3 VSPH 431/2013-A-10
KSLB 76 INS 4545/2013 3 VSPH 431/2013-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Slunení 2486, 470 06 ýeská Lípa, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci .j. KSLB 76 INS 4545/2013-A-5 ze dne 26. února 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci .j. KSLB 76 INS 4545/2013-A-5 ze dne 26. února 2013 se m Č n í tak, že insolvenní návrh se n e o d m í t á .

Od vodnČní:

Krajský soud v Ústí nad Labem, poboka v Liberci usnesením .j. KSLB 76 INS 4545/2013-A-5 ze dne 26.2.2013 odmítl insolvenní návrh dlužníka Stanislava anonymizovano (dále jen dlužník).

V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že mu byl dne 20.2.2013 doruen insolvenní návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém se domáhá usnesení o úpadku a povolení oddlužení plnČním splátkového kalendá e; téhož dne bylo zahájeno insolvenní ízení.

V kolonce . 6 formulá e návrhu na povolení oddlužení, která p edstavuje insolvenní návrh, dlužník uvedl, že má celkem 7 vČ itel a dlouhodobČ není schopen splácet své závazky. Polovina jeho závazk je déle než 30 dn po splatnosti, zbývající ádnČ splácí. Neuvedl však konkrétní údaje o skutenostech osvČdujících jeho úpadek.

Dále soud citoval § 3 insolvenního zákona (dále jen IZ) vymezující zákonné znaky úpadku a odkázal na § 132 odst. 1, § 103 odst. 1 a 2, § 104 odst. 1 až 5, § 106 odst. 1 ve spojení s § 390 odst. 1, § 391 odst. 3 IZ. Zd raznil, že zákonné náležitosti insolvenního návrhu, jímž se insolvenní ízení dlužníka zahajuje, nelze zamČ ovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž je pouze návrhem dlužníka na zp sob ešení úpadku, jehož zjištČní se insolvenním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenního návrhu nelze obsahem návrhu na povolení oddlužení i jeho p ílohami nahradit. Aby tedy soud mohl rozhodnout o tom, zda se dlužník nachází v úpadku nebo hrozícím úpadku, musí dlužník uvést rozhodné údaje osvČdující jeho úpadek v insolvenním návrhu (kolonce . 6 formulá e). Rozhodovací praxe sice p ipouští, aby soud dovodil tyto údaje z p íloh insolvenního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, to však pouze za p edpokladu, že jsou tyto p ílohy bezvadné-obsahují všechny náležitosti vymezené zákonem.

Dlužník k návrhu p iložil seznam závazk opat ený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, který ale neobsahuje stanovené náležitosti v rozsahu pot ebném pro vydání rozhodnutí, a proto není seznamem dle § 104 odst. 3 IZ. V seznamu chybí údaje o splatnosti závazk dlužníka, u nČkterých dlužník uvedl pouze dobu prodlení 2 roky nebo 1 rok. K tomu soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ýR .j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSýR 38/2010-A-62 ze dne 1.3.2012, dle kterého údaje o výši závazk a jejich splatnosti musí seznam závazk bezpodmínenČ obsahovat.

Soud uzav el, že insolvenní návrh dlužníka neobsahuje vylíení rozhodných skuteností osvČdujících jeho úpadek, požadované údaje soud nemohl dovodit z kolonky . 6 ani z dalších ástí návrhu (týkající se popisu všech závazk dlužníka) ani z jeho p íloh. V zahájeném insolvenním ízení proto nelze pokraovat a soud tudíž insolvenní návrh dlužníka dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl. SouasnČ dlužníka pouil, že odmítnutí insolvenního návrhu nezakládá p ekážku vČci rozsouzené a po právní moci rozhodnutí m že podat insolvenní návrh znovu, p iemž podmínkou pro jeho úspČšné projednání je splnČní všech zákonem p edepsaných náležitostí a povinností dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník vas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. Namítal, že v kolonce . 6 návrhu na povolení oddlužení jasnČ oznail své vČ itele, kterým nehradí závazky, vyíslil aktuální výši závazk a zárove sdČlil, jak dlouho se nachází v prodlení. V seznamu závazk pak uvedl další podrobné údaje ke každému ze svých závazk . Jakkoli v samotném návrhu, i v seznamu závazk chybČl výslovný konkrétní údaj o splatnosti jednotlivého závazku, dlužník u každého uvedl dobu svého prodlení se zaplacením, což dlužník pokládá za postaující. Z logiky vČci vyplývá, že nachází-li se dlužník v únoru 2013 v prodlení jeden rok, pak závazek byl splatný v únoru 2012. U dvou závazk bylo vydáno pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, které nutnČ bylo vydáno pro uplynutí splatnosti daných závazk . Dlužník v návrhu také uvedl, že výše splátek témČ dosahuje výše jeho aktuálního p íjmu a že nČkteré ze závazk již byly zesplatnČny a tedy jsou celé naráz splatné.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání je opodstatnČno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenní ízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávnČn podat dlužník nebo jeho vČ itel, a jde-li o hrozící úpadek, m že insolvenní návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a uritý insolvenní návrh opat ený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými p ílohami, kterými jsou v p ípadČ insolvenního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazk a zamČstnanc dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenního návrhu (a již je podáván dlužníkem nebo jeho vČ itelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skuteností, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel a b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K poslednČ uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenní soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že dlužník nebude schopen ádnČ a vas splnit podstatnou ást svých penČžitých závazk (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek p edlužením dle § 3 odst. 3 IZ se m že jednat jen v p ípadČ dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout ešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak uinit návrhem na povolení oddlužení podaným na p edepsaném formulá i (§ 391 odst. 3 IZ), a to souasnČ s insolvenním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenního návrhu pak m že využít kolonku . 6 formulá e návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, eho se insolvenním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést d vod tohoto návrhu, tj. vylíit rozhodující skutenosti, které jeho tvrzený úpadek i hrozící úpadek osvČdují. Insolvenní návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištČní svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem i p ílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá ešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závČr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenní soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzav ít, že dlužník má více vČ itel (nejménČ dva), kte í v i nČmu mají pohledávky (v i nimž má penČžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenní návrh tak musí obsahovat jako souást vylíení okolností, které osvČdují úpadek dlužníka ve formČ insolvence, nejen konkrétní údaje o vČ itelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových vČ itel , vetnČ konkrétních údaj o splatnosti tČchto pohledávek, a to v mí e, která v p ípadČ, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvennímu soudu uzav ít, že dlužník je v úpadku. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-usnesení sen.zn. 29 NSýR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen.zn. 29 NSýR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen.zn. 29 NSýR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen.zn. 29 NSýR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012).

Jakkoli povinnost vylíit skutenosti osvČdující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 vskutku nelze mít za splnČnou tím, že insolvenní navrhovatel ohlednČ tČchto skuteností odkáže na listinný d kaz, který p ipojí k insolvennímu návrhu jako p ílohu, je soudní praxe ustálena v závČru, že takové skutenosti m že dlužník-navrhovatel nabídnout i prost ednictvím p ipojeného ádného seznamu majetku a závazk . Jinak eeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkovČ úpadku i hrozícím úpadku, jež jeho insolvenní návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako souást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o vČ itelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových pomČrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazk , které spolu s insolvenním návrhem (co jeho obligatorní p ílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) p edložil. To však za p edpokladu, že tyto seznamy jsou ádné, tj. opat ené náležitostmi p edepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném smČru) p ihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenní návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neuritý, insolvenní soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokraovat v ízení; uiní tak neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn poté, co byl insolvenní návrh podán. Ustanovení § 43 obanského soudního ádu (dále jen o.s. .) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že soudu byl dne 20.2.2013 doruen insolvenní návrh dlužníka spojený s návrhem podaným na p edepsaném formulá i, v jehož kolonce . 6 urené pro podání insolvenního návrhu vyznail, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skuteností osvČdujících jeho tvrzený úpadek uvedl, že má 8 závazk u 7 vČ itel . Polovina závazk je po splatnosti déle než 30 dn , ostatní závazky ádnČ splácí. Ze svých vČ itel 4 oznail (obchodní firmou) a uvedl d vod a výši jejich pohledávek, která iní celkem 188.500,-K. P itom u každého z tČchto závazk vyznail délku svého prodlení s jeho placením 1 nebo 2 roky. Zbývající závazky dlužník podle svých tvrzení ádnČ splácí, u závazk s prodlením hradí splátku dle možností, ohlednČ 2 závazk již bylo vydáno pravomocné a vykonatelné rozhodnutí. Jeho celkový mČsíní p íjem iní 21.393,-K a výše mČsíních splátek nejménČ 20.590,-K; ást závazk je ale nutno uhradit najednou z d vodu odstoupení nČkterých vČ itel od smluv a zesplatnČní závazk a dlužník není schopen je splácet. Jeho životní náklady iní mČsínČ nejménČ 7.000,-K.

Z uvedeného je z ejmé, že dlužník v insolvenním návrhu dostatenČ specifikoval své závazky v i 4 uvedeným vČ itel m (které pak spolu s ostatními vČ iteli oznail též sídlem a IýO v p ipojeném seznamu závazk ). Tyto závazky dlužník v návrhu vyíslil a vymezil d vodem (který pak dále konkretizoval oznaením p íslušných smluv o p jce nebo úvČru v seznamu závazk ), p iemž prost ednictvím údaj o svém prodlení s placením jednotlivých oznaených 4 závazk (shodnČ vyznaeném i v seznamu) nabídl tvrzení dostatená k závČru, že tyto závazky jsou splatné déle než 30 dn , resp. dokonce déle než 3 mČsíce. Tím je dle § 3 odst. 2 písm. a) b) IZ nastolena domnČnka, že dlužník úhrady tČchto závazk není schopen. Tuto domnČnku nic nevyvrací, když dlužník souasnČ v insolvenním návrhu oznail své p íjmy, které na úhradu uvedených závazk zjevnČ nestaí, a jiný pot ebný disponibilní finanní majetek (jak plyne i z p ipojeného ádného seznamu majetku) nevlastní.

Z tČchto d vod dospČl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupnČ k závČru, že dlužník nabídl ve svém insolvenním návrhu dostatená skutková tvrzení pro závČr, že se nachází v úpadku ve formČ insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, a že tudíž tento návrh nevykazuje nedostatky bránící pokraovat v ízení, pro nČž by jej bylo namístČ dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s. . a napadené usnesení zmČnil tak, že se insolvenní návrh neodmítá.

Pouení: Proti tomuto usnesení j e dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ýR do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí odvolacího soudu prost ednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci.

V Praze dne 27. srpna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kate ina VanČková