatně vyšší; činil 16.500,-Kč za leden, 25.000,-Kč za únor a 17.000,-Kč za březen. Z toho je zřejmé, že příjmy dlužníků pro splátkový kalendář jsou-s příspěvkem od matky dlužnice-zcela dostačující. Podle přesvědčení dlužníků soud namísto toho, aby se jejich případem řádně zabýval, přikročil účelově k požadavku zálohy s předpokladem, že ji dlužníci ve stanovené výši nebudou schopni zaplatit. Z těchto důvodů dlužníci navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a uložil jim povinnost zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč, což je částka, kterou jsou schopni najednou uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků je opodstatněné, byť v zásadě z jiných než v něm uplatněných důvodů.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 IZ, tj. zejména seznamem dlužníkova majetku včetně jeho pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznamem jeho závazků s uvedením věřitelů a seznamem jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, musí podat spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na předepsaném formuláři, jejž lze (prostřednictvím jeho kolonky č. 21, nyní kolonky č. 6) využít k současnému podání insolvenčního návrhu. V tom případě slouží připojené seznamy jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 392 odst. 1 IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník dle § 392 odst. 2 IZ opatřit seznam majetku i údaji o jeho pořizovací ceně a aktuální obvyklé ceně ke dni pořízení seznamu, podložené u nemovitostí a u každého majetku sloužícího k zajištění vždy znaleckým oceněním).

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu.

V daném případě dlužníci podali dne 9.1.2012 samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení, přičemž tyto jejich insolvenční věci vedené pod sp.zn. KSCB 28 INS 473/2012 a KSCB 28 INS 476/2012 soud usnesením ze dne 20.3.2012 spojil ke společnému řízení vedenému pod sp.zn. KSCB 28 INS 473/2012. Z podaných návrhů dlužníků plyne, že všechen jejich majetek a všechny závazky patří do SJM. K návrhům dlužníci připojili shodný seznam majetku (podle nějž vlastní jen staré vybavení domácnosti v pořizovací ceně celkem 28 tis. Kč) a také shodný seznam závazků, který však-navzdory připojenému prohlášení dlužníků-zjevně není správný a úplný. V seznamech závazků (podle nichž mají dlužníci stejné nezajištěné závazky vůči 13 věřitelům, z nichž 7 je vykonatelných) totiž dlužníci-jak plyne z obsahu samotných seznamů a z listin připojených k návrhům-neuvedli všechny pohledávky svých věřitelů, když u řady z nich vyčíslili pouze dlužnou jistinu, nikoli i příslušenství pohledávky (§ 121 odst. 3 občanského zákoníku), jímž jsou příslušné úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky (náklady nalézacího a exekučního řízení).

Z uvedeného je zřejmé, že seznamy závazků, které dlužníci ke svým insolvenčním návrhům a návrhům na povolení oddlužení připojili, jsou vadné. K odstranění těchto nedostatků, jež činí oba návrhy nezpůsobilými projednání, však soud prvního stupně dlužníky dosud nevedl, ač tak učinit měl.

Zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti dlužníků zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše může soud teprve poté, co budou-k jeho výzvě-insolvenční návrhy (a návrhy na povolení oddlužení) o řádné seznamy závazků (jejich obligatorní přílohy) doplněny a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení.

Do té doby nelze činit závěry ani o předpokládaném způsobu řešení úpadku dlužníků, neboť pro popsanou neúplnost seznamu jejich závazků (nezajištěných závazků náležejících do SJM) není zřejmé, jaká je jejich celková výše. Nelze tudíž zkoumat, zda dlužníci jsou schopni v rámci oddlužení uspokojit své nezajištěné věřitele alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tj. zda jejich společná ekonomická nabídka (zjevně nedostatečná pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty) je dostatečná alespoň pro jimi navrhované oddlužení ve formě splátkového kalendáře, a to za situace, kdy aktuální příjmy dlužníka jsou-podle výplatních pásek připojených k odvolání-vyšší než ty, z jakých vycházel soud prvního stupně (podle nových dokladů nyní činí průměrně cca 19.500,-Kč měsíčně). To s tím, že při zkoumání předpokladu minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při splátkovém kalendáři je třeba vzít v úvahu nároky insolvenčního správce (jeho paušální odměnu a náhradu hotových výdajů dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky v celkové výši 900,-Kč měsíčně, s DPH v celkové výši 1.080,-Kč), které se ze splátek uspokojují zcela přednostně.

Soud prvního stupně ovšem dlužníky dosud nepoučil řádně ani o tom, že v případě nedostatečnosti vlastních příjmů mohou navýšit svoji nabídku pro oddlužení splátkovým kalendářem za pomoci třetí osoby, a buď jejím přistoupením k závazkům dlužníků (jde o spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 věta první IZ, nebo tak, že se třetí osoba zaváže poskytovat dlužníkům (či některému z nich) po dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem (jako další zdroj jejich příjmů) určité pravidelné finanční plnění. Takový závazek je ovšem nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. smlouvou o důchodu nebo smlouvou darovací uzavřenou mezi dlužníkem (dlužníky) a třetí osobou, opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy (podrobněji viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 a jeho usnesení sp.zn. KSPL 27 INS 5321/2010, 3 VSPH 720/2010-A ze dne 15.9.2010). Těmto požadavkům zjevně nevyhovuje pouhé prohlášení matky dlužnice Ilony Dimitrovové, že bude v oddlužení dlužníků po dobu 5 let platit na jejich splátky 1.000,-Kč měsíčně. Soud prvního stupně však na tento nedostatek nereagoval, naopak dal dlužníkům najevo, že předmětné prohlášení matky dlužnice akceptuje.

K tomu považoval odvolací soud za vhodné pro úplnost obecně dodat, že v případě očekávaného oddlužení dlužníků (manželů, kteří mají majetek a závazky náležející do SJM) formou splátkového kalendáře je z hlediska rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení podstatné, že při takovém společném oddlužení (realizovaném jediným společným splátkovým kalendářem-viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19.4.2011) má být ustaven jen jeden insolvenční správce, jemuž náleží zásadně jen jedna paušální odměna podle § 3 písm. b) vyhlášky a jen jedna paušální náhrada hotových výdajů dle § 7 odst. 4 téže vyhlášky. Podrobněji viz kupř. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2010 a jeho usnesení sp.zn. KSUL 77 INS 5859/2010, 3 VSPH 514/2010-A ze dne 20.1.2011. Jakkoli tyto nároky insolvenčního správce jsou při společném splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Jde o náhradu prokázaných hotových výdajů insolvenčního správce vzniklých mu v inkriminované době (s limity jejich výše dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky) a o odměnu za činnost, kterou insolvenční správce v tomto období vykoná a která tedy nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře; tuto odměnu insolvenční soud určuje v přiměřené výši dle § 5 vyhlášky (usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B ze dne 19.5.2010). Současně však je třeba vzít v úvahu že každý z dlužníků je navrhovatelem ve své vlastní insolvenční věci (která nakonec ve výsledku nemusí sdílet procesní osud insolvenční věci druhého manžela), a že dlužníci tudíž-jakkoli jejich věci zůstávají spojené ke společnému řízení-nejsou společnými insolvenčními navrhovateli, jimž by bylo možno uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení společně. Proto v případě očekávaného společného oddlužení dlužníků-manželů ve formě splátkového kalendáře, kdy je nutno zajistit zálohou na nároky insolvenčního správce nekryté splátkami, je třeba uložit každému dlužníku samostatnou platební povinnost v rozsahu poloviny celkové nutné zálohy.

Protože z výše uvedených důvodů odvolací soud v projednávané věci shledal, že k rozhodnutí o povinnosti dlužníků zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení zatím nejsou dány procesní podmínky, postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že se dlužníkům povinnost zaplatit zálohu neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 12. listopadu 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva