3 VSPH 422/2015-P462-8
KSPA 56 INS 32350/2012 3 VSPH 422/2015-P462-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice: Plynostav-regulace plynu, a.s., IČO 47472499, se sídlem Nádražní 641, 533 51 Pardubice-Rosice nad Labem, o odvolání věřitele: TECNIMONT S.p.A., se sídlem Gaetano De Castillia 6A, 20124 Milano, Itálie, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 18. prosince 2014, č.j. KSPA 56 INS 32350/2012-P462-3,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 18. prosince 2014, č.j. KSPA 56 INS 32350/2012-P462-3, se m ě n í tak, že přihláška pohledávky P462 TECNIMONT S.p.A., se sídlem Gaetano De Castillia 6A, 20124 Milano, Itálie, ve výši 986.441.224,79 Kč se n e o d m í t á a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (insolvenční soud) odmítl přihlášku věřitele TECNIMONT S.p.A., se sídlem Gaetano De Castillia 6A, 20124 Milano, Itálie (Věřitel), pro opožděnost (bod I. výroku) a uvědomil Věřitele o tom, že právní mocí usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

Insolvenční soud vyšel z usnesení č.j. KSPA 56 INS 32350/2012-A-33 ze dne 30. ledna 2013, kterým zjistil úpadek dlužnice a její věřitele vyzval k podání přihlášek jejich pohledávek ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku. Přihlášku pohledávky P462 Věřitel doručil soudu dne 1. října 2014. Insolvenční soud konstatoval, že Věřitele postupem dle § 430 IZ nevyrozumíval, neboť ten přihlásil do insolvenčního řízení dne 24. dubna 2013 přihlášku pohledávky P436 ve výši 337.926.424,31,-Kč, jež mu byla na přezkumném jednání dne 21. srpna 2013 popřena a následné incidenční řízení vedené pod sp. zn. 56 ICm 3151/2013 bylo zastaveno z důvodu mimosoudního narovnání. Věřitel tak byl o probíhajícím insolvenčním řízení dlužnice obeznámen.

Insolvenční soud, odkazuje na § 173 odst. 1, § 430 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -IZ), dospěl k závěru, že přihláška Věřitele mu byla doručena v době, kdy lhůta pro přihlašování pohledávek již uplynula, proto bylo namístě ji odmítnout.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se jeho přihláška pohledávky neodmítá, neboť přihlásil své pohledávky z titulu náhrady škody dle § 253 IZ v zákonem stanovené 30 denní lhůtě od odmítnutí plnění, k němuž došlo dne 31. srpna 2014; přípisem byl o této skutečnosti insolvenčním správcem ještě informován dne 17. září 2014. Rovněž Věřitel, s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 701/2011-P93-13 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 13/2010, poukazuje na skutečnost, že mu insolvenční soud dosud nezaslal výzvu ve smyslu § 430 IZ, proto má stále otevřenou lhůtu k přihlášení jeho pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro jeho změnu. Z ustanovení § 173 odst. 1 IZ plyne, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 253 IZ nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění (odst. 1). Jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak (odst. 2). Odmítne-li insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou (odst. 4).

Známé věřitele dlužníka dle § 430 IZ, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známě věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odst. 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručím i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odst. 3).

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V posuzované věci se insolvenční soud v napadeném usnesení omezuje pouze na argumentaci týkající se opožděnosti přihlášky Věřitele a konstatuje, že Věřiteli bylo známo, že se dlužnice nacházela v insolvenčním řízení, neboť 24. dubna 2013 přihlásil pohledávku P436 ve výši 337.926.424,31 Kč. Z tohoto důvodu nepostupoval dle § 430 IZ a přihlášku pohledávky P462, doručenou soudu dne 1. října 2014, odmítl jako opožděnou.

Insolvenční soud se však vůbec nezabýval tvrzeními Věřitele obsaženými v přihlášce pohledávky P462, a to sice, že Věřitel pohledávku uplatňuje z titulu náhrady škody ve smyslu § 253 IZ. Nezkoumal, zda na straně insolvenčního správce a Věřitele došlo k dodržení zákonem stanovených lhůt ve smyslu § 253 odst. 2 a 4 IZ, ani si od Věřitele k tomuto nevyžádal žádné listiny (např. vyrozumění o popření pohledávky insolvenčním správcem nebo předmětnou smlouvu o vzájemném plnění). Z napadeného usnesení tak vyplývá, že pro odmítnutí předmětné přihlášky Věřitele prozatím důvod není.

K otázce opožděnosti přihlášení pohledávky Věřitele jako známého věřitele ve smyslu § 430 IZ odvolací soud konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že Věřitel je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Itálii, tj. v jednom z členských států Evropské unie, a proto je namístě postupovat podle § 426 a násl. IZ, a to od okamžiku, kdy se Věřitel stal známým věřitelem v insolvenčním řízení, tj. podáním přihlášky P436 dne 24.4.2013, jež nebyla podána ve lhůtě vyplývající z usnesení o úpadku, neboť právní úprava § 430 IZ časově neomezuje okamžik, dokdy nejpozději se takový věřitel může stát známým věřitelem v průběhu insolvenčního řízení. Z rozhodnutí Rc 25/2009 vyplývá, že teprve když je známému věřiteli uvedenému v § 430 odst. 1 IZ výzva k podávání přihlášek zvlášť doručena, začíná mu podle § 74 odst. 2 téhož zákona běžet lhůta k podání přihlášky. Protože z obsahu spisu se nepodává, že by insolvenční soud Věřiteli doručil postupem dle § 430 IZ usnesení o úpadku či výzvu k přihlášení pohledávek, ostatně sám uvádí, že Věřitele nevyrozumíval o zahájení insolvenčního řízení a vydání rozhodnutí o úpadku, ani mu nebyla zaslána výzva k podání přihlášek pohledávek, Věřiteli tak dosud nezačala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky a přihláška pohledávky označená P462 byla podána včas. O tom, že by se soud nebo insolvenční správce dozvěděl (mohl dozvědět) v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení, že Věřitel je známým věřitelem dlužnice z jiných listin, jež je (byla) dlužnice povinna předložit insolvenčnímu soudu, není v odůvodnění napadeného usnesení ani zmínka.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud právní posouzení věci soudem prvního stupně neúplným, a proto nesprávným, a odvolání Věřitele naopak důvodným, a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 20. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná