3 VSPH 462/2013-P15-21
MSPH 59 INS 4691/2010 3 VSPH 462/2013-P15-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Immo Industry Czech, s.r.o. se sídlem Machuldova 571/5, 142 00 Praha 4, IČO 27670830, o odvolání věřitele STAEG, s.r.o. se sídlem Průmyslová 738, 682 01 Vyškov, IČO 25520059, zast. Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 4691/2010-P15-14 ze dne 25. února 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 4691/2010-P15-14 ze dne 25. února 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Immo Industry Czech, s.r.o. (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 59 INS 4691/2010-P15-14 ze dne 25.2.2013 rozhodl, že přihláška pohledávky věřitele č. 15 STAEG, s.r.o. (dále jen odvolatel) ze dne 29.11.2012 ve výši 75.053.512,31 Kč se odmítá a uvědomil ho, že právní mocí tohoto usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. MSPH 59 INS 4691/2010-A-28 ze dne 30.8.2010 zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Zároveň vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Tato lhůta uplynula dnem 29.9.2010.

Soud odkázal na § 83, § 173 odst. 1 a 4 a § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že účinky spojené s podáním přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde k insolvenčnímu soudu. Lhůta pro podání přihlášek uplynula dne 29.9.2010 a přihláška pohledávky odvolatele ze dne 29.11.2012 byla doručena do datové schránky soudu téhož dne. Účinky přihlášky pohledávky tak v důsledku marného uplynutí stanovené doby nemohly nastat. Proto soud s odkazem na § 173 IZ postupoval dle § 185 IZ a rozhodl, jak uvedeno výše.

Toto usnesení napadl odvolatel včasným odvoláním s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil nebo změnil tak, že se jeho přihláška pohledávky neodmítá. Odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 2804/2010, 1 VSPH 663/2011-P226-10 ze dne 1.8.2011 dovozoval, že lhůtu k přihlášení předmětné pohledávky má dosud zachovánu, neboť teprve v roce 2012 zjistil, že insolvenční správce zapsal do majetkové podstaty budovu č.p. 494 nacházející se na parcele č. 2191/15 a na parcele č. 2191/17, v k.ú. Vyškov, obci Vyškov, část obce Vyškov-město. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 59 INS 4691/2010, 59 ICm 2607/2011 je mimo jiné namítáno, že dlužník nikdy nebyl vlastníkem předmětné budovy. Pokud by vlastníkem rozestavěné budovy č.p. 494 vskutku nebyl, pak při uzavření dvoustranného projevu vůle směřujícího k převedení vlastnického práva k této rozestavěné budově (Addendum 2 to Contract for CONSTRUCTION OF BUILDING FOR Rompa Vyskov ) z dlužníka na odvolatele, tj. dne 30.11.2008, byl odvolatel dlužníkem uveden v omyl. V důsledku toho by mu za dlužníkem zůstala pohledávka ve výši 75,053.512,31 Kč z titulu neuhrazené části ceny díla podle smlouvy o dílo ze dne 23.4.2008, kterou odvolatel později jednostranně započetl na úhradu části ceny za převod vlastnického práva k předmětné budově. Za situace, kdy odvolatel o těchto skutečnostech nevěděl (nemohl vědět), nebylo možné po něm spravedlivě požadovat, aby pohledávku vůči dlužníku uplatnil dle § 173 odst. 3 IZ jako vázanou na podmínku. Jedná se o pohledávku vzniklou v důsledku úkonu insolvenčního správce, kterou je třeba podrobit režimu přihlášek (§ 173 a násl. IZ), přezkoumat ji na přezkumném jednání (§ 190 a násl. IZ) a uspokojit jako ostatní nezajištěné pohledávky (ve smyslu zásady vyjádřené v § 5 písm. b/ IZ). Na přihlášku této pohledávky ale podle odvolatele nelze aplikovat pravidelnou přihlašovací lhůtu určenou pro ostatní věřitele, neboť v jejím průběhu odvolatel věřitelem dlužníka nebyl a právo přihlásit svoji pohledávku neměl, resp. o tom nemohl vědět. Lhůta k podání přihlášky mu proto dosud neuplynula.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Režim uplatnění (a uspokojení) pohledávek v insolvenčním řízení vymezuje insolvenční zákon v závislosti na jejich charakteru a době vzniku.

Přihláškou se neuplatňují pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň, jež jsou zahrnuty v taxativním výčtu obsaženém v § 168 odst. 1 a 2 a § 169 odst. 1 IZ (a ve smyslu § 169 odst. 1 písm. h/ i v dalších ustanoveních tohoto zákona). Tyto pohledávky (z nichž pohledávky za podstatou-na rozdíl od pohledávek postavených jim na roveň, vč. pracovněprávních-představují nároky vzniklé až po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, nebo vzniklé až po rozhodnutí o úpadku) se podle § 203 odst. 1 a 2 IZ uplatňují v průběhu insolvenčního řízení vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dlužníkem.

Ostatní pohledávky za dlužníkem (jak deklaruje § 165 odst. 1 IZ) mohou být v insolvenčním řízení-v rámci zvoleného způsobu řešení úpadku a dle svého pořadí, jako nezajištěné nebo zajištěné-uspokojeny, jen pokud byly řádně a včas přihlášeny (a následně po přezkoumání postupem dle § 190 a násl. IZ zjištěny). Zvláštní skupinu tvoří dle § 165 odst. 2 IZ pohledávky přihlášené ze zákona, tedy nároky, o nichž IZ nebo jiný zákon stanoví, že jejich věřitelé mají právo na uspokojení, jež jinak přísluší jen přihlášeným pohledávkám, bez toho, že by tyto své nároky do insolvenčního řízení postupem dle § 173 a násl. IZ přihlásili (srov. též § 165 odst. 2, § 184, § 237 odst. 4, § 275, § 370 odst. 2 písm. d/, § 373 odst. 1 a 8 a § 385 odst. 1 insolvenčního zákona). Jde tedy o pohledávky, jejichž přihlášky se nepodávají a bez dalšího jim přísluší postavení pohledávek přihláškou uplatněných (které ovšem rovněž podléhají přezkoumání).

Své pohledávky za dlužníkem musí podle § 166 IZ přihlásit i věřitelé, kteří je mají zajištěny majetkem náležejícím do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy (tedy zajištění věřitelé dle § 2 písm. f/ IZ). Zajištění věřitelé mohou být v insolvenčním řízení z tohoto zajištění uspokojeni, jen pokud se jej dovolají (v přihlášce je uplatní). Takto se podle § 166 věty druhé IZ přihlašují také zajištění věřitelé, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tedy věřitelé, kteří mají majetkem dlužníka (majetkem náležejícím do podstaty) zajištěnu (některým ze shora uvedených způsobů) pohledávku směřující za osobou odlišnou od dlužníka.

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku s tím, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. S účinností od 1.8.2013 pak platí, že věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

Podle § 173 odst. 2 a 3 se přihlašují i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo vázanou na podmínku. Dle § 183 odst. 3 IZ osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění z jimi poskytnutého zajištění jeho pohledávky podle odstavce 2 a 3 tohoto ustanovení, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí věřitel.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (§ 136 odst. 3 IZ), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

K uvedenému Nejvyšší soud v usnesení č.j. KSPH 39 INS 4718/2009, 29 NSČR 16/2011-P8-23 ze dne 30.11.2011, uveřejněném pod č. 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že pro pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníku podáním přihlášky, platí, že musí existovat (byť dosud nejsou splatné nebo jsou vázány na podmínku, k jejímuž splnění může dojít později) zpravidla ke dni rozhodnutí o úpadku (srov. i § 136 odst. 2 písm. d/, § 170 a § 173 odst. 2 IZ), nejpozději však (není-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o prohlášení konkursu /srov. i § 246 odst. 2 IZ/) ke dni přihlášení provedeného v propadné lhůtě vymezené rozhodnutím o úpadku. Pohledávky, na které hledí IZ jako na přihlášené, ačkoli přihlášeny nebyly, mohou výjimečně vzniknout i později (srov. např. § 237 odst. 4 a § 275 IZ).

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že v daném případě usnesení č.j. MSPH 59 INS 4691/2010-A-28 ze dne 30.8.2010, jímž soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka a současně na jeho majetek prohlásil konkurs, bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku (a tím okamžikem nabylo dle § 89 odst. 1 IZ účinnosti). V tomto usnesení soud stanovil věřitelům (v souladu s § 136 odst. 3 IZ) třicetidenní lhůtu k podání přihlášek, a to s řádným poučením o následcích zmeškání této lhůty dle § 173 odst. 1 IZ. Ve smyslu § 57 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) lhůta k podávání přihlášek běžet počala následujícího dne (31.8.2010) a její konec ve smyslu § 57 odst. 2 téhož zákona připadl na 29.9.2010. Vzhledem ke skutečnosti, že tato lhůta je lhůtou procesněprávní, je dle § 57 odst. 3 o.s.ř. zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Nejprve odvolatel včasnou přihláškou doručenou soudu dne 29.9.2010 (P15-1) uplatil vůči dlužníku pohledávku úroků z prodlení ve výši 3.007.810,-Kč za jeho prodlení se zaplacením části ceny díla dle smlouvy o dílo ze dne 23.4.2008, vyúčtované mu odvolatelem 9 označenými fakturami z roku 2008. Tato pohledávka byla na přezkumném jednání konaném dne 26.10.2010 co do pravosti zcela popřena insolvenčním správcem; ten své stanovisko nezměnil ani po dodatečně předloženém uznání závazku dlužníka vůči odvolateli ze dne 13.11.2008 (uznání závazku nezaplacené části ceny díla ve výši 2.922.867 EUR nabídnutém podáním ze dne 25.10.2010, P15-2). Protože odvolatel ve správcem stanovené lhůtě nepodal žalobu, jíž by se dle § 198 odst. 2 IZ domáhal určení pravosti popřené pohledávky, soud prvního stupně usnesením ze dne 22.12.2010 (P15-6), jež nabylo právní moci dne 29.1.2011, tuto přihlášku pohledávky odvolatele odmítl a konstatoval, že právní mocí usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí.

Poté odvolatel přihláškou pohledávky podanou soudu prvního stupně dne 29.11.2012 (P15-9), doplněnou podáními ze dne 25.1.2013 (P15-10) a ze dne 19.2.2013 (P15-13), uplatnil nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 75.053.512,31 Kč z titulu nezaplacené části ceny díla dle smlouvy o dílo, již jako zhotovitel s dlužníkem co objednatelem dne 23.4.2008 uzavřel; k tomu odkázal na 6 svých označených faktur z roku 2008, jimiž cenu díla dlužníku vyúčtoval. Tuto pohledávku přihlásil s odůvodněním uvedeným posléze i v jeho odvolání, tedy s tvrzením, že pohledávka vznikla až v důsledku následného úkonu insolvenčního správce-jeho soupisu budovy č.p. 494 nacházející se na parc. č. 2191/15 a 2191/17, v k.ú. Vyškov (průmyslového závodu Rompa Vyškov) do majetkové podstaty dlužníka, a že tak přihlášku předmětné pohledávky (ani jako pohledávky podmíněné) nemohl dříve podat a tudíž je včasná. Vysvětloval, že pokud dlužník vlastníkem oné rozestavěné budovy (jež byla předmětem smlouvy o dílo) nebyl, pak ho při dohodě o jejím převodu na odvolatele (na základě dodatku č. 2 výše uvedené smlouvy o dílo uzavřeného dne 30.11.2008) uvedl v omyl, a současně ovšem odvolateli jeho pohledávka vůči dlužníku ve výši 75.053.512,31 Kč za neuhrazenou část ceny díla (jistiny bez úroků z prodlení) nezanikla jednostranným zápočtem, který proti dlužníkově pohledávce části ceny za převod vlastnického práva k předmětné budově odvolatel podáním ze dne 29.5.2009 provedl, a tato jeho pohledávka nadále trvá. Uvedl dále, že o vyloučení budovy č.p. 494 ze soupisu majetkové podstaty je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 59 INS 4691/2010, 59 ICm 2607/2011 excindační řízení (na základě žaloby RO development, s.r.o.), a že svoji pohledávku nezaplacené části ceny díla přihlašuje jako vázanou na podmínku spočívající v tom, že v onom excindačním sporu dojde k pravomocnému rozhodnutí o vyloučení budovy č.p. 494 z majetkové podstaty dlužníka (se zjištěním, že nikdy nebyl jejím vlastníkem).

Z uvedeného je zřejmé, že odvolatelem přihlášená pohledávka P15-9 ve výši 75.053.512,31 Kč má představovat dlužníkem nezaplacenou část ceny díla provedeného odvolatelem dle smlouvy o dílo, již s ním dlužník jako objednatel dne 23.4.2008 uzavřel, a že tato pohledávka odvolateli dle jeho tvrzení v souladu se smluvními ujednáními vůči dlužníku (ještě před rozhodnutím o jeho úpadku) vznikla a také mu ji označenými fakturami v roce 2008 vyúčtoval. Zjevně tedy nejde o žádnou z pohledávek, které se v insolvenčním řízení nepřihlašují nebo které se v něm považují bez dalšího za přihlášené. Důvod odvolatelovy pohledávky P15-9 spočívá jedině ve splnění podmínek pro jeho nárok na zaplacení ceny díla vyplývajících ze smlouvy o dílo. Nejde tudíž ani o pohledávku, která by byla svým vznikem vázaná na splnění nějaké další podmínky (odkládací podmínky dle § 36 odst. 2 občanského zákoníku), natož aby byl její vznik vázán na výsledek výše uvedeného excindačního sporu, který důvod vzniku přihlášené pohledávky odvolatele-jak již vysvětleno-zakládat nemůže.

Odvolatel nastoluje fakticky jen otázku, zda jeho pohledávku zaplacení části ceny díla je možno pokládat za zaniklou zápočtem proti dlužníkově pohledávce zaplacení kupní ceny za převod budovy č.p. 494 (provedeným ještě před rozhodnutím o dlužníkově úpadku), pokud se v excindačním sporu ukáže, že dlužník k tomuto převodu na odvolatele nebyl oprávněn (protože nebyl vlastníkem). Jinak řečeno, odvolatel ve skutečnosti neprezentuje svoji pochybnost o vzniku přihlášené pohledávky, ale jen o tom, zda (ještě před rozhodnutím o úpadku dlužníka) zápočtem zanikla či nikoli. Jde ale jen k tíži odvolatele jeho případný nesprávný úsudek, zda vůči němu měl dlužník započitatelnou pohledávku kupní ceny za převod nemovitosti a zda tedy odvolatel měl (mohl) započtecí úkon činit (resp. zda tento úkon mohl zánik jeho pohledávky za dlužníkem z titulu nezaplacené ceny díla způsobit). Bylo na odvolateli, aby si okolnosti věci sám řádně zhodnotil a přihlášku předmětné pohledávky včas podal.

Odvolatelem zmiňovaný spor o vyloučení budovy č.p. 494 ze soupisu majetkové podstaty dlužníka tedy nemá z hlediska existence odvolatelovy přihlášené pohledávky P15-9 žádného významu, neboť její vznik (ani zánik) nikterak nekonstituuje. Soupis předmětné nemovitosti (provedený správcem v srpnu 2011) přitom zjevně nemůže být ani okolností, jež by u řešené odvolatelovy pohledávky odůvodňovala prolomení přihlašovací lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 2 písm. d/ IZ). V tom směru odvolatel nepřípadně poukazoval na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 2804/2010, 1 VSPH 663/2011-P226-10 ze dne 1.8.2011, které dovozuje akceptaci opožděné přihlášky (podané v dodatečné lhůtě správcem k tomu určené) jen u zajištěného věřitele s pohledávkou uspokojitelnou v insolvenčním řízení dlužníka ve smyslu § 166 věty druhé IZ pouze z majetku poskytnutého k zajištění, který byl do soupisu majetkové podstaty insolvenčním správcem pojat až po uplynutí přihlašovací lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku. Obdobně pro případ dlužníkova nabytí věci zatížené zástavním právem až po uplynutí přihlašovací lhůty řeší právo přihlášeného věřitele dovolat se dodatečně práva na uspokojení z tohoto zajištění usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 32/2011 ze dne 28.3.2012, uveřejněné pod č. 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Lze tedy uzavřít, že odvolatel předmětnou pohledávku P15-9 ve výši 75.053.512,31 Kč nepřihlásil-ač tak učinit měl a mohl-ve lhůtě, již k tomu soud prvního stupně v rozhodnutí o úpadku stanovil, a protože podle § 83 IZ prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné, je nezvratný závěr, že k této opožděné přihlášce pohledávky se dle § 173 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nepřihlíží a tudíž v něm nemůže být ani přezkoumána a uspokojována.

Za této situace soud prvního stupně postupoval správně, když přihlášku odvolatele dle § 185 IZ odmítl, a odvolací soud proto napadené usnesení dle § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 12. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová