3 VSPH 470/2010-B-74
KSPL 20 INS 2563/2009 3 VSPH 470/2010-B-74

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka INVEST-INTERBAU, s.r.o. se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 4, identifikační číslo 26381796, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-B-31 ze dne 26. ledna 2010,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-B-31 ze dne 26. ledna 2010 se v bodě I. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-B-31 ze dne 26.1.2010 v bodě I. prohlásil konkurs na majetek dlužníka INVEST-INTERBAU, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodě II. výroku odvolal z funkce insolvenčního správce JUDr. Ing. Vojtěcha Levoru, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Ivana Chrtka, jemuž v bodě IV. výroku uložil, aby soudu do 20.2.2010 předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu, a v bodě V. výroku uložil dosavadnímu insolvenčnímu správci JUDr. Ing. Vojtěchu Levorovi, aby do 15 dnů od doručení usnesení nově ustavenému insolvenčnímu správci předal řádně funkci, včetně veškeré dokumentace, prostředků na účtu i v hotovosti, a soudu aby v téže lhůtě předložil vyúčtování svých výdajů.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k dlužníkovu insolvenčnímu návrhu, jímž se domáhal rozhodnutí o svém úpadku, byl usnesením č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-A-11 ze dne 3.7.2009 zjištěn úpadek dlužníka a na den 18.8.2009 stanoven termín konání první schůze věřitelů. Dne 7.8.2009 dlužník soudu předložil návrh na povolení reorganizace. Tento návrh byl podán v zákonné lhůtě stanovené v § 318 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a je dle § 316 odst. 4 téhož zákona přípustný. Na první schůzi věřitelů konané dne 26.1.2010 věřitelé o dlužníkovu návrhu na povolení reorganizace hlasovali tak, že tento návrh nebyl přijat nadpoloviční většinou přítomných věřitelů. Za této situace soud s odkazem na § 323 odst. 1 a § 49 odst. 1 dospěl k závěru, že dlužníkův úpadek nelze řešit jinak než konkursem. Dále soud uvedl, že na schůzi věřitelů byl hlasy všech přítomných věřitelů přijat návrh, aby byl dosavadní insolvenční správce JUDr. Ing. Vojtěch Levora odvolán z funkce a novým insolvenčním správcem ustanoven Ing. Ivan Chrtek. Jelikož dosavadní správce nemá složeny povinné zkoušky insolvenčního správce, soud s ohledem na § 31 odst. 1 IZ usnesení schůze o změně v osobě insolvenčního správce potvrdil a postupem dle § 31 odst. 3 a 4 ustanovil nového insolvenčního správce.

Toto usnesení co do bodu I. výroku napadal dlužník včasným odvoláním, v němž požadoval, aby je odvolací soud v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že po rozhodnutí o úpadku ze dne 3.7.2009, jímž soud na 18.8.2009 svolal schůzi věřitelů, předložil soudu dne 7.8.2009 návrh na povolení reorganizace. Po přezkoumání přihlášených pohledávek konaném dne 18.8.2009 soud schůzi věřitelů odročil na neurčito s odůvodněním, že vzhledem k rozsahu popření pohledávek, včetně popření jejich pořadí-zajištění, se hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku na svolané schůzi jeví nevhodným. Poté dlužník k výzvě soudu svůj návrh na povolení reorganizace obsáhle doplnil podáním ze dne 27.11.2009. Rámcově popsal svoji představu o provedení reorganizace s tím, že co do konkrétnější specifikace odkázal na reorganizační plán, který měl v úmyslu pro případ povolení reorganizace soudu předložit. Podle dlužníkova názoru soud prvního stupně pochybil zejména tím, že nevyčkal skončení všech incidenčních sporů, jež byly z důvodu popření pohledávek zahájeny, a tímto postupem omezil možnost účasti všech věřitelů při rozhodování o způsobu řešení dlužníkova úpadku a současně ohrozil dlužníka rizikem zvýšení jeho aktuálních pasiv. Soud při svém rozhodování také nezohlednil doplňující tvrzení dlužníka, v nichž poukazoval na možnost uzavření nových obchodů, jejichž pomocí by mohl svůj úpadek sanovat. Následné rozhodnutí schůze věřitelů pak dlužníku znemožnilo předložit smlouvu o dílo, jež realizovatelnost navržené reorganizace dokládá. Je přesvědčen o tom, že rozhodnutí o řešení jeho úpadku konkursem odporuje zájmu většiny věřitelů, neboť při něm by výtěžek dosažený zpeněžením majetkové podstaty nemohl zajistit takovou míru uspokojení věřitelů, jaké by bylo možno dosáhnout v rámci navržené reorganizace. Rozhodnutí schůze věřitelů bylo podle dlužníka ovládáno zejména 2 subjekty, a to KOVO KASEJOVICE MONT, s.r.o. a také CLASIFICA, s.r.o., jejíž závazky vůči dlužníku převyšují její přihlášenou pohledávku. V takovém případě byla při rozhodování o způsobu řešení dlužníkova úpadku namístě intervence insolvenčního soudu.

Insolvenční správce Ing. Ivan Chrtek v písemném vyjádření k odvolání popsal svá dosavadní zjištění o majetkové situaci dlužníka i své úkony navazující na prohlášení konkursu. S ohledem na své dosavadní poznatky vyslovil pochybnost o tom, že by dlužník mohl svůj úpadek řešit reorganizací, neboť k tomu v současnosti nemá dostatečný majetkový a finanční potenciál, a s finančními prostředky získanými teprve v rámci vymáhání pohledávek (pokud by tyto spory byly úspěšné), lze počítat až v delším časovém horizontu, tedy nikoli pro rozběhnutí reorganizace. Postup insolvenčního soudu, jenž dle § 149 a násl. IZ rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem na základě usnesení schůze věřitelů, považuje insolvenční správce za správný. Dlužníku nic nebránilo, aby před hlasováním věřitelů zmiňovanou smlouvu na novou zakázku v celkové výši 150 mil. Kč předložil a věřitele o výhodnosti navrhované reorganizace přesvědčil. Správce na základě svých poznatků (shodně se stanoviskem předchozího insolvenčního správce) nemůže tento způsob řešení dlužníkova úpadku doporučit, když z dosud předložených podkladů se výhodnost reorganizace oproti konkursu nepodává.

K dlužníkovu odvolání se písemně vyjádřili i přihlášení věřitelé KULÍŘ D + M, s.r.o., Milan Tkáč, Český rozhlas, Finanční úřad v Plzni, Vojenská zdravotní pojišťovna ČR, Česká správa sociálního zabezpečení, CLASIFICA, s.r.o., STRABAG, a.s., VLADYKA, s.r.o., AIR TECHNIC, s.r.o., AV MEDIA, a.s., BIOS Dobříš, s.r.o., Zdravotní pojišťovna MV ČR, KOVO KASEJOVICE MONT, s.r.o., INEL -¨Market, s.r.o., D. I. SEVEN, a.s., H.A.N.S stavby, a.s., Credium, a.s., Emilie Zdeňková a SAINT-GOBAIN Building Distribution CZ, a.s. Někteří věřitelé vyslovili s povolením reorganizace bez dalšího, či s jistými podmínkami, souhlas, ostatní zaujali k dlužníkovu návrhu odmítavé stanovisko.

Na vyjádření věřitelů reagoval dlužník podáním došlým soudu dne 14.4.2010, v němž rozebral podstatu jím navržené reorganizace.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Předně považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že vedle konkursu lze řešit úpadek či hrozící úpadek dlužníka reorganizací (u podnikatelů) či oddlužením (u nepodnikatelských subjektů). Tyto sanační způsoby řešení úpadku (hrozícího úpadku) mají ve vztahu ke konkursu preferenční charakter a může o nich být rozhodnuto (rozhodnutími uvedenými v § 4 odst. 2 písm. a/ až c/ IZ) jen na návrh-v případě reorganizace je k návrhu na její povolení oprávněn jak dlužník, tak i kterýkoli přihlášený věřitel. To znamená, že je-li návrh na povolení reorganizace nebo návrh na povolení oddlužení podán, je insolvenční soud povinen takový návrh způsobu řešení úpadku (hrozícího úpadku) dlužníka projednat a rozhodnout o něm. Pokud soud návrh neodmítne nebo nevezme na vědomí jeho zpětvzetí, je povinen o něm věcně rozhodnout, tj. buď tento návrh zamítne, anebo mu vyhoví (navrženou reorganizaci či oddlužení povolí-§ 328 a § 397 IZ). Rozhodnutím, jímž insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, účinky spojené s podáním tohoto návrhu zanikají (§ 327 odst. 1 IZ). Z uvedeného plyne, že dokud insolvenční soud o návrhu na povolení reorganizace takto nerozhodl, je prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vyloučeno (srovnej úpravu oddlužení v § 396 odst. 1 IZ).

Podle § 149 odst. 1 IZ platí, že nejde-li o případ podle § 148 (anebo o případ, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby-§ 149 odst. 2), rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle § 150 IZ má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 téhož zákona, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Usnesení schůze věřitelů podle § 150 je přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů a) pro ně hlasovala nejméně polovina všech přítomných zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a nejméně polovina všech přítomných nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo b) pro ně hlasovalo nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek (§ 151 odst. 1 IZ). Přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150 IZ, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije (§ 152 IZ).

Podle § 323 odst. 1 IZ musí návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem schválit schůze věřitelů; učiní tak po zprávě insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka.

Podle § 326 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace, a) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) který znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení reorganizace bylo již dříve rozhodnuto, anebo c) který podal věřitel, jestliže jej neschválí schůze věřitelů. Podle odstavce 2 téhož paragrafu lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení reorganizace usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Z obsahu spisu plyne, že s rozhodnutím o úpadku dlužníka přijatým usnesením ze dne 3.7.2009 insolvenční soud nespojil rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku, a tuto otázku vyhradil samostatnému usnesení vydávanému v režimu § 149 odst. 1 IZ po schůzi věřitelů, již v rozhodnutí o úpadku na den 18.8.2009 svolal. Dne 7.8.2009 byl soudu doručen návrh dlužníka na povolení reorganizace doplněný jeho podáním došlým soudu dne 27.11.2009. Na schůzi věřitelů, konané po odročení dne 26.1.2010, insolvenční soud nechal přítomné věřitele o dlužníkovu návrhu na povolení reorganizace hlasovat, a vycházeje z toho, že kvalifikovaného souhlasu věřitelů s tímto návrhem dosaženo nebylo, vydal napadené rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka s tím, že za dané situace jiný způsob řešení jeho úpadku nepřichází v úvahu.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs, ačkoli o jeho návrhu na povolení reorganizací (který nebyl vzat zpět) nijak nerozhodl, tedy nevydal rozhodnutí o jeho odmítnutí či zamítnutí, po němž by teprve mohlo rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem následovat. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že insolvenční soud měl dlužníkův návrh na povolení reorganizace za projednatelný, s ohledem na jeho odmítnutí ze strany věřitelů však nepovažoval za možné mu vyhovět. Takovému závěru odpovídá zamítnutí návrhu na povolení reorganizace, nicméně i kdyby toto rozhodnutí postavené na uvedených důvodech vydáno bylo, nemohlo by obstát.

Odvolací soud již opakovaně vysvětlil (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 5304/2008, 1 VSPH 179/2009-B ze dne 28.4.2009), že absence kvalifikovaného souhlasu věřitelů s návrhem na povolení reorganizace vytváří překážku pro její povolení jen v případě návrhu podaného věřitelem-viz dikci § 326 odst. 1 písm. c) IZ. U dlužnického návrhu (o který jde i v projednávané věci) by taková překážka byla dána jen pokud by věřitelé dali kvalifikovaně najevo, že si přejí řešit dlužníkův úpadek konkursem (§ 150-152 IZ). To se však v daném případě nestalo, hlasováno bylo jen o dlužníkově návrhu na povolení reorganizace. Nechal-li soud věřitele o tomto návrhu hlasovat, měl ho zřejmě z hlediska náležitostí vyžadovaných v § 317 a násl. IZ za řádný, a také za včasný a samu reorganizaci za přípustnou ve smyslu § 316 IZ, což uvedl výslovně. Jestliže za této situace nebyl věřiteli dlužníkův návrh schválen, a zároveň jako způsob řešení úpadku nebyl přijat konkurs, zbývalo již toliko posoudit, zda tu nejsou důvody pro zamítnutí návrhu upravené v § 326 odst. 1 IZ a v případě negativní odpovědi bylo namístě dlužníkovu návrhu vyhovět.

V této souvislosti nicméně budiž znovu zdůrazněno, že usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku dle § 149 odst. 1 IZ, jež předvídá § 150, může vzejít jen z hlasování, pro něž platí alternativní zvláštní hlasovací kvóra upravená ve výše citovaném § 151 odst. 1 IZ. Údaje o průběhu a výsledku hlasování o dlužníkově návrhu na povolení reorganizace zaznamenané v protokolu o schůzi věřitelů konané dne 26.1.2010 ovšem nenasvědčují tomu, že insolvenční soud provedl hlasování dle § 151 IZ, a že jeho výsledek v souladu s tímto ustanovením hodnotil. Soud totiž neuvedl ničeho ani o výši hlasů všech přítomných věřitelů, ani o rozsahu hlasů zajištěných věřitelů a hlasů věřitelů nezajištěných, a omeziv se pouze na údaj o tom, kteří 2 věřitelé a s jakými pohledávkami hlasovali pro reorganizaci, bez dalšího konstatoval, že pro návrh nehlasovala nadpoloviční většina přítomných věřitelů, a proto návrh není přijat.

Konečně nutno dodat, že v režimu § 149 odst. 1 IZ měl soud prvního stupně-v intencích výše uvedeného-rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku (navrženou reorganizací nebo konkursem) po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím po úpadku, k čemuž mělo dojít nejpozději do 3 měsíců po tomto rozhodnutí. To se však nestalo, když soud svolanou schůzi věřitelů při jednání konaném dne 18.8.2009 odročil na neurčito, ačkoli rozsah popření pohledávek, jímž odročení odůvodnil, sám o sobě důvodem pro odložení hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku být nemohl. Teprve usnesením ze dne 3.11.2009 soud po dlužníku požadoval jistá doplnění jeho návrhu na povolení reorganizace (ve lhůtě do 27.11.2009), nicméně v novém termínu 4.12.2009 se schůze věřitelů pro nemoc soudce nekonala, a stalo se tak až koncem ledna 2010, tedy v termínu vzdáleném od rozhodnutí o úpadku více než 6 měsíců. Neopodstatněné jsou tedy dlužníkovy odvolací výtky, že způsob řešení jeho úpadku měl soud projednat dokonce ještě později-až po skončení incidenčních sporů vyvolaných popřením přihlášených pohledávek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodu I. výroku podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2010

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Špinková