3 VSPH 483/2015-A-38
KSLB 54 INS 21647/2014 3 VSPH 483/2015-A-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Hrádku nad Nisou Dolní Sedlo č.p. 88, k návrhu navrhovatele České spořitelny, a.s., IČO 45244782 se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 62 za účastni dalšího insolvenčního navrhovatele Petry Žilkové, anonymizovano , anonymizovano , bytem jako dlužník o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 54 INS 21647/2014-A-31 ze dne 3.února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 54 INS 21647/2014-A-31 ze dne 3. února 2015 se zr u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítl (bod II. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že ho projedná jako konkurs nepatrný (body III. a IV. výroku), insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Ing. Janu Horákovou, se sídlem v Liberci 3, Měsíčná 2 (bod V. výroku) a do dalších bodů VI.-XV. výroku vyjádřil svůj další procesní postup ve shodě s § 136 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu České spořitelny, a.s. s účinky od 7.8.2014. Navrhovatel uvedl, že má za dlužníkem splatné pohledávky ve výši 11.546.586,178 Kč z titulu nesplněné smlouvy úvěru č. 130295169/0800 z 11.9.2003 a ve výši 6.895.240,87 z titulu nesplněné úvěrové smlouvy č. 130295169/0800 z 11.9.2013 (správně č. 169611149 z 20.7.2005) a dále označil dalších 10 známých dlužníkových věřitelů.

Insolvenční soud zjistil: -ze zprávy)RWE Energie, spol. s r.o. (dok. A-10), že má pohledávky za dlužníkem ve výši cca 193.437,76 Kč, -ze zprávy Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky (dok. A-11), že má za dlužníkem pohledávky o celkové výši cca 180.993,-Kč, -ze zprávy ČEZ Prodej, spol. s r.o. (dok. A-12), že má za dlužníkem pohledávky ve výši celkem cca 153.224,-Kč, -ze zprávy Československé obchodní banky, a.s. (dok. A-13), že má za dlužníkem pohledávky ve výši cca 340.000,-Kč, -ze zprávy Finančního úřadu pro Liberecký Kraj (dok.A-14), že eviduje pohledávky za dlužníkem ve výši cca 62.274,-Kč, -ze zprávy společnosti Český inkasní kapitál, a.s. (dok. A-15), že má za dlužníkem splatné pohledávky ve výši cca 59.295,-Kč.

Uvedl, že výzvou z 20.8.2014 (dok. A-8), jež byla doručena dlužníkovi 1.9.2014 tj. desátým dnem lhůty k vyzvednutí uložené zá anonymizovano ve smyslu § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (o.s.ř.), vyzval dlužníka, aby s k insolvenčnímu návrhu vyjádřil a zároveň poučen o právu podat návrh na povolení oddlužení. K této výzvě se dlužník podáním z 20.8.2014 (dok. A-8) vyjádřil tak, že pohledávku navrhovatele nerozporuje, neboť delší dobu neplní měsíční splátky z obou úvěrových smluv a že disponuje pouze nemovitým majetkem, jenž je zajištěn ve prospěch zástavního věřitele a jiný majetek nevlastní, přičemž výslovně vyslovil nesouhlas, aby soud rozhodl i insolvenčním návrhu bez nařízení jednání. Insolvenční soud přesto dovodil, že tu jsou naplněny důvody pro projednání insolvenčního návrhu bez nařízení jednání, neboť dlužník insolvenčnímu návrhu neodporoval a rozhodnutí o insolvenčním návrhu zjevně nezávisí na zjištění sporných skutečností svědčících o tom, že se dlužník nachází v úpadku.

Dlužník podal vyplněný formulář návrhu na povolení oddlužení 2.10.2014 elektronickým podáním bez uznávaného podpisu. Vzhledem k tomu proto usnesením z 2.10.2014 (dok. A-22) vyslovil, že se k tomuto podání nepřihlíží. Dlužník pak opakoval toto podání elektronickou zprávou doručenou ve shodný den (dok. A-23), v němž předložil další návrh na povolení oddlužení, který v souladu s § 42 odst. 2 o.s.ř. doplnil v třídenní lhůtě o podepsaný originál doručený 7.10.2014 (dok. A-24).

Cituje § 390 a § 396 InsZ insolvenční soud dovodil, že návrh na povolení oddlužení nebyl mu doručen v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů, neboť poslední den této lhůty připadl na 1.10.2014, a proto návrh na povolení oddlužení odmítl. Zároveň podle § 396 InsZ rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jenž projedná jako konkurs nepatrný při zjištění, že celkový obrat dlužníka za rok 2013 činil cca 99.305,-Kč a že dlužník nemá žádné zaměstnance (§ 314 odst. 1 InsZ).

Zjištění úpadku pak neodůvodnil maje zřejmě za to, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporuje.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodům I. až IV. výroku navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že insolvenční řízení se pro jeho vady ruší a insolvenční návrh navrhovatel od samého počátku zamítá nebo napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, žádal, aby odvolací soud rozhodl o tom, že Petra Žilková, anonymizovano Není dalším insolvenčním navrhovatelem.

K uvedení Petry Žilkové, anonymizovano jako dalšího navrhovatele namítl, že 1.10.2014 podal elektronickou cestou návrh na povolení oddlužení, však soud pojal do spisu jako nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení manželů, přestože nebylo jeho cílem podání insolvenčního návrhu, jak plyne i ze skutečnosti, že nebyl podepsán ověřeným podpisem, jeho manželka Petra Žilková, anonymizovano , byť v něm uvedená se nastala účastnicí insolvenčního řízení, neboť návrh nikdy nepodepsala, a proto insolvenční soud neměl žádný důvod deklarovat, že se k němu nepřihlíží usnesením z 2.10.2014 (dok. A-22) a pojmout ji do záhlaví napadeného usnesení jako účastníka insolvenčního řízení.

K otázce, zda odporoval insolvenčnímu návrhu věřitele a tedy že může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání a k osvědčení jeho úpadku, namítl, že tyto závěry učinil insolvenční soud pouze na základě jeho vyjádření k insolvenčnímu návrhu, v němž uvedl, že pohledávku navrhovatele nerozporuje a disponuje toliko nemovitým majetkem, jenž je však zajištěn ve prospěch pohledávek navrhovatele a že další majetek nevlastní. Trval však na tom, aby bylo nařízeno jednání k projednání insolvenčního návrhu, neboť pohledávky navrhovatele z obou úvěrových smluv považoval za oprávněné, avšak nikoliv v uplatněné výši, uvedl, že vedle závazků má také pohledávky, jejichž vzájemný poměr hodlal doložit při jednání soudu, a konstatoval, že na základě jeho vyjádření nemohl insolvenční soud dovodit jeho úpadek. Namítl také, že se insolvenční soud vůbec nezabýval navrhovatelovou věcnou legitimací, kterou popírá, neboť jako zástavní věřitel není legitimován k podání insolvenčnímu návrhu proti zástavnímu dlužníkovi a je oprávněn pouze podat návrh na zpeněžení zástavy podle § 165a ObčZ ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy podle § 200y a násl. o.s.ř. Dovozoval, že navrhovatel neměl věcnou legitimaci a již z tohoto důvodu měl být jeho insolvenční návrh odmítnut.

K závěru o opožděném podání návrhu na povolení oddlužení dlužník akcentoval jej podal již 1.10.2014, tedy včas, i když jej adresoval Okresnímu soudu v Liberci namísto Krajskému soudu v Ústí nad Labem pobočce v Liberci. Upozornil na své podání, jež zaslal na shodnou adresu 8.9.2014 a dovozoval, že tak učinil správně, neboť insolvenční soud nevyslovil pochybnost o správnosti doručení tohoto podání. S ohledem na usnesení insolvenčního soudu (dok. A-22) z 2.10.2014 ještě tento den podal návrh na povolení oddlužení na správnou adresu insolvenčního soudu.

K rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku dlužník uvedl, že tento závěr je nesprávný, neboť informoval soud o tom, že za rok 2013 podával daňové přiznání, kdy činí jeho obrat 99.305,-Kč, zároveň však uvedl, že již není podnikatelem několik let a uvedený příjem má svůj původ v pronájmu jeho majetku, který pronajal nikoliv jako podnikatel, třetím osobám.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízení soudních.

Podle § 133 odst. 1 InsZ nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání, jen tehdy, jestliže a)insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Citovaná právní úprava vychází z obdobného ustanovení § 115a o.s.ř. V případě rozhodování o insolvenčním návrhu na základě účastníky předložených listinných důkazů, kdy se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, je nutné, aby dlužník výslovně zaujal stanovisko k rozhodování insolvenčního soudu bez jednání. Závěr, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporoval, je třeba posoudit shodně jako otázku vzdání se práva na projednání věci či rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Předpokládá se proto aktivní projev dlužníka, z něhož vyplývá, že vůči podanému návrhu neuplatňuje námitky, avšak k insolvenčnímu návrhu se nepřipojuje. S ohledem na dopady a charakter insolvenčního řízení je třeba v pochybnost o projevu vůle dlužníka věc projednat při jednání. Rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí bez zřetele ke stanovisku dlužník k věci vždy odůvodněno a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 o.s.ř.

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením z 20.8.2014 insolvenční soud vyzval dlužníka, aby se vyjádřil ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení k insolvenčnímu návrhu , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že neučiní-li tak ve stanovené lhůtě bude mít za to, že proti insolvenčnímu návrhu neodporuje, dále k založení seznamu majetku, seznamu závazků a seznamu zaměstnanců s poučením o jejich formálních a obsahových náležitostech a zároveň poučil dlužníka o právu podat návrh na povolení oddlužení ve smyslu § 390 InsZ a o následcích, neučiní-li tak v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů. Z vyjádření dlužníka (dok. A-18) se podává, že se s insolvenčním návrhem navrhovatele neztotožňuje, neboť ten je opřen o pravomocný rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. 59 C 50/2010-93a č.j. 22 C 64/2010-80 z 26.2.2013 nejsou pravomocné neboť je napadl odvoláním. Zároveň dlužník uvedl, že nezpochybňuje, že by navrhovatel neměl vůči němu úvěrové pohledávky, jež po delší dobu nesplácí a vůči němu je platební neschopnosti, avšak ve stanovené lhůtě podá návrhu na povolení oddlužení i faktické podání k případnému popření pořadí či rozsahu práva navrhovatele na uspokojení se zajištění; z tohoto důvodu výslovně uvedl, že požádal, aby o insolvenčním návrhu nebylo rozhodnuto bez nařízení jednání, tj. vyslovil nesouhlas s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání (§ 133 odst. 1 písm. b/ věta druhá InsZ). Dále dlužník vyjádřil, že je oprávněná domněnka jeho platební neschopnosti, když není po dobu delší 6 měsíců plnit své peněžité závazky a popsal svou majetkovou situaci. Navrhovatel přihlásil své pohledávky do insolvenčního řízení jako vykonatelné.

Podle § 41 odst. 2 o.s.ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Procesním úkonem účastníka se rozumí jeho projev vůle adresovaný soudu, který směřuje k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, které s takovým projevem spojují právní předpisy. Z povahy věci pak plyne, že procesní úkon účastníka řízení, tj. i vyjádření dlužníka mohlo mít zákonem předpokládané důsledky jen v případě, že bylo jasné a srozumitelné, resp. nerozporné, jinak je namístě postup soudu směřující k odstranění pochyb o tom, jaký fakticky projev vůle účastníka řízení je postupem podle § 43 o.s.ř.

Odvolací soud závěr insolvenčního soudu o tom, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu nesdílí. Nelze totiž dospět k nepochybnému závěru, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporoval, když zároveň namítal, že pohledávky, o něž opírá navrhovatel své úvěrové pohledávky za dlužníkem a tím dokládá i svou věcnou legitimaci (§ 105 InsZ), nejsou založeny vykonatelnými rozhodnutími soudu, neboť je napadl odvoláními, a z formulace, že je v platební neschopnosti, lze dovozovat, že se dotýká jen jeho vztahu k navrhovateli, vůči němuž jeho pohledávky jako takové uznává a zřejmě nesouhlasí s jejich výší. Závěr o tom, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporoval, pak neplyne ani z formulace, že součástí návrhu bude i faktické podání k případnému popření pořadí či rozsahu práva na uspokojení ze zajištění . Zjevně pak projevil nesouhlas k projednání věci bez nařízení jednání právě z uvedeného důvodu, tj. že podá návrh na povolení oddlužení, k němuž připojí další podání.

Odvolací soud tak uzavřel, že z projevu vůle dlužníka obsažené v jeho vyjádření nelze dovozovat, že by byly naplněny podmínky pro projednání insolvenčního návrhu bez nařízení jednání, resp. tento závěr není nepochybný a pokud insolvenční soud o insolvenčním návrhu rozhodl bez nařízení jednání namísto toho, aby jednání nařídil, nebo postupem podle § 43 o.s.ř. uvedené pochybnosti odstranil, zatížil řízení procesní vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odůvodnění napadeného usnesení se týká otázek spojených se způsobem řešení dlužníkova úpadku, avšak skutková zjištění a jejich právní posouzení stran existence dlužníkova úpadku chybí, přestože se jedná o rozhodnutí o věci, jež by mělo být odůvodněno v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. Nedostatek odůvodnění zjištěného úpadku pak činí napadené nepřezkoumatelným.

Nad rámec uvedeného však považuje odvolací soud za nutné doplnit, že lhůta 30 dnů k podání návrhu na povolení oddlužení je lhůtou, v jejímž rámci musí být návrh doručen do podatelny insolvenčního soudu. Pokud se tak stalo do podatelny Okresního soudu v Liberci, který návrh postoupil insolvenčnímu soudu, jak plyne z dokladů o doručení insolvenčnímu soudu (odesílatelova el.adresa.:podatelna2@osoud.lbcjustice.cz) insolvenčnímu soudu (el. adresa: podatelna@ksoud.lbc.justice.cz ) až 2.10.2014, pak nebyl podán v zákonem stanovené lhůtě.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž o insolvenčním návrhu rozhodne po nařízení jednání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. srpna 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná