3 VSPH 504/2011-A-18
KSPH 41 INS 3816/2011 3 VSPH 504/2011-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci: Ing. Stanislav Vrtílka, bytem v Kladně, Helsinská 2878, zahájené k insolvenčnímu návrhu: Ing. Luboš Vrtilka, bytem v Drnku 24, zast. Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská 163, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č.j. KSPH 41 INS 3816/2011-A-10,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č.j. KSPH 41 INS 3816/2011-A-10, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Navrhovatel navrhl, aby Krajský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužníka s odůvodněním, podle něhož odkoupil pohledávku za dlužníkem ve výši 430.000,--Kč a dlužník svůj závazek z této pohledávky neuhradil. Žalobu na zaplacení této částky proti dlužníkovi nepodal, neboť zjistil, že dlužník má dalších 10 věřitelů, jež vyjmenoval, aniž by vyčíslil jejich pohledávky za dlužníkem a termíny jejich splatnosti, resp. uvedl, že jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že dlužník není schopen své závazky plnit. Uvedl dále, že je mu známo, že dlužník je vlastníkem bytové jednotky. Uzavřel, že vzhledem k uvedenému se dlužník nachází v úpadku podle § 1 odst. 3 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.

Usnesením ze dne 10. března 2011, č.j. KSPH 41 INS 3816/2011-A-8, insolvenční soud vyzval navrhovatele, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení svůj insolvenční návrh doplnil o listiny dokládající existenci a splatnost jeho pohledávky a předložil přihlášku své pohledávky na předepsaném formuláři (§ 105 InsZ) s poučením, že neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (také InsZ), odmítne; připomněl, že prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné (§ 83 InsZ).

Napadeným usnesením insolvenční soud insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 InsZ odmítl s odůvodněním, podle něhož navrhovatel výše uvedené výzvě nevyhověl, když ve lhůtě návrh doplnil o přihlášku pohledávky, jež však nebyla datována a podepsána, a o listiny, tj. smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem, smlouvu o postoupení pohledávky, výpis z katastru nemovitostí, avšak listinu dokládající existenci a splatnost pohledávky nedoložil. Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítl, že k výzvě soudu předložil požadované listiny, že z nich vyplývá existence a splatnost jeho pohledávky, přičemž zdůraznil, že pohledávka má svůj původ ve smlouvě o půjčce, jež nevyžaduje písemnou formu. Nadto upozornil na svou odpovědnost za přihlášku pohledávky, a doplnil, že si vyhrazuje právo odvolání doplnit, když disponuje směnkou, kterou však s ohledem na skutečnost, že se jedná o cenný papír, soudu doručí osobně.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání v souladu s § 94 odst. 2 písm. c) InsZ, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Především odvolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že právní úprava úpadku dlužníků se řídí zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, a že podle § 433 InsZ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jímž navrhovatel v návrhu argumentuje, byl zrušen k 1.1.2008; insolvenční návrh proto třeba hodnotit z hlediska nové právní úpravy.

Podle § 3 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (odst. 1). Má se zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2).

Podle § 103 InsZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm, a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jim insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle § 105 InsZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle § 128 odst. 1 InsZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 InsZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne. Citovaná právní úprava je obdobou § 128 odst. 1 InsZ s tím rozdílem, že závěru o odmítnutí návrhu musí předcházet řádná výzva k jeho doplnění, jež nebyla splněna.

Podle § 109 odst. 1 InsZ se zahájením insolvenčního řízení se spojují účinky, a to zejména: a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených v InsZ a c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Je-li insolvenční návrh podán u věcně příslušného soudu a je-li opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem (§ 97 InsZ), nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, bránící prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje insolvenční soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (§ 128 odst. 1 InsZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou podle § 103 odst. 2 InsZ povinným obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, z nichž vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 InsZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku. Procesní povinnost tvrzení podle § 103 odst. 2 InsZ není možno mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008-A publikované pod zn. R 11/2009).

V projednávané věci navrhovatel se v insolvenčním návrhu omezil jen na tvrzení, že odkoupil pohledávku ve výši 430.000,--Kč, že tuto pohledávku mu dosud dlužník neuhradil a že má dlužník více věřitelů. Neuvedl žádné rozhodné skutečnosti, jež by osvědčovaly dlužníkův úpadek, zejména pak neuvedl, kdy jeho pohledávka za dlužníkem nabyla splatnosti, resp. že se jedná o pohledávku déle než 30 dnů po splatnosti, tedy ani netvrdil rozhodné skutečnosti pro doložení své věcné legitimace ve smyslu § 105 InsZ, a tyto skutečnosti neuvedl ani u jednoho z dalších v návrhu uvedených dlužníkových věřitelů. Insolvenční návrh neobsahuje ani tvrzení o takových skutečnostech, z nichž by plynulo, že dlužník není schopen tyto pohledávky svých věřitelů uspokojovat (§ 3 odst. 2 InsZ). Z navrhovatelem uvedených tvrzení se nijak nepodává, že dlužník má více věřitelů s peněžitými závazky splatnými déle než 30 dnů po splatnosti, jež není schopen plnit. Lze tedy uzavřít, že navrhovatel jednak nesplnil svou povinnost podle § 105 InsZ ohledně své věcné legitimace, jednak svou procesní povinnost stanovenou v § 103 odst. 2 InsZ, a že pro tento nedostatek jeho insolvenční návrh není způsobilý projednání. K případné námitce, že navrhovatel není povinen zjišťovat konkrétní údaje o pohledávkách dalších dlužníkových věřitelů, odvolací soud považuje za vhodné poznamenat, že jakkoli § 86 InsZ ukládá insolvenčnímu soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, jedná se o zásadu vyšetřovací týkající se dokazování k tvrzením, jež je navrhovatel povinen v první řadě k návrhu předložit, avšak v projednávané věci tuto povinnost nesplnil.

Z výše uvedených východisek vyplývá závěr, že v projednávané věci insolvenční návrh trpí nedostatkem zákonných náležitostí (§ 103 InsZ), jež nelze odstranit postupem podle § 43 o.s.ř., a že již z tohoto důvodu bylo namístě insolvenční návrh odmítnout podle § 128 odst. 1 InsZ a nikoliv postupovat podle § 128 odst. 2 InsZ, neboť jeho předpokladem je řádný insolvenční návrh obsahující všechny zákonné náležitosti, který však navrhovatel nepodal. Z uvedeného důvodu odvolací soud se nezabýval otázkou, zda tento neprojednatelný návrh navrhovatel k výzvě řádně doplnil či nikoliv.

Odvolací soud tak napadené usnesení, byť z jiných důvodů, jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř., při respektování skutečnosti, že dlužníkovi žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 9. května 2011

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová