3 VSPH 481/2014-B-35
KSUL 74 INS 32042/2012 3 VSPH 481/2014-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Milana Bořka a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Hotel Evropa Chomutov, a.s., se sídlem Blatenská 2145, 430 03 Chomutov, IČO 25411438, zast. Mgr. Martinem Žižkou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1, o odvolání věřitele Joldata Consulting, SE, se sídlem U Kamýku 284/11, 142 00 Praha 4, IČO 24225991, zast. Mgr. Alexandrem Pechem, advokátem se sídlem Školská 38, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 32042/2012-B-11 ze dne 28. ledna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 32042/2012-B-11 ze dne 28. ledna 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 74 INS 32042/2012-B-11 ze dne 28.1.2014 v bodě I. výroku rozhodl, že potvrzuje odvolání Ing. Václava Dlouhého z funkce insolvenčního správce schůzí věřitelů a ustanovení nového insolvenčního správce Mgr. Alexandra Netta. V bodě II. výroku odvolanému insolvenčnímu správci uložil, aby soudu do 15.2.2014 podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a dále aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti s dosavadním průběhem insolvenčního řízení ode dne jeho ustanovení do funkce.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSUL 74 INS 32042/2012-A-28 ze dne 30.9.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Hotel Evropa Chomutov, a.s. (dále jen dlužník) a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Václav Dlouhý (dále též jen insolvenční správce nebo správce).

Dne 27.1.2014 se konalo první přezkumné jednání a schůze věřitelů, která mimo jiné rozhodovala o osobě insolvenčního správce. Ani k této otázce žádný z věřitelů nedoručil soudu v zákonné lhůtě hlasovací lístek. Na schůzi věřitelů se dostavili zástupci věřitelů č. 1 Ing. Stanislava Lesáka s počtem 10.019.173 hlasů, věřitele č. 2 Františka Pokorného-UWAK s počtem 701.507 hlasů, věřitele č. 4 JAS Chomutov, s.r.o. s počtem 1.493.864 hlasů, věřitele č. 7 Štefana Nováka bez hlasovacího práva (uplatněna jen pohledávka za majetkovou podstatou pod P7 a pohledávka vázaná na odkládací podmínku pod P8) a věřitele č. 8 Joldata Consulting s počtem 639.820 hlasů.

Zástupce věřitelů č. 2 a 4 dle § 51 odst. 3 insolvenčního zákona (dále je IZ) navrhnul hlasovat o přiznání hlasovacího práva těmto věřitelům, jejichž pohledávky nebyly dosud přezkoumány. Také zástupce věřitele č. 1 žádal, aby mu bylo přiznáno hlasovací právo, s tím, že k odložení přezkumu pohledávek na zvláštní přezkumné jednání došlo chybou soudu a tato skutečnost nemůže jít k tíži věřitelů č. 1, 2 a 4. Zástupce věřitele č. 8 navrhl, aby věřitelům č. 1, 2 a 4 nebylo přiznáno hlasovací právo z důvodů shodných s jeho popěrnými argumenty. Zástupce věřitelů č. 2 a 4 upozornil, že k těmto popěrným důvodům se již vyjádřil Vrchní soud v Praze při rozhodování o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku.

Dále soud uvedl, že na schůzi věřitelů ve smyslu své kompetence dle § 51 odst. 3 IZ přiznal hlasovací právo věřitelům č. 1, 2 a 4 v rozsahu jimi přihlášených pohledávek, přičemž obšírně vysvětlil důvody, proč tak rozhodl (proč v tom směru popěrnou argumentaci věřitele č. 8 a jeho nesouhlas s přiznáním hlasovacích práv popíraným pohledávkám neshledal opodstatněnými).

Následně přítomní věřitelé na schůzi v rámci jejího bodu 4) hlasovali o osobě insolvenčního správce, a to následovně: pro odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového správce Mgr. Alexandra Netta hlasovali věřitel č. 1 s počtem hlasů 10.019.173, věřitel č. 2 s počtem hlasů 701.507 a věřitel č. 4 s počtem hlasů 1.493.864, zatímco proti odvolání insolvenčního správce byl věřitel č. 8 s počtem hlasů 639.820.

Dále soud uvedl, že na této schůzi věřitelů bylo chybně započteno hlasovací právo věřitele č. 7 pro jeho přihlášenou pohledávku č. P8 s počtem hlasů 13.000.000. Jde o pohledávku vázánou na splnění odkládací podmínky (na případné sepsání nemovitostí do podstaty a na výsledek incidenčního sporu o neúčinnost právního úkonu dlužníka-převodu vlastnického práva k nemovitostem), ohledně které dle § 51 odst. 4 IZ platí, že není-li dále stanoveno jinak, nemá do doby splnění odkládací podmínky její věřitel hlasovací právo. Tato úprava účinná od 1.1.2014 byla na schůzi věřitelů opomenuta a proto bylo věřiteli č. 7 co do částky 13.000.000,-Kč hlasovací právo přiznáno, ačkoli mu správně nepřísluší. Správně pak bylo na schůzi věřitelů podle § 51 odst. 4 IZ reflektováno, že věřitel č. 7 nemá hlasovací právo ohledně přihlášené pohledávky P7 ve výši 1.772.240,25 Kč, neboť je postavena na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. f) IZ. Současně při hlasování nebyly započteny hlasy věřitele č. 3 z důvodu zpětvzetí jeho pohledávky a ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení a hlasy věřitele č. 9 s pohledávkou P10 ve výši 15.117.432,88 Kč, neboť se opět jedná o pohledávku vázánou na splnění odkládací podmínky (shodné jako u pohledávky P8).

Při započtení hlasů věřitelů, kterým hlasovací právo po právu náleží, je pak z hlasování na schůzi věřitelů zřejmé, že proti odvolání insolvenčního správce hlasoval jen věřitel č. 8 s počtem 639.820 hlasů, zatímco pro odvolání správce a ustanovení Mgr. Alexandra Netta hlasovali věřitelé č. 1, 2 a 4 s celkovým počtem 12.214.544 hlasů, které představují 97,8 % z celkového počtu hlasů věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení, kteří mají právo hlasovat, a to věřitelů č. 1, 2, 4, 5, 6, 8 a 10 s celkovým počtem 12.489.423 hlasů. Schůze věřitelů tak rozhodla o odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce a novým správcem ustanovila Mgr. Alexandra Netta.

Protože nově ustanovený insolvenční správce je osobu zapsanou do seznamu insolvenčních správců, splňuje zákonné podmínky pro ustanovení insolvenčním správcem a také s tím vyslovil souhlas, soud jeho ustanovení schůzí věřitelů dle § 29 odst. 2 IZ potvrdil. Současně dosavadnímu insolvenčnímu správci uložil splnit procesní povinnosti spojené s ukončením jeho funkce dle § 29 odst. 4 IZ.

V písemném vyhotovení usnesení soud účastníky poučil, že proti němu není odvolání přípustné (u výroku I. dle § 29 odst. 3 IZ a u výroku II. dle § 91 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dne 12.2.2014 odvolání věřitel č. 8 Joldata Consulting, SE (dále jen odvolatel) s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil. Uvedl, že je řádně přihlášeným věřitelem pohledávky č. 9 ve výši 639.820,87 Kč a že se dne 27.1.2014 konalo přezkumné jednání, před nímž v zákonem stanovené lhůtě popřel pohledávky č. 1, 2 a 4. Tyto pohledávky ale nebyly na přezkumném jednání přezkoumány, neboť insolvenční správce do té doby od soudu neobdržel jejich přihlášky, a přezkoumání těchto pohledávek tak bylo přesunuto na zvláštní přezkumné jednání.

Na schůzi věřitelů konané dne 27.1.2014 vzápětí po skončení přezkumného jednání proběhlo dle § 29 IZ hlasování o odvolání insolvenčního správce a ustanovení správce nového. Proti této změně v osobě správce hlasovali odvolatel a věřitel č. 7 (s celkovým počtem 13.639.820 hlasů), kteří tak přehlasovali věřitele č. 1, 2 a 4 (s celkovým počtem 12.214.544 hlasů), kteří se vyslovili pro změnu správce ale neměli k tomu dostatek hlasů. Tento závěr potvrzuje i protokol ze schůze věřitelů. Přesto však soud prvního stupně následujícího dne (28.1.2014) vydal napadené usnesení o změně v osobě insolvenčního správce. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí soud na schůzi chybně aplikoval již neúčinnou právní úpravu namísto tehdejší nové úpravy, což posléze vyřešil tím, že rozhodl o potvrzení odvolání insolvenčního správce a ustanovení správce nového napadeným usnesením, které však v rozporu s § 29 odst. 3 IZ vydal až den po skončení schůze věřitelů a kterým v rozporu se závěry vyjádřenými v protokolu ze schůze věřitelů potvrdil usnesení, které na schůzi věřitelů (podle protokolu) přijato nebylo. Přitom soud na schůzi nepoučil věřitele ve smyslu § 55 odst. 1 IZ ohledně práva odvolání (resp. v napadeném usnesení jim dal nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání, jež pak zakládá tříměsíční lhůtu k podání odvolání dle § 204 odst. 2 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.). Za této situace, kdy soud do skončení schůze věřitelů její usnesení o ustanovení insolvenčního správce nepotvrdil, je odvolatel přesvědčen o tom,

že ve smyslu § 29 odst. 3 IZ je k podání odvolání proti napadenému usnesení oprávněn.

Odvolatel dále upozornil, že v důsledku napadeného usnesení o změně v osobě insolvenčního správce by na zvláštním přezkumném jednání přezkoumával pohledávky odvolatelem popřené pohledávky věřitelů č. 1, 2 a 4 nový správce, který ale právě jejich hlasy byl do své funkce ustanoven. V takových situacích nelze vyloučit manipulaci věřitelů se správcem.

Současně je odvolatel toho názoru, že soud prvního stupně na schůzi věřitelů ve skutečnosti postupoval správně, když neaplikoval § 51 odst. 4 IZ v jeho novém znění zavedeném s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 294/2013 Sb., třebaže se schůze věřitelů konala až po nabytí účinnosti této novely. Jakkoli intertemporální ustanovení dané novely stanoví její použitelnost bez dalšího i pro již probíhající insolvenční řízení (tedy jako nepravou procesní retroaktivitu), podle odvolatele je užité novely i pro řízení zahájená před její účinností (v smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) hrubým zásahem do legitimních očekávání věřitelů ohledně hlasovacích práv. K tomu odvolatel-s odkazem na komunitární judikaturu a nálezy Ústavního soudu-vysvětloval, že onen čl. 1 Dodatkového protokolu chrání i legitimní očekávání, které je integrální součástí ochrany majetkových práv, přičemž pojem majetek tu má autonomní rozsah, který není mezen na vlastnictví hmotného jmění a nezávisí na vnitrostátní kvalifikaci hmotného práva-může zahrnovat existující majetek jakož i majetkové hodnoty včetně pohledávek a práv souvisejících s jejich vymáháním, na jejichž základě může stěžovatel může tvrdit, že na jejich splnění má přinejmenším legitimní očekávání. Takovým legitimním očekáváním, jež soud musí chránit, je podle odvolatelova názoru v dané věci i výkon hlasovacích práv dle IZ ve znění účinném do 1.1.2014, a tudíž soud na schůzi věřitelů aplikací IZ v tomto znění nepochybil (jak posléze v napadeném usnesení dovozoval).

Vrchní soud v Praze, shledal z níže uvedených důvodů odvolání přípustným, a též včasným (napadené usnesení nebylo odvolateli-účastníku insolvenčního řízení -zvlášť doručováno), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 49 odst. 1 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, vyžaduje se k platnosti usnesení schůze věřitelů prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek; přitom platí, že na každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas.

Podle § 50 IZ není-li dále stanoveno jinak, právo hlasovat mají všichni na schůzi přítomní věřitelé. Ke hlasu, který je vázán na splnění podmínky, se nepřihlíží (odstavec 1). Věřitelé mohou hlasovat také písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu. K jejich hlasu se přihlíží, jen bylo-li podání obsahující všechny náležitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije (odstavec 2). Náležitosti hlasovacího lístku podle tohoto ustanovení stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 3).

Podle § 51 IZ (v rozhodném zněné účinném od 1.1.2014) věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů. Jestliže schůze věřitelů nepřizná hlasovací právo věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena, rozhodne o hlasovacím právu těchto věřitelů insolvenční soud (odstavec 1). Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nebo dlužníkem nemá vliv na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena (odstavec 2). Nejde-li o případy uvedené v odstavci 1, rozhodne o hlasovacím právu věřitelů, jejichž pohledávka nebyla ještě zjištěna nebo je sporná, insolvenční soud. Učiní tak jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce nebo některého z věřitelů. Návrh lze podat i přede dnem konání schůze věřitelů (odstavec 3). Není-li dále stanoveno jinak, nemají hlasovací právo věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou (§ 168), věřitelé s pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169), věřitelé s pohledávkami vyloučenými ze způsobu řešení úpadku (§ 170), věřitelé s podřízenými pohledávkami (§ 172) a do doby splnění odkládací podmínky věřitelé, kteří přihlásili pohledávky vázané na odkládací podmínku.

Podle § 52 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) hlasovací právo zkoumá insolvenční soud u každého z věřitelů jednotlivě (odstavec 1). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů není přípustný opravný prostředek. Tímto rozhodnutím není insolvenční soud pro další schůzi věřitelů vázán (odstavec 2). Je-li na rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů závislé jiné rozhodnutí insolvenčního soudu, proti kterému je odvolání přípustné, lze v mezích odvolání podaného proti takovému rozhodnutí přezkoumat i správnost rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů; to platí jen pro první takové rozhodnutí vydané po rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů (odstavec 3). Podle § 53 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) nejde-li o volbu věřitelského výboru, nesmí žádný z věřitelů hlasovat ve vlastní věci. Ve věci osoby, která tvoří s věřitelem koncern, nebo ve věci osoby věřiteli blízké, může věřitel hlasovat, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 29 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat (odstavec 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24; § 54 odst. 1 se nepoužije (odstavec 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odstavec 3).

Z citované úpravy § 29 IZ vyplývá, že ke změně v osobě insolvenčního správce (aniž by porušil povinnost uloženou mu zákonem či soudem) může dojít rovněž z vůle věřitelů tak, že se věřitelé na první schůzi konané po přezkumném jednání usnesou na tom, že odvolávají insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce, případně i na tom, že ustanovují nového insolvenčního správce. Hlasování o případné změně v osobě insolvenčního správce je podle § 48 odst. 2 IZ povinnou součástí jednání první schůze věřitelů konané po rozhodnutí o úpadku. Na rozdíl od rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, které je účinné, jakmile bylo přijato (jakmile se na tom schůze věřitelů usnesla), je k účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce schůzí věřitelů třeba jeho potvrzení ze strany insolvenčního soudu.

To znamená, že usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce insolvenční soud nepotvrzuje ani o něm jinak nerozhoduje, nýbrž podle § 6 odst. 2 jednacího řádu pro insolvenční řízení výsledek hlasování schůze věřitelů toliko zaznamená do protokolu o jednání schůze. Totéž platí i v případě, že se schůze věřitelů na odvolání dosavadního insolvenčního správce neusnesla. Pokud soud přesto vydá rozhodnutí, jímž usnesení schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce nebo naopak o jeho setrvání ve funkci potvrdí (nebo jinak vyjádří, že takové usnesení bylo schůzí přijato), nejde o nic jiného než o rozhodnutí deklarující výsledek hlasování schůze věřitelů ve věci odvolání správce, tj. o usnesení, jímž se vede řízení (§ 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a proti němuž z povahy věci není odvolání přípustné.

Obdobnou povahu má i rozhodnutí, jímž soud potvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového insolvenčního správce namísto odvolaného dosavadního správce a u nějž proto IZ odvolání výslovně nepřipouští (§ 29 odst. 3). To ovšem platí (odvolání není přípustné) jen za předpokladu, že se vskutku jedná o rozhodnutí soudu, jehož se ust. § 29 odst. 3 IZ týká, tj. jen pokud jde o rozhodnutí, kterým soud potvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového insolvenčního správce, jež na schůzi věřitelů (spolu s jejím usnesením o odvolání dosavadního správce) vskutku bylo přijato, a které soud vydal do skončení schůze věřitelů, jež toto usnesení přijala. O takové rozhodnutí se ale v případě napadeného usnesení zjevně nejedná.

Tímto usnesením soud prvního stupně potvrdil usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce a o ustanovení správce nového, které ale-jak plyne z obsahu-nevydal do skončení schůze věřitelů konané dne 27.1.2014, na níž hlasování o této záležitosti dle § 29 odst. 1 IZ proběhlo, nýbrž teprve následujícího dne, a které navíc neodpovídá výsledku hlasování, jenž soud v protokolu o této schůzi věřitelů zaznamenal.

Podle protokolu o schůzi věřitelů konané dne 27.1.2014 (B-9), následující bezprostředně po skončení přezkumného jednání, bylo součástí jejího programu (dle § 48 odst. 2 IZ povinnou) hlasování věřitelů o změně v osobě insolvenčního správce dle § 29 odst. 1 IZ. Protože se tato schůze konala poté, co (od 1.1.2014) nabyla účinnosti novela IZ provedená zákonem č. 294/2013 Sb., ve smyslu čl. II přechodných ustanovení této novely zcela nepochybně-a odvolatel se mýlí, usuzuje-li jinak-bylo nutno při daném hlasování užít příslušných ustanovení IZ ve znění účinném od 1.1.2014 jak co vymezení hlasovacího kvóra (§ 29 odst. 1), tak co do hlasovacích práv (§ 51 až 53).

V době konání této schůze byly přihlášeny (po soudem akceptovaném úplném zpětvzetí pohledávky věřitele č. 3) pohledávky 9 věřitelů, z nichž přezkoumány a také zjištěny (zcela) byly jen pohledávky věřitelů č. 5 (ve výši 2.411,34 Kč), č. 6 (ve výši 211.410,-Kč) a věřitele č. 8-odvolatele (ve výši 639.820,87 Kč). Pouze věřitelům těchto pohledávek v jejich zjištěné výši (celkem 853.642,21 Kč) bez dalšího svědčilo hlasovací právo. Ostatní přihlášené pohledávky nebyly v té době přezkoumány s tím, že pohledávka P7 věřitele č. 7 (1.772.240,25 Kč) jako postavená na roveň pohledávkám za podstatou dle § 169 odst. 1 písm. f) IZ se vůbec nepřezkoumává a u ostatních pohledávek věřitelů č. 1, 2, 4, 10, jakož i věřitelů č. 7 (pohledávka P8 ve výši 13 mil.) a č. 10 (pohledávka P11 ve výši 61.057,-Kč), jejichž pohledávky soud v protokolu o přezkumném jednání označil jen jako podmíněné , byl jejich přezkum odložen na zvláštní přezkumné jednání. Dané schůze (ke které nebyly soudu doručeny žádné hlasovací lístky) se zúčastnilo 5 přihlášených věřitelů. Z nich přítomný odvolatel měl bez dalšího hlasovací právo ve výši své zjištěné pohledávky a věřitelům č. 1, č. 2, č. 4 na jejich návrh dle § 51 odst. 3 IZ soud ohledně jejich dosud nepřezkoumaných pohledávek v celé přihlášené výši (celkem 12.214.545,20 Kč) hlasovací právo přiznal usnesením, které na schůzi vyhlásil. Tím se pro tuto schůzi stav přihlášených pohledávek s právem hlasu (nepřítomných věřitelů č. 5 a 6, přítomného věřitele č. 8 + přítomných věřitelů č. 1, 2 a 4) zvýšil na celkovou výši 13.068.187,41 Kč. Ohledně pohledávek posledního přítomného věřitele č. 7 pak soud na schůzi opakovaně-avšak bez jakéhokoli vysvětlení-konstatoval, že nemá hlasovací právo ohledně své výše uvedené přihlášené pohledávky P7 v režimu za podstatou a že naopak má hlasovací právo ohledně své přihlášené pohledávky P8 ve výši 13 mil. Kč.

Poté soud všech 5 přítomných věřitelů-včetně věřitele č. 7 v rozsahu jeho pohledávky P8-nechal o změně v osobě insolvenčního správce dle § 29 odst. 1 IZ hlasovat. Výsledek tohoto hlasování pak v protokolu o schůzi věřitelů zaznamenal tak, že pro odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového správce Mgr. Alexandra Netta hlasovali věřitelé č. 1, č. 2 a č. 4 s celkovým počtem 12.214.544 hlasů, zatímco proti odvolání správce se vyslovil věřitel č. 7 (s počtem 13.000.000 hlasů) a věřitel č. 8-odvolatel (s počtem 639.820 hlasů), takže proti odvolání byli věřitelé s počtem 13.639.820 hlasů. Tento výsledek hlasování soud v protokolu vyjádřil konstatováním: Z provedeného hlasování vyplývá, že přítomní věřitelé nemají dostatečný počet hlasů k odvolání insolvenčního správce Ing. Václava Dlouhého dle § 29 odst. 1 IZ . Soud prvního stupně tedy po provedeném hlasování hodnotil a zaznamenal jeho výsledek tak, že schůze věřitelů usnesení o změně v osobě insolvenčního správce nepřijala, a podle toho také program schůze s insolvenčním správcem jako správcem setrvávajícím ve funkci dokončil.

Jestliže soud prvního stupně dodatečně-následujícího dne po skončení této schůze věřitelů-napadeným usnesením rozhodl, že potvrzuje usnesení schůze věřitelů o odvolání stávajícího insolvenčního správce a o ustanovení nového správce, které ale podle průběhu a výsledku hlasování zaznamenaného v protokolu o schůzi přijato nebylo, pak co do ustanovení nového insolvenčního správce zjevně nejde o potvrzující rozhodnutí insolvenčního soudu, jež má § 29 odst. 2 IZ na mysli, a ohledně odvolání dosavadního insolvenčního správce nejde o deklaraci toho výsledku hlasování, který soud na schůzi vyslovil.

Napadené usnesení proto nepředstavuje rozhodnutí, u nějž zákon odvolání nepřipouští, a tudíž proti němu odvolání podat lze. Není také pochyb o tom, že k podání tohoto odvolání je odvolatel jako účastník insolvenčního řízení (věřitel s přihlášenou a zjištěnou pohledávkou) subjektivně legitimován, přičemž toto odvolání je též opodstatněné-napadené usnesení nemůže obstát-právě z toho důvodu, že v protokolovaném výsledku hlasování věřitelů nemá oporu.

Odvolatel ovšem-jak již vysvětleno nesprávně-usuzuje, že při daném hlasování mělo být užito právní úpravy účinné do 31.12.2013, a že-jak dále dovozuje -je možno mít za relevantní ten výsledek hlasování, který soud na schůzi zaznamenal, totiž že usnesení o změně v osobě insolvenčního správce na schůzi věřitelů (díky oponentním hlasům odvolatele a věřitele č. 7 plynoucím z jeho pohledávky P8) nebylo přijato. Protokolovaný průběh této schůze věřitelů a následného hlasování dle § 29 odst. 1 IZ ovšem svědčí o tom, že dané hlasování bylo provázeno zmatečným (či v protokolu nedostatečně zachyceným) postupem soudu prvního stupně, který se pak tyto závady snažil napravit napadeným usnesením, v němž (lapidárně řečeno) vysvětloval, jaký by byl výsledek hlasování, kdyby proběhlo řádně (totiž s vyloučením hlasování věřitele č. 7 použitím rozhodné úpravy § 51 odst. 4 IZ účinné od 1.1.2014). Takovým způsobem však nelze odstranit zmatečnost zaznamenaného postupu soudu, z nějž ani nebylo patrné, jakou úpravu při hlasovací proceduře užil: z ust. § 51 v protokolu citoval pouze jeho odstavec 1, a to ve znění účinném od 1.1.2014, zatímco z § 29 IZ citoval znění jeho odstavce 1 účinné do 31.12.2013.

Bez jakéhokoli vysvětlení soud v protokolu ponechal svůj závěr o tom, že věřitel č. 7 nemá hlasovací právo ohledně své (nepřezkoumané) pohledávky P7 v režimu za podstatou, a že naopak má hlasovací právo ohledně své (taktéž nepřezkoumané) podmíněné pohledávky P8 ve výši 13 mil. Kč. Soud totiž přítomným -podle obsahu protokolu-neozřejmil, zda pohledávku P8 bral v úvahu jako vázanou na podmínku, zda šlo o rozvazovací nebo odkládací podmínku, zda tato podmínka byla v době konání schůze věřitelů splněna a jakou právní úpravu hlasovacích práv tu aplikoval (jiné užité odstavce § 51 IZ než jeho odstavec 1 nezmínil). To vše ale bylo pro posouzení hlasovacího práva ve vztahu k pohledávce P8 zásadně podstatné. Podle § 51 IZ ve znění účinném do 31.1.2013 u pohledávky vázané na odkládací podmínku nebylo rozhodné, zda již tato podmínka byla naplněna, ovšem hlasovací právo s ní bylo spojeno jen pokud by o tom dle tehdejšího odstavce 1 rozhodla schůze věřitelů, anebo (jestliže by se v té věci schůze neusnesla) insolvenční soud. Podle § 51 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 pak je v případě pohledávky s odkládací podmínkou rozhodné její splnění: dle nového odstavce 4 pohledávce s dosud nenaplněnou odkládací podmínkou hlasovací právo zásadně-ani při hlasování dle § 29 odst. 1 IZ-nenáleží (nemůže být přiznáno schůzí věřitelů ani insolvenčním soudem), zatímco v případě již naplněné odkládací podmínky takové vyloučení hlasovacího práva odpadá s tím, že pokud dosud tato pohledávka nebyla přezkoumána (jako tomu bylo u pohledávky P8), může jí hlasovací právo dle odstavce 3 přiznat insolvenční soud (na návrh dlužníka, insolvenčního správce nebo některého z věřitelů, který soud obdržel nejpozději den před konáním schůze). Podle stávající i předchozí úpravy IZ je z hlediska hlasovacích práv bez významu rozvazovací podmínka, jestliže dosud nebyla splněna (srov. nové znění § 173 odst. 3 IZ), a hlasovací práva jí náleží za stejných podmínek jako u pohledávky s naplněnou odkládací podmínkou, zatímco v případě splnění rozvazovací podmínky pohledávka zaniká a potom se s ní hlasovací práva nemohou pojit z toho důvodu, že nevezme-li věřitel přihlášku této pohledávky sám zpět (§ 184 IZ), insolvenční soud rozhodne ohledně dané pohledávky o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení dle § 186 IZ.

Jestliže tedy soud prvního stupně na dané schůzi věřitelů opakovaně přisuzoval věřiteli č. 7 ohledně jeho pohledávky P8 hlasovací právo, nelze (při absenci vysvětlení projevených v protokolu a jakékoli oponentury účastníků schůze) vyloučit, že soud v tomto rozsahu věřiteli č. 7 hlasovací právo přiznal (byť to nevyjádřil vyhlášeným výslovným rozhodnutím), že s tím byli přítomní věřitelé srozuměni a že takové rozhodnutí mohlo být za určité situace skutečně opodstatněno (totiž kdyby šlo o hlasovací práva posuzovaná podle nové právní úpravy u pohledávky vázané na již splněnou odkládací podmínku). To však nic nemění na tom, že postup soudu stran hlasovacích práv věřitele č. 7 a jeho důvody protokol o schůzi věřitelů srozumitelně nedokumentuje a tudíž nelze zjistit, co a proč se v této záležitosti na schůzi vskutku událo. Nepřichází tudíž v úvahu ani jakákoli revize rozhodnutí soudu prvního stupně o hlasovacím právu daného věřitele ve smyslu § 52 odst. 3 IZ, když není zřejmé, zda takové rozhodnutí bylo vydáno či nikoli.

Tuto zmatečnost ovšem posléze soud završil tím, že ve věci odvolání insolvenčního správce nechal přítomné věřitele hlasovat také o tom, že novým správcem ustanovují Mgr. Alexandra Netta, aniž by z protokolu o schůzi bylo patrné, kdo právě tuto osobu jako nového správce navrhl (žádný konkrétní návrh v tom směru není zaznamenán). Navíc soud při hodnocení výsledku hlasování patrně nevzal v úvahu speciální kvórum stanovené v § 29 odst. 1 IZ. Podle tohoto ustanovení pro přijetí usnesení schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce (a případném ustanovení správce nového) musí být dosaženo takového počtu hlasů (uplatněných věřiteli na schůzi osobně nebo písemně prostřednictvím hlasovacích lístků), které představují nikoli nadpoloviční většinu hlasů věřitelů, kteří hlasovali, nýbrž nadpoloviční většinu všech přihlášených pohledávek s právem hlasu (třebaže se jejich věřitelé hlasování nezúčastnili). Komentované ustanovení bylo s účinností od 1.1.2014 doplněno jen o výslovné vyjádření toho, co podle ustálené judikatury platilo vždy, totiž že výchozí sumu přihlášených pohledávek představují jen ty, s nimiž se v době hlasování pojí hlasovací právo (ať již náležející věřiteli bez dalšího, nebo jako schůzí věřitelů či soudem přiznané). Tuto sumu přihlášených pohledávek s právem hlasu však soud prvního stupně v napadeném usnesení neidentifikoval a místo toho zaznamenal jen počet hlasů věřitelů, které byly při hlasování o přijetí usnesení schůze věřitelů o změně insolvenčního správce uplatněny, a jen tyto hlasy pro a proti pak při vyjádření výsledku hlasování poměřoval.

Se zřetelem k uvedenému nelze dospět k jinému závěru, než že na schůzi věřitelů konané dne 27.1.2014 řádné hlasování věřitelů dle § 29 odst. 1 IZ o odvolání insolvenčního správce a ustanovení správce nového neproběhlo, a že tudíž je třeba, aby soud o této otázce nechal věřitele hlasovat na nové schůzi věřitelů, kterou k tomu svolá.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu (tedy včetně akcesorického bodu II. výroku) podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a dle § 211 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude postupovat v souladu s vysloveným právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 5. srpna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková