3 VSPH 424/2012-A-36
MSPH 76 INS 21265/2011 3 VSPH 424/2012-A-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Karrington Holdings Corp, s.r.o. se sídlem Platnéřská 7/87, Praha 1, IČO 27256111, zast. obecným zmocněncem Nimmitha anonymizovano , anonymizovano , bytem Wolkerova 15, Praha 6, zahájeném na návrh MUROM, a.s. se sídlem Koněvova 1686/112, Praha 3, IČO 47282576, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 21265/2011-A-22 ze dne 5. března 2012,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 21265/2011-A-22 ze dne 5. března 2012 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

II. Toto usnesení se v bodě II. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 21265/2011-A-22 ze dne 5.3.2012 v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka Karrington Holdings Corp, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodě II. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Luboše Smrčku, CSc. a v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají dne 6.3.2012 v 8,25 hodin. V bodě V. výroku soud navrhovateli MUROM, a.s. (dále jen navrhovatel a) uložil, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000,-Kč. V dalších výrocích pak promítl účinky rozhodnutí o úpadku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky a insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na úpadcově majetku, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, insolvenčnímu správci určil lhůtu pro předložení seznamu přihlášených pohledávek, k doložení jeho pojištění a plátcovství DPH a k podávání pravidelných zpráv o jeho činnosti a stavu insolvenčního řízení, dlužníku stanovil lhůtu k předložení seznamu jeho majetku, závazků a zaměstnanců a oznámil, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatel insolvenčním návrhem podaným dne 18.11.2011 domáhal zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.7.2011 nabyl od postupitele Raiffeisenbank, a.s. pohledávky za dlužníkem z titulu nesplacených úvěrů splatné od 20.6.2011, a tedy déle než 3 měsíce, a to pohledávky ze smlouvy o úvěru č. SU/01/INFP/01/2725611 ze dne 25.8.2008 pohledávku ve výši 1.708.238,24 Kč a ze smlouvy č. SU/01/INFP/02/2725611 ze dne 5.3.2009 pohledávku ve výši 1.744.875,48 Kč. Tato tvrzení doložil smlouvami o úvěru, úvěrovými podmínkami banky, prohlášeními banky o čerpání úvěrů dlužníkem, prohlášeními banky o okamžité splatnosti již vyčerpané částky úvěru, vč. příslušenství ze dne 22.6.2011 a smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením této skutečnosti. V návrhu označil jako další věřitele dlužníka s pohledávkami splatnými déle než 3 měsíce SHYLOCK, s.r.o. a Pražskou energetiku, a.s. K návrhu připojil přihlášku své pohledávky.

Označený věřitel SHYLOCK, s.r.o. uvedl, že postoupením nabyl od Pražské plynárenské, a.s. pohledávku za dlužníkem z titulu nezaplacené ceny za odběr zemního plynu dodaného dlužníkovi postupitelem, která činí celkem 91.208,-Kč, je splatná déle než 3 měsíce a do výše 30.230,-Kč je již vykonatelná na základě pravomocných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 1 (č.j. 27 C 6/2011-16 ze dne 2.8.2011, právní moc dne 13.9.2011 a č.j. 19 C 1/2011-8 ze dne 17.3.2010, právní moc dne 16.4.2011). Ke svým tvrzením označil a doložil důkazy. Také Pražská energetika, a.s. uvedla a doložila, že má za dlužníkem pohledávku déle než 3 měsíce po splatnosti, a to z titulu nezaplacené ceny za odběr elektřiny v odběrném místě Fastrova 323/13, Praha 6 za období od 13.2.2010 do 10.7.2011 vyúčtované dvěma fakturami v celkové výši 33.892,-Kč.

Insolvenční návrh s výzvou soudu č.j. MSPH 76 INS 21265/2011-A-6 ze dne 25.11.2011 k předložení seznamů dle § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ) byl dlužníku doručen fikcí dne 9.12.2011. Vyjádření k návrhu nepodal, povinnost předložit seznamy nesplnil. K jednání ve věci konanému dne 5.3.2012 se dlužník bez omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti. Po dokazování provedeném listinami předloženými navrhovatelem a věřiteli SHYLOCK, s.r.o. a Pražské plynárenské, a.s. vzal soud prvního stupně za zjištěné, že navrhovatel (jako postupník) má za dlužníkem pohledávku splatnou déle než 3 měsíce přesahující 3 mil. Kč, jež pochází ze 2 nesplacených úvěrů (každý ve výši 2 mil. Kč) poskytnutých dlužníkovi postupitelem Raiffeisenbank, a.s., které se prohlášením této banky učiněným v souladu s podmínkami pro úvěrové produkty staly pro neplnění povinností dlužníka z úvěrových smluv (porušení povinnosti splácet úvěr řádně a včas) okamžitě splatnými ke dni 20.6.2011. Za prokázanou měl soud i existenci dalších věřitelů dlužníka s pohledávkami déle než 3 měsíce po splatnosti, a to věřitele SHYLOCK, s.r.o., který postoupením od Pražské plynárenské, a.s. nabyl vůči dlužníkovi pohledávku nezaplacené ceny odebraného zemního plynu ve výši 91.208,-Kč, a věřitele Pražská energetika, a.s. s pohledávkou za odebranou elektřinu ve výši 33.892,-Kč.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužník je podle § 3 odst. 1 IZ v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, resp. podle § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ se má za to, že dlužník není schopen tyto své závazky plnit, když je neplní po dobu delší 3 měsíců a nesplnil uloženou povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Proto soud rozhodl o zjištění dlužníkova úpadku. Současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Podle § 4 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků pak rozhodl o povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník co do bodu I. a II. výroku včas odvolal. Namítal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí o jeho úpadku, protože není dána jeho objektivní neschopnost splácet své závazky. To také soudu sdělil soudní exekutor JUDr. Aleš Bayer, který v podání ze dne 27.12.2011 uvedl, že podle jeho zjištění (výpisu z katastru nemovitostí a znaleckého posudku) dlužník vlastní majetek, jehož hodnota několikanásobně převyšuje výši všech pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení, včetně jejich případného příslušenství. K tomu dlužník uvedl, že v prodlení s úhradami závazků zůstal jen proto, že hledal kupce na svoji nemovitost v Praze 6-Břevnově, Fastrově ul. 15. Ke dni podání odvolání je však již kupní smlouva na tuto nemovitost podepsána a v advokátní úschově JUDr. Václava Aubrechta jsou složeny finanční prostředky v celkové výši 15,9 mil. Kč. Prostřednictvím uvedeného advokáta bylo všem věřitelům nabídnuto vypořádání jejich pohledávek. Dlužník prohlásil, že na základě uvedených skutečností, které je schopen na vyžádání soudu doložit, navrhuje, aby odvolací soud insolvenční řízení zastavil.

Usnesením ze dne 18.4.2012 (dokument A-29) odvolací soud dlužníka vyzval, aby k doplnění svého odvolání ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této výzvy vysvětlil a listinami doložil svá tvrzení o tom, že byla uzavřena kupní smlouva na jeho výše uvedenou nemovitost, že byla na kupní cenu složena částka 15,9 mil. Kč do advokátní úschovy advokáta JUDr. Václava Aubrechta a že prostřednictvím uvedeného advokáta bylo věřitelům nabídnuto vypořádání jejich pohledávek, a aby současně sdělil a doložil údaje o průběhu a stavu exekučního řízení, které je proti němu jako proti povinnému vedeno (rozhodnutí o nařízení exekuce, vydané exekuční příkazy a jiná rozhodnutí či listiny). Dlužník však na tuto výzvu, jež byla jeho zmocněnci doručena dle § 50 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 25.4.2012, ve stanovené lhůtě nereagoval a svoje odvolání tedy požadovaným způsobem nedoplnil.

Navrhovatel v písemném vyjádření k odvolání navrhl napadené usnesení potvrdit, neboť skutkové a právní závěry soudu prvního stupně považuje za věcně správné. Akcentoval, že dlužník insolvenčnímu návrhu nijak neodporoval (ani se k němu nevyjádřil), soudem požadované seznamy dle § 104 IZ nepředložil, nedostavil se ani k jednání, kde mohl svoji obranu proti tvrzenému úpadku předestřít. Dodal, že žádnou nabídku finančního vypořádání, zmiňovanou v odvolání, neobdržel, a že pokud dlužník-jak uvádí-svoji nemovitost posléze kupní smlouvou převedl na třetí osobu, stalo se tak po nařízení exekuce na jeho majetek, jež takovou dispozici vylučuje, a kupní smlouva je tudíž neplatná. I proto nová argumentace dlužníka o jeho nynější platební schopnosti nastalé v důsledku tohoto prodeje nemůže obstát.

Vrchní soud v Praze-aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 1 písm. c) IZ a § 115a o.s.ř.]-v odvoláním dotčeném bodu I. a II. výroku přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutí o zjištění úpadku není opodstatněno a že v případě závislého výroku o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 97 odst. 3 IZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Věřitelem dlužníka je ve smyslu § 105 IZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

V daném případě dlužník v řízení před soudem prvního stupně na svoji obranu proti insolvenčnímu návrhu zcela rezignoval. Přes výzvu soudu prvního stupně danou mu usnesením č.j. MSPH 76 INS 21265/2011-A-6 ze dne 25.11.2011 se nijak nevyjádřil k insolvenčnímu návrhu, který mu byl spolu s výzvou soudu doručen dle § 45 odst. 2 a § 47 odst. 1 o.s.ř. do jeho datové schránky (postupem dle zákona č. 300/2008 Sb.), a to náhradním doručením, jehož účinky nastaly dne 9.12.2011 (do datové schránky se do 10 dnů ode dne 29.11.2011, kdy do ní byly předmětné listiny dodány, nepřihlásila žádná k tomu oprávněná osoba). Ani k jednání ve věci konanému dne 5.3.2012 se dlužník-ač řádně obeslán (předvolánkou doručenou do jeho datové schránky fikcí dnem 10.2.2012)-bez omluvy nedostavil.

Soud prvního stupně na základě dokazování listinami předloženými navrhovatelem a jím označenými dalšími 2 věřiteli správně zjistil, že dlužník má neuhrazené peněžité závazky splatné déle než 3 měsíce nejen vůči navrhovateli samému (úvěrové pohledávky ze 2 úvěrových smluv dosahující s příslušenstvím celkové výše 3.825.704,45 Kč), ale i vůči věřitelům SHYLOCK, s.r.o. (ve výši 91.208,-Kč) a Pražské energetice, a.s. (ve výši 33.892,-Kč). Přitom za situace, kdy dlužník proti insolvenčnímu návrhu nijak nebrojil a rozhodnutí o insolvenčním návrhu tak ani z hlediska posouzení úpadku dlužníka nezáviselo na zjištění sporných skutečností (§ 133 odst. 2 IZ), byly ve smyslu § 133 odst. 1 písm. a) IZ dány podmínky k tomu, aby soud tomuto návrhu vyhověl i bez jednání. Z toho důvodu pak také dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nebylo zapotřebí nařizovat k projednání odvolání dlužníka odvolací jednání. Nadto účastníci dali najevo, že s takovýmto postupem souhlasí. K dotazu odvolacího soudu ze dne 18.4.2012 (dokument A-30), zda souhlasí s rozhodnutím o dlužníkově odvolání bez jednání (usnesení doručené zmocněnci dlužníka dle § 50 odst. 1 o.s.ř. dne 25.4.2012 a navrhovateli do jeho datové schránky dne 23.4.2012), účastníci odmítavé stanovisko v určené lhůtě 5 dnů nesdělili, a tedy se ve smyslu připojené doložky dle § 101 odst. 4 o.s.ř. uplatnil předpoklad, že nemají proti uvedenému procesnímu postupu námitek.

Dlužník ani v odvolání nezpochybňoval zjištění soudu prvního stupně, že má vůči navrhovateli a dalším 2 označeným věřitelům peněžité závazky, které neplní déle než 3 měsíce po splatnosti, a že je tudíž dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ naplněna zákonná domněnka, že úhrady těchto závazků není schopen. Zákonnou domněnku platební neschopnosti nastolil ostatně i sám dlužník dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ tím, že nesplnil povinnost předložit soudu v určené lhůtě seznamy uvedené v § 104 IZ, kterou mu soud uložil výše uvedeným usnesením č.j. MSPH 76 INS 21265/2011-A-6 ze dne 25.11.2011. Tuto domněnku dlužník nevyvracel v řízení před soudem prvního stupně, ve kterém insolvenčnímu návrhu nijak neoponoval, a nevyvrátil ji ani v odvolacím řízení. Z hlediska posouzení platební schopnosti nemá sama o sobě významu hodnota nemovitostí dlužníka (či veškerého dlužníkova majetku) a její případná dostatečnost ve vztahu ke všem dlužníkovým závazkům, neboť-jak vysvětleno výše-byl-li zjištěn úpadek dlužníka ve formě insolvence, není důvodu zabývat se také zkoumáním, zda se nachází v úpadku i ve formě předlužení. V odvolání dlužník tvrdil, že již došlo ke zpeněžení jeho nemovitosti a že kupní cena ve výši 15,9 mil. Kč, jež postačuje k úhradě všech jeho závazků, je složena v advokátní úschově. Tato tvrzení však přes výzvu odvolacího soudu nijak nedoložil. Dokonce ani nedoplnil, kdy k údajnému prodeji (složení kupní ceny) došlo, ačkoli jedině skutečnost nastalá ještě před vydáním rozhodnutí o úpadku může mít v mezích odvolacího přezkumu (§ 141 odst. 1 poslední věta IZ) pro posouzení správnosti tohoto rozhodnutí významu (k tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněného pod č. 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ani v odvolacím řízení tedy dlužník nenabídl soudu žádné tvrzení či důkaz, na jehož základě by bylo možné uzavřít, že je schopen uhradit výše popsané v insolvenčním řízení zjištěné závazky po lhůtě splatnosti. Závěr o osvědčení (prokázání) jeho úpadku ve formě insolvence (dle § 3 odst. 1 IZ) se mu tak zvrátit nepodařilo.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil. Jiná je situace ohledně bodu II. výroku napadeného usnesení, jímž byl na dlužníkův majetek prohlášen konkurs.

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z § 149 IZ vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka je rozhodnutím o způsobu řešení dlužníkova úpadku, tedy rozhodnutím ve věci samé. Takové rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 IZ musí být vždy odůvodněno způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí musí kromě jiného uvést, zda a jaký návrh na řešení dlužníkova úpadku byl účastníky řízení podán, a rovněž musí vždy vysvětlit, proč má podmínky pro rozhodnutí o daném způsobu řešení dlužníkova úpadku za splněné, tj. musí uvést, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o této věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Požadavky stran odůvodnění rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka se pak podávají i z judikatury, jež se vyslovuje k předpokladům vydání takového rozhodnutí-viz především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2011, sp.zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011, sp.zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B, uveřejněné pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vymezující způsobilé odvolací důvody, jimiž lze rozhodnutí o prohlášení konkursu úspěšně napadnout.

V posuzované věci však soud prvního stupně nijak nevysvětlil, proč s rozhodnutím o úpadku spojil i rozhodnutí o prohlášení konkursu, žádné důvody tohoto svého postupu neuvedl. Není tedy nikterak patrné, na základě čeho dospěl soud k závěru, že jsou již (dle § 148 odst. 1 IZ) dány podmínky pro prohlášení konkursu na dlužníkův majetek, tedy že jiný způsob řešení dlužníkova úpadku je nezvratně vyloučen. K tomu viz závěry výše zmíněného R 96/2011, z nichž mimo jiné plyne, že je-li dlužník podnikatelem, u nějž je proto dle § 389 odst. 1 IZ vyloučeno řešení jeho úpadku oddlužením, lze s rozhodnutím o jeho úpadku spojit i rozhodnutí o prohlášení konkursu jen v případě, že tento dlužník je osobou uvedenou v § 316 odst. 3 IZ, u které zákon řešení úpadku reorganizací vylučuje. Odvolací soud proto rozhodnutí pod bodem II. výroku jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání proti výroku potvrzujícímu rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka podanému do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 17. května 2012

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová