3 VSPH 476/2012-A-45
KSPL 29 INS 24682/2011 3 VSPH 476/2012-A-45 3 VSPH 530/2012-A-45

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Mgr. Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Gagarinova 503/14, Karlovy Vary, zahájeném k návrhu: a) Ing. Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem Zelená 17/1083, Praha 6, b) Ing. Mario anonymizovano , anonymizovano , bytem Erbenova 6, Plzeň, oba zast. Mgr. Richardem Langem, advokátem se sídlem Dvořákova 44/14, Brno, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 24682/2011-A-19 ze dne 17. února 2012 a o námitce podjatosti soudce vznesené v dané věci projednávané před Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 29 INS 24682/2011, takto:

I. Odvolání se odmítá.

II. Soudce JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 29 INS 24682/2011.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni k návrhu shora označených navrhovatelů a) a b) usnesením č.j. KSPL 29 INS 24682/2011-A-19 ze dne 17.2.2012 dlužníku Mgr. Milanu Birnerovi (dále jen dlužník) ustanovil předběžného správce JUDr. Jana Malého (bod I. výroku), dlužníku uložil zdržet se nakládání s pohledávkou vůči Tesco Stores ČR, a.s. se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, IČO 45308314, která vyplývá z Dohody o všeobecných nákupních podmínkách ze dne 30.11.2005 (bod II. výroku), nařídil třetím osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby do rozhodnutí o úpadku napříště neposkytovaly plnění dlužníku, ale předběžnému správci (bod III. výroku), a Tesco Stores ČR, a.s. uložil, aby peněžité plnění ve výši 9.900.000,-Kč vymezené v Dohodě o narovnání ze dne 10.2.2012 poskytla ustanovenému předběžnému správci (bod IV. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že v insolvenčním řízení dlužníka zahájeném dne 2.1.2012 na základě insolvenčního návrhu navrhovatele a), k němuž posléze přistoupil i navrhovatel b), tito navrhovatelé navrhli nařízení předběžného opatření, jímž by soud zakázal dlužníku nakládat s pohledávkou vyplývající z Dohody o všeobecných nákupních podmínkách ze dne 30.11.2005 a následné Dohody o narovnání ze dne 10.2.2012, uzavřených dlužníkem se společností Tesco Stores ČR, a.s. Navrhovatelé tvrdili, že dlužník se zjevně nachází v úpadku insolvencí i předlužením, a že nesplnil soudem uloženou povinnost předložit seznam svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (vč. pohledávky za Tesco Stores ČR, a.s.). Jelikož tak dlužník zatajil rozhodné skutečnosti týkající se jeho majetkové podstaty, je důvodná obava z krácení insolvenčních navrhovatelů na úkor jiných věřitelů. Navržené předběžné opatření má zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty dlužníka v neprospěch věřitelů v době do vydání rozhodnutí o úpadku. Navrhovatel a) předložil soudu k osvědčení svých pohledávek za dlužníkem notářské zápisy 3 VSPH 530/2012 se svolením k vykonatelnosti sepsané JUDr. Václavou Šilhavou dne 15.10.2008; podle notářského zápisu NZ 394/2008 se dlužník zavázal navrhovateli a) uhradit částku 7.000.000,-Kč, podle notářského zápisu NZ 393/2008 se dlužník zavázal navrhovateli a) uhradit částku 2.000.000,-Kč, v obou případech se tak zavázal učinit do 30.6.2009.

Dlužník navrhl insolvenční návrh zamítnout s tím, že navrhovatel a) nemá uvedenou pohledávku přisouzenou (vyplývá pouze z notářského zápisu), a také se změnila její výše. Sdělil, že nevlastní žádný majetek, má jen příjmy ze zaměstnání. K výzvě soudu předložil seznamy závazků (zvlášť za roky 2009, 2010 a 2011) vyplývající z jeho podnikatelské činnosti provozované pod firmou Milan Birner-Bohemia sport servis, IČO 10052402. Z těchto seznamů, byť nebyly opatřeny dlužníkovým prohlášením o jejich správnosti a úplnosti, vyplývá, že dlužník má více než 2 věřitele s pohledávkami splatnými déle než 3 měsíce. Seznam majetku včetně svých pohledávek však dlužník přes výzvu soudu nepředložil. Společnost Husqvarna Manufacturing CZ, s.r.o. pak k dotazu soudu doložila, že má vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku ve výši 241.619,70 Kč s přísl. splatnou 11.5.2004 (dle rozsudku Krajského soudu v Plzni pravomocného dne 19.11.2010), pro kterou již byla nařízena exekuce dlužníkova majetku. Z návrhu na nařízení předběžného opatření pak vyplývá, že dlužník má pohledávku za Tesco Stores ČR, a.s. vyplývající z výše uvedených dohod. Podle dohody o narovnání z 10.2.2012 má jít o náhradu škody za neodebrané a nezaplacené zboží, již dlužník proti uvedené společnosti uplatnil v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 1 Cm 50/2008. Ve věci vydaný rozsudek napadla Tesco Stores ČR, a.s. odvoláním, odvolací řízení je vedeno Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 338/2011. Z dohody o narovnání se také podává, že proti dlužníkovi je vedena exekuce a že již byly vydány různými soudními exekutory 3 exekuční příkazy (ze dne 6.12.2010, 30.5.2011 a 12.8.2011). Účastníci dohody vyjádřili snahu o smírné řešení předmětného soudního sporu ujednáním, podle něhož se Tesco Stores ČR, a.s. zavázala za stanovených podmínek uhradit dlužníku závazek ve výši 9.900.000,-Kč snížený o částky, jimiž mají být uhrazeny exekuce dlužníka.

Na základě předložených listin měl soud za osvědčenou existenci vykonatelných pohledávek navrhovatelů vůči dlužníku, které dlužník sám zpochybňoval jen co do jejich výše. V seznamech závazků pak dlužník uvedl vícero svých věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 3 měsíce; nelze přitom vyloučit i existenci jiných nepodnikatelských závazků, které dlužník v seznamu neuvedl. Současně byla zjištěna řada exekučních řízení, jež jsou proti dlužníku co povinnému vedena. Povinnost předložit seznam svého majetku dlužník nesplnil. Na základě těchto okolností shledal soud opodstatněným předpoklad, že bude zjištěn dlužníkův úpadek.

Za popsané situace-pro nesoučinnost dlužníka-soud zatím nemohl zjistit rozsah jeho majetkové podstaty. Dlužník tvrdil, že žádný majetek nemá, navrhovateli předložené důkazy však nasvědčují existenci dlužníkovy pohledávky vůči Tesco Stores ČR, a.s., která by vzhledem ke své výši zřejmě mohla představovat podstatnou část majetkové podstaty dlužníka. Protože tyto okolnosti zakládají důvodnou obavu, že dlužník zatajuje existenci svého majetku-pohledávky, a dispozice s ní by mohla způsobit podstatnou změnu v majetku dlužníka na úkor jeho věřitelů, soud shledal, že ochrana věřitelů vyplývající z ustanovení § 111 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je tu nedostačující. Proto podle § 112 a § 113 odst. 1 IZ nařídil výše uvedené předběžné opatření. Posledním výrokem uložil Tesco Stores ČR, a.s. povinnost uhradit (k rukám ustanoveného předběžného správce) částku v celé výši, tj. bez snížení o částky, jež mají být uhrazeny na základě exekučních příkazů, z toho důvodu, 3 VSPH 530/2012

že provedení exekuce v průběhu probíhajícího insolvenčního řízení je podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ zakázáno.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním namítaje, že vydáním tohoto rozhodnutí dochází k obcházení zákona a k zásahu do práv ostatních věřitelů i jeho samého. Z dlužníkovy odvolací argumentace, poněkud svérázně formulované, lze vyrozumět, že především napadenému usnesení vytýká jeho rozpor s následným rozhodnutím vydaným v nalézacím řízení, kterým bylo o dlužníkově pohledávce za Tesco Stores ČR, a.s. rozhodnuto. Jde o usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 12 Cmo 338/2011 ze dne 12.3.2012, kterým byl v řízení vedeném dlužníkem proti uvedenému dlužníku podle výše uvedené dohody o narovnání z 10.2.2012 schválen účastníky navržený soudní smír. Ve světle tohoto rozhodnutí je podle dlužníka zjevně nedůvodná obava z nějaké jeho snahy o zmenšení majetku, na které je vydané předběžné opatření postaveno. Dlužník dále naznačil jisté možné propojení obou insolvenčních navrhovatelů (zastoupených jedním advokátem) a jejich účelový postup při podání insolvenčního návrhu i při podání návrhu na vydání předběžného opatření, kterým navrhovatelé-manipulací s informacemi důvěrné povahy a za využití dohody o narovnání, jejíž text neznámo jakým způsobem nelegitimně získali-zasahují do práv ostatních věřitelů, dlužníka i Tesco Stores ČR, a.s. (účastníka dohody) a prosazují výlučně své osobní zájmy. Krajský soud v Plzni akceptoval tento manipulativní protiprávní postup navrhovatelů a na jeho základě vydal napadené předběžné opatření, jež nerespektuje rozhodnutí jiného soudu a nárok na právní ochranu ostatních uvedených subjektů. Insolvenční soud tak řízení zatížil nezhojitelnými vadami, jejichž výsledkem je nesprávné rozhodnutí. Proto dlužník z opatrnosti vznesl námitku podjatosti soudce a Krajského soudu v Plzni a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, nebo aby je změnil a návrh na vydání předběžného opatření zamítl, a aby rozhodl o předání věci jinému soudu.

K výzvě soudu prvního stupně k doplnění náležitostí odvolání a k doplnění námitky podjatosti označením soudce, proti kterému námitka směřuje, a důvodů pochybností o jeho nepodjatosti, dlužník v podání ze dne 5.4.2012 zopakoval a dále rozvedl svoji předešlou argumentaci. Akcentoval opět rozpor nařízeného předběžného opatření s následným soudním smírem schváleným Vrchním soudem v Praze (již pravomocným) usnesením ze dne 12.3.2012 s tím, že výkonu práv z tohoto soudního smíru předběžné opatření nepřípustně brání. Nebylo zapotřebí zatímně upravit poměry účastníků, pokud se tak již rozhodnutím soudu vyšší instance stalo. Znovu dlužník poukázal na postup navrhovatelů, kteří podle něj podali návrh na nařízení předběžného opatření účelově, bez znalosti rozhodných skutečností, když teprve poté (13.2.2012) byla Vrchnímu soudu v Praze předložena ke schválení dohoda o smíru. Napadené usnesení tak ani nemělo potřebný skutkový podklad. Namísto ochrany dlužníka a jeho reálného přínosu pro věc, k němuž má předběžné opatření sloužit, vede napadené usnesení k opačnému výsledku popírajícímu smysl insolvenčního řízení. V dané věci tak podle dlužníka na úkor ostatních účastníků došlo ke zneužití procesních práv navrhovatelů (z nichž jeden má navíc pohledávku spornou). Insolvenčními návrhy se navrhovatelé snaží obejít řádnou cestu uplatnění nároků v nalézacím řízení. Dále dlužník vysvětlil, že z uvedených důvodů, dokumentujících nesprávný a neobjektivní postup v insolvenčním řízení, ve kterém je pokračováno, přestože zjevně mělo být zastaveno, vznáší námitku podjatosti Krajského soudu v Plzni a soudce JUDr. Ing. Pavla Šaška, Ph.D. V tom směru dlužník poukázal i na průběh následného jednání o insolvenčních návrzích konaného dne 4.4.2012, na němž dlužník nebyl poučen o možnosti vznést námitku podjatosti soudce. Ten mu ani nedal možnost vystoupit a k věci se vyjádřit, choval se k němu přezíravě a závěr 3 VSPH 530/2012 o úpadku dlužníka měl zjevně předem za hotový, aniž by si cokoli ověřoval. Soudce se spokojil jen s oním nedůvěryhodným návrhem na předběžné opatření, přičemž ani důkazy navržené navrhovateli neprovedl a závěry o ekonomické situaci dlužníka stavěl na jiných zjištěních. Nadále nevzal v úvahu ani schválený soudní smír, čímž vystavil dlužníka nejistotě o jeho právní situaci. Dlužníku ani nebyl vydán protokol o jednání. Z těchto důvodů dlužník závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby jmenovaného soudce a Krajský soud v Plzni, u kterého nelze dosáhnout právní objektivity, z dané insolvenční věci vyloučil a předal ji k dalšímu projednání a rozhodnutí jinému soudu a soudci, popř. aby odvolací soud sám pro zjištěná pochybení insolvenční řízení zastavil.

Z obsahu spisu Vrchní soud v Praze zjistil, že po vydání napadeného usnesení (předběžného opatření dle § 112 odst. 1 a § 113 odst. 1 IZ, které lze vydat i bez návrhu) soud prvního stupně usnesením č.j. KSPL 29 INS 24682/2011-A-34 ze dne 4.4.2012 rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jana Malého s tím, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají (podle § 89 odst. 1 IZ) jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku, k němuž došlo dne 10.4.2012. Je zřejmé, že s účinností tohoto rozhodnutí pominuly všechny účinky založené napadeným usnesením o nařízení předběžného opatření. Skončila působnost předběžného správce, který vykonává svoji funkci jen do rozhodnutí o úpadku a který se v daném případě stal od rozhodnutí o úpadku insolvenčním správcem s plnou působností (§ 27 odst. 2 IZ), přičemž veškerá dosavadní částečná omezení dlužníka v nakládání s majetkem náležejícím do majetkové podstaty byla konzumována účinky prohlášení konkursu na jeho majetek stanovenými v § 246 IZ (nastalými dle § 245 odst. 1 rovněž zveřejněním rozhodnutí o konkursu v insolvenčním rejstříku). Účinky prohlášení konkursu totiž spočívají v přechodu veškerých oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (včetně výkonu práv a plnění povinností souvisejících s majetkovou podstatou, jež dosud příslušela dlužníku) na insolvenčního správce, včetně toho, že osoby, jež mají závazky vůči dlužníku, mají plnění nadále poskytovat nikoli dlužníku, ale insolvenčnímu správci.

Protože se z těchto důvodů stalo dlužníkovo odvolání proti napadenému usnesení bezpředmětným, postupoval odvolací soud dle § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a toto odvolání odmítl.

V odvolání dlužník vznesl námitku podjatosti soudce JUDr. Ing. Pavla Šaška, Ph.D., jemuž podle rozvrhu práce připadla daná insolvenční věc k vyřízení, a navrhl jeho vyloučení z projednávání a rozhodování této věci. Vrchní soud v Praze, jenž je jako soud nadřízený Krajskému soudu v Plzni podle § 16 odst. 1 o.s.ř. soudem příslušným rozhodovat o vyloučení soudců tohoto soudu, se tedy zabýval i dlužníkovým návrhem na vyloučení soudce, který však důvodným neshledal.

Vycházel přitom z toho, že dle § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud, kterým je v posuzovaném případě Vrchní soud v Praze.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať 3 VSPH 530/2012 na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal poznatky o věci jiným způsobem, než dokazováním při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především na příbuzenském nebo jemu obdobném vztahu (viz § 116 OZ), jemuž na roveň může být v konkrétním případě vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 172/2000 ze dne 22.10.2000).

Soudce JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D. ke vznesené námitce podjatosti uvedl, že na výsledku řízení není nijak zainteresován, ani není v žádném osobním vztahu k účastníkům řízení či jejich zástupcům (což dlužník ani netvrdí), ve věci se necítí být podjatým.

Z návrhu na vyloučení soudce JUDr. Ing. Pavla Šaška, Ph.D. z projednávání a rozhodování věci plyne, že k jeho podání vedly dlužníka toliko okolnosti, jež spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, když námitku podjatosti staví jen na tom, jak soudce rozhoduje ve věci a vede řízení. Takové okolnosti však dle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce být nemohou.

Protože nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo lze dovodit, že soudce Krajského soudu v Plzni JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D. má přímý zájem na projednávané věci nebo že je vůči některému z účastníků či jejich zástupcům v poměru, který vzbuzuje důvod pochybovat o její nepodjatosti, rozhodl Vrchní soud v Praze podle § 16 odst. 1 o.s.ř. o tom, že z projednávání a rozhodování této věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 29 INS 24682/2011 vyloučen není.

Dlužník v odvolání současně navrhl, aby odvolací soud přikázal věc k projednání jinému soudu. Pokud dlužník tento návrh nemínil pouze jako součást svého návrhu směřujícího k vyloučení vyřizujícího soudce, nýbrž jako návrh na delegaci věci jinému věcně příslušnému soudu, je třeba, aby vyjasnil, jaký procesní návrh vlastně činí, a aby ho potřebným způsobem doplnil. Pokud se domáhá delegace nutné dle § 12 odst. 1 o.s.ř. pro vyloučení všech soudců Krajského soudu v Plzni z projednávání a rozhodování dané insolvenční věci pro jejich podjatost, musí ve smyslu § 15a odst. 3 o.s.ř. označit všechny konkrétní soudce, jejichž podjatost namítá, a uvést důvod podjatosti každého z nich. Pokud se domáhá delegace vhodné dle § 12 odst. 2 o.s.ř., musí objasnit důvod takové delegace, určit jeden konkrétní soud, jemuž má být věc z důvodu vhodnosti přikázána, a zaplatit příslušný soudní poplatek za svůj návrh (účastníkům řízení pak musí být dána možnost vyjádřit se k důvodu delegace i k tomu, kterému soudu má být věc přikázána).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 4. května 2012 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová