3 VSPH 499/2011-A-13
MSPH 88 INS 3385/2011 3 VSPH 499/2011-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Mydlářka 1969/12, PSČ 160 00 Praha 6, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č.j. MSPH 88 INS 3385/2011-A-7,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č.j. MSPH 88 INS 3385/2011-A-7, se z r u š u j e a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. března 2011, č.j. MSPH 88 INS 3385/2011-A-7, uložil dlužníku Miroslavu Běhounkovi, anonymizovano , bytem Mydlářka 1969/12, PSČ 160 00 Praha 6 (dále jen dlužník ), aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu nebo hotově do pokladny soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

Cituje ustanovení § 108 a ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ soud prvního stupně uvedl, že dlužník v insolvenčním návrhu vyčíslil své závazky částkou 315.871,78 Kč a uvedl, že je zaměstnán u České pošty s.p., má průměrný měsíční příjem 6.300,-Kč a přivydělává si na různých brigádách měsíčně cca 2.000,-Kč. Od dubna 2011 očekává zvýšení příjmu z pracovního poměru z důvodu kariérního postupu. Příjmy dlužníka měl soud prvního stupně za nedostatečné pro povolení oddlužení, jelikož nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, činila alespoň 30 % jejich pohledávek. Při měsíčním příjmu 8.300,-Kč by dlužník (po odečtení nezabavitelné částky) za 5 let uhradil celkem 118.980,-Kč, po úhradě nákladů a odměny insolvenčního správce v celkové výši 63.000,-Kč by věřitelům připadlo celkem 55.980,-Kč, což je 17,7 % závazků dlužníka. Soud prvního stupně vyslovil předpoklad, že dlužník nesplňuje zákonné předpoklady pro povolení oddlužení, jeho návrh na povolení oddlužení bude proto zamítnut a způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs. Proto je podle soudu prvního stupně potřebná záloha ke krytí nákladů řízení ve výši 20.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že výpočet soudu prvního stupně, na jehož základě došel k závěru, že nesplňuje ekonomické podmínky pro povolení oddlužení, je nesprávný, resp. nepřezkoumatelný. Vlastním výpočtem, který předestřel v odvolání, dochází k závěru, že bude věřitelům schopen za celou dobu plnění splátkového kalendáře zaplatit částku 248.640,-Kč, což je i po odečtení nákladů a odměny insolvenčního správce 58,8% výše pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník žádal, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. -2-MSPH 88 INS 3385/2011

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť zčásti z jiných důvodů, než v něm uvedených.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek, nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob -3-MSPH 88 INS 3385/2011

řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

V napadeném usnesení soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jedinou větou, totiž že ke krytí nákladů řízení uložil dlužníkovi zálohu ve výši 20.000,-Kč, jelikož zřejmě bude dlužníkův úpadek řešen konkursem. S jakými náklady soud uvažoval není zřejmé, a nezmínil jakékoli konkrétní poznatky (včetně majetkových poměrů dlužníka), jež byly podkladem jeho rozhodnutí a též blíže neodůvodnil svůj výpočet částky, která by mohla být za dobu plnění splátkového kalendáře sražena ve prospěch věřitelů z příjmů dlužníka (přitom na tomto závěru celé své rozhodnutí vybudoval).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V něm soud prvního stupně, jestliže i nadále bude pro účely rozhodnutí o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení předběžně zvažovat, zda lze u dlužníka očekávat povolení oddlužení, též náležitě odůvodní z jakých výpočtů přitom vycházel; z námitek dlužníka v odvolání je zcela zjevné, že výpočet částky, která by mohla být za dobu plnění splátkového kalendáře sražena z dlužníkových příjmů, není správný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 7. června 2011

JUDr. Jaroslav B u r e š , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Chalupová