3 VSPH 460/2012-A-45
KSCB 26 INS 2227/2012 3 VSPH 460/2012-A-45

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: OKZ HOLDING, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 37, IČO 26209012, zast. JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 37, o návrhu navrhovatelů: a) Radek Jiráček, bytem v Benešově, Na Bezděkově 1780, b) Tsvetoslav Totev, bytem ve Vlašimi, Lidická 1690, c) Rumen Totev, bytem ve Vlašimi, Lidická 1690, d) Dimitar Tsvetanov, bytem ve Vlašimi, Lidická 1690, e) Nikolov Ognian Evtimov, bytem v Benešově, Černoleská 1930, f) Ventsislav Uzunov, bytem v Benešově, Lidická 1690, g) Georgiev Anatoliy, bytem ve Vlašimi, Lidická 301 a h) UniCredit Bank Czech Republic, a.s. se sídlem v Praze 4, Želetavská 1, IČO 64948242, o odvolání navrhovatele h) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. března 2012, č.j. KSCB 26 INS 2227/2012-A-33,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. března 2012, č.j. KSCB 26 INS 2227/2012-A-33, se v bodu II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) zjistil dlužníkův úpadek (bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem Ing. Václava Svobodu, bytem v Českých Budějovicích, Na Zlaté stoce 10 (bod II. výroku), vyslovil, že účinky usnesení nastanou okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), vyzval věřitele, kteří tak ještě neučinili, aby ve lhůtě 60 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení přihlásili své pohledávky za dlužníkem na předepsaném formuláři (bod IV. výroku), vyzval věřitele ke sdělení svých zajišťovacích práv na dlužníkově majetku (bod V. výroku), vyzval osoby, jež mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění z nich poskytovaly insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů s uvedením jejího programu (body VII. a VIII. výroku), do dalších bodů výroku promítl svůj následující procesní postup (body IX. až XIV. výroku) a navrhovatelům uložil zaplatit soudní poplatek za podané insolvenční návrhy (body XV. až XXII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. K bodu II. výroku uvedl, že lze proti němu podat odvolání jen proto, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý s tím, že ke skutečnostem, které nastaly po vydání rozhodnutí insolvenčního soudu, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Toto usnesení napadl navrhovatel h) v zákonem stanovené lhůtě proti jeho bodu II. výroku s odůvodněním, podle něhož ustanovený insolvenční správce Ing. Václav Svoboda (Správce) nemá potřebné předpoklady pro výkon funkce a že takto bylo řízení před insolvenčním soudem zatíženo vadou. Nesprávnost ustanovení Správce do funkce dovozoval z ustanovení § 21 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), neboť nerespektuje, že zvláštní předpis, tj. vyhláška č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (InSpZ), rozlišuje mezi právem vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka, jenž spadá do některé ze skupin dlužníků podle § 3 odst. 2 InSpZ (Kvalifikovaný dlužník) a výkon funkce insolvenčního správce pro jiné dlužníky. Ve vztahu ke Kvalifikovanému dlužníkovi InSpZ vyžaduje, aby insolvenční správce měl zvláštní povolení k výkonu funkce počínaje právní mocí rozhodnutí o něm. Konstatoval, že osoby mající toto zvláštní povolení se zapisují do seznamu správců odděleně od ostatních insolvenčních správců, jimž vzniklo prosté právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Uvedl, že dlužník je Kvalifikovaným dlužníkem, neboť jeho celkový obrat za poslední účetní období předcházející podání insolvenčnímu návrhu (10.2.2012) činil podle účetní závěrky k 31.3.2011 1.094.225.000,--Kč a průměrný počet zaměstnanců činil 394 a řešení jeho úpadku reorganizací je podle § 316 odst. 4 InsZ objektivně přípustné. Namítl také, že insolvenční soud při ustanovení Správce do funkce v rozporu s § 25 InsZ dostatečně nepřihlédl k osobě dlužníka a jeho poměrům, k počtu insolvenčních řízení, v nichž Správce byl ustanoven do funkce insolvenčního správce a zůstal nezproštěn této funkce, a jeho zkušenostem s přeshraničním insolvenčním řízením při vědomí toho, že dlužník má řadu poboček v zahraničí. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení v bodu II. výroku změnil tak, že ustanoví insolvenčním správcem osobu se zvláštním oprávněním, zapsanou ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců.

Správce k odvolání navrhovatele h) uvedl, že má dostatečné zkušenosti s insolvenčními řízeními se zahraničním prvkem, že působil ve funkci insolvenčního správce u srovnatelných dlužníků, že dlužník nyní provozuje svůj podnik ve zcela jiných parametrech než v době podání insolvenčního návrhu, neboť v České republice zcela zastavil výrobu a nemá žádné zakázky, má nyní pouze 23 zaměstnanců, z nichž jeden je na mateřské dovolené, tři dlouhodobě nemocní a jedenáct ve výpovědi k 31.5.2012. Poukázal na to, že i dlužníkovy zahraniční organizační složky nebo dceřiné společnosti jsou na tom obdobně jako dlužník, neboť ve všech byla zastavena výroba a nemají takřka žádné zaměstnance. Konstatoval dále, že dlužník nemá svůj statutární orgán, když oba členové představenstva odstoupili z funkce, takže dlužník nemá vedení, a sám ve svých předchozích vyjádřeních uváděl, že jeho reorganizace nepřichází v úvahu a navrhl řešení svého úpadku konkursem; upozornil na to, že údaje z účetní závěrky k 31.3.2011, tj. za účetní období kalendářního roku 2010, jsou vzhledem k jeho ekonomickému vývoji zcela neaktuální. Uzavřel, že za uvedené situace ustanovení do funkce správce insolvenčního správce se zvláštním oprávněním je bezpředmětné a že jeho ustanovení do funkce bylo v souladu s právní úpravou. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v bodu II. výroku jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozhodnutí soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 25 InsZ insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 InsZ a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 InsZ. Ustanovení § 29 InsZ tím není dotčeno (odst. 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu. Při určení osoby insolvenčního správce předseda insolvenčního soudu se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení přihlédne zejména k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce a k jeho zatížení (odst. 2).

Podle § 21 InsZ insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti (odst. 1). Náležitosti seznamu insolvenčních správců, údaje do něj zapisované, jeho členění vedení a podmínky zápisu do něj a vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce upravuje zvláštní právní předpis (odst. 2).

Podle § 26 InsZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle § 17 InSpZ seznam se člení na část obecnou a část zvláštní; osoby, které splňují podmínky pro zápis do zvláštní části seznamu, se zapisují do obou částí seznamu (odst. 1). Do zvláštní části seznamu se odděleně zapisují fyzické osoby, veřejné obchodní společnosti, zahraniční společnosti a hostující insolvenční správci, kterým vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce a mohou vykonávat funkci insolvenčního správce dlužníka (uvedeného v § 3 odst. 2 InSpZ).

Podle § 3 odst. 2 InSpZ právo vykonávat funkci insolvenčního správce dlužníka, který je podle zvláštního právního předpisu finanční institucí se zvláštním režimem nebo obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investičním fondem nebo penzijním fondem, anebo dlužníkem, u něhož je bez dalšího přípustná reorganizace podle zvláštního zákona (§ 316 odst. 4 InsZ), vzniká dnem nabytí právní moci zvláštního povolení.

Podle § 148 odst. 2 InsZ jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Podle § 316 odst. 4 InsZ reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,--Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru.

Z citované právní úpravy vyplývá, že pokud insolvenční soud (v režimu § 148 InsZ) s rozhodnutím o úpadku spojil rozhodnutí o jeho řešení reorganizací, je povinen ustanovit insolvenčním správcem osobu zapsanou do části zvláštního seznamu insolvenčních správců, která má povolení pro výkon funkce insolvenčního správce (vedle předpokladů uvedených v § 21 až 24 InsZ) u dlužníků uvedených v § 3 odst. 2 InSpZ (také § 3 odst. 4 vyhl. č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců). Jestliže k povolení reorganizace dojde (v režimu § 149 odst. 1 InsZ) až v pozdější fázi řízení, a stávající insolvenční správce (ustanovený rozhodnutím o úpadku dlužníka) není osobou zapsanou ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců se zvláštním povolením, je to důvodem pro jeho odvolání z funkce dle § 31 InsZ, k němuž insolvenční soud přistoupí i bez návrhu.

V daném případě insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku dlužníka nespojil rozhodnutí o způsobu jeho řešení, tedy nepovolil jeho reorganizaci (§ 148 odst. 2 InsZ); návrh na povolení reorganizace dosud nebyl dlužníkem ani žádným z věřitelů podán. Insolvenční soud tedy správně postupoval podle § 25 odst. 2 InsZ a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Václava Svobodu, který předpoklady pro výkon této funkce splňuje-je zapsán v obecné části seznamu insolvenčních správců (s právem vykonávat funkci od 13.12.2010), a který byl určen opatřením předsedy insolvenčního soudu, jehož výhradní kompetenci je svěřeno posouzení, zda vybraný správce je vhodnou osobou vzhledem k osobě dlužníka a jeho majetkovým poměrům na straně jedné, a vzhledem ke jeho odborné způsobilosti a zatížení na straně druhé.

Na základě výše uvedeného a při vědomí, že důvody k podjatosti Správce nebyly tvrzeny, odvolací soud napadené usnesení v bodu II. výroku podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. dubna 2012

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová