3 VSPH 393/2012-P11-34
MSPH 76 INS 8711/2009 3 VSPH 393/2012-P11-34

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníka LUPEMI, s.r.o., sídlem Praha 10, Turnovského 263, o odvolání Jiřího Kabourka, trvale pobytem Havlíčkovo nám. 9/700, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-P11-26 ze dne 27. února 2012,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-P11-26 ze dne 27. února 2012 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

II. Odvolání proti bodu III. výroku tohoto usnesení se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-P11-26 ze dne 27.2.2012 zamítl žádost Jiřího Kabourka (dále jen odvolatel) ze dne 6.1.2012 o ustanovení advokáta pro dovolací řízení (bod I. výroku) a zamítl jeho návrh ze dne 6.2.2012 na přiznání osvobození od soudních poplatků (bod II. výroku). Současně odvolatele vyzval, aby si k odstranění nedostatku podmínky pro dovolací řízení spočívající v chybějícím povinném zastoupení do 7 dnů ode dne právní moci usnesení zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (bod III. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že odvolatel podal dne 6.1.2012 dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 1303/2011-P11-19 ze dne 23.12.2011, jímž bylo potvrzeno (a dne 4.1.2012 nabylo právní moci) usnesení soudu prvního stupně č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-P11-11 ze dne 19.9.2011 o odmítnutí přihlášky pohledávky odvolatele ve výši 5.200.000,-Kč a o ukončení jeho účasti v daném insolvenčním řízení. Současně s podaným dovoláním odvolatel požádal, aby mu soud dle § 30 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř) pro dovolací řízení ustanovil k ochraně jeho zájmů zástupce.

Usnesením č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-P11-23 ze dne 6.1.2012 soud odvolatele vyzval, aby návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení doplnil o náležitosti uvedené v přiloženém formuláři Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále též jen formulář ). Podáním ze dne 6.2.2012 předložil odvolatel soudu tento vyplněný formulář a současně navrhl svoje osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně zdůraznil, že již dříve, v jiných věcech, zamítl odvolatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o.s.ř. i jeho žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení dle § 30 odst. 2 o.s.ř. Stalo se tak usnesením č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-200 ze dne 15.10.2010, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1152/2010-B-236 ze dne 10.12.2010, nebo usnesením č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-264 ze dne 11.1.2012, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 146/2011-B-324 ze dne 14.2.2011.

I v daném případě soud prvního stupně shledal, že nejsou dány předpoklady pro osvobození odvolatele od soudních poplatků, neboť nedoložil, že jeho stávající poměry takové osvobození odůvodňují. Odvolatel je schopen si advokáta zvolit a jeho náklady sám uhradit, jelikož neprokázal opak. Ve vyplněném formuláři k žádosti o přiznání osvobození od placení soudních poplatků pouze zopakoval svůj dosavadní argument, že se nachází v konkursu a tudíž nemá a nemůže mít žádný majetek, neboť v důsledku prohlášení konkursu nemá možnost disponovat se svým majetkem ani s příjmy a zůstávají mu pouze prostředky nepostižitelné výkonem rozhodnutí, ze kterých není s to při uspokojování ostatních životních potřeb zaplatit soudní poplatek. Podle názoru soudu je zřejmé, že z hlediska plnění poplatkových povinností a uplatnění práva na ustanovení advokáta ex offo pro dovolací řízení odvolateli vyhovuje status úpadce, který nemá možnost disponovat svým majetkem, na druhou stranu se pro status věřitele dlužníka LUPEMI, s.r.o. při podání přihlášky do daného insolvenčního řízení a podání incidenční žaloby operuje tvrzením, že konkurs prohlášený na jeho majetek není účinný.

Soud poukázal na závěry zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1152/2010-B-236 ze dne 10.12.2010, podle nichž odvolatel o svých majetkových poměrech-vyjma paušálních výroků o tom, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs, v důsledku čehož nemá možnost disponovat jinými částkami, než těmi, které nepodléhají výkonu rozhodnutí-neuvedl ničeho konkrétního, z čehož by bylo lze usuzovat, že splňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku. V konkursním řízení vedeném na jeho majetek více než deset let mu přitom již bylo odňato osvobození od soudních poplatků z důvodů uvedených v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 Ko 27/2009 ze dne 19.10.2009. Tento stav, resp. majetkové poměry odvolatele, zůstaly nezměněny. Vyšlo přitom najevo, že odvolatel zatajuje své příjmy (např. příjmy, z nichž uhradil částku 61.200,-Kč Letecké škole ŘLP ČR za absolvování kursu za účelem získání kvalifikace dopravního pilota) a správkyni konkursní podstaty JUDr. Šafránkové neodevzdal část svých příjmů podléhajících konkursu za období od října 2007 do března 2008. Za této situace u odvolatele zjevně pominuly předpoklady, jež dříve vedly k přiznání osvobození od soudních poplatků v řízeních, na něž poukazuje a z nichž nesprávně dovozuje, že jeho stávající majetkové poměry odůvodňují i nadále možné osvobození od soudních poplatků.

V usnesení č.j. 1 VSPH 146/2011-B-324 ze dne 14.2.2012 pak Vrchní soud v Praze shrnul, že vzhledem k velkému časovému odstupu se v současné době (v roce 2012) již nelze důvodně dovolávat zjištění a závěrů vyjádřených v usneseních Vrchního soudu v Praze, č.j. 13 Cmo 106/2005-176 ze dne 29.6.2005, č.j. 13 Cmo 40/2004-74 ze dne 19.8.2004, nebo č.j. 13 Cmo 289/2002-109 ze dne 8.11.2002, když tyto byly překonány zjištěními novějšími, vyjádřenými naposledy např. ve výše zmíněném usnesení č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-200 ze dne 15.11.2010 potvrzeném citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10.12.2010.

Soud prvního stupně uzavřel, že z uvedených důvodů nejsou dány podmínky k tomu, aby bylo žádostem odvolatele o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro dovolací řízení vyhověno, a proto je zamítl.

Jelikož dovolání podal sám odvolatel, který nesplňuje požadavek právnického vzdělání, je dle § 241a odst. 1 o.s.ř. nezbytné, aby si zvolil zástupcem advokáta a aby ten učiněné dovolání nahradil nebo doplnil vlastním podáním, případně aby soudu sdělil, že se s již učiněným dovoláním ztotožňuje. Soud proto podle § 241b odst. 2 o.s.ř odvolateli uložil povinnost zvolit si zástupcem advokáta.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal. Požadoval, aby je odvolací soud buď změnil tak, že odvolateli přizná osvobození od placení soudních poplatků a ustanoví mu z řad advokátů zástupce pro dovolací řízení, nebo aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení podle § 221 odst. 2 o.s.ř. věc přikáže projednat a rozhodnout jiným senátem (samosoudcem) nebo jiným soudem prvního stupně. V řízení totiž podle odvolatele došlo k závažným procesním vadám, když mu byla pod bodem III. výroku napadeného usnesení stanovena kratší lhůta, než jakou stanoví zákon.

Odvolatel namítal, že soud prvního stupně zamítnutí jeho žádostí o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků odůvodnil v zásadě jen poukazem na svá předchozí zamítavá rozhodnutí o takových žádostech a na závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jimiž byla tato jeho rozhodnutí potvrzena. Z toho je podle odvolatele zřejmé, že jeho současnými poměry se soud vůbec nezabýval. Zcela nepřípadně pak soud argumentoval zatajenými příjmy odvolatele v jeho konkursním řízení a neodevzdáním jeho příjmů za rok 2007 a 2008 správkyni konkursní podstaty JUDr. Šafránkové, když jde o skutečnosti, které jsou již dávno časově překonané nebo vycházejí z nesprávných údajů. Odvolatel objasnil důvody svého přesvědčení, že konkurs prohlášený na jeho majetek (trvající více než 13 let) nikdy nenabyl účinnosti a zdůraznil, že důvodem k odejmutí jeho částečného osvobození od soudních poplatků v konkursním řízení byla jen skutečnost, že odmítl splnit šikanózní požadavek soudu, aby předložil další 2 stejnopisy svého podání, ačkoli ty již ve spise založeny byly. Zdůraznil dále, že navzdory neúčinnému konkursu je jeho majetek tomuto konkursu podroben a odvolatel je (neoprávněně) označován jako úpadce . Proto rozhodně nelze uvažovat o tom, že mu takový status vyhovuje.

Skutečnost je podle odvolatele taková, že ke svému majetku nemá žádný přístup, když s ním (z uvedených důvodů neprávem) nakládá správkyně JUDr. Šafránková. Přitom všechny prostředky, které si odvolatel za dobu konkursu vydělal, nepostačují ani k jeho nutné výživě; částka 86.298,-Kč, již měl údajně odevzdat správkyni, nestačila ani na zaplacení výživného na 2 nezletilé děti a jeho vlastní výživu.

Podle odvolatelova názoru by ve smyslu § 36 odst. 1 a § 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo odepřením práva na spravedlivý proces, pokud by fyzické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs a po dobu jeho trvání je v hmotné nouzi, bylo odmítnuto právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to zvláště za situace, kdy jde o dovolací řízení, v němž je ze zákona povinné zastoupení advokátem, pokud dovolatel sám nemá právnické vzdělání. Jelikož odvolatel takové vzdělání nemá, odepřením ustanovení povinného zástupce by byl diskriminován oproti ostatním účastníkům s právnickým vzděláním, a to i přesto, že je schopen bezvadné dovolání sepsat sám. Dodal, že má-li být každému zaručeno právo na spravedlivý proces, je ustanovení § 241 odst. 1 až 4 o.s.ř. v rozporu s ústavním pořádkem.

Odvolatel dále poukazoval na to, že v minulosti byl vždy osvobozen od placení soudních poplatků a byl mu skoro vždy-vyjma řízení, v nichž rozhodoval soudce Harmach, k němuž se přidala soudkyně Víšková-ustanoven advokát pro dovolací řízení. V tom směru poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 13 Cmo 106/2005-176 ze dne 29.6.2005, jímž odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-shledal u odvolatele předpoklady pro ustanovení jeho zástupce pro dovolací řízení splněnými. Od té doby se majetkové poměry odvolatele nijak nezměnily a je tudíž nadbytečné, aby předkládal prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které již byly víckrát přezkoumávány. Dále odvolatel tvrdil, že ustálená judikatura Vrchního soudu v Praze vychází-v souvislostech § 6 odst. 1 a 2 a § 14 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV)-z toho, že osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, má možnost disponovat jen s majetkem nepodléhajícím výkonu rozhodnutí, a ze zbývajících nepostižených prostředků, jež slouží k uspokojování jejích životních potřeb, není schopna soudní poplatek zaplatit. Proto žádá-li taková osoba o osvobození od soudních poplatků, je pojmově vyloučeno zjišťovat její majetkové poměry, když ty musely být zjištěny ještě před prohlášením konkursu na její majetek. Z těchto důvodů je nerozhodná výše majetku úpadce nebo jeho faktické příjmy a lze dovodit naplnění jednoho z předpokladů pro osvobození od soudních poplatků spočívajícího v majetkových poměrech tohoto žadatele. V tom směru odvolatel poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 13 Cmo 40/2004-74 ze dne 19.8.2004 a na usnesení č.j. 13 Cmo 289/2002-109 ze dne 8.11.2002 s tím, že naposledy mu byl-z výše uvedených důvodů-ustanoven zástupce pro dovolací řízení i v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 20 C 127/2007 a byl mu přiznán i nárok na bezplatnou obhajobu v trestním řízení vedeném před Okresním soudem pro Prahu 3 pod sp.zn. 3 T 72/2010.

Argument soudu novějšími zjištěními a závěry vyjádřenými v pozdějších rozhodnutích vydaných v daném insolvenčním řízení podle odvolatele neobstojí, neboť skutečnost, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs a tento majetek je s největší pravděpodobností ustavenou správkyní (za dohledu konkursního soudu) tunelován, je zjevná a ničím ji překonat nelze.

K bodu III. výroku napadeného usnesení odvolatel uvedl, že nelze než ho zrušit, neboť soudem stanovená lhůta ke zvolení zástupce pro dovolací řízení je kratší, než lhůta zákonná. Podle zákona nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka povinného zastoupení dle § 241 o.s.ř. a požádal-li dovolatel o ustanovení zástupce, běží lhůta ke splnění uvedené podmínky dle věty první (tedy dvouměsíční lhůta) znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Konečně odvolatel podotkl, že v minulosti byla již několikrát vznesena námitka podjatosti Městského soudu v Praze v dané věci, o níž však dosud nebylo rozhodnuto. Proto je třeba namítnout i nesprávné obsazení soudu, když takováto námitka byla odvolacím soudem opakovaně shledána důvodnou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutím pod body I. a II. výroku tohoto usnesení není opodstatněno a odvolání proti rozhodnutí pod bodem III. výroku není přípustné.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Z § 30 o.s.ř. plyne, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků dle § 138, ustanoví předseda senátu na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. určuje, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že při zkoumání podmínek pro osvobození účastníka od soudních poplatků, jejich naplnění je jedním z předpokladů pro ustanovení advokáta jako zástupce účastníka, přihlíží soud jak k majetkovým a sociálním poměrům žadatele, tak i k povaze uplatněného nároku, tedy k tomu, zda ve věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva půjde tehdy, jestliže je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno.

V daném případě odvolatel požaduje, aby mu soud prvního stupně ustanovil zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání, kterým napadá usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009, 3 VSPH 1303/2011-P11-19 ze dne 23.12.2011, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-P11-11 ze dne 19.9.2011 o odmítnutí odvolatelovy přihlášky pohledávky ve výši 5.200.000,-Kč a o ukončení jeho účasti v daném insolvenčním řízení. Toto dovolání (jak uvedeno i v poučení předmětného odvolacího rozhodnutí) lze podat do dvou měsíců ode dne doručení usnesení odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, což úpadce (podáním učiněným u insolvenčního soudu dne 6.1.2012) také učinil. Toto dovolání je tedy přípustné i včasné, a tudíž jeho podání nelze považovat za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Z toho správně vycházel i soud prvního stupně s tím, že za dané situace je tak pro rozhodnutí o odvolatelově žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení rozhodné posouzení, zda tento odvolatel, který je fyzickou osobou bez právnického vzdělání a dle § 241 o.s.ř. tedy musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem, splňuje i další z předpokladů pro ustanovení takového zástupce dle § 30 o.s.ř., tj. zda jeho osobní poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o.s.ř. Přiznání takového osvobození se odvolatel také výslovně (s obdobnou argumentací jako ve výše citovaném odvolání) domáhal následným podáním učiněným dne 6.2.2012, k němuž připojil vyplněný formulář svého Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

Odvolací soud neshledal důvodu odchýlit se od svého názoru, který opakovaně vyslovil již v konkursním řízení odvolatele (úpadce) vedeném u Městského soudu pod sp.zn. 52 K 92/97 (viz např. v usnesení sp.zn. 2 Ko 37/2010 ze dne 28.7.2010 a sp.zn. 3 Ko 46/2010 ze dne 15.9.2010) a podle nějž na fyzickou osobu, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, nelze nahlížet jako na osobu, která bez dalšího splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Ani u této osoby soud není zbaven povinnosti zkoumat její konkrétní aktuální osobní (majetkové a sociální) poměry ve smyslu § 138 odst. 1 o.s.ř. Úpadce není účinky prohlášení konkursu zbaven dispozice s veškerým svým majetkem, který ke dni prohlášení konkursu vlastnil a který v průběhu konkursu nabude. I kdyby nebyly vzaty v úvahu majetkové položky, které byly z konkursní podstaty dle § 27 odst. 6 ZKV vyloučeny pro nezpeněžitelnost (pohledávky pro nedobytnost) a s nimiž je jen úpadce oprávněn nadále nakládat, může mít (resp. lze předpokládat že má) finanční příjmy, které ve smyslu § 6 odst. 2 ZKV zůstávají v jeho dispozici (nenáleží do konkursní podstaty) v rozsahu, ve kterém nepodléhají výkonu rozhodnutí či exekuci srážkami ze mzdy pro přednostní pohledávky dle § 277 a násl. o.s.ř. Výše těchto nepostižitelných částek je závislá na výši úpadcových příjmů (a počtu jeho vyživovacích povinností, nejde-li o soudem stanovené peněžité výživné). Podmínky pro osvobození od soudních poplatků je pak třeba posuzovat v relaci k výši poplatku za úkon, který je úpadce povinen zaplatit (jakákoli spekulace o možných dalších poplatných úkonech, které by v daném řízení v budoucnu mohl po soudu požadovat, tu není možná), či v případě žádosti dle § 30 o.s.ř. v relaci k nákladu na úpadcovo-z hlediska odst. 1 či 2 cit. ustanovení potřebné-zastoupení. Proto obecně nelze nikterak vyloučit, že část stávajících úpadcových příjmů, která konkursu nepodléhá, mu splnění poplatkové povinnosti či zaplacení nákladů spojených se zastoupením objektivně vzato umožňuje (tedy že z uvedených prostředků je těchto plateb schopen bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost). To s tím, že případné soudem určené výživné (jak je tomu u odvolatelova výživného na jeho 2 nezletilé děti) je pohledávkou za podstatou dle § 31 odst. 2 písm. g) ZKV, která je proto hrazena z konkursní podstaty, nikoli z nepostižitelné části příjmů úpadce.

K tomu též nutno zdůraznit obecně platná východiska, podle nichž u fyzické osoby žádající o osvobození od soudních poplatků soud bere v úvahu veškeré její osobní poměry, a v tom smyslu přihlíží nejen k výši příjmů tohoto žadatele a množství jeho disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Proto nebrání-li žadateli v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody či jiné objektivní okolnosti (např. to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal), a tedy nepracuje-li zjevně z vlastního rozhodnutí, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky. Tento přístup k věci se v mezích výše uvedeného uplatní i při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků podané fyzickou osobou-úpadcem. Soud vždy musí pečlivě zvažovat, zda se ze strany žadatele nejedná o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků).

Účastník je povinen prokázat soudu věrohodným způsobem své poměry, které jsou pro posouzení předpokladů pro jeho osvobození od soudních poplatků rozhodné, a to vyplněním příslušného formulářového prohlášení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Pokud by toto prohlášení v určené lhůtě soudu nepředložil či je vyplnil neúplně, anebo by bylo zřejmé, že předložené prohlášení (konfrontováno s dalšími zjištěními soudu) zjevně neposkytuje věrný obraz skutečné osobní situace žadatele, je namístě závěr o neosvědčení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 o.s.ř., který implikuje i neopodstatněnost jeho žádosti o ustanovení zástupce dle § 30 téhož zákona.

V daném případě sice odvolatel předložil soudu podepsané formulářové potvrzení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech, tento formulář však nebyl vyplněn řádným a úplným způsobem. Z údajů zde uvedených vyplývá, že odvolatel není v pracovním poměru ani nemá uzavřenu dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr a nepobírá dávky hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění ani dávky státní sociální podpory (podle svého tvrzení odvolatel o takové-blíže neurčené-sociální dávky požádal v roce 2000 a dosud o jeho žádosti nebylo pravomocně rozhodnuto). Ve formuláři dále uvedl, že mu není známa výše příjmu (za poslední zdaňovací období a po odečtení daně) ani z jeho podnikání (s předmětem činnosti nákup a prodej zboží za účelem jeho dalšího prodeje), ani ohledně příjmů uvedených v § 8 až 19 zákona č. 586/1992 Sb., protože správkyně konkursní podstaty nedává soudu na vědomí daňová přiznání za poslední zdaňovací období. Ve vztahu ke své živnosti přitom odvolatel neuvedl, zda ji vůbec nadále provozuje či nikoli (zda snad v souvislosti s prohlášením konkursu na jeho majetek nastala překážka provozování živnosti dle § 8 odst. 1 zák. č. 455/1991 Sb. ve znění platném do 31.12.2007, nebo zda provozování živnosti brání jiné okolnosti). V kontextu stávajících poměrů úpadce a jeho ostatních tvrzení k věci se nicméně nenabízí jiný závěr, než že ani podnikatelskou činnost v současné době nevykonává.

Podle uvedených údajů tedy odvolatel nevykonává žádnou výdělečnou činnost (v pracovním poměru ani mimo něj) a nemá příjmy ani z jiného zdroje, nepobírá žádné dávky z hmotného nebo sociálního zabezpečení (ač se podle svých odvolacích tvrzení nachází dlouhodobě v akutní hmotné nouzi). Za této situace byl odvolatel ve formuláři o svých poměrech (pod bodem 11) povinen uvést důvody, pro které není zaměstnán, tedy jaké objektivní okolnosti mu v tom brání, když nic nesvědčí o jeho zdravotní indispozici nebo o tom, že se (neúspěšně) uchází o zaměstnání prostřednictvím úřadu práce. To však odvolatel neučinil, bod 11 formuláře ponechal bez jakéhokoli vysvětlení nevyplněný.

Za tohoto stavu věci-bez ohledu na důvodnost pochybnosti soudu prvního stupně o věrohodnosti údajů o výdělečných poměrech odvolatele, který (což ani v odvolání nezpochybnil) zamlčel a do podstaty část svých předchozích příjmů podléhajících konkursu-není možno mít za osvědčené předpoklady pro osvobození odvolatele od soudních poplatků dle § 138 o.s.ř. Za opodstatněnou pak nelze mít ani jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení dle § 30 odst. 2 o.s.ř. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když tyto odvolatelovy žádosti v bodě I. a II. výroku napadeného usnesení zamítl. Tvrzení odvolatele o údajných závažných procesních vadách spočívajících v tom, že mu ve výzvě pod bodem III. výroku napadeného usnesení byla stanovena ke zvolení zástupce pro dovolací řízení kratší lhůta, než kterou stanoví zákon, odvolací soud nesdílí. Odvolatel si zjevně nesprávně vykládá ust. § 241b odst. 3 o.s.ř., které se týká pouze lhůty k doplnění náležitostí dovolání spočívajících v údaji o rozsahu a důvodech dovolání, nikoli-jak odvolatel mylně dovozuje-lhůty ke splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (podmínky řízení). K odstranění nedostatku povinného zastoupení soud vyzývá dovolatele podle § 241 odst. 2 o.s.ř. (tedy postupuje obdobně dle § 104 odst. 2), jak se stalo i v dané věci. Tato výzva má ovšem ve smyslu § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. povahu rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení a proti němuž proto není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. j/ o.s.ř.).

Důvod námitky nesprávného obsazení soudu odvolatel neupřesnil a z obsahu spisu se žádná taková závada nepodává. Není zřejmé, co odvolatel mínil vznesenou (dosud nerozhodnutou) námitkou podjatosti Městského soudu v Praze . Pokud měl na mysli podjatost vyřizující soudkyně JUDr. Margity Víškové nebo všech soudců Městského soudu, žádné důvody jejich vyloučení z projednání a rozhodnutí dané insolvenční věci ve svém odvolání (ani v zamítnutých žádostech) neuvedl. Nepřípadná je přitom zmínka odvolatele o předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, kterým v daném insolvenčním řízení-pro nesprávné obsazení soudu-shledal vadným usnesení soudu prvního stupně ve věci osvobození odvolatele od soudních poplatků. Odvolatel má zřejmě na mysli zrušení rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za odvolání proti rozhodnutí ve věci samé (zrušení konkursu), které vydal-mimo své zákonné kompetence-asistent soudce. O takový případ se ale v dané věci nejedná, když napadené usnesení vydal soudce.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodech I. a II. výroku podle § 219 o.s.ř. a jako věcně správné potvrdil a odvolání směřující proti jeho bodu III. výroku podle § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. října 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva