3 VSPH 444/2011-A-13
KSPH 38 INS 4674/2011 3 VSPH 444/2011-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Tomáš Štěpanec, bytem v Milovicích-Mladé, Rakouská 549, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. března 2011, č.j. KSPH 38 INS 4674/2011-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. března 2011, č.j. KSPH 38 INS 4674/2011-A-8, se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl dlužníkův insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník návrh na povolení oddlužení podal současně jako insolvenční návrh, avšak v kolonce č. 21 formuláře, již lze využít k podání insolvenčního návrhu, se omezil pouze na konstatování, že má 12 věřitelů s pohledávkami 1.456.632,--Kč a není schopen své závazky plnit, přičemž další rozhodné skutečnosti neuvedl, zejména nesdělil údaje o svých věřitelích, o výši jejich pohledávek, době prodlení s jejich úhradou, o výši svého měsíčního příjmu a o tom, jak naložil s peněžními prostředky získanými z uzavřených půjček. Dospěl k závěru, že insolvenční návrh postrádá řádné vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by vyplýval závěr o dlužníkově úpadku, a cituje ustanovení § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) postupoval, jak uvedeno shora.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, neboť insolvenční návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, připojil k němu veškeré přílohy podle § 104 InsZ a všechny zákonné náležitosti obsahuje i návrh na povolení oddlužení. K závěru insolvenčního soudu, že nedostatečně vylíčil okolnosti svého úpadku, uvedl, že jej prokázal přílohami, jež sice součástí insolvenčního návrhu ve smyslu § 103 odst. 3 InsZ nejsou, ale jejichž prostřednictvím lze odstranit vytýkané nedostatky ohledně rozhodujících tvrzení. Poukázal na to, že v kolonce č. 21 formuláře jednoznačně uvedl údaje požadované v ustanovení § 3 odst. 1 písm. a), b) i c) InsZ, když uvedl, že má 6 věřitelů, vůči nimž má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, že jeho závazek činí 948.611,--Kč, tj. nikoliv, jak uvedl insolvenční soud v napadeném usnesení, a že není schopen své závazky plnit, neboť zastavil platby svým věřitelům. Namítl, že insolvenční soud na něm požaduje sdělit, na co z půjček získané finanční prostředky vynaložil přesto, že se jedná o údaje, jež zákon nevyžaduje, a konstatoval, že nebylo zjištěno nic o jeho nepoctivém záměru, a proto by soud měl vycházet z presumpce poctivosti v jeho postupu. Doplnil, že insolvenční soud měl k insolvenčnímu návrhu přistupovat s vědomím, že jej podal bez právního zastoupení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře), jejichž vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu (nikoliv insolvenčního návrhu). Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto formulář v kolonkách 12-17 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kolonkách č. 14 a 16 náležitosti seznamů závazků nemají.

Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 21 určené pro podání insolvenčního návrhu uvedl, že má celkem 6 věřitelů s celkovým dluhem (pohledávkou) ve výši 948.611,--Kč, že jeho závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči věřitelům Cetelem ČR, a.s. a GE Money Bank, a.s. a že zastavil platby dalším svým věřitelům. Přiložený seznam označený jako příloha k návrhu na povolení k oddlužení představuje podle svého obsahu seznam závazků, který má všechny zákonem požadované náležitosti podle § 104 InsZ. V případě, že věřitel není osobou dlužníkovi blízkou, dlužník nepopírá žádnou z evidovaných pohledávek a nemá žádného odděleného věřitele, nevyplývá z odst. 3 citovaného ustanovení povinnost dlužníka uvést v seznamu závazků i negativní vymezení těchto skutečností (blíže usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2009, sp.zn. KSOS 33 INS 1974/2009, 2 VSOL 146/2009-A). V tomto seznamu dlužník uvedl jméno a adresu svých 6 věřitelů, označil právní důvod jednotlivých pohledávek, uvedl, že uznává tyto pohledávky v uvedené výši, a zároveň označil ty, u nichž je v prodlení po dobu delší 30 dnů po splatnosti.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že insolvenční návrh (v kolonce č. 21 formuláře) ve spojení s údaji předloženého seznamu závazků, jež v tomto ohledu lze vzít v potaz, obsahuje vylíčení rozhodných skutečností, z nich úpadek dlužníka vyplývá. Za popsaného stavu je tedy neopodstatněný závěr soudu I. stupně, že insolvenční návrh z hlediska § 103 odst. 2 InsZ vykazuje vady bránící jeho projednání, a tudíž nebyly dány důvody k jeho odmítnutí.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za vhodné uvést, že pro hodnocení procesních úkonů účastníků nemůže být rozhodné, zda tak činí osobně nebo prostřednictvím svého právního zástupce.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29. dubna 2011

JUDr.Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová