3 VSPH 463/2013-P4-7
MSPH 79 INS 7499/2011 3 VSPH 463/2013-P4-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Nad Tejnkou 2403/13, Praha 6-Břevnov, zast. JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 1079/3a, 110 00 Praha 1, o odvolání věřitele SLUG Invest, a.s., se sídlem Žerotínova 1641/47, 130 00 Praha 3, IČO 27828867, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 7499/2011-P4-2 ze dne 25. února 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 7499/2011-P4-2 ze dne 25. února 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Karla anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 79 INS 7499/2011-P4-2 ze dne 25.2.2013 v bodě I. výroku rozhodl, že k přihlášce č. 4 věřitele č. 4 SLUG Invest, a.s. (dále jen odvolatel) ze dne 10.6.2011 ve výši 2.164.479,45 Kč se nepřihlíží, v bodě II. výroku tuto přihlášku odmítl v bodě III. výroku odvolatele uvědomil, že právní mocí tohoto usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že přihláškou, která byla podána na poštu dne 24.6.2011 a doručena soudu dne 27.6.2011, přihlásil odvolatel do insolvenčního řízení dlužníka svoji pohledávku ve výši 2.164.479,45 Kč.

Insolvenční správce v souladu s § 188 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyzval odvolatele, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy opravil a doplnil přihlášku tak, že uvede, v čem konkrétně spočívalo uvedení kupujícího v omyl poskytnutím nepravdivých nebo zavádějících údajů týkajících se převáděných akcií, podnikatelského projektu tvořícího přílohu č. 1 nebo jiných podstatných okolností souvisejících s předmětem smlouvy, jež zakládají nárok na zaplacení smluvní pokuty (penále) ve výši 2 mil. Kč dle čl. IV. odst. 1 písm. e) smlouvy o převodu akcií, a aby svá tvrzení doložil příslušnými doklady. Odvolatel výzvu převzal dne 12.4.2012, ve stanovené lhůtě však přihlášku pohledávky neopravil a nedoplnil.

Na návrh insolvenčního správce ze dne 20.3.2013 proto soud dle § 188 odst. 2 a § 185 IZ rozhodl, že k přihlášce pohledávky odvolatele se nepřihlíží, že se odmítá a že právní mocí usnesení účast odvolatele v daném insolvenčním řízení končí. Připojil poučení, že odvolání je přípustné pouze proti rozhodnutí v bodě II. výroku o odmítnutí přihlášky pohledávky.

Toto usnesení (co do bodu II. výroku) napadl odvolatel včasným odvoláním s požadavkem, aby je odvolací soud v tomto rozsahu změnil tak, že jeho přihláška pohledávky ze dne 10.6.2011 ve výši 2.164.479.45 Kč se neodmítá. Namítal, že ke správcově výzvě k doplnění přihlášky nebylo důvodu, neboť tato podle odvolatele obsahuje údaje, které nezaměnitelným způsobem identifikují skutkový děj. Pokud měl insolvenční správce za to, že odvolatel nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou a uplatněnou ve správné výši, pak podle názoru odvolatele (jak dovozuje ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1089/2000) šlo o důvod k popření pohledávky, nikoli k odstraňování vad přihlášky. Tím, že správce pohledávku nepopřel, přišel odvolatel o možnost podat žalobu na určení dle § 198 odst. 1 IZ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku (viz § 136 odst. 2 písm. d/ IZ). Přihlášku pohledávky lze podle § 176 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz. Kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (§ 174 odst. 2 IZ). Požadavek peněžitého vyčíslení výše nepeněžité pohledávky, pohledávky neurčité výše a pohledávky v cizí měně upravuje § 175 IZ. Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá (§ 174 odst. 4 IZ). Podle § 177 IZ je nutné k přihlášce pohledávky připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou. Insolvenční správce přihlášku pohledávky podle § 188 odst. 1 IZ přezkoumá. Nelze-li ji přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve věřitele, aby ji opravil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (§ 188 odst. 2 IZ). Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Z uvedeného vyplývá, že insolvenční zákon stanoví v § 176 požadavek formy přihlášky pohledávky a v § 174 odst. 2 (ve spojení s § 175 IZ) předepisuje její povinné obsahové náležitosti, zatímco v § 177 IZ ve spojení s § 22 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení určuje, jaké listiny je třeba k přihlášce připojit. Insolvenční zákon tedy-tak, jak je vlastní i občanskému soudnímu řádu (§ 79 odst. 2 o.s.ř.)-rozlišuje procesní úkon, kterým je přihláška pohledávky, a přílohy, které jsou ve smyslu § 79 odst. 2 o.s.ř. listinnými důkazy , jichž se věřitel dovolává. Požadavek, aby věřitel v přihlášce pohledávky uvedl (vedle výše) i důvod jejího vzniku, směřuje ke splnění jeho povinnosti tvrzení, a může být řádně naplněn jen uvedením skutečností, jež identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě pohledávka vznikla, a to natolik podrobně, aby bylo možné jednak přihlašovanou pohledávku odlišit od jiných pohledávek věřitele, a jednak posoudit pravost pohledávky (k tomu blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.12.2009, sp. zn. KSPL 54 INS 3007/2009, 1 VSPH 701/2009-P10). Důvodem vzniku pohledávky se tedy rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, a nikoliv například právní kvalifikace vztahu, z něhož pohledávka povstala. Co do vylíčení rozhodujících skutečností vzniku pohledávky se lze spokojit s odkazem na připojenou listinu jedině v případě, že z ní skutkový základ přihlašované pohledávky nepochybně a dostatečně vyplývá, a že na tuto listinu co do důvodu vzniku pohledávky přihláška výslovně odkazuje. Uvedené platí i pro případ, že přihlášená pohledávka byla již věřiteli přiznána pravomocným nebo vykonatelným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu. Vykonatelnost pohledávky představuje ve smyslu § 174 odst. 4 IZ jen další okolnost, již má věřitel v přihlášce pohledávky uvést, a nezbavuje ho nijak povinnosti uplatňovanou pohledávku v přihlášce (shora uvedeným způsobem) co do jejího důvodu řádně identifikovat. Jak již Vrchní soud v Praze opakovaně vyložil (viz např. usnesení sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008 ze dne 15.7.2008, uveřejněné pod č. 13/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), postup podle § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, jestliže vadný je sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 IZ, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. tohoto zákona ji popře. K přihlášce pohledávky, kterou nelze přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, se ve smyslu ustanovení § 185 ve spojení s ustanovením § 188 odst. 2 IZ nepřihlíží ode dne, kdy přihlašovateli pohledávky marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky. To, zda přihláška pohledávky byla doplněna po uplynutí této lhůty, ale ještě předtím, než insolvenční soud rozhodl, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží a že ji jako opožděnou odmítá, nemá na tento závěr žádného vlivu. Rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 188 odst. 2 IZ je ze zákona spojeno s rozhodnutím o odmítnutí přihlášky a s uvědoměním věřitele, že právní mocí rozhodnutí jeho účast v insolvenčním řízení končí (§ 185 IZ)-k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 103/2008, uveřejněné pod č. 37/2009 Sbírky rozhodnutí a stanovisek. Prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 IZ se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 18/2009 ze dne 16.12.2009, publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 59/2010). Z obsahu spisu plyne, že insolvenčnímu soudu byla dne 27.6.2011 doručena odvolatelova přihláška ze dne 10.6.2011 podaná na předepsaném formuláři, kterou do insolvenčního řízení přihlásil nevykonatelné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 2.164.479,45 Kč, a to smluvní pokutu ve výši 2.000.000,-Kč a její příslušenství-zákonné úroky z prodlení z uvedené částky za období od 21.5.2010 do 10.6.2011-ve výši 164.479,45 Kč. Co do důvodu vzniku pohledávky smluvní pokuty odvolatel uvedl, že jde o sankci za nedodržení povinnosti prodávajícího vyplývající ze smlouvy o převodu akcií ze dne 2.11.2009. K tomu v následujícím bodu formuláře Další okolnosti vysvětlil, že na základě výše uvedené smlouvy (které předcházela smlouva o budoucí smlouvě o převodu akcií ze dne 8.9.2009) se dlužník (prodávající) zavázal na odvolatele (jako na kupujícího) úplatně převést akcie představující 50 % základního kapitálu společnosti TWIN EYE, a.s.; jelikož dlužník nesplnil povinnost stanovenou v čl. IV. odst. 1. písm. E) smlouvy, odvolatel dne 5.5.2010 od smlouvy odstoupil a uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 mil. Kč nejpozději do 20.5.2010. Dále odvolatel ve formuláři přihlášky vyznačil, že pohledávka smluvní pokuty je splatná od 21.5.2010. K přihlášce připojil (vedle výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o budoucí smlouvě o převodu akcií ze dne 8.9.2009, faktury na zaplacení smluvního penále ze dne 30.4.2010 a odstoupení od smlouvy s výzvu k uhrazení penále z téhož dne s dodejkou) také zmíněnou smlouvu o převodu akcií z 2.11.2009, již uzavřel (jako kupující) s dlužníkem (jako prodávajícím) a s TWIN EYE, a.s. (jako vedlejším účastníkem smlouvy). V čl. IV. odst. 1. písm. E) této smlouvy bylo sjednáno, že povinnost dlužníka uhradit odvolateli smluvní pokutu ve výši 2 mil. Kč, jakož i právo odvolatele od smlouvy odstoupit, vzniká v případě, že dlužník uvede odvolatele v omyl poskytnutím nepravdivých nebo zavádějících údajů týkajících se převáděných akcií, podnikatelského projektu tvořícího přílohu č. 1 smlouvy, nebo jiných podstatných okolností souvisejících s předmětem smlouvy. Odvolatel však v přihlášce pohledávky nikterak neozřejmil, jakým konkrétním jednáním měl dlužník naplnit důvody vzniku práva na smluvní pokutu dle vytčeného čl. IV. odst. 1. písm. E) smlouvy o převodu akcií ze dne 2.11.2009, tj. v čem konkrétně měl jeho omyl při dané transakci spočívat a jak dlužník tento jeho omyl způsobil. Nutno dodat, že takové okolnosti se nepodávají ani z obsahu dalších příloh přihlášky, naopak tyto přílohy nastolují další nejasnosti stran důvodu přihlášené pohledávky. V předloženém dopise ze dne 30.4.2010 odvolatel-s odkazem na své (blíže nekonkretizované) zjištění, že dlužník ve smlouvě o převodu akcií z 2.11.2009 uvedl tvrzení, která neodpovídají skutečnosti a kterými ho ve smyslu výše cit. článku této smlouvy uvedl v omyl-oznámil dlužníku své odstoupení od smlouvy a vyzval ho k zaplacení penále ve výši 2 mil. Kč s odkazem na připojenou fakturou z téhož dne, kterou však dlužníku vyúčtoval smluvní penále ve výši 2 mil. Kč za nedodržení podmínek jiné smlouvy, a to smlouvy o budoucí smlouvě o převodu akcií uzavřené dne 8.9.2009. Je tedy zřejmé, že odvolatel v přihlášce pohledávky nevylíčil skutečnosti, na nichž se přihlašovaná pohledávka smluvní pokuty zakládá, tj. neuvedl důvod vzniku této pohledávky (a potažmo i jejího příslušenství-úroku z prodlení) tak, aby byla způsobilá přezkoumání.

Insolvenční správce proto postupoval správně, když po odvolateli výzvou ze dne 27.3.2012, doručenou mu dne 12.4.2012, ve smyslu § 188 odst. 2 IZ požadoval odstranění popsané vady (neúplnost) jeho přihlášky tím, že odvolatel uvede, v čem konkrétně spočívalo jeho uvedení v omyl ze strany dlužníka, jež mu mělo založit nárok na smluvní pokutu ve výši 2 mil. Kč dle čl. IV. odst. 1. písm. E) smlouvy o převodu akcií. K doplnění přihlášky správce stanovil lhůtu 15 dnů ode dne doručení výzvy s poučením, že je třeba učinit je u insolvenčního soudu a že přihlášky pohledávek, které nejsou včas a řádně opraveny nebo doplněny, předloží insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce nepřihlíží. Přestože tak odvolatel byl insolvenčním správcem řádně poučen, jak má potřebné doplnění přihlášky provést, a byl poučen i o následcích nesplnění správcovy výzvy, ve stanovené lhůtě na tuto výzvu nereagoval a tedy neodstranil vady své přihlášky, jež brání jejímu přezkoumání. Soud prvního stupně tudíž na návrh insolvenčního správce dle § 188 odst. 2 IZ správně rozhodl, že se k přihlášce pohledávky odvolatele (jeho pohledávek v celkové výši 2.164.479,45 Kč) nepřihlíží (bod I. výroku), a správně ji za té situace dle § 185 IZ odmítl (bod II. výroku). Jelikož -jak již vysvětleno shora-důvod pro odmítnutí přihlášky pohledávky spočívá právě v následku, že se k ní nepřihlíží, a závěr o tom soud v případě vadné přihlášky vyjadřuje dle § 188 odst. 2 IZ samostatným rozhodnutím, je zřejmé, že proti rozhodnutí, podle nějž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží, je odvolání přípustné. Proto také zákon proti žádnému z těchto rozhodnutí, jež musí být z povahy věci vždy spojena, odvolání nevylučuje. Poučení soudu prvního stupně o přípustnosti odvolání pouze proti rozhodnutí pod bodem II. výroku tak bylo nesprávné. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné v celém rozsahu potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 16. září 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová