3 VSPH 503/2012-B-105
MSPH 88 INS 15715/2010 3 VSPH 503/2012-B-105

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka ZÁMECKÁ ZAHRADA, s.r.o. se sídlem Václavské nám. 831, Praha 1, IČO 27444571, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-B-59 ze dne 12. března 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-B-59 ze dne 12. března 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka ZÁMECKÁ ZAHRADA, s.r.o. (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-B-59 ze dne 12.3.2012 zamítl dlužníkův návrh na zproštění insolvenčního správce Hlista & Pril, v.o.s. (dále jen správce) jeho funkce.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužník podáním ze dne 12.1.2012 domáhal zproštění správce jeho funkce s tvrzením, že při jejím výkonu správce nepostupuje s odbornou péčí a neplní své povinnosti uložené mu soudem a zákonem, čímž dochází k poškozování zájmů dlužníka i věřitelů. Podle dlužníka správce řádně nepřezkoumal pohledávku věřitele č. 4, když ji uznal, zatímco pohledávku věřitele č. 3 popřel, ač je u obou pohledávek uváděn stejný právní důvod. Ohledně pohledávky věřitele č. 4 přitom správce změnil své stanovisko překvapivě, neboť v seznamu přihlášených pohledávek ze dne 26.10.2011 tuto pohledávku zcela popíral a na přezkumném jednání konaném dne 10.11.2011 ji pak uznal. Dále správci vytýkal, že řádně nezjišťuje majetkovou podstatu, neboť nepřihlíží k dlužníkovým pohledávkám v celkové výši převyšující 10 mil. Kč, přestože dlužník k tomu správci předal veškeré podklady, a že správce také nesplnil soudem uloženou povinnost přezkoumat pohledávku věřitele č. 6 a předložit soudu upravený list seznamu přihlášených pohledávek. V doplnění návrhu pak dlužník tvrdil, že insolvenční správce neplní své povinnosti stanovené zákonem č. 280/2009 Sb. (daňovým řádem).

Správce ve vyjádření k návrhu uvedl, že stanovisko vyznačované insolvenčním správcem k jednotlivým pohledávkám v seznamu pohledávek, zveřejňovaném před přezkumným jednáním, je toliko předběžné a správce je může v souladu s § 192 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) při přezkumném jednání změnit. Pohledávky věřitelů č. 3 a č. 4 sice mají stejný právní důvod, nicméně z řady důvodů správce trvá na popření pohledávky věřitele č. 3. Mezi jiným i proto, že tento věřitel přihlásil část původní pohledávky věřitele č. 4, kterou měl od něj nabýt na základě smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž neprokázal úhradu ceny za postupovanou pohledávku. Majetkové poměry dlužníka správce začal zjišťovat ihned po svém ustanovení do funkce předběžného správce. Jediný zjištěný majetek dlužníka-jeho nemovitosti správce zapsal do soupisu majetkové podstaty a podal žalobu na jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka ZÁMECKÁ ZAHRADA-bytové domy, s.r.o. Tvrzení dlužníka ohledně jeho údajných pohledávek jsou nepodložená, dlužník k těmto pohledávkám nepředložil žádné důkazy, a proto nejsou způsobilé k soupisu.

Pohledávku věřitele č. 6 insolvenční správce dosud nepřezkoumal, protože usnesení soudu ukládající mu takovou povinnost napadl odvoláním a tudíž zatím není pravomocné. Proto správce nemůže splnit ani povinnost předložit upravený seznam přihlášených pohledávek, která mu byla předmětným usnesením rovněž uložena.

K tvrzenému porušování povinností dle daňového řádu správce uvedl, že své daňové a účetní povinnosti související s majetkovou podstatou řádně plní, odpovědnost za období před prohlášením konkursu na majetek dlužníka však leží plně na dlužníkovi, nikoli na insolvenčním správci.

Na základě dlužníkových námitek soud přezkoumal činnost insolvenčního správce. Ohledně správcova přezkoumání pohledávek vycházel z § 192 IZ, podle jehož druhého odstavce může insolvenční správce při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční správce tedy může nejprve popřít pohledávku v listu seznamu a následně na přezkumném jednání vzít toto popření zpět. Přezkoumávat stanovisko insolvenčního správce k přihlášeným pohledávkám lze pouze v rámci incidenčního řízení. Rozhodnutí insolvenčního správce přihlášenou pohledávku popřít či uznat není v žádném případě důvodem ke zproštění funkce dle § 32 IZ.

Zjišťování majetkové podstaty provádí podle § 209 odst. 1 IZ od svého ustanovení insolvenční správce nebo předběžný správce. Přitom je povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu. Při zjišťování majetkové podstaty je dlužník podle § 210 odst. 1 IZ povinen poskytnout insolvenčnímu správci všestrannou součinnost. V dané věci správce nezjistil, a proto do soupisu nepojal pohledávky tvrzené dlužníkem, neboť nedisponuje takovými důkazy, na jejichž základě by bylo možné tyto pohledávky úspěšně vymáhat. Ani v tomto ohledu tedy soud nezjistil v činnosti správce žádná pochybení. Nezjistil ani, že by správce při své činnosti porušoval daňový řád.

Usnesením č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-B-27 sice soud správci uložil, aby přezkoumal pohledávku věřitele č. 6 Zdeňka Steinitze, toto usnesení však pro podané správcovo odvolání dosud není pravomocné. Proto zatím není aktuální ani správcova povinnost předložit upravený seznam pohledávek uložená mu v bodě II výroku tohoto usnesení.

Protože soud neshledal, že insolvenční správce neplní řádně své povinnosti, nepostupuje s odbornou péčí nebo že porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem, návrh na jeho zproštění funkce zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o zproštění správce jeho funkce. Trval na své argumentaci o nestandardním postupu správce při přezkumu pohledávek věřitelů č. 3 a 4 s tím, že přes písemnou výzvu mu správce nevysvětlil své odlišné stanovisko ohledně těchto pohledávek, tedy proč pohledávku věřitele č. 4 uznal. Správce nezkoumal řádně její důvod-dohodu o narovnání ze dne 9.1.2010, která je podle dlužníka neplatná, resp. vůbec nebyla uzavřena, když za dlužníka byla podepsána Michalem Havlíčkem, za Pavla Kočalku byla podepsána advokátem Janem Lehkým dle plné moci, která však nebyla přiložena, chybí i podpis Kláry Kočalkové. Stejný názor vyslovil Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém usnesení ze 6.1.2012, vydaném v insolvenčním řízení dlužníka Michala Havlíčka vedeném pod sp.zn. KSUL 46 INS 12978/2010, v němž manželé Kočalkovi uplatnili vůči M. Havlíčkovi pohledávku z jeho ručení za závazek dlužníka ve výši 10 mil. Kč, které má vyplývat z předmětné dohody o narovnání. Jestliže správce v seznamu přihlášených pohledávek zveřejněném 27.10.2011 v insolvenčním rejstříku pohledávku věřitele č. 4 zcela popíral pro rozpor s hmotným právem, a při přezkumném jednání pak svůj názor (aniž by to vysvětlil) změnil a pohledávku uznal, jde o úmyslné poškozování dlužníka i věřitelů s oprávněnými pohledávkami. Správce tedy podle dlužníka vede insolvenční řízení způsobem, kterým dochází k nedovolenému zvýhodňování jednoho z účastníků na úkor ostatních.

Podle dlužníkova přesvědčení správce neplní řádně ani své povinnosti při zjišťování majetkové podstaty, a nečinil ani jako předběžný správce, když zcela ignoruje dlužníkovy pohledávky přesahující 10 mil. Kč. Jde o pohledávku za Pavlem Kočalkou a Klárou Kočalkovou ze smlouvy o půjčce ve výši 2,5 mil. Kč a o nárok na vydání pokladní hotovosti ve výši 7.467.308,-Kč vůči bývalým jednatelům dlužníka, který vyplývá z auditorské zprávy; dlužník správci předal doklady o tom, jak se snažil vydání pohledávky dosáhnout. I nečinností v této věci správce poškozuje zájmy ostatních účastníků řízení. Nadto správce nesplnil, co mu bylo uloženo soudem prvního stupně v usnesení ze dne 23.11.2011, totiž aby do 15 dnů od právní moci usnesení předložil soudu upravený seznam pohledávek. Tento výrok (na rozdíl od výroku ukládajícího přezkoumat pohledávku ve výši 20.551.848,03 Kč věřitele č. 6 Zdeňka Steinitze) správce nenapadl odvoláním a nabyl tedy právní moci doručením.

Vrchní státní zastupitelství v Praze navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Se všemi dlužníkovými námitkami se soud prvního stupně konkrétně vypořádal, přičemž s ohledem na vyjádření správce a další obsah spisu státní zastupitelství nezjistilo v postupu správce závady, jež by měly vést k jeho zproštění funkce.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem; jedná-li se však o pochybení méně závažné, omezuje se soud na to, že ke zjednání nápravy využije svého oprávnění uložit insolvenčnímu správci dle § 81 odst. 2 IZ pořádkovou pokutu.

V daném případě však ani odvolací soud neshledal žádné důvody, pro které by bylo lze zprostit správce funkce; takové se nepodávají ani z dlužníkova návrhu, jímž se zproštění správce domáhal, ani z dlužníkova odvolání, v němž na své původní argumentaci setrval.

Podle konstantní judikatury důvod ke zproštění insolvenčního správce jeho funkce nemůže spočívat v tom, jaké stanovisko při přezkumném jednání k té které přihlášené pohledávce zaujal (zda ji uznal či popřel), či zda snad-jako v daném případě-v souladu s § 192 odst. 2 IZ své původní předběžné stanovisko k jedné z přezkoumávaných pohledávek vyznačené v seznamu přihlášených pohledávek při následném přezkumném jednání změnil. Tím ovšem není vyloučen dlužníkův případný nárok vůči správci na náhradu škody ve smyslu § 37 IZ, dlužník ani není zbaven možnosti domáhat se z titulu bezdůvodného obohacení vrácení částek věřitelům již vyplacených dle rozvrhového usnesení, pokud byly jejich pohledávky, které dlužník popřel, uspokojeny nesprávně (viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4551/2007, které je využitelné i pro potřeby insolvenčního řízení a jež obstálo i v rovině ústavního přezkumu, jak je zřejmé z rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2406/09). K tomu nicméně nutno dodat, že správce důvody svého postoje k pohledávkám věřitelů č. 3 a č. 4 podrobně vysvětlil ve vyjádření k dlužníkovu návrhu s tím, že dlužníkem zmiňované rozhodnutí o zjištění úpadku Michala Havlíčka ze dne 6.1.2012 ve skutečnosti otázku platnosti dohody o narovnání ze dne 9.1.2010, uzavřenou dlužníkem s manžely Kočalkovými, vůbec nijak neřešilo.

Proti usnesení č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-B-27 ze dne 23.11.2011, jímž soud udělil správci dohledový pokyn přezkoumat pohledávku věřitele č. 6 Zdeňka Steinitze, se správce-veden nesprávným poučením soudu prvního stupně o přípustnosti opravného prostředku-odvolal. Jeho odvolání odmítl odvolací soud jako nepřípustné usnesením sen.zn. 3 VSPH 1463/2011-B ze dne 29.5.2012. Přitom pro potřeby dalšího řízení poznamenal, že pokyn soudu byl zjevně opodstatněný, neboť věřitel č. 6 Steinitz vzal zpět pouze insolvenční návrh, nikoli přihlášku své pohledávky, kterou je proto třeba (jestliže tomu nebrání jiné důvody) přezkoumat. K tomu posléze došlo, když předmětnou pohledávku správce dle uděleného pokynu soudu zařadil do seznamu přihlášených pohledávek a tato byla na přezkumném jednání konaném dne 26.7.2012 také přezkoumána.

Ve vyjádření k věci se správce vyslovil i k otázce tvrzených pohledávek dlužníka, jež ten požaduje zahrnout do soupisu majetkové podstaty. Pokud jde o pohledávku 7.467.308,-Kč vůči bývalým jednatelům dlužníka Michalem Havlíčkem či Milanem Kotherou z titulu nevrácené pokladní hotovosti, dlužník k důkazu předložil zprávu auditora. Tu ale správce samu o sobě neshledal dostatečným důkazem k soudnímu vymáhání pohledávky, když z ní nevyplývá ani to, který z jednatelů měl onu hotovost vybrat. Ani z dokladů o hotovostních výběrech, které měl správce k dispozici, není jasné, kdo je učinil a jak vysoká má být hotovost na pokladně; podle auditorské zprávy byly z takto vybraných peněz hrazeny faktury společnosti 3 ART, s.r.o. Navíc podle auditora účetnictví dlužníka bylo prokazatelně vedeno jen do 31.10.2009, o jeho dalším osudu a o tom, jak bylo později nakládáno s pokladnou, správce žádné důkazy nemá. Oba bývalí jednatelé dluh popírají, M. Kothera (který byl jednatelem až od 4.4.2011) odmítl správcův požadavek na vrácení vybrané hotovosti s tvrzením, že žádný výběr neprovedl, že k pokladně nikdy přístup neměl a závěry auditora jsou mylné. Taktéž M. Havlíček tvrzený závazek odmítl; naopak sám přihlásil do dlužníkova insolvenčního řízení pohledávku 11 mil. Kč z neuhrazených půjček. Správce ale ve vyjádření avizoval, že hodlá přihlásit pohledávku vůči M. Havlíčkovi do jeho insolvenčního řízení (konkursu), a proto dlužníka-jeho současného jednatele-opakovaně vyzval k předložení dokladů potřebných k prokázání tvrzených pohledávek. Posléze správce podáním ze dne 6.2.2012 doplnil soupis majetkové podstaty o pohledávku vůči Michalu Havlíčkovi ve výši 7.291.995,-Kč za jeho hotovostní výběry peněžních prostředků dlužníka uskutečněné od 27.3. do 5.6.2009, ohledně nichž jmenovaný v uvedeném rozsahu neprokázal, jak s nimi naložil.

Tvrzenou pohledávku dlužníka za manžely Kočalkovými správce nesepsal, neboť podle jeho názoru zanikla dohodou o narovnání ze dne 9.1.2010 (snížením vzájemného závazku dlužníka vůči Kočalkovým). Současný jednatel dlužníka přitom správci dosud neposkytl potřebné doklady o údajné půjčce (o jejím reálném poskytnutí). Naproti tomu předal správci doklady, podle kterých Kočalkovi v květnu 2008 zaplatili dlužníku v hotovosti postupně částky v celkové výši 2.500.600,-Kč. Zaplacení údajné půjčky dnem 27.5.2008 ostatně dlužníkův jednatel tvrdil správci i v dopise ze 16.11.2011. Při jednání konaném u insolvenčního soudu 11.8.2011 pak bylo podle správce prokázáno, že originál směnky, kterou měla být půjčka zajištěna, mají u sebe manželé Kočalkovi (tvrzení dlužníci). Podle pozdějších zjištění správce (viz jeho podání ze dne 28.2.2012) tuto směnku právnímu zástupci manželů Kočalkových vrátil za dlužníka věřitel č. 6 Zdeněk Steinitz, což plyne z předávacího protokolu ze dne 15.4.2010. Předmětnou pohledávku má tudíž správce za neexistující.

Z uvedeného je zřejmé, že se správce tvrzenými pohledávkami dlužníka řádně zabýval a že se od něj snažil získat nebo jinak zajistit podklady, které by jejich existenci prokazovaly. Pohledávku ve výši 7.291.995,-Kč za výběry finančních prostředků dlužníka M. Havlíčkem, u nichž nebylo prokázáno jejich použití, správce posléze do majetkové podstaty sepsal. U pohledávky z titulu půjčky za manžely Kočalkovými dlužník ani v odvolání nekonkretizoval listiny, které v té věci správci poskytl. V každém případě však netvrdil, že šlo o nějaké další podklady než ty, které správce zmínil ve svém vyjádření a ze kterých vyplývá, že pokud vůbec k půjčce došlo (což není přímo doloženo), pak byla manžely Kočalkovými v květnu 2008 vrácena nebo zanikla nejpozději dohodou o narovnání ze dne 9.1.2010. Ani odvolací soud tedy neshledává žádné správcovo zjevné pochybení v tom, že za daných okolností neměl dlužníkem tvrzenou pohledávku vůči manželům Kočalkovým za existující a že ji proto do soupisu majetkové podstaty nepojal.

K tomu je třeba zdůraznit, že podle § 209 odst. 1 a § 217 IZ je zjišťovaní a soupis majetkové podstaty v kompetenci insolvenčního správce, který je oprávněn posoudit, zda konkrétní majetek, pohledávky nevyjímaje, do majetkové podstaty dlužníka náleží či nikoli; k tomu nepotřebuje souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského orgánu či dlužníka. Přitom je především na dlužníkovi, aby k tomu správci poskytl věrohodné podklady a všestrannou součinnost a dbal jeho pokynů (srov. § 210 IZ). To s tím, že správce samozřejmě musí být připraven v rámci projednání konečné zprávy obhájit, proč určitý majetek nezahrnul do soupisu majetkové podstaty. Dlužníkovi ovšem-jak správce ve svém vyjádření případně podotknul-nic nebrání v tom, aby sám vymáhal pohledávku, kterou správce nezahrnul do soupisu majetkové podstaty a o jejíž existenci a vymožitelnosti je dlužník přesvědčen. Z uvedeného je zřejmé, že dlužník není oprávněn správci diktovat, jaké položky má zapsat do soupisu (srov. § 221 IZ), a že důvodem zproštění správce funkce nemůže být okolnost, že soupis neodpovídá představám dlužníka. Nepřípadné je přitom tvrzení dlužníka, že po zjištění jeho úpadku (usnesením ze dne 15.8.2011) správce v rozporu s § 244 odst. 1 daňového řádu nepředložil řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období uplynuvší do dne předcházejícího účinnosti rozhodnutí o úpadku. S rozhodnutím o úpadku totiž nebylo (dle § 148 IZ) spojeno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku a uvedenou povinnost vůči správci daně tak měl sám dlužník jako osoba s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě (tuto povinnost měl splnit do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku). K přechodu dispozičních oprávnění na správce došlo až prohlášením konkursu na majetek dlužníka, o němž soud rozhodl usnesením ze dne 14.11.2011. Teprve ke dni tohoto přechodu byl správce povinen zpracovat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno (§ 244 odst. 4 daňového řádu). Insolvenční spis ale zatím neposkytuje oporu pro závěr, že správce tuto povinnost po prohlášení konkursu skutečně nesplnil, nebo že ji vůbec měl, tedy že nejde o případ, kdy mu povinnost podat předmětné daňové tvrzení ve smyslu § 244 odst. 1 věty druhé cit. zákona (pro nedostatečnost podkladů) zanikla. Ze spisu naopak vyplývá, že věřitelský orgán ani insolvenční soud jakožto subjekty dohlížející na činnost správce, a stejně tak ani státní zastupitelství, jež do řízení vstoupilo, či správce daně neměli dosud k jeho postupu ve věci žádných připomínek.

Protože ani odvolací soud neshledal žádné důvody, které by mimořádné opatření spočívající ve zproštění správce jeho funkce opodstatňovaly, postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. listopadu 2012

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová