3 VSPH 423/2012-A-14
KSCB 25 INS 1565/2012 3 VSPH 423/2012-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Zvonková 400, Český Krumlov, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 1565/2012-A-8 ze dne 9. března 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 1565/2012-A-8 ze dne 9. března 2012 se v bodech II. a III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 1565/2012-A-8 ze dne 9.3.2012 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek Libuše anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku odmítl návrh dlužnice na povolení oddlužení, v bodě III. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs a v bodě IV. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Pavla Vlčka. V dalších výrocích pod body V. až XII. pak soud konstatoval, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky a insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužnice, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, insolvenčnímu správci určil lhůtu pro předložení seznamu přihlášených pohledávek a zprávy o jeho dosavadní činnosti a oznámil, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku se současným vyvěšením na své úřední desce.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 24.1.2012 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu dlužnice uvedla, že má více věřitelů a peněžité závazky splatné déle než 30 dnů, které není schopna plnit. Soud citoval § 3 odst. 1 až 3 a § 132 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se závěrem, že tvrzeními v insolvenčním návrhu a předloženými listinami dlužnice osvědčila, že u ní nastal stav úpadku podle § 3 odst. 1 IZ. Proto soud rozhodl o zjištění úpadku dlužnice. Dále soud odkázal na § 104 odst. 1 a 2, § 392 odst. 1 a 2 a § 393 odst. 1 až 3 IZ s tím, že dlužnice ke svým návrhům přiložila seznam závazků i seznam majetku, v němž označila nemovitosti vedené u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov, na LV č. 6229, obec Český Krumlov, k.ú. Český Krumlov. Tyto nemovitosti jsou podle výpisu z katastru nemovitostí ve společném jmění manželů (dále jen SJM) dlužnice a jejího manžela. Znalecký posudek však dlužnice nepřiložila. Proto soud dlužnici usnesením č.j. KSCB 25 INS 1565/2012-A-6 ze dne 24.1.2012, jež jí bylo doručeno dne 27.1.2012, vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnila svůj návrh o odhad obvyklé ceny jejích nemovitostí provedený znalcem ke dni pořízení seznamu majetku. Přitom ji poučil, že nebude-li návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě řádně doplněn a v řízení o něm nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, návrh na povolení oddlužení podle § 393 odst. 3 IZ odmítne a současně podle § 396 odst. 1 téhož zákona rozhodne o řešení jejího úpadku konkursem.

Jelikož dlužnice přes tuto výzvu svůj návrh dosud nijak nedoplnila, soud prvního stupně postupoval podle výše uvedených ustanovení, její návrh na povolení oddlužení odmítl a na její majetek prohlásil konkurs.

Toto usnesení napadla dlužnice co do bodu II. a III. jeho výroku včasným odvoláním. Uvedla, že ji soud po doručení jejího insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení téhož dne-usnesením z 24.1.2012-vyzval pod lhůtou 7 dnů k doložení znaleckého odhadu obvyklé ceny nemovitostí v jejím vlastnictví. Hned se snažila znalce zajistit, podařilo se jí to ale až po uplynutí stanovené lhůty. I samo vypracování znaleckého posudku nějakou dobu trvá, a tak nemohla lhůtu dodržet. Posudek tedy předloží hned po jeho vyhotovení, nejpozději do 30.3.2012. O prodloužení lhůty k tomuto úkonu nepožádala, protože nevěděla, že pořízení posudku bude tak zdlouhavé. Současně dlužnice upozornila, že je již 2 roky rozvedená a že nemovitost-rodinný dům, na který měl být znalecký posudek vypracován, je stále v SJM, neboť dosud nebylo vypořádáno. Dodala, že má nadále zájem uhradit svým věřitelům v rámci splátkového kalendáře alespoň část jejich pohledávek, které se zatím snažila platit, a to i za cenu, že mnohdy zůstala bez prostředků. Pokud by chtěla tyto pohledávky uhradit prodejem domu, musel by s tím souhlasit i její bývalý manžel, a navíc by tu byla otázka dalšího bydlení dlužnice. Proto navrhla, aby odvolací soud, po dodatečném předložení znaleckého posudku, zvážil její situaci i přístup k věřitelům, a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu změnil tak, že její oddlužení plněním splátkového kalendáře povolí.

Poté dlužnice podáním došlým soudu dne 28.3.2012 předložila znalecký posudek Ing. Michala Sirového č. 1969-124/12 ze dne 24.3.2012, kterým ten pro nemovitosti nacházející se v k.ú. a obci Český Krumlov-rodinný dům č.p. 400 na pozemku st. parc. č. 3518, zapsaný na LV č. 6229, a dále pozemek st. parc. č. 3518 a pozemek parc. č. 1147/9, zapsané na LV č. 4613-stanovil jejich obvyklou cenu částkou 2.850.000,-Kč. Znalec uvedl, že podle katastrálních údajů jsou tyto nemovitosti v SJM dlužnice a Arnošta Kotlara s tím, že u pozemků je vyznačeno vlastnické právo (duplicitní zápis vlastnictví) i pro Egona Schwarze; u všech je vyznačeno omezení dispozičních práv mj. i exekutorským zástavním právem.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Jak plyne z § 389 odst. 1 IZ, o řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku oddlužením (o povolení oddlužení dle § 397 odst. 1 IZ) lze rozhodnout jedině na základě jeho návrhu na povolení oddlužení, a to návrhu, který byl dle § 390 odst. 1 IZ podán včas a zákonem stanovenou formou (na předepsaném formuláři-§ 391 odst. 3 IZ), a který je opatřen všemi předepsanými náležitostmi: obsahovými náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 1 a § 392 odst. 3 a 4 IZ i přílohami předepsanými v § 392 odst. 1 a 2 IZ, jež všechny dále rozvádí vyhláška č. 311/2007 Sb. Mezi povinné přílohy návrhu na oddlužení patří i seznamy majetku a závazků dlužníka zpracované podle § 104 odst. 2 až 4 IZ, které jsou též povinnou přílohou návrhu insolvenčního (§ 104 odst. 1 IZ). Při podání návrhu na oddlužení však musí dlužník dle § 392 odst. 2 IZ v seznamu majetku uvést navíc u každé položky tohoto seznamu i údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad jeho obvyklé ceny ke dni pořízení seznamu, který musí být v případě nemovitosti a každého majetku, který slouží k zajištění, podložen znaleckým oceněním.

Nesplnění požadavků kladených zákonem na formu, obsah a přílohy návrhu na povolení oddlužení brání jeho věcnému projednání, a proto nejsou-li takové nedostatky dlužníkem odstraněny ani přes výzvu soudu dle § 393 odst. 1 a 2 IZ, musí být takový návrh odmítnut (§ 393 odst. 3 IZ). K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.4.2008, sp. zn. KSUL 46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008, uveřejněné pod č. 60/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nějž není-li návrh na povolení oddlužení přes výzvu insolvenčního soudu doplněn o všechny zákonem požadované přílohy, insolvenční soud jej odmítne podle § 393 odst. 3 IZ.

V daném případě soud prvního stupně odmítl návrh na povolení oddlužení z důvodu, že dlužnice přes jeho výzvu nedoplnila tento návrh o odhad obvyklé ceny její nemovitosti provedený znalcem.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že spolu s insolvenčním návrhem podala dlužnice dne 24.1.2012 i návrh na povolení oddlužení, který vskutku vykazoval vady bránící jeho projednání. Tyto nedostatky ovšem-což soud prvního stupně zjevně přehlédl-spočívaly především v tom, že seznam majetku i seznam závazků dlužnice, které k návrhům připojila, tedy oba seznamy, které jsou povinnou přílohou jak insolvenčního návrhu, tak také (s dalšími požadavky stran seznamu majetku) návrhu na povolení oddlužení, nevyhovovaly jejich základním náležitostem stanoveným v § 104 odst. 2 až 4 IZ, včetně požadavku jejich správnosti a úplnosti. Tyto nedostatky byly zčásti zjevné již ze seznamů samých, zčásti se podávaly z dalších okolností věci.

V seznamu majetku dlužnice uvedla pouze jedinou položku označenou jako dům č.p. 400 , s poznámkou o kolaudaci v roce 1993 a odhadní ceně 1,5 mil. Kč. Také v návrhu na povolení oddlužení dlužnice v kolonkách určených k popisu veškerého jejího majetku uvedla jen položku dům (s pořizovací cenou 1,5 mil. Kč), a to v kolonce č. 17 určené k popisu majetku, který je předmětem zajišťovacích práv. Jako druh zajištění tu dlužnice vyznačila blíže nespecifikované zástavní právo. Takové označení majetku-nemovitosti je ovšem zjevně zcela nedostatečné. Takto nebylo zřejmé ani to, zda dlužnice skutečně vlastní (v režimu SJM, které však sama výslovně nezmínila) jen stavbu, a nikoli i pozemek, na kterém stojí.

Údaj o nemovitosti dlužnice co majetku sloužícího k zajištění z titulu-zatím nespecifikovaného-zástavního práva, jehož existenci nasvědčoval i obsah připojeného výpisu z katastru nemovitostí, pak navíc nutně musel vést k závěru, že neúplný (nesprávný) je rovněž seznam závazků dlužnice, neboť v něm-v rozporu s § 103 odst. 3 IZ-není uveden žádný věřitel s pohledávkou, která je majetkem dlužnice zajištěna. Jak plyne z citovaného ustanovení, v dlužníkově seznamu závazků musejí být uvedeni odděleně věřitelé, kteří proti němu mají (uplatňují) právo na uspokojení z tohoto zajištění, tedy zajištění věřitelé. Těmi jsou nejen přímí věřitelé dlužníka, jejichž pohledávka za dlužníkem je zajištěna (některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. f/ IZ) jeho majetkem, ale i věřitelé, kteří mají takto zajištěnu pohledávku směřující vůči jiné osobě. Ti mají vůči dlužníku z titulu uhrazovací funkce věcného zajištění (v rozsahu tohoto zajištění) majetkové právo-právo na uspokojení své pohledávky za třetí osobou z majetku dlužníka poskytnutého k jejímu zajištění. Takové právo může být jeho věřitelem-co zajištěným věřitelem-do insolvenčního řízení přihlášeno (§ 166 IZ), podléhá přezkumu (srovnej § 196 odst. 2 IZ), a bude-li zjištěno, může být (dle zvoleného způsobu řešení úpadku) ze zajištění uspokojeno. Proto je-li dlužníkův majetek předmětem uvedených zajišťovacích práv, musí být v seznamu jeho závazků (odděleně) uvedeni věřitelé, jimž toto právo svědčí (i kdyby dlužník toto jejich právo popíral), tedy jak věřitelé, kteří mají takto zajištěnu pohledávku za dlužníkem, tak ti věřitelé, jejichž pohledávka je uspokojitelná pouze z tohoto zajištění váznoucího na dlužníkově majetku. Současně je dlužník povinen toto zajištění řádně specifikovat, tedy uvést jeho druh, předmět a důvod vzniku.

Soud prvního stupně také vůbec nevzal v úvahu, že pokud (na podkladě příloh návrhu) zjistil údaj o SJM dlužnice, která však v návrhu na povolení oddlužení (v kolonce č. 12) uvedla, že manžela nemá, bylo nutno předpokládat, že toto SJM již zaniklo. Pak bylo třeba zkoumat, zda a jak bylo toto SJM vypořádáno. V tom směru měl soud po dlužnici žádat potřebná vysvětlení a doplnění jejích seznamů. To s tím, že pokud-jak vyšlo najevo až v odvolacím řízení-SJM dlužnice zaniklo rozvodem, avšak dosud (po 2 letech od jeho zániku) nebylo nijak vypořádáno (dohodou bývalých manželů, rozhodnutím soudu či zákonnou fikcí-§ 150 ObčZ), majetek dlužnice tvoří (a jako takový musí být v seznamu vykázán) jak veškerý majetek náležející-dle § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ-do SJM ke dni jeho zániku (tedy majetek, který je do jeho vypořádání spravován přiměřeně režimem SJM), tak majetek nabytý posléze dlužnicí do jejího výlučného vlastnictví (či spoluvlastnictví s jinou osobou). Totéž se týká i závazků, které za dané situace tvoří jak závazky, jež-dle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ-náležely do zaniklého SJM (a u nichž trvá pasivní solidarita bývalých manželů ve smyslu § 145 odst. 3 ObčZ), tak nové závazky dlužnice. K tomu nutno zdůraznit, že ohledně závazků ze SJM ani případné následné vypořádání SJM nezbavuje věřitele práva domáhat se uspokojení své pohledávky i z majetku patřícího (původně) do SJM a přikázaného v rámci vypořádání do výlučného vlastnictví manžela (srovnej závěry vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 2085/2006 ze dne 27.9.2007 či v jeho rozsudku sp.zn. 22 Cdo 1725/2006 ze dne 31.10.2007). Stejně tak vypořádání, podle nějž by závazek ze SJM měl být nadále výlučným závazkem jen jednoho z bývalých manželů, věřitele tohoto závazku neváže, pokud s tím výslovně nesouhlasil. Postavení (právo) věřitele se dohodou o vypořádání SJM dlužníka a jeho manžela nemůže zhoršit; dohoda porušující tuto zásadu je vůči němu ze zákona bezúčinná. Táž pravidla platí i pro případ dohody o vypořádání SJM, již by v insolvenčním řízení uzavřel namísto manžela (dlužníka) insolvenční správce, jakož i pro případ vypořádání SJM rozhodnutím soudu.

Seznamy dlužnice však neobsahují popsané (za dané situace nutné) rozlišení jejího majetku a závazků na jejich masu v režimu SJM a na masu jejího nově nabytého majetku a nově vzniklých závazků. Pak samozřejmě není zřejmé, zda si dlužnice při podání návrhů byla vědoma toho, v jakém rozsahu má svůj majetek a závazky v seznamech vykázat a zda tak také učinila, tedy především zda v seznamech uvedla i všechen majetek a závazky ze SJM. U seznamu majetku pak důvodnou pochybnost o jeho správnosti a úplnosti vzbuzuje již okolnost, že dlužnice označila jako svůj majetek jen onu (zatím nedostatečně specifikovanou) nemovitost-dům. Lze stěží uvěřit tomu, že dlužnice nevlastní (ať již v režimu SJM či mimo něj) vůbec žádný jiný movitý majetek, tedy ani žádné osobní věci, vybavení domácnosti apod. Dlužník je povinen uvést v seznamu veškerý svůj majetek, a to bez ohledu, zda ho sám považuje za zpeněžitelný či nikoli. Dlužnicí předložený znalecký posudek navíc nasvědčuje tomu, že do jejího vlastnictví patří vedle zmíněného domu i k němu příslušející pozemky, o nichž ovšem v seznamech ničeho neuvedla (nijak je nezmínila ani v podaných návrzích).

K odstranění těchto nedostatků seznamu majetku a závazků však soud prvního stupně dlužnici dosud nevedl, potřebná doplnění jejího návrhu na povolení oddlužení (a ovšem i návrhu insolvenčního) po ní nepožadoval. Bez jejich odstranění ovšem není zajištěn zákonem předpokládaný řádný skutkový podklad, který je potřebný i z hlediska projednání návrhu na povolení oddlužení, tedy k posouzení přípustnosti oddlužení, a to včetně zkoumání dosažitelnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ tou či onou jeho zákonnou formou (při respektování nároků zajištěných věřitelů).

Za popsané situace pak samozřejmě nemá významu znalecké ocenění hodnoty nemovitostí, které soud prvního stupně po dlužnici (a to jen ohledně domu č.p. 400) usnesením č.j. KSCB 25 INS 1565/2012-A-6 ze dne 24.1.2012 žádal, neboť dlužnice dosud v seznamu majetku nemovitosti ve svém vlastnictví řádně neznačila, resp. prakticky vůbec je neidentifikovala. To však po ní-jak již řečeno-soud prvního stupně nežádal, ačkoli jedině v souvislosti s požadavkem odstranění tohoto nedostatku seznamu majetku (jakož i dalších vad obou seznamů) mohl mít smysl i požadavek podložení obvyklé ceny nemovitostí dlužnice (či jiného jejího majetku sloužícího k zajištění) posudkem znalce. Protože takto soud nepostupoval a jeho izolovaná výzva k doplnění insolvenčního návrhu ze dne 24.1.2012 nebyla řádná, nelze s jejím nesplněním ve stanovené lhůtě spojovat následek odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 393 odst. 2 IZ.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, včetně akcesorického výroku o prohlášení konkursu, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud-v souladu s vyslovenými právními názory odvolacího soudu-vyzve dlužnici k předložení řádných seznamů majetku a závazků a podání potřebných vysvětlení. Protože o insolvenčním návrhu již bylo napadeným usnesením pravomocně rozhodnuto, bude tuto výzvu směřovat jen k doplnění dosud nevypořádaného návrhu na povolení oddlužení (postupem dle § 393 odst. 2 IZ). To s tím, že pokud dlužnice jako svůj majetek označí (řádně) i nemovitosti, jichž se týká dodatečně předložený znalecký posudek, může být jako podklad obvyklé ceny předmětných nemovitostí použit.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 15. května 2012

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová