3 VSPH 445/2011-A-14
KSPH 38 INS 2047/2011 3 VSPH 445/2011-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Petra Šmerhová, bytem v Radimi 6, PSČ 271 03, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14.února 2011, č.j. KSPH 38 INS 2047/2011-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14.února 2011, č.j. KSPH 38 INS 2047/2011-A-7, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka. Uvedl, že dlužník se domáhá rozhodnutí o jeho úpadku a povolení oddlužení s tím, že není schopen dostát všem svým závazkům. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník návrh na povolení oddlužení využil zároveň prostřednictvím kolonky č. 21 jako insolvenční návrh, že v této kolonce dlužník vylíčil svou tíživou finanční situaci, s tím, že má 23 peněžitých závazků u 17 věřitelů, které jsou po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a které není schopen splácet, že má závazky i v souvislosti s podnikatelskou činností, a že nemá majetek, z něhož by mohl své závazky uhradit. Insolvenční soud dospěl k závěru, že v insolvenčním návrhu chybí podstatná tvrzení, z nichž závěr o dlužníkově úpadku vyplývá, neboť neuvedl konkrétní údaje o svých věřitelích, o výši jednotlivých závazků, o výši svého měsíčního příjmu a měsíčních výdajů, o hodnotě svého nezajištěného majetku a není zřejmé, jak použil peněžní prostředky získané z jednotlivých půjček. Konstatoval, že na základě takového vylíčení rozhodujících skutečností nevyplývá závěr o dlužníkově úpadku a že se jedná o takové vady insolvenčního návrhu, jež brání jeho projednání. Postupoval proto podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh, jak výše uvedeno, odmítl. Zároveň poučil dlužníka o tom, že po právní moci tohoto usnesení může podat nový insolvenční návrh, neboť toto rozhodnutí nezakládá překážku věci rozsouzené.

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, neboť s jeho závěry nesouhlasí. Uvedl, že v insolvenčním návrhu všechny rozhodné skutečnosti uvedeny byly, a zrekapituloval seznam svých věřitelů s jejich adresou, výší pohledávek jak zajištěných, tak nezajištěných, uvedl, že má celkové závazky ve výši 1.996.543,--Kč, hodnotu nezajištěného majetku 10.000,--Kč, má měsíční příjem 16.000,--Kč, a vysvětlil, jak naložil s peněžními prostředky získanými z půjček.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře), jejichž vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu (nikoliv insolvenčního návrhu). Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto formulář v kolonkách 12-17 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kolonkách č. 14 a 16 náležitosti seznamů závazků nemají.

Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 21 určené pro podání insolvenčního návrhu se omezil jen na obecné formulace, jež citoval v napadeném usnesení insolvenční soud, a k insolvenčnímu návrhu sice připojil seznam závazků ve smyslu § 104 InsZ, z něhož však nelze ani zprostředkovaně dovodit dlužníkův úpadek, neboť z této povinné přílohy nevyplývají konkrétní údaje stran splatnosti jednotlivých pohledávek jeho věřitelů, z nichž by vyplýval závěr, že dlužník má závazky vůči nim po dobu delší 30 dnů po lhůtě jejich splatnosti a že není schopen je plnit.

Odvolací soud dospěl k závěru, že nedostatek tvrzení k úpadku v kol. č. 21 formuláře nelze nahradit obsahem povinných seznamů a že dlužník tak v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamu, jenž k návrhu připojil) nevylíčil řádně skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek ve smyslu § 3 InsZ osvědčovaly.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh znovu podal a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku oddlužením.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 29. dubna 2011

JUDr.Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová