3 VSPH 476/2016-B-15
KSUL 46 INS 20822/2015 3 VSPH 476/2016-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka: Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Žatec, Sedčice 43, o odvolání dlužníka a insolvenčního správce dlužníka Insolvency Project v.o.s. se sídlem Hradec Králové, Dukelská třída 15/16, IČO: 28860993, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. ledna 2016, č.j. KSUL 46 INS 20822/2015-B-5,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. ledna 2016, č.j. KSUL 46 INS 20822/2015-B-5, se r u š í a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Odvolání dlužníka proti bodům I. a II. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. ledna 2016, č.j. KSUL 46 INS 20822/2015-B-5, s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku) a do ostatních bodů výroku II.-XVII. promítl svůj další procesní postup a náležitosti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 406 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

V bodech VI.-VIII. výroku přitom přikázal plátci mzdy dlužníka M+A+J, s.r.o., aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy isir.justi ce.cz nebo jiného příjmu dlužníka zákonné srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a nevyplácel sražené částky dlužníku, ale insolvenčnímu správci. Příkaz k provádění srážek se vztahuje i na všechny případné budoucí zaměstnavatele nebo plátce příjmu dlužníka, jakož i na místně příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení, která by v případě nemoci dlužníka vyplácela dlužníku dávky nemocenského pojištění. Zároveň přikázal plátci důchodu dlužníka České správě sociálního zabezpečení, aby nevyplácel důchod dlužníku, ale insolvenčnímu správci. Insolvenčnímu správci současně uložil, aby každý měsíc provedl kontrolu příjmů dlužníka a zkontroloval výši částky postižitelné výkonem rozhodnutí pro přednostní pohledávky, a v případě, že by dlužníku byla v kalendářním měsíci stržena jiná částka, než je přípustné, aby rozdíl s dlužníkem vyrovnal.

V odůvodnění napadeného usnesení vyšel ze zjištění, že do insolvenčního řízení věřitelé včas přihlásili pohledávky ve výši 652.203,91 Kč. Správce popřel pohledávku věřitele č. 1 v části ve výši 88.648,-Kč. Příjmy dlužníka tvoří mzda v průměrné čisté měsíční výši 22.000,-Kč a invalidní důchod ve výši 5.693,-Kč měsíčně. Má zákonnou vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Jeho ekonomická nabídka pro účely oddlužení je tedy dostatečná, neboť očekávané uspokojení nezajištěných věřitelů přesahuje 30% jejich pohledávek. Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení, oddlužení podle § 406 odst. 1 InsZ schválil. O způsobu oddlužení rozhodl v souladu s ustanovením § 402 odst. 5 InsZ vzhledem k tomu, že se žádný z nezajištěných věřitelů na první schůzi věřitelů nedostavil a ani jinak o způsobu oddlužení nehlasoval.

Své rozhodnutí v bodech VI.-VIII. výroku odůvodnil tím, že vzhledem k tomu, že dlužník má dva plátce příjmu, postupoval podle § 297 a násl. z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) a uložil provádění srážek všem plátcům. S ohledem na nízkou výši dlužníkova důchodu nepostupoval podle § 298 odst. 1 o.s.ř. a neurčil plátcům, jakou část základní částky nemají srážet, nýbrž dalšímu plátci uložil, aby nevyplácel mzdu dlužníku, ale insolvenčnímu správci. Vzhledem k tomu, že tímto postupem může dojít ke snížení částky nepostižitelné výkonem rozhodnutí vyplácené dlužníku (když tato částka bude určena jen ze mzdy, nikoliv z celého příjmu), je nezbytné, aby tato chyba byla napravena insolvenčním správcem. Ten každý měsíc provede výpočet nepostižitelné částky určené z celého měsíčního příjmu dlužníka a případný rozdíl dlužníku vyplatí. Zároveň byla dlužníku uložena povinnost dokládat každý měsíc výši příjmů, tak, aby insolvenční správce mohl provést výpočet zabavitelné částky.

Současně uvedl, že sraženou částku plátce mzdy nebo jiného příjmu bude po celou dobu trvání oddlužení zasílat k rukám insolvenčního správce. Nepostižitelnou část příjmu bude plátce příjmu nadále vyplácet dlužníku. V případě změny plátce příjmu povinnost k provádění srážek přechází na nového plátce (§ 293 o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí (bodům I. a II. výroku) podal dlužník odvolání a požaduje, aby je odvolací soud změnil a výši měsíčních splátek snížil pod úroveň jejich zákonné výše. Jeho současná finanční situace mu totiž neumožňuje splátky v určené výši platit.

Proti bodům VI, VII. a VIII. výroku tohoto rozhodnutí se odvolal insolvenční správce. Namítl, že rozhodnutí nerespektuje úpravu obsaženou v § 398 odst. 3 InsZ ve spojení s ust. § 298 a § 299 o.s.ř., podle kterých je úkolem insolvenčního soudu určit, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy (jiného příjmu) srážet a tuto povinnost nelze přenášet na správce. Navrhl, aby rozhodnutí bylo zrušeno, event. změněno tak, aby bylo určeno, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce srážet.

K odvolání insolvenčního správce:

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 14 odst. 1 InsZ účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.

Podle § 15 InsZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje. Za jiné osoby než přihlášené věřitele, kteří uplatňují svá práva v insolvenčním řízení lze uvést např. věřitele s pohledávkou za majetkovou podstatu nebo osoby, které se domáhají vydání majetku prostřednictvím žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, a také insolvenční správce po dobu, kdy se rozhoduje o jeho odměně a také po dobu, kdy mu insolvenční soud ukládá určitou povinnost nemající oporu v zákoně, jako je to v projednávané věci. Správci pak nelze v takovém případě upřít právo se uložené povinnosti bránit odvoláním a nepřiznat mu postavení účastníka insolvenčního řízení ohledně rozhodnutí o uložení této povinnosti.

Z uvedeného odvolací soud dovozuje, že vzhledem k uložení povinností podle bodů VI. až VIII. výroku napadeného rozhodnutí, správci svědčí subjektivní legitimace k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně.

Podle § 398 odst. 3 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle § 406 odst. 3 písm. d) InsZ v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud mimo jiné přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy dlužníka (povinného), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácet sražené částky dlužníku.

Podle § 297 odst. 1 o.s.ř. pobírá-li povinný mzdu od několika plátců mzdy, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.

Podle § 298 o.s.ř. nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy, určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Když příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy srážet (odst. 1). Provádí-li srážky několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky vždy soudu. Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku oprávněného. Nepřevyšuje-li ji, vyplatí celou sráženou částku oprávněnému. Převyšuje-li ji, vyplatí ze sražené částky oprávněnému jen tolik, kolik odpovídá jeho pohledávce, a zbytek vrátí povinnému (odst. 2).

Podle ust. § 302 odst. 1 o.s.ř. má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem, uvedený v § 299, postupuje se tak, jakoby šlo o několik mezd.

Způsob, jakým soud prvního stupně určil provádění srážek z příjmů dlužníka v bodech VI., VII. a VIII. výroku napadeného usnesení je pro nesrozumitelnost nepřezkoumatelný a zjevně nemá oporu v zákoně (srov. § 398 odst. 3 InsZ). Neuvedl totiž, z jakého důvodu uložil jednak plátci mzdy dlužníka provádět zákonné srážky, které bude vyplácet správci a plátci důchodu dlužníka vyplácet celý důchod správci, a jednak správci povinnost ze zaslaných příjmů vypočítat nezabavitelnou částku a rozdíl s dlužníkem vyrovnat . Navíc odůvodnění tohoto rozhodnutí neodpovídá jeho výroku, když uvádí, že soud uložil provádění srážek všem plátcům s tím, že nepostižitelnou část příjmu bude plátce příjmu nadále vyplácet dlužníku. Vedle toho, uvedl-li soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, že postupoval podle § 297 an. o.s.ř. s tím, že (s ohledem na nízkou výši důchodu, který dlužník každý měsíc obdrží) nepostupoval podle § 298 odst. 1 o.s.ř., je takové odůvodnění vnitřně rozporné.

Při souběhu postižitelných příjmů dlužníka od všech plátců se tyto příjmy (pro účely výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiných příjmů a shodně i pro plnění splátkového kalendáře) při provádění zákonných srážek sčítají. Tím pádem základní částka, která nesmí být sražena, může být dlužníku ponechána jen jednou, i když pobírá mzdu (jiný postižitelný příjem) od více plátců; všechny mzdy (příjmy) dlužníka musí tvořit jeden celek (srov. např. usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 24.9.2013, sp. zn. 3 VSPH 25/2013, usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 10.12.2015, sp. zn. 3 VSPH 1442/2015, nebo usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 5.1.2016, sp. zn. 1 VSPH 616/2015).

Z postupu soudu prvního stupně je zřejmé, že se zbavil povinnosti, jež mu ukládá § 298 odst. 1 o.s.ř., neboť je na soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce příjmu srážet a určení nezabavitelné částky, kterou nelze dlužníku srážet nelze uložit správci. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby své rozhodnutí pod body VI., VII. a VIII. výroku přehodnotil způsobem odpovídajícím zákonným požadavkům na provádění srážek při souběhu příjmů dvou a více plátců.

Na základě toho odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž tento znovu rozhodne o schválení oddlužení dlužníka a rámci usnesení určí výši nezabavitelné částky jednotlivým plátcům příjmu dlužníka, jež by dlužníku měla být těmito plátci vyplacena.

K odvolání dlužníka:

Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby mohl z podnětu dlužníkova odvolání přezkoumat věcnou správnost napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 392 odst. 2, 3 InsZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 InsZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50% jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ust. § 406 odst. 4 insolvenčního zákona může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenčního zákona (tj. námitkám, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) insolvenční soud nevyhověl. Dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval, může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z uvedeného plyne, že dlužník není osobou oprávněnou podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení, vyjma případu, kdy insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek. O takový případ se však v dané věci nejedná. Návrh dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek, jak se podává z obsahu spisu, byl podán až po konaném přezkumném jednání (a nikoliv v návrhu na povolení oddlužení-viz kolona č. 14), a tedy opožděně, pročež se k němu dle § 398 odst. 4 InsZ nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že odvolání bylo v případě dlužníka podáno osobou, jež k tomu není oprávněna, odvolací soud podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu za použití § 7 InsZ toto odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková