3 VSPH 4/2012-B-27
KSCB 25 INS 4957/2011 3 VSPH 4/2012-B-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Marcely Halabrínové, r.č.: 685717/2102, Zdíkov 223, 384 72 Zdíkov, zastoupené JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou se sídlem 1. máje 144, 385 01 Vimperk, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. července 2011, č.j. KSCB 25 INS 4957/2011-B-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. července 2011, č.j. KSCB 25 INS 4957/2011-B-6, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. července 2011, č.j. KSCB 25 INS 4957/2011-B-6, v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice Marcely Halabrínové (dále jen dlužnice), v bodech II. až III. výroku prohlásil na její majetek konkurs, který bude projednáván jako nepatrný. V bodě IV. výroku soud jmenoval členy prozatímního věřitelského výboru a současně je vyzval k povinnostem.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že na schůzi věřitelů se dostavil pouze věřitel HELP FINANCIAL s.r.o., jenž soudu navrhl, aby neschválil oddlužení dlužnice, neboť před uzavřením smlouvy o půjčce s tímto věřitelem uvedla do čestného prohlášení (které vlastnoručně podepsala), že má k datu jeho vyplnění-6.1.2011-jediný závazek, a to vůči České spořitelně, a.s. (ve výši 200.000,-Kč, s měsíčními splátkami ve výši 3.500,-Kč), přestože měla již v té době závazků více.

Soud prvního stupně při zkoumání podmínky přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ vyšel z judikatury Vrchního soudu v Praze, a to z usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009-A ze dne 6.2.2009. Zdůraznil, že insolvenční soud při zkoumání podmínek, za nichž lze oddlužení povolit, sleduje především poctivost záměru dlužníka a míru navrženého uspokojení věřitelů. Posuzování prvé z podmínek, jež je kategorií ryze subjektivní, zákon soudu usnadňuje (jeho úsudku v tom směru napomáhá) stanovením domněnek nepoctivého záměru v § 395 odst. 3 IZ. Ani při naplnění některé z těchto domněnek však nemusí být závěr o nepoctivém záměru dlužníka nezvratným. Insolvenční soud má totiž při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností věci. Insolvenční soud dovodil nepoctivý záměr dlužnice ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ (jako důvod pro neschválení oddlužení ve smyslu § 405 odst. 1 IZ) i s ohledem na skutečnost, že dlužnice v insolvenčním návrhu zamlčela závazek vůči věřiteli HELP FINANCIAL s.r.o. Dlužnice krom toho-ač byla řádně obeslána-nebyla přítomna u přezkumného jednání, aniž by svou absenci jakkoliv omluvila. Se zřetelem k tomu, soud rozhodl podle § 405 odst. 1 IZ o neschválení oddlužení; současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 405 odst. 2 IZ).

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že v seznamu majetku a závazků řádně uvedla veškeré své závazky. Závazek ve výši 15.000,-Kč, který měla dlužnice vůči věřiteli HELP FINANCIAL s.r.o., převzal syn dlužnice Dušan Halabrín dne 7.1.2011, o čemž nebyl zástupce tohoto věřitele v době konání schůze věřitelů plně informován. K jednání se omluvila; soudu zaslala písemnou omluvu z pracovních důvodů. Tuto skutečnost však nemůže prokázat, neboť písemnost nezasílala doporučeně, ale běžnou zásilkou. Dlužnice v odvolání dále uvedla, že jí velmi záleží na jejím oddlužení a nemělo by pro ni smysl zamlčet jeden závazek, i vzhledem k tomu, že z jejího příjmu je zřejmé, že je schopna zaplatit po dobu oddlužení podstatně víc, než stanoví insolvenční zákon. Dlužnice je vdovou a má vyživovací povinnost k nezletilému synovi, a proto je pro ni velmi důležité, aby mohla své dluhy splatit formou splátkového kalendáře a nemusela se stále obávat soudních exekutorů, což působí negativně i na syna dlužnice.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze dle § 395 odst. 3 IZ usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárních orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 (§ 406 odst. 1 IZ). Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2). Řešení úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, v jehož rámci může dlužník při řádném splnění povinností vyplývajících ze schváleného oddlužení dosáhnout osvobození od zbytku svých dluhů, má poskytnout druhou šanci především fyzické osobě-nepodnikateli, která by měla jinak perspektivu celoživotního splácení stále narůstajících dluhů. Oddlužení má pomoci řešit situaci takovýchto osob, které se v důsledku zhoršení svých výdělkových poměrů anebo i v důsledku svého nedostatečně rozvážného či obezřetného počínání ocitly v dluhové pasti. Zákonodárce vycházel z toho, že oddlužení založené na ekonomické nabídce minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka, kterého k řádnému splnění oddlužení (resp. v mezích jeho možností k maximálnímu uspokojení věřitelů) motivuje vyhlídka osvobození od zbytku dluhů, je ve svém důsledku i ku prospěchu věřitelů; pro ty je zpravidla výhodnější obdržet v kratším časovém rámci část pohledávky, než v dlouhodobé perspektivě (mnohdy s vysokými náklady na realizaci) vymoci pohledávku celou. I z celkového ekonomického hlediska je budoucí obnovení koupěschopnosti dlužníka žádoucím výsledkem. S ohledem na tyto souvislosti zákon preferuje i u dlužníků nepodnikatelů řešení jejich úpadkové situace sanačním způsobem, tj. oddlužením. Teprve nejsou-li podmínky pro navržené oddlužení dány, anebo ukáže-li posléze se řádné splnění oddlužení neuskutečnitelným, je místa pro řešení dlužníkova úpadku konkursem. Zákon tedy-z výše uvedených důvodů-vychází z toho, že pokud není dostatečného důvodu pochybovat o tom, že dlužník je potřebné ekonomické nabídky vůči svým věřitelům schopen, a že v rámci oddlužení využije veškerých svých schopností a možností k jejich maximálnímu uspokojení, pak i z pohledu těchto jeho věřitelů lze považovat oddlužení oproti konkursu za výhodnější uspořádání jejich majetkových vztahů k dlužníku. Touto optikou je nutno posuzovat i naplnění zákonné podmínky pro vstup do oddlužení vymezené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ, tj. předpokladu, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje poctivý záměr.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že dlužnici bylo řádně doručeno do vlastních rukou dne 27.5.2011 usnesení č.j. KSCB 25 INS 4957/2011-A-12 ze dne 25.5.2011, kterým soud s rozhodnutím o úpadku dlužnice a povolení oddlužení také (dle § 136 odst. 2 písm. g/ ve spojení s § 137 IZ) určil na den 8.7.2011 termín konání přezkumného jednání a schůze věřitelů, na které mělo být mj. rozhodnuto o způsobu jejího oddlužení; to vše s poučením o nezbytnosti účasti dlužnice a insolvenčního správce na těchto jednáních. Dlužnice se však na přezkumné jednání a schůzi věřitelů bez omluvy nedostavila. Odvolací soud ze spisu ověřil, že žádná listina obsahující omluvu dlužnice z jednání soudu ve spise založena není, ač se jí dlužnice dovolává na svou obranu.

Ze zprávy o dosavadní činnosti insolvenčního správce a majetkové situaci dlužnice ze dne 27.6.2011, která rovněž byla projednána na přezkumném jednání, plyne, že dlužnice má celkem 5 věřitelů s přihlášenými pohledávkami v celkové výši cca 1 mil. Kč, přičemž nevlastní žádný nemovitý majetek, pouze movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti. Dlužnice je vdova a má jednu vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi. Vzhledem k jejím měsíčním příjmům (9.900,-Kč spolu s vdovským důchodem 6.768,-Kč, tedy celkem 16.668,-Kč) by dlužnice byla schopna v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit 38 % přihlášených pohledávek. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužnice zejména z toho, že na přezkumném jednání vznesl věřitel HELP FINANCIAL s.r.o. námitku, že dlužnice svým chováním zavdala příčinu pochybností o jejím poctivém záměru, neboť při sjednání úvěru s tímto věřitelem uvedla záměrně nepravdivé údaje o svých závazcích a dalších věřitelích, což následně insolvenční soud ověřil z Čestného prohlášení o výši závazků ze dne 6.1.2011.

K odvolací argumentaci dlužnice, že v době zahájení insolvenčního řízení závazek vůči tomuto věřiteli neměla, a proto jej neuvedla v seznamu závazků, odvolací soud ze spisu zjistil, že věřitel HELP FINANCIAL s.r.o. podáním ze dne 15.8.2011 po schůzi věřitelů vzal svou přihlášku pohledávky zpět v celém rozsahu (tj. do částky 111.635,-Kč). Jako důvod uvedl, že závazek dlužnice převzala osoba blízká. Dlužnice k odvolání připojila Čestné prohlášení spolu se Smlouvou o půjčce mezi jejím synem Dušanem Halabrínem a věřitelem HELP FINANCIAL s.r.o. ze dne 7.1.2011. Je tedy zřejmé, že tento závazek dlužnice v době zahájení insolvenčního řízení neměla. Nelze však přehlédnout, že dlužnice v Čestném prohlášení ze dne 6.1.2011 neuvedla pravdivé informace o veškerých svých závazcích a věřitelích, resp. další věřitele zamlčela. Třebaže své jednání dlužnice nevysvětlila, odvolací soud přihlédl k tomu, že již druhý den, tj. 7.1.2011 syn dlužnice předložil nové Čestné prohlášení a uzavřel s tímto věřitelem novou Smlouvu o půjčce. To věřitel potvrdil a vzal svou přihlášku pohledávky zpět z důvodu převzetí závazku dlužnice osobou blízkou. Dlužnice si zřejmě uvědomila své pochybení a snažila se je tímto způsobem napravit.

Dlužnice svojí neomluvenou neúčastí na přezkumném jednání a schůzi věřitelů, k nimž byla řádně předvolána, porušila své procesní povinnosti. Současně však šlo o první závadu v plnění procesních povinností dlužnice. Odvolací soud přihlédl k tomu, že dlužnice byla dne 18.4.2011 předvolána na slyšení dne 17.5.2011, na které se dostavila a poskytla vysvětlení. Lze mít proto za to, že dlužnice řádně spolupracovala.

Odvolací soud při svém rozhodování rovněž přihlédl k tomu, že dlužnice nemá žádný zpeněžitelný majetek, jenž by byl konkursem postižitelný; jediným zdrojem příjmů dlužnice je vdovský důchod spolu s dalším příjmem celkem ve výši 16.668,-Kč měsíčně, přičemž má vyživovací povinnost vůči svému synovi Štěpánu Halabrínovi. Za této situace zjevně nelze očekávat, že by se v rámci nepatrného konkursu dostalo věřitelům dlužnice vyššího uspokojení, než jaké lze očekávat v rámci oddlužení splátkovým kalendářem, které je i nadále možno považovat-při zohlednění přednostních nároků insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů-za reálně uskutečnitelné.

Proto je odvolací soud přesvědčen o tom, že řešit za daného stavu věci úpadek dlužnice konkursem (nepatrným konkursem) by nevyhovovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ).

Odvolací soud uzavírá, že v dané fázi řízení neshledal dostatečné důvody pro závěr, že dlužnice návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ a že neúčast dlužnice na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů nelze protentokrát považovat za takový projev lehkomyslného nebo nedbalého přístupu k plnění jejích povinností, pro nějž by bylo lze oddlužení neschválit. To ovšem předpokládá, že dlužnice se napříště vyvaruje dalších zanedbání svých povinností v insolvenčním řízení, a především se zúčastní nově svolané schůze věřitelů, na níž budou znovu projednány podmínky pro schválení oddlužení a rozhodnuto o jeho způsobu (shledá-li soud oddlužení přípustným). Pokud by se v dalším průběhu insolvenčního řízení ukázalo, že dlužnice nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoli v průběhu plnění splátkového kalendáře dojít ke změně způsobu řešení úpadku zrušením schváleného oddlužení dle § 418 IZ; úpadek dlužnice by pak byl definitivně řešen konkursem.

Protože odvolací soud z uvedených důvodů shledal, že řešení úpadku dlužnice nepatrným konkursem-prozatím-není namístě, napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 1. března 2012

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová