3 VSPH 449/2012-A-19
KSUL 69 INS 3186/2012 3 VSPH 449/2012-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , v České republice naposledy bytem a místem podnikání Na Nivách 66/20, 400 01 Ústí nad Labem zahájeném na návrh Hypoteční banky, a.s. se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, IČO 13584324, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 3186/2012-A-14 ze dne 15. března 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 3186/2012-A-14 ze dne 15. března 2012 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 69 INS 3186/2012-A-14 ze dne 15.3.2012 v bodě I. výroku zastavil insolvenční řízení dlužníka Milana anonymizovano (dále je dlužník), v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, v bodě III. výroku rozhodl, že se navrhovateli Hypoteční bance, a.s. (dále jen navrhovatel) po právní moci usnesení vrací záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, v bodě IV. výroku vyzval navrhovatele, aby do 15 dnů od právní moci usnesení sdělil soudu číslo účtu, na který mu má být záloha vrácena, a v bodě V. výroku navrhovateli uložil, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 13.2.2012 doručen insolvenční návrh navrhovatele, který tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 27.4.2007, reg. č. 5500/166338-01/07/01/001/00/R, ve výši 1.444.474,10 Kč, která je splatná v částce 6.044,-Kč od 15.03.2009 a v částce 387.186,50 Kč od 3.1.2012. Poslední úhradu provedl dlužník 13.3.2009. Pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka zapsaným na LV č. 4689 pro k.ú. Klíše, obec Ústí nad Labem. Jako dalšího věřitele dlužníka navrhovatel označil společnost FOUSEK práce PSV, s.r.o. Ta má mít za dlužníkem splatnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 61.582,-Kč, pro niž je exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem vedena exekuce dlužníka.

Soud vyzval dlužníka, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil, a provedl další setření. Z nich zjistil, že dlužník je občanem Slovenské republiky, na území České republiky se od roku 2009 nezdržuje, poslední trvalý pobyt zde měl na adrese Na Nivách 66/20, 400 01 Ústí nad Labem, ten však byl dne 6.11.2009 zrušen. Výzva k vyjádření dlužníka se soudu vrátila s poznámkou, že se odstěhoval zpět do Slovenské republiky. V současné době tedy dlužník nemá na území České republiky žádný trvalý ani jiný pobyt a není známo, že by se tu zdržoval. V minulosti podnikal pod obchodní firmou Milan Jeleň s místem podnikání Na Nivách 66/20, 400 01 Ústí nad Labem-Klíše, IČO 25470680, jeho živnost však byla dne 20.4.2011 zrušena.

Soud proto řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů k vedení insolvenčního řízení proti dlužníkovi, který není českým občanem, nemá zde trvalé ani jiné bydliště ani žádné ekonomické zájmy. Jediné, co ho s Českou republikou pojí, je nemovitost v Ústí nad Labem.

Při posouzení věci vyšel soud z ustanovení článku 3 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení (dále též jen Nařízení) a z § 427 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství byly ke dni zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dlužníka soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a že dlužník k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční soud insolvenční řízení zastaví.

Podle článku 2 písm. h) Nařízení se pro účely tohoto nařízení rozumí "provozovnou" jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů.

Podle článku 3 odst. 1. Nařízení soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak.

Podle článku 3 odst. 2 Nařízení pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, jsou soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu.

Podle článku 3 odst. 3 Nařízení pokud bylo úpadkové řízení zahájeno podle odstavce 1, stávají se jakákoli následná řízení podle odstavce 2 vedlejšími řízeními. Tato řízení musí být likvidačními řízeními.

Podle článku 3 odst. 4. Nařízení územní úpadková řízení uvedená v odstavci 2 mohou být zahájena před zahájením hlavního úpadkového řízení podle odstavce 1 pouze tehdy a) pokud úpadkové řízení podle odstavce 1 nemůže být zahájeno z důvodů stanovených právem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo b) pokud žádá o územní úpadkové řízení věřitel, který má bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v členském státě, na jehož území se nachází dotyčná provozovna, nebo jehož pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny.

Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že dlužník je občanem Slovenské republiky, kde se také patrně zdržuje. Na území České republiky se nezdržuje, nemá zde trvalý ani přechodný pobyt či doručovací adresu, nemá tu ani žádnou provozovnu. Taktéž nemovitosti, kterých je dlužník spoluvlastníkem, mu neslouží k hospodářskému účelu, mají toliko funkci osobního majetku dlužníka. Proto postupoval podle ustanovení § 427 IZ a insolvenční řízení zastavil.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 7 odst. 1 IZ a § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Protože řízení bylo ukončeno, aniž bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, a přitom nedošlo k ustanovení předběžného správce, rozhodl soud o vrácení zaplacené zálohy na náklady insolvenčního řízení navrhovateli. V souladu s § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích pak uložil navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek podle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků ve výši 2.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Navrhovatel je přesvědčen o tom, že dlužník má ve smyslu článku 3 odst. 1 Nařízení hlavní zájmy na území Česky republiky; nesdílí názor soudu prvního stupně, že pro takovýto závěr není dlužníkovo vlastnictví nemovitosti v České republice dostatečným důvodem. Jde o dům se zahradou v Ústí nad Labem, jejichž hodnota činí podle odhadu navrhovatele cca 2 mil. Kč. Takový majetek je zpravidla nejvýznamnějším aktivem dlužníků. Přitom nelze přehlédnout, že nemovitost bývá většinou pořizována buď k bydlení, nebo s investičním záměrem (majitel nemovitost pronajímá, nebo ji zamýšlí se ziskem prodat). To ale soud nijak neprověřoval, ač to může být okolnost důležitá pro posouzení existence provozovny dle článku 2 písm. h) Nařízení.

Dlužníka navíc pojí s Českou republikou i jeho závazek vůči navrhovateli ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 27.4.2007, totiž závazek vrátit navrhovateli finanční prostředky ve výši 1.450.000,-Kč, které mu na koupi nemovitosti poskytl, a zaplatit úroky. Podle navrhovatele i tento závazek dlužníka (zajištěný uvedenými nemovitostmi) je sto naplnit závěr o soustředění jeho hlavních zájmů na území České republiky. Proto je dána pravomoc českých soudů k vedení insolvenčního řízení dlužníka.

K tomu navrhovatel poukázal na odbornou literaturu prezentující názor, že je vždy nutné přihlédnout i k zájmům věřitelů, a že bez ohledu na faktické sídlo, bydliště nebo místo podnikání fyzické nebo právnické osoby je třeba zahájit hlavní úpadkové řízení ve státě, který za stát, kde jsou umístěny hlavní zájmy dlužníka, považují jeho věřitelé. V dané věci se majetek dlužníka náležející do jeho majetkové podstaty ke dni podání insolvenčního návrhu nacházel na území České republiky. Dlužník přitom v čl. VIII. odst. 8 smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru (který zakládal jeho dlouhodobý závazek postupného splácení úvěru po dobu 30 let) souhlasil s tím, že k případným sporům z této smlouvy je příslušný obecný soud navrhovatele, který se nachází na území České republiky. I z toho navrhovatel usuzoval, že právě zde má dlužník své hlavní zájmy. Tyto skutečnosti naplňují podle navrhovatele normativy právní jistoty a předvídatelnosti ohledně určení, že příslušný k zahájení hlavního úpadkového řízení je soud na území České republiky. Takový závěr vyhovuje i definici hlavních zájmů dlužníka uvedené v iniciativě Spolkové republiky Německo a Finské republiky k přijetí nařízení Rady o úpadkovém řízení. Podle ní se místem, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, označuje místo, vůči kterému dlužník pravidelně udržuje nejužší vazby, ve kterém se soustřeďují jeho rozličné obchodní vztahy a kde se nejčastěji nachází hlavní část jeho majetku. Toto místo je nejlépe známé i věřitelům. Pro učení místa hlavních zájmů dlužníka je proto třeba provést celkové posouzení z hlediska věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 427 IZ vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství byly ke dni zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dlužníka soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a že dlužník k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční soud insolvenční řízení zastaví.

Přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství, na nějž § 427 IZ odkazuje, je Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení. Z něj je pro věc rozhodný především soudem prvního stupně citovaný článek 3, vymezující podmínky mezinárodní příslušnosti soudů členských států Evropské unie k zahájení hlavního úpadkového řízení nebo územního úpadkového řízení.

Z článku 3 Nařízení (a z preambule Nařízení bod 4 a 12) vyplývá, že v daném okamžiku může existovat pouze jedno místo, kde jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy, a tedy pouze soudy jednoho z členských států Evropské unie jsou příslušné zahájit hlavní úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 1 Nařízení. Nařízení se přitom nevztahuje pouze na úpadková řízení podnikatelských subjektů, ale i na úpadky fyzických osob nepodnikatelů (bod 9 preambule). Podle bodu 13 preambule Nařízení u dlužníka fyzické osoby nepodnikatele je místem jeho hlavního zájmu místo, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak (článek 3 odst. 1 Nařízení).

Soudy jiného členského státu než toho, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, mohou zahájit územní úpadkové řízení (jeho účinky jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu) pouze za předpokladu, že na jejich území má dlužník provozovnu definovanou v článku 2 písm. h) Nařízení. Před zahájením hlavního úpadkového řízení však lze územní úpadkové řízení zahájit pouze v případě, že hlavní úpadkové řízení nemůže být zahájeno z důvodů stanovených právem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo pokud žádá o územní úpadkové řízení věřitel, který má bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v členském státě, na jehož území se nachází dotyčná provozovna, nebo jehož pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny. Po zahájení hlavního úpadkového řízení se jakákoli následná územní úpadková řízení stávají vedlejšími řízeními, jež mohou být pouze řízeními likvidačními.

Provozovnou se podle článku 2 písm. h) Nařízení rozumí jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů. Z povahy věci přitom plyne, že o provozovně lze uvažovat jen u dlužníka podnikatele. K tomu viz též závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 31.1.2008, sp.zn. 29 Odo 164/2006, podle nějž k zahájení územního (vedlejšího) úpadkového řízení nestačí pouhá skutečnost, že se majetek dlužníka nachází na území České republiky, nebo pouhá skutečnost, že dlužník je v tuzemsku činný jako jednatel společnosti s ručením omezeným.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve smyslu § 427 IZ a přímo aplikovatelného Nařízení není dána jeho mezinárodní příslušnost k vedení insolvenčního řízení dlužníka, neboť je občanem Slovenské republiky, na území České republiky již (od 6.11.2009) nemá evidován trvalý ani přechodný pobyt (ani doručovací adresu); vlastní zde jen nemovitost v Ústí na Labem, a jeho živnost provozovaná na adrese Na Nivách 66/20, Ústí nad Labem (shodná s adresou jeho posledního pobytu v ČR) byla dne 20.4.2011 zrušena. Uvedené skutečnosti ovšem -jak plyne z obsahu spisu-byly ve skutečnosti jedinými pozitivními zjištěními, která soud ve věci učinil. To však jsou zjevně zjištění zcela dostatečná pro soudem přijatý závěr, že dlužník v České republice nemá žádné ekonomické zájmy ani provozovnu.

Soud dovodil, že se dlužník nezdržuje na území České republiky a že se patrně zdržuje ve Slovenské republice, ač k tomu neměl potřebného podkladu. Nezjišťoval, zda má dlužník evidován trvalý pobyt ve Slovenské republice, a svůj úsudek, že tam nyní pobývá, založil-vedle výše uvedených poznatků o zrušení jeho evidovaného pobytu a živnosti v České republice-na tom, že usnesení vyzývající dlužníka k vyjádření k insolvenčnímu návrhu (dokument A-6) bylo vráceno s poznámkou doručujícího orgánu, že se dlužník odstěhoval zpět do Slovenské republiky. Z obsahu spisu však odvolací soud zjistil, že usnesení A-6 bylo dlužníku doručováno do vlastních rukou (podle § 49 o.s.ř.)-spolu s insolvenčním návrhem a s vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení (A-3)-na adresu jeho posledního evidovaného pobytu a místa podnikání v ČR (Na Nivách 66/20 v Ústí nad Labem). Jelikož dlužník nebyl na této adrese doručujícím orgánem dne 20.2.2012 zastižen, v úložní době si zásilku nevyzvedl a po uplynutí této lhůty ji nebylo možno zanechat v adresátově schránce, byla soudu dne 5.3.2012 vrácena. Žádnou poznámku doručujícího orgánu o tom, že se dlužník odstěhoval zpět do Slovenské republiky, tato dodejka neobsahuje. Z toho plyne, že úvaha soudu o pobytu dlužníka ve Slovenské republice není podložena, ale také to, že dlužníku ve skutečnosti nebyla řádně doručena ani vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, ani insolvenční návrh s výzvou, aby se k němu vyjádřil. Tyto písemnosti mu totiž byly-postupem dle § 49 o.s.ř-doručovány na místo, které (jak soud věděl) již nebylo adresou evidovaného pobytu (bydliště) dlužníka dle § 46b písm. a) o.s.ř. či místa jeho podnikání dle § 46b písm. b) téhož zákona, a v tom případě byly u dlužníkem nepřevzaté zásilky vyloučeny účinky jejího náhradního doručení uložením dle § 49 odst. 4 o.s.ř.

Nutno dodat, že napadené usnesení již soud dlužníku doručoval jinam, a to na adresu Mierová 1360/11, Stará Ľubovňa, Slovenská republika, která byla v živnostenském rejstříku dne 20.4.2011 nově zapsána jako bydliště dlužníka s výmazem jeho předchozího pobytu v Ústí nad Labem, Na Nivách 66/20. Tato písemnost nicméně nebyla doručována doporučeně (do vlastních rukou adresáta), přestože spolu s ní byl dlužníku opět doručován i insolvenční návrh, a podle údajů na doručence tuto zásilku převzala dlužníkova sestra (22.3.2012). Za takové situace nelze mít za potvrzené, že se dlužník na tomto místě (alespoň přechodně) zdržuje, natož že tam má trvalé bydliště (a ovšem také stále nelze mít za dlužníku řádně doručený insolvenční návrh).

Soud prvního stupně tedy rozhodl o zastavení insolvenčního řízení dlužníka podle § 427 IZ, aniž by se snažil opatřit jeho stanovisko k věci, a to nejen k insolvenčnímu návrhu (s nímž ho dosud nijak neseznámil), ale i k uvažovanému nedostatku mezinárodní příslušnosti českého soudu pro vedení dlužníkova úpadkového (insolvenčního) řízení dle článku 3 Nařízení. Z toho hlediska bylo namístě žádat po dlužníku vyjádření k okolnostem rozhodným pro posouzení, kde má-měl ke dni zahájení insolvenčního řízení-soustředěny hlavní zájmy (či zda a kde má provozovnu ve smyslu článku 2 písm. h) Nařízení, pokud je podle práva jiného státu podnikatelem). Proto měl soud po dlužníku žádat základní informace o jeho osobních a majetkových poměrech, výdělečné činnosti (zda a kde je zaměstnán nebo provozuje podnikatelskou činnost), o jeho jiných významných osobních aktivitách, o jeho závazcích a o tom, zda již není na území jiného členského státu Evropské unie vedeno jeho úpadkové řízení. Takový postup samozřejmě předpokládal nejprve vyšetřit, zda dlužník t.č. má ve Slovenské republice (či jinde) evidován trvalý či jiný pobyt, nebo na jakou jinou adresu je mu možné doručovat soudní písemnosti.

Přitom je zřejmé, že pokud soud považoval skutková tvrzení navrhovatele a k nim nabídnuté důkazy (ve spojení se svými vlastními šetřeními za nedostatečné k závěru, že je k vedení úpadkového řízení dlužníka příslušný, měl dát navrhovateli příležitost, aby na podporu svého stanoviska o naplnění podmínek k vedení takového řízení v České republice nabídl další rozhodné argumenty.

Nic z toho však soud prvního stupně neučinil. Nikterak přitom neodůvodnil ani svůj závěr, že nemovitost v k.ú. Klíše dlužník nevyužívá k hospodářskému účelu. Navrhovatel nicméně tvrdil a doložil, že tato nemovitost je postižena exekucí vedenou k vymožení pohledávky FOUSEK práce PSV, s.r.o. za dlužníkem ve výši 61.582,-Kč (na základě usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 42 EXE 490/2011-15 ze dne 7.3.2011, pravomocného dne 23.6.2011, a exekučního příkazu Mgr. Ing. Jiřího Proška č.j. 134 EX 01433/11-024), a že byla na 8.2.2012 nařízena její dražba. Výsledek této dražby, jež se měla konat dříve, než bylo dne 13.2.2012 insolvenční řízení dlužníka zahájeno, soud nijak nezjišťoval. V každém případě je zřejmé, že tato exekuce nemohla být v důsledku účinku insolvenčního řízení stanoveného v § 109 odst. 1 písm. c) IZ dokončena (provedena).

Současně však soud nevzal v úvahu ani další dílčí skutečnosti týkající se angažmá dlužníka v České republice, které jsou zjistitelné z obchodního rejstříku, totiž to, že ke dni zahájení insolvenčního řízení dlužník byl (a nadále je) jediným jednatelem a společníkem ve společnosti ECO BUILD MASTER, s.r.o. se sídlem Počernická 272, Praha 10-Malešice (od 15.8.2007), a také byl (od 10.12.2008) a nadále je jediným jednatelem ve společnosti EBM INVEST, s.r.o. se sídlem Hlubočepská 1156/38B, Praha 5 Hlubočepy (svůj 100 % obchodní podíl v této společnosti dlužník pozbyl v rámci výše uvedené exekuce; tento jeho podíl podle zápisu ze dne 3.1.2012 nyní vlastní sama společnost). Ani v obchodním rejstříku, ani v předloženém výpisu z katastru nemovitostí přitom není uvedeno jiné bydliště dlužníka než adresa jeho již zrušeného pobytu v České republice (Ústí nad Labem, Na Nivách 66/20).

Pro úplnost nutno poukázat i na případnou argumentaci odvolatele, že hlavní zájmy dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 Nařízení je třeba zkoumat i z hlediska jeho věřitelů, tedy z pohledu, které místo oni sami mají důvod považovat za místo, ke kterému má dlužník nejužší vztah a ze kterého své záležitosti obvykle spravuje.

Lze tedy shrnout, že se soud prvního stupně okolnostmi rozhodnými pro posouzení jeho mezinárodní příslušnosti k vedení insolvenčního (úpadkového) řízení dlužníka řádně nezabýval, přičemž za popsané procesní situace ani nebyly dány podmínky k tomu, aby v té věci definitivní závěry přijal.

Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení v celém rozsahu (včetně výroků souvisejících s ukončením řízení o insolvenčním návrhu) zrušil, a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. listopadu 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva