3 VSPH 450/2012-B-24
KSPH 39 INS 14325/2011 3 VSPH 450/2012-B-24

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Taťány Georgiánové, nar. 3.12.1977, bytem Na Sídlišti 765, Kostelec nad Labem, o odvolání insolvenčního správce Ing. Davida Jánošíka, Gočárova 1105/36, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 14325/2011-B-17 ze dne 19. března 2012,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužnice Taťány Georgiánové (dále jen dlužnice) usnesením č.j. KSPH 39 INS 14325/2011-B-17 ze dne 19.3.2012 uložil insolvenčnímu správci Ing. Davidu Jánošíkovi (dále jen správce), aby vydal dlužnici finanční prostředky ve výši 90.486,-Kč získané do majetkové podstaty po schválení oddlužení od zaměstnavatele dlužnice jako prostředky deponované zaměstnavatelem v důsledku nařízené exekuce na mzdu dlužnice.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 23.2.2012 požádal správce o vydání pokynu soudu, jak naložit s vyšší finanční částkou, kterou mu po schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře vydal její zaměstnavatel jako prostředky, které deponoval v rámci nařízené exekuce za dobu od října 2010 do listopadu 2011. Správce si není jist, zda tyto prostředky mají být použity pro věřitele jako mimořádný příjem dlužnice podle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), nebo zda naopak vydány dlužnici jako její majetek.

Soud vyšel z toho, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužnice dne 12.8.2011, oddlužení splátkovým kalendářem bylo schváleno usnesením ze dne 13.12.2011, které nabylo právní moci dne 19.12.2011. Za rozhodnou pro posouzení věci považoval soud úpravu § 409 odst. 1 a 2 IZ, podle níž od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění.

Na základě této právní úpravy (zejména § 409 odst. 2 IZ) dospěl soud prvního stupně k závěru, že shora uvedené finanční prostředky vyplacené do majetkové podstaty dlužnice nelze považovat za její mimořádný příjem získaný po schválení oddlužení. Pokud s tím -2-KSPH 39 INS 14325/2011 dlužník nesouhlasí, nelze takové prostředky použít pro účely plnění oddlužení splátkovým kalendářem-pro věřitele do tohoto oddlužení zahrnuté. Jinak by tomu bylo v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka-v jeho rámci by se věřitelé uspokojovali i z předmětných finančních prostředků tvořících majetkovou podstatu. Tak ale nelze postupovat při splátkovém kalendáři, neboť by tím došlo k faktickému (nezákonnému) prodlužování trvání jeho plnění.

Proti tomuto usnesení podal správce odvolání. Uvedl, že v daném případě se jedná o finanční prostředky, které byly dlužnici v době před rozhodnutím o jejím úpadku sraženy z platu v důsledku exekuce její mzdy dle exekučního příkazu zn. 085 EX 9923/10 a zůstaly zaměstnavatelem dlužnice deponovány. Obdobná situace nastává v povolených oddluženích často, je však insolvenčními soudy řešena odlišně, jak dokládá např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 3237/2010-B-13 ze dne 7.4.2011. Správce je přesvědčen o tom, že v daném případě sražená částka 90.486,-Kč představuje finanční prostředky, které opustily dispoziční sféru dlužnice ve prospěch jednoho z jejích věřitelů. Proto tyto finanční prostředky v době rozhodnutí o úpadku ani v době schválení oddlužení nebyly součástí majetkové podstaty dlužnice, takže na ně nelze aplikovat ustanovení § 409 odst. 2 IZ. Tyto prostředky se vrátily do podstaty jako mimořádný příjem dlužnice, který by měl být použit k uspokojení jejích věřitelů v rámci schváleného oddlužení splátkovým kalendářem. K tomu správce dodal, že v tomto oddlužení lze zatím očekávat uspokojení přihlášených věřitelů pouze v rozsahu 55-60%. Proto považuje za spravedlivé, aby mimořádný příjem dlužnice byl k uspokojení jejích věřitelů použit. Opačný přístup, tedy vydání nemalé finanční částky dlužnici za situace, kdy její věřitelé nebudou v oddlužení zcela uspokojeni, by mohli tito věřitelé oprávněně považovat za postup příčící se zásadám insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 11 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odst. 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odst. 2).

Podle § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

V daném případě správce podáním ze dne 23.2.2012, s odkazem na § 11 IZ, požádal soud prvního stupně o pokyn, jak má naložit s finančními prostředky, které mu byly po schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře vydány jejím zaměstnavatelem jako deponované exekuční srážky, jež provedl ze mzdy dlužnice v období od října 2010 do listopadu 2011. Správce tedy žádal soud o pokyn k jeho dalšímu postupu v záležitosti týkající se dalšího průběhu insolvenčního řízení, a právě takový pokyn mu soud prvního stupně napadeným usnesením v rámci své dohlédací činnosti (dle § 11 IZ) udělil. Jde tudíž o rozhodnutí, proti němuž podle § 91 IZ není odvolání přípustné. Proto bylo správné poučení soudu prvního stupně, že toto usnesení nelze napadnout odvoláním. -3-KSPH 39 INS 14325/2011 Proto odvolací soud postupoval podle § 218 písm. c) občanského soudního řádu a správcovo odvolání odmítl.

Pro potřeby dalšího řízení nicméně považoval odvolací soud za potřebné dodat, že závěry vyslovené soudem prvního stupně nesdílí.

V daném případě byla před zahájením insolvenčního řízení dlužnice nařízena exekuce, jež měla být provedena srážkami z její mzdy. Zaměstnavatel dlužnice sice (v období před zahájením insolvenčního řízení a poté až do měsíce předcházejícího schválení oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem) zákonné srážky provedl, k uspokojení oprávněného však užity nebyly a zůstaly pro ten účel zaměstnavatelem deponovány. K provedení nařízené exekuce tedy nedošlo (a po zahájení insolvenčního řízení již k tomu dle § 109 odst. 1 písm. c/ IZ ani dojít nemohlo). Sražené části mzdy dlužnice-protože nebyly k provedení exekuce použity-zůstaly součástí jejího majetku a nepochybně tak dle § 205 odst. 1 a § 207 odst. 2 IZ náležejí do její majetkové podstaty. Z hlediska jejich použitelnosti v rámci oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře však nelze pouštět ze zřetele, že jde o finanční prostředky dlužnice, které (nuceně) opustily její dispoziční sféru z toho důvodu, aby byly použity k uspokojení jednoho z jejích věřitelů (oprávněného). Pokud v rámci dané exekuce takto užity nebyly a pokud po zahájení insolvenčního řízení dlužnice jakékoli další individuální vymáhání pohledávek věřitelů z jejího majetku již nebylo možné (viz § 109 IZ), protože muselo ustoupit insolvenčními řízení sloužícímu k řešení úpadku dlužnice a k uspokojení všech jejích věřitelů (§ 1 IZ), musejí být finanční prostředky dlužnice, deponované původně pro individuální uspokojení jednoho z věřitelů, použity ke kolektivnímu uspokojení všech věřitelů dlužnice, tedy nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky byly do splátkového kalendáře pojaty. Ani při oddlužení není dlužník zbaven povinnosti usilovat o to, aby-v rámci jeho možností-byli nezajištění věřitelé uspokojeni v co nevyšší možné míře. Tomu odpovídají i dlužníkovy povinnosti při splátkovém kalendáři upravené v § 412 IZ. Jedině za předpokladu, že dlužník v rámci oddlužení splátkovým kalendářem (bez ohledu na minimální požadavek stanovený v § 395 odst. 1 písm. b/ IZ) využije veškerých svých schopností a možností k maximálnímu uspokojení nezajištěných věřitelů, lze považovat jeho vypořádání s věřiteli touto formou za poctivé. Postih příjmů dlužníka v rozsahu, v němž podléhají výkonu rozhodnutí nebo exekuci srážkami ze mzdy, je újmou, kterou dlužník jako povinný musí strpět. Proto použití takových srážek pro plnění splátkového kalendáře (pro který lze provádět maximální možné srážky, tedy srážky odpovídající výkonu rozhodnutí nebo exekuci vedené pro přednostní pohledávky) je nutno pokládat bez dalšího za postih, který je v možnostech dlužníka.

Jestliže tedy insolvenční soud schválil dlužníkovo oddlužení plněním splátkového kalendáře, pak platí, že finanční prostředky, jež byly v minulosti sraženy z příjmu dlužníka k provedení nařízené exekuce a oprávněnému nebyly vyplaceny, je třeba použít k plnění splátkového kalendáře tak, že je insolvenční soud rozvrhne v příslušném poměru k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. listopadu 2012 JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva