3 VSPH 471/2011-A-140
MSPH 99 INS 1516/2009 3 VSPH 471/2011-A-140

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: THEMOS, spol. s r.o. se sídlem v Praze 2, Vinohradská 10, identifikační číslo 40766683, o návrhu věřitele: RED & BLUE, spol. s r.o. se sídlem v Praze 9, Chotěšovská 7, identifikační číslo 132503022, na nařízení předběžného opatření, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.března 2011, č.j. MSPH 99 INS 1516/2009-A-126,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.března 2011, č.j. MSPH 99 INS 1516/2009-A-126, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhá v insolvenčním řízení v postavení insolvenčního věřitele a účastníka řízení (Věřitel) nařízení předběžného opatření, kterým by Městský soud v Praze (insolvenční soud) zakázal dlužníkovi prodat nebo darovat jeho budovu v areálu Národního divadla, neboť v případě, že by dlužník tuto budovu prodal nebo daroval, dosáhl by toho, že by nemohla být uspokojena jeho pohledávka (36.000,--Kč).

Napadeným usnesením insolvenční soud zamítl návrh na nařízení předběžného opatření s odůvodněním, podle něhož nejsou důvody pro vyhovění věřitelova návrhu, neboť již zahájením insolvenčního řízení nastaly zákonné účinky uvedené v ustanovení § 111 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), jež dlužníka omezují v nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do něj může náležet. Toto omezení zhodnotil za dostatečné za situace, kdy Věřitel návrh na nařízení předběžného opatření řádně neodůvodnil a nedoložil konkrétní okolnosti, z nichž by bylo lze dovodit obavu, že dlužník hodlá výše uvedenou nemovitost zcizit.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že návrhu vyhoví. Upřesnil označení výše uvedené nemovitosti tak, že se jedná o budovu č.p. 435 zapsané pro katastrální území Nové Město, obec Praha u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha-město. Zdůraznil, že uvedená budova je jediným dlužníkovým majetkem a v případě jejího prodeje či darování by došlo k podstatnému zmenšení jeho majetkové podstaty. Doplnil, že v současnosti probíhá insolvenční řízení ve věci dlužníka Michaela Petrův, tj. dlužníkova jednatele, jehož prostřednictvím se dlužník v minulosti pokoušel uvedenou nemovitost převést do vlastnictví společnosti THEMOS Immo Partner, spol. s r.o., kterou Michael Petrův ovládá v rozsahu 100 %. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 7 odst. 1 InsZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 111 InsZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání se majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení (odst. 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvracení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí (odst. 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné (odst. 3).

Podle § 113 odst. 1 InsZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce.

Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, včetně § 75 a násl. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o.s.ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

Z insolvenčního spisu plyne, že 23.3.2009 bylo zveřejněno vyhláškou zahájení insolvenčního řízení, že dosud nebyl zjištěn dlužníkův úpadek a že ode dne zveřejnění zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka nastaly účinky podle citovaného ustanovení § 111 InsZ, z nichž je namístě zdůraznit zejména odst. 3, podle něhož pokud by dlužník výše uvedenou nemovitost zcizil prodejem nebo darováním, byly by jeho právní úkony vůči věřitelům ze zákona neúčinné. Plnění z takto neúčinného právního úkonu náleží do majetkové podstaty, musí do ní být vydáno (§ 236 InsZ), a jako takové je v insolvenčním řízení zdrojem uspokojení věřitelů (v závislosti na povaze-pořadí jejich uplatněných pohledávek a zvoleném způsobu řešení úpadku).

Aplikace ustanovení § 113 odst. 1 InsZ přichází v úvahu především v případě, kdy omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 téhož zákona je dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude. Jinými slovy, k nařízení takového předběžného opatření přistoupí soud po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení (a ve stejném rozsahu rozhodnutí o úpadku), v jejichž důsledku je dlužníku umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka).

Věřitel však neuvedl konkrétní okolnosti, jež by mohly vést k důvodné obavě, že dlužník hodlá výše uvedenou nemovitost zcizit, když tu nelze dovodit z pouhého ničím nepodloženého sdělení třetí osoby, že se dlužník v minulosti pokoušel výše uvedenou nemovitost zcizit; tím méně věřitel pak rozhodující skutečnosti pro nařízení předběžného opatření osvědčil.

Odvolací soud na základě výše uvedeného dospěl shodně s insolvenčním soudem k závěru, že důvody pro nařízení předběžného opatření podle § 113 InsZ dány nejsou, a proto podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání.

V Praze dne 6.května 2011

JUDr.Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová