3 VSPH 50/2015-B-21
KSCB 25 INS 12949/2012 3 VSPH 50/2015-B-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka: Ján anonymizovano , anonymizovano , bytem Blatná, Pod vinicí 1039, o odvolání JUDr. Miloslava Havleny, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. prosince 2014, č.j. KSCB 25 INS 12949/2012-B-13,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se ze dne 10. prosince 2014, č.j. KSCB 25 INS 12949/2012-B-13, se m ě n í v bodu II. výroku tak, že se insolvenčnímu správci dlužníka JUDr. Miroslavu Havlenovi určuje náhrada hotových výdajů ve výši 4.703,28 Kč a v bodu IV. výroku tak, že se insolvenčnímu správci ukládá vrátit dlužníku ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení veškeré finanční prostředky nacházející se na účtu majetkové podstaty po odečtení náhrady nákladů insolvenčního správce ve výši 1.073,88 Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích (Soud) usnesením ze dne 10.12.2014, č.j. KSCB 25 INS 12949/2012-B-13, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Jána anonymizovano , bytem v Blatné (bod I. výroku), přiznal insolvenčnímu správci JUDr. Miloslavu Havlenovi se sídlem v Blatné (dále jen insolvenční správce) náhradu odměny ve výši 25.410,-Kč a hotových výdajů ve výši 4.524,40 Kč (bod II. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku) a uložil mu, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení vrátil dlužníku veškeré finanční prostředky, které se nacházejí na účtu majetkové podstaty po odečtení náhrady nákladů insolvenčního správce ve výši 894,40 Kč (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení Soud uvedl, že usnesením č. j. KSCB 25 INS 12949/2012-B-7 ze dne 8.2.2013 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Zprávou ze dne 28.11.2014 insolvenční správce sdělil, že dlužník ke dni 31.10.2014 splnil podmínky oddlužení, neboť uhradil pohledávky přihlášených věřitelů v rozsahu 100 %, což doložil přehledem o průběhu splátkového kalendáře a přehledem plateb. Současně s oznámením splnění oddlužení insolvenční správce vyúčtoval svou odměnu a náklady. Odměna byla účtována v částce 18.150,-Kč dle § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. za 20 měsíců od schválení splátkového kalendáře, tzn. 750,-Kč x 20 (vč. DPH 21 %). Náklady ve formě hotových výdajů insolvenční správce vyúčtoval v částce 3.630,-Kč dle § 7 odst. 4 cit. vyhlášky, tzn. 150,-Kč x 20 (vč. DPH 21 %). Soud dospěl k závěru, že insolvenční správce má nárok na účtovanou odměnu a náhradu nákladů, které mu přiznal a jež dlužník zaplatil v plné výši zálohově ve smyslu výroku III. usnesení č. j. KSCB 25 INS 12949/2012-A-8 ze dne 3.7.2012, jímž zjistil dlužníkův úpadek a povolil jej řešit oddlužením. Zálohově byla insolvenčnímu správci vyplacena též odměna za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení ve výši 7.260,-Kč vč. DPH, ve smyslu výroku II. usnesení č. j. KSCB 25 INS 12949/2012-A-8 ze dne 3.7.2012, jímž schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, na níž správci vznikl rovněž nárok. Soud pokračoval, že insolvenční správce vyúčtoval i cestovné za období od rozhodnutí o úpadku v částce 1.073,28,-Kč, z čehož 178,88 Kč představuje DPH. Z této sumy přiznal soud správci toliko nárok na náhradu výdajů ve výši 894,40 Kč, neboť dle názoru soudu z cestovného nelze účtovat DPH.

Cituje § 413 a § 414 insolvenčního zákona (IZ) soud uzavřel, že dlužník nepodal dosud návrh podle § 414 IZ, takže nemohl být osvobozen od placení pohledávek, a proto je tímto o tomto jeho právu poučuje.

Proti tomuto usnesení se insolvenční správce včas odvolal proti bodům II. a IV. výroku, jímž mu nebyla přiznána DPH z náhrady cestovného, ačkoliv je takový postup v rozporu s daňovými předpisy a ustálenou rozhodovací praxí soudů. Proto považuje vyúčtované cestovné ve výši 4.703,28 Kč za správné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že je opodstatněné.

Podle § 38 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele a z počtu přezkoumatelných přihlášek pohledávky. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (jím je zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění změn a doplňků, odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6); tímto prováděcím předpisem je shora citovaná vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění změn a doplňků, dále jen vyhláška.

Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 3 písm. b) vyhlášky (ve znění do 31.12.2013), činila odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z výše uvedené úpravy jednoznačně vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 IZ) prováděcí vyhláška stanovila výši odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b/) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) jen ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, jež se k realizaci této formy oddlužení provádí. To bylo z konstrukce těchto správcových nároků jednoznačně patrné, když byly prováděcí vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře. Soud ve vztahu k činnosti správce před rozhodnutím o schválení oddlužení splátkovým kalendářem zcela správně dovodil, že na náhradu odměny a hotových výdajů s tím spojených má nárok, neboť tyto výdaje nebyly kryty následnou měsíční paušální náhradou stanovenou pro dobu trvání splátkového kalendáře v § 7 odst. 4 vyhlášky.

K otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyslovil opakovaně v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2011). V těchto rozhodnutích odvolací soud konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky.

Na tomto závěru odvolací soud setrvává s tím, že o odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem (popř. i za následnou takovou činnost, typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání), soud rozhoduje dle § 5 prováděcí vyhlášky, tj. určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky.

Takto přiznané nároky odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce za předchozí období-stejně jako nároky téže povahy náležející správci paušální částkou až za provádění oddlužení splátkovým kalendářem-jsou dle § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou. Jako takové jsou při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách (musí být do něj jako přednostní nároky pojaty), anebo mohou být uspokojeny ve smyslu § 38 odst. 2 IZ a § 8 prováděcí vyhlášky ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že přiznal-li Soud insolvenčnímu správci k jeho žádosti náhradu cestovného ve výši 894,40Kč podle § 7 odst. 1 a 3 vyhlášky bez DPH, nebyl jeho postup správný, neboť insolvenční správce je plátcem této daně, a proto mu náleží k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen odvést podle zák. č. 235/2004 Sb. (§ 38 odst. 1 IZ).

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a napadené usnesení v bodech II. a IV. výroku změnil, jak uvedeno shora, neboť insolvenčnímu správci měla být přiznána náhrada hotových výdajů-cestovného ve vyúčtované výši 894,40 Kč plus DPH ve výši 178,88 Kč, tj. 1.073,88 Kč a tedy celková náhrada hotových výdajů ve výši 4.703,28 Kč, nikoliv 4.524,40 Kč; o tento rozdíl, tj. 1.073,88 Kč pak bude snížena event. zbylá částka nacházející se na účtu majetkové podstaty, jež bude dlužníku vrácena.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 23. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková