3 VSPH 400/2012-A-47
MSPH 98 INS 18484/2011 3 VSPH 400/2012-A-47

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: McTRADE, spol. s r.o. se sídlem v Praze 3, Koněvova 54, IČO 45307229, zast. JUDr. Tomášem Chňoupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, zahájené k návrhu navrhovatele: BONA SERVA, spol. s r.o. se sídlem v Praze 3, Koněvova 1007, IČO 47124784, zast. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.února 2012, č.j. MSPH 98 INS 18484/2011-A-30,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.února 2012, č.j. MSPH 98 INS 18484/2011-A-30, se v bodu I. výroku potvrzuje.

II. Toto usnesení se v bodu III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil dlužníkův úpadek (bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Přemysla Krause, bytem v Praze 1, Senovážné nám. 24 (bod II. výroku), na dlužníkův majetek prohlásil konkurs (bod III. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají 29.2.2012 v 09:56 hod. (bod IV. výroku) a do dalších výroků pak tyto účinky promítl, když vyzval dlužníkovy věřitele, aby pokud tak dosud neučinili, přihlásili ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku své pohledávky za dlužníkem, vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby plnění z nich napříště neposkytovaly dlužníkovi, nýbrž insolvenčnímu správci, vyzval věřitele, aby neprodleně insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva k dlužníkově majetku uplatní, nařídil přezkumné jednání na 26.4.2012, svolal schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po přezkumném jednání s uvedením jejího programu, dlužníkovi uložil ve lhůtě do 10 dnů od rozhodnutí o úpadku sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců a poskytnout mu veškeré podklady k výkonu jeho činnosti, insolvenčnímu správci uložil nejméně 15 dnů před přezkumným jednáním předložit seznam přihlášených pohledávek a nejméně 7 dnů před konáním schůze věřitelů zprávu o činnosti a hospodářské situaci dlužníka, a vyslovil, že bude zveřejňovat svá rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (body V.-XII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatel se domáhal zjištění dlužníkova úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek s tím, že má za ním vykonatelnou pohledávku ve výši 1.282.051,31 Kč přiznanou mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z právního důvodu bezdůvodného obohacení, neboť v období od listopadu 2010 do 3.6.2011 bez právního důvodu užíval navrhovatelovy nebytové prostory. Za další dlužníkovy věřitele označil společnost ADAR, spol. s r.o. a Ing. Miroslava Rouse. Uvedl dále, že dlužník se k návrhu vyjádřil tak, že se pokusil kontaktovat navrhovatele a řešit

problém sporných částek a že navrhl jako kompenzaci závazků odprodej svých pozemků navrhovateli. Dlužník nezpochybnil pohledávku navrhovatele přisouzenou rozhodnutím soudu a nevznesl námitky ani proti pohledávce č. 6-nákladům exekučního řízení (pohledávka JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D. ve výši 7.800,--Kč na náhradu exekučního řízení na základě příkazu č.j. 147 EX 518/2011-99 zajištěná exekutorským zástavním právem na základě rozhodnutí č.j. 147 EX 518/2011-36 z 31.8.2011 na nemovitostech dlužníka) a pohledávce č. 5 (pohledávka Rudolfa Příhody ve výši 69.192,--Kč z právního důvodu uložené náhrady nákladů řízení podle rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 230/2010-88, který nabyl právní moci 20.10.2010). Naopak namítl minimálně nesprávnou výši pohledávek č. 2 (pohledávka věřitele Stanislava Lhotského ve výši 53.500,--Kč z právního důvodu nezaplacené úplaty za postoupení pohledávky), č. 3 (pohledávka věřitelky Oldřišky Dvořáčkové ve výši 187.829,49 Kč ze smlouvy o zajištění administrativních prací) a č. 4 (pohledávka věřitele Roberta Pešla ve výši 33.020,--Kč z právního důvodu nezaplacené úplaty za postoupení pohledávky). Vyšel ze zjištění, že navrhovatelem uváděná pohledávka mu byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22.7.2011, č.j. 17 C 3/2011-131, který nabyl právní moci 7.9.2011, ze shodných tvrzení účastníků, tj. věřitele Stanislava Lhotského a dlužníka zjistil, že tento věřitel má za dlužníkem pohledávku založenou exekučním příkazem (z 26.1.2012) a ze shodných tvrzení věřitele Rudolfa Příhody a dlužníka, že má tento věřitel za dlužníkem pohledávku ve výši 69.192,--Kč na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 230/2010-88, který nabyl právní moci 20.10.2010), dále ze zjištění, že dlužník má celkem 6 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.925.557,32 Kč, jež jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že dlužník k výzvě nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ. Cituje ustanovení § 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dovodil, že jsou tu naplněny předpoklady úpadku, neboť dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že jeho platební neschopnost je založena domněnkou jeho platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm.d) InsZ, již nikterak dlužník nevyvrátil, a vyslovil, že se zjišťuje úpadek dlužníka. Zároveň prohlásil na dlužníkův majetek konkurs bez bližšího odůvodnění.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se návrh zamítá s odůvodněním, podle něhož svým postupem insolvenční soud zkrátil uspokojení pohledávek jeho věřitelů, neboť navrhuje, že jejich pohledávky odkoupí společnost Mar-PES, spol. s r.o., disponující dostatečným objemem finančních prostředků, z nichž by byla schopna uhradit sjednanou úplatu za odkoupení pohledávek s tím, že toto řešení navrhuje namísto původní nabídky odkupu svých nemovitostí. Doplnil, že na základě insolvenčního návrhu mu navrhovatel zabránil rozběhnout podnikatelskou činnost.

Navrhovatel navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti s tím, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

K jednání odvolacího soudu v nepřítomnosti dlužníka:

Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (o.s.ř.) nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka. Důležitost důvodu, pro který účastník

řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., ale k záměrným procesním obstrukcím (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 21 Cdo 3358/2007 uveřejněné v Soudní judikatuře č. 21/2009).

Odvolací soud jednal a rozhodl při jednání, jež bylo nařízeno na 25.dubna 2012, v nepřítomnosti dlužníka podle § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť neshledal jeho omluvu k jednání za důvodnou. Dlužník se prostřednictvím svého právního zástupce k jednání omluvil podáním doručeným odvolacímu soudu 24.4.2012 s odůvodněním, že jeho zastupování převzal JUDr. Tomáš Chňoupek, který neměl dostatek času k prostudování spisu, na přípravu k poskytnutí právních služeb a předložení důkazů, jimiž by doložil, že insolvenční návrh je šikanózní.

Ze spisu plyne, že insolvenční návrh byl podán k insolvenčnímu soudu 12.10.2011, insolvenční návrh spolu s výzvou k vyjádření a založení povinných seznamů dlužník obdržel 9.12.2011 a od tohoto data nejpozději dlužník věděl o podaném insolvenčním návrhu, že přes výzvu, aby se k návrhu vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil a nezaložil seznamy podle § 104 odst. 1 InsZ, že napadené usnesení bylo vydáno 29.2.2012 a že věc byla s dlužníkovým odvoláním předložena odvolacímu soudu 30.3.2012. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že dlužník měl dostatek času na to, aby se nechal včas zastoupit a zástupce, kterého si zvolil ke svému zastupování, si musel být vědom právní úpravy ustanovení § 93 odst. 2 InsZ, podle níž odvolání proti rozhodnutí o úpadku odvolací soud projedná a rozhodne o něm do 2 měsíců poté, co mu bylo předloženo insolvenčním soudem. S ohledem na okolnosti konkrétního případu proto odvolací soud žádost o odročení jednání podanou dlužníkovým zástupcem shledal neodůvodněnou.

Ke zjištění dlužníkova úpadku:

Podle § 136 odst. 1 InsZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u právnické osoby nebo fyzické osoby podnikatele. Není však nezbytné, aby situace dlužníka, u něhož je možný i úpadek z předlužení, naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že tento dlužník je buď insolventní, nebo je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 InsZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 InsZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Za doloženou tak lze mít jen splatnou pohledávku, o které není z věřitelem předložených listin zásadních pochyb. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Podle § 141 InsZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrh věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvolání však lze namítat pouze, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2). Jinak řečeno ani nedoložení navrhovatelovy věcné legitimace podle § 105 InsZ nebrání, je-li osvědčen dlužníkův úpadek jinak.

Po přezkoumání věci dospěl odvolací soud k závěru, že v řízení před soudem prvního stupně bylo dokazováním zjištěno, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a nachází se v úpadku ve formě insolvence podle § 3 odst. 1 a 2 InsZ.

Bylo zjištěno, že navrhovateli svědčí pohledávka za dlužníkem ve výši 1.282.051,31 Kč přisouzená mu vykonatelným rozhodnutím soudu, jež nabylo právní moci 7.9.2011, čímž byla doložena zároveň jeho věcná legitimace podle § 105 InsZ, a dále že má závazky vůči svým dalším věřitelům, a to zejména vůči věřiteli Rudolfu Příhodovi s pohledávkou ve výši 69.192,--Kč na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 230/2010-88, které nabylo právní moci 20.10.2010 s tím, že obě pohledávky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je dlužník neplní po dobu déle 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti; dlužník proti těmto pohledávkám ničeho nenamítl a při jednání před insolvenčním soudem uvedl, že nemá finanční prostředky na uspokojení pohledávek svých věřitelů. Insolvenční soud zaslal dlužníkovi insolvenční návrh společně s výzvou, aby ve stanovené lhůtě založil seznamy podle § 104 odst. 1 InsZ, avšak přestože mu byla výzva řádně doručena

9.12.2011, ve stanovené lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy, tyto seznamy dlužník insolvenčnímu soudu nepředložil. Byla tak nastolena domněnka jeho platební neschopnosti nejen podle § 3 odst. 2 písm. b) InsZ, tj. že neplní své závazky déle než tři měsíce po lhůtě jejich splatnosti, nýbrž i podle § 3 odst. 2 písm. d) InsZ, k jejichž vyvrácení dlužník neuvedl žádné rozhodující skutečnosti. V řízení před insolvenčním soudem tak bylo osvědčeno, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti.

Ze spisu plyne, že dlužník činil kroky k odvrácení svého úpadku, kdy kontaktoval své věřitele a navrhovateli zaslal jako zálohu na úhradu jeho pohledávky 100.000,--Kč, již mu navrhovatel vrátil, později nabízel svým věřitelům na úhradu závazků své nemovitosti a nakonec prokazoval, že společnost Mar-PES Brno, spol. s r.o. je ochotna pohledávky věřitelů odkoupit s tím, že má dostatečné množství finančních prostředků k úhradě úplaty za ně, a v odvolání zopakoval, že uspokojí pohledávky svých věřitelů prostřednictvím této společnosti. Jiné důvody, pro něž závěry insolvenčního soudu by nemohly obstát, neuvedl. V projednávané věci při přezkumu napadeného usnesení v mezích § 141 InsZ nebylo pro věc rozhodující, zda dlužník nabízí svým věřitelům vyrovnání mimo insolvenční řízení, nýbrž to, že jsou v jeho poměrech zjištěny skutečnosti naplňující podstatu úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Tyto závěry insolvenčního soudu se dlužníkovi zpochybnit nepodařilo, a proto odvolací soud napadené usnesení v bodu I. výroku z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

K prohlášení konkursu na úpadcův majetek:

Podle § 148 InsZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Podle § 149 odst. 1 InsZ nejde-li o případ podle § 148 (anebo o případ, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby-§ 149 odst. 2), rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle § 7 InsZ a § 157 odst. 2 a § 167 odst. 2 o.s.ř. soud v odůvodnění rozhodnutí uvede kromě jiného, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

V projednávané věci insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka podle § 136 InsZ a s tímto rozhodnutím spojil i rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Zatímco učinil rozhodná skutková zjištění pro závěr o dlužníkově úpadku a skutkové závěry posoudil po právní stránce, neučinil žádná zjištění, resp. právní závěry k tomu, proč zároveň rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem podle § 148 InsZ. Odůvodnění napadeného usnesení neobsahuje žádné důvody pro takový postup, což je činí v bodu III. výroku nepřezkoumatelným. Proto v tomto rozsahu odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm.b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k řádnému posouzení této otázky a k novému rozhodnutí, jež bude odůvodněno při respektování výše uvedeného ustanovení § 157 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti bodu I. výroku usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Proti bodu II. výroku usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25. dubna 2012

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová