3 VSPH 477/2012-A-13
KSPL 29 INS 23792/2011 3 VSPH 477/2012-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Růženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Kollárova 1115/5, Ostrov, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 23792/2011-A-6 ze dne 16. února 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 23792/2011-A-6 ze dne 16. února 2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 23792/2011-A-6 ze dne 16.2.2011 zastavil řízení o insolvenčním návrhu Růženy anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem dlužnice ze dne 19.12.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení. Ze spisu zn. KSPL 29 INS 19346/2011 však soud zjistil, že dlužnice podala shodný insolvenční návrh, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, již dne 24.10.2011. Protože toto neskončené řízení ve smyslu § 83 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) brání tomu, aby u soudu probíhalo řízení o věci se stejným předmětem řízení a na základě stejného skutkového stavu, soud později zahájené řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) pro překážku věci zahájené zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Uvedla, že nevěděla, že věc vedená pod sp.zn. KSPL 29 INS 19346/2011 ještě probíhá. Myslela, že byla zamítnuta, a proto podala nový návrh, neboť její rodina má opravdu vážné finanční problémy. Do problémů se splácením půjček se dostali poté, co zaměstnavatel přestal manželovi řádně vyplácet mzdu; sloučit půjčky se jim nepodařilo, následně banky zrušily smlouvy a žádaly doplaceních všech půjčených prostředků. Druhé zaměstnání se dlužnici sehnat nepodařilo a s jejím a manželovým platem (ani s pomocí syna) nejsou schopni stávající dluhy uhradit. Auto prodali k úhradě dlužných splátek, jediným jejich cenným majetek je byt, ve kterém všichni bydlí a který by jim teď měl být zabaven. Jsou připraveni splácet 10.000-12.000,-Kč měsíčně, aby zachránili alespoň střechu nad hlavou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

O stejnou věc jde tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a stejných osob.

Podle § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

V § 107 IZ je upraven institut přistoupení k řízení, za něž se považuje další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, nebo než insolvenční soud o původním insolvenčním návrhu rozhodne pravomocně jinak, než rozhodnutím o úpadku. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka věci zahájené (litispendence) se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další insolvenční návrh (návrh na zjištění úpadku dlužníka) dříve, než bylo jejímu původnímu návrhu vydáním rozhodnutí o úpadku dlužníka vyhověno, nebo než o něm bylo jinak pravomocně rozhodnuto. Z hlediska totožnosti věci přitom nemá žádného významu okolnost, zda v insolvenčním řízení, jež bylo dle § 97 IZ zahájeno podáním insolvenčního návrhu požadujícího zjištění dlužníkova úpadku, byl podán také návrh na způsob řešení tohoto úpadku (§ 4 IZ), kdo ho podal a o jaký návrh se jedná.

Podle ustálené judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 788/2002 ze dne 16.4.2003, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 97/2003) je pro posouzení, zda je zde překážka věci zahájené, rozhodující stav v době rozhodnutí soudu v později zahájeném řízení (srovnej § 154 odst. 1 o.s.ř.).

Z insolvenčního spisu zn. KSPL 29 INS 19346/2011 odvolací soud zjistil, že dne 24.10.2011 bylo na základě podaného insolvenčního návrhu dlužnice (spojeného s návrhem na povolení oddlužení) zahájeno u Krajského soudu v Plzni pod uvedenou spisovou značkou insolvenční řízení dlužnice. V něm soud odmítl insolvenční návrh dlužnice usnesením č.j. KSPL 29 INS 19346/2011-A-6 ze dne 7.11.2011, které bylo napadeno odvoláním dlužnice, o němž dosud nebylo odvolacím soudem rozhodnuto.

Ačkoli tak původní insolvenční řízení dlužnice vedené pod sp.zn. KSPL 29 INS 19346/2011 nebylo dosud pravomocně skončeno, podala dlužnice dne 19.12.2011 u téhož soudu nový insolvenční návrh (spojený s návrhem na povolení oddlužení). Řízení o tomto druhém insolvenčním návrhu pak soud prvního stupně pro překážku litispendence napadeným usnesením zastavil.

Překážka litispendence je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro níž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť-jak plyne ze shora uvedeného-překážka litispendence (dosud pravomocně neskončeného řízení o prvním insolvenčním návrhu) zde tedy existovala nejen v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o druhém insolvenčním návrhu, nýbrž také v době, kdy insolvenční soud řízení o druhém insolvenčním návrhu zastavil, a trvá i nadále.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, když pro překážku litispendence řízení o druhém insolvenčním návrhu zastavil, a odvolací soud tudíž napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 5. listopadu 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva