3 VSPH 470/2015-A-22
MSPH 91 INS 30908/2014 3 VSPH 470/2015-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Novovysočanská 581/11, Praha 9, korespondenční adresa: Kpt. Stránského 961/35, Praha 9, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 30908/2014-A-15 ze dne 6. února 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 30908/2014-A-15 ze dne 6. února 2015 se mění tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 91 INS 30908/2015-A-15 ze dne 6. února 2015 (dále jen usnesení ) uložil dlužníkovi Michalu Demeterovi (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dne 14.11.2014 byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh dlužníka, spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož zjistil, že dle doložených listin činí závazky dlužníka 471.794,-Kč, přičemž příjmem dlužníka je jednak odměna na základě dohody o provedení práce ve výši 4.000,-Kč, jednak dar ve výši 4.000,-Kč měsíčně. Má dvě nezletilé děti, na které není stanoveno výživné a na které přispívá měsíčně 100,-Kč až 500,-Kč dle svých možností. Dlužník dále uvedl, že je zaevidován na úřadu práce a tedy neplatí zdravotní a sociální pojištění, tuto skutečnost nedoložil. Vzhledem k tomu, že dlužník nevlastní žádný majetek a nelze u něj tedy uvažovat o povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zabýval se insolvenční soud tím, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně dovodil, že z dlužníkova příjmu nelze provádět žádné srážky, neboť jeho příjem ve výši 4.000,-Kč nedosahuje ani tzv. nezabavitelné části příjmu, která je stanovena ve výši 9.283,-Kč. Soudu se jeví uváděné skutečnosti jako nevěrohodné, neboť mu není zřejmé, z čeho dlužník hradí ubytování, stravné, ošacení při takto nízkém příjmu a vyživovacích povinnostech ke svým dětem.

Darovací smlouva dle soudu prvního stupně nezvyšuje dlužníkův příjem tak, aby z jeho příjmu mohly být prováděny srážky.

Z těchto důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude dlužníkův návrh na povolení oddlužení zamítnut pro nedostatečné plnění dlužníka vůči nezajištěným věřitelům a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. S přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka uložil dle § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), zálohu v maximální výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník řádně a včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Dlužník dále uvedl, že ubytování hradí z příspěvku na bydlení své přítelkyně, tudíž mu jeho příjem ve výši 4.000,-Kč postačuje na uhrazení základních životních nákladů, včetně stravy. Taktéž dlužník uvádí, že doplněním příloh návrhu ze dne 16.1.2015 doložil skutečnost, že je veden v evidenci na úřadu práce a tedy nemá povinnost platit sociální a zdravotní pojištění.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 věty druhé IZ uloží insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Podle § 392 odst. 3, druhé věty IZ jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Podle § 395 odst. 1 insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v samotném rozhodnutí o úpadku uloží dlužníkovi povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou náležet podle vyhlášky, dle následně schváleného způsobu oddlužení.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, které navrhl provést ve formě plnění splátkovým kalendářem. Dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 471.794,-Kč, které jsou již více než 3 měsíce po splatnosti. Dlužník uvádí, že jeho příjem činí odměna na základě dohody o provedení práce ve výši 4.000,-Kč měsíčně. Dlužník je svobodný a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem žijícím ve společné domácnosti. Jeho majetek tvoří pouze věci osobní potřeby, nemá žádné zaměstnance ani pohledávky. Dne 26.11.2014 uzavřel dlužník darovací smlouvu s panem Josefem Bečarevičem, který se zavázal dlužníku poskytovat po dobu insolvenčního řízení dar ve výši 4.000,-Kč měsíčně.

Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný hodnotnější majetek vhodný ke zpeněžení, lze v daném případě uvažovat spíše o oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pro něj by dlužník mohl nabídnout příjem z darovací smlouvy. Za 5 let oddlužení by takto mohl dlužník získat 240.000,-Kč (4.000,-Kč x 60 měsíců), což po odečtení odměny a hotových nákladů insolvenčního správce (ve výši 65.340,-Kč, je-li plátcem DPH), odpovídá 37 % pohledávek nezajištěných věřitelů, čímž dlužník naplňuje zákonem požadovanou hranici pro povolení oddlužení.

Z ustálené judikatury Vrchního soudu v Praze (př. usnesení č.j. KSHK 45 INS 12804/2011, 3 VSPH 848/2012-B-20 ze dne 27. 8. 2012, či usnesení č.j. KSLB 54 INS 30768/2013, 3 VSPH 1464/2014-B-11 ze dne 9. 9. 2014) vyplývá, že dlužníku, jehož momentální ekonomická nabídka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není dostatečná (nemá žádné postižitelné příjmy, anebo tyto k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištěných pohledávek dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ nepostačují), může finančně pomoci třetí osoba, a to závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení určité pravidelné peněžní plnění prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací. Dané závěry našly výslovné vyjádření ve znění § 392 odst. 3 věty druhé IZ účinném od 1. 1. 2014. Takovéto finanční plnění, k němuž se třetí osoba dobrovolně zavázala, je tedy zcela legitimním příjmem dlužníka, jenž proto může být pro plnění splátkového kalendáře použit, a to v jeho plné výši. V daném případě nelze mít za jisté, zda budou zachovány uváděné příjmy dlužníka po celou dobu oddlužení. Schválení oddlužení splátkovým kalendářem stojí vždy na kalkulaci s momentální ekonomickou nabídkou pro jeho plnění, která v průběhu splátkového kalendáře může doznat změny. Jestliže po schválení tohoto oddlužení dojde k rozhodnému výpadku v příjmech dlužníka, ať již je jejich zdrojem jeho vlastní výdělečná činnost, podpora státu nebo závazek peněžní pomoci třetí osoby, a jestliže se dlužníku tento nepříznivý vývoj hrozící nesplněním splátkového kalendáře nepodaří odvrátit, dojde dle § 418 odst. 1 písm. b) IZ ke zrušení schváleného oddlužení a jeho přeměně v konkurs. S tímto rizikem musí dlužník počítat. Nelze ale dlužníku předem odpírat schválení oddlužení splátkovým kalendářem jen pro obavu, že by se nemusel naplnit předpoklad příjmů, které má pro takové oddlužení nyní legitimně (právně) zajištěny.

Za popsané situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) tak lze mít návrh dlužníka na povolení oddlužení i návrh insolvenční za řádný, způsobilý projednání, přičemž lze rovněž očekávat, že na jejich podkladě bude možno rozhodnout současně o úpadku dlužníka i o povolení jeho oddlužení (dle § 397 odst. 1 IZ). Zároveň lze i předpokládat, že úpadek dlužníka bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Namístě je tak závěr, že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a spojit s ním i rozhodnutí o povolení oddlužení.

S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud shledal, že nejsou dány podmínky k tomu, aby bylo po dlužníkovi požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se dlužníkovi povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. července 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná