3 VSPH 392/2015-P16-9
KSCB 28 INS 11017/2012 3 VSPH 392/2015-P16-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice BPC s.r.o., IČO: 42408512, se sídlem 378 91 Budíškovice 76, o odvolání věřitelky Zdeňky Besedové, bytem Borek 23, 380 01 Dačice, zastoupené JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem Dačice, Komenského 6/V, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. února 2015, č.j. KSCB 28 INS 11017/2012-P16-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. února 2015, č.j. KSCB 28 INS 11017/2012-P16-4, se z r u š u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 4.2.2015, č.j. KSCB 28 INS 11017/2012-P16-4, v bodě I. výroku rozhodl o tom, že přihláška pohledávky P16-věřitelky Zdeňky Besedové (dále jen věřitelka ) ze dne 21. 8. 2012 ve výši 466.414,-Kč se odmítá, a v bodě II. výroku věřitelku uvědomil o tom, že její účast právní mocí tohoto usnesení v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byla dne 21. 8. 2012 doručena přihláška nezajištěné nevykonatelné pohledávky v celkové výši 466.414,-Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 21. 9. 2012 byla přihlášená pohledávka věřitelky popřena insolvenčním správcem co do pravosti. Dne 2. 11. 2012 podala věřitelka včas žalobu na určení, že pohledávka je po právu. Rozsudkem č.j. 28 ICm 3215/2012-43 ze dne 24. 2. 2014 insolvenční soud rozhodl, že se žaloba zamítá. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 12. 2014. Vzhledem k uvedenému insolvenční soud rozhodl za podmínek § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) ve spojení s § 185 IZ o odmítnutí přihlášky věřitelky a zároveň ukončil její účast v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení se věřitelka včas odvolala a uvedla, že podala dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, č.j. 101 VSPH 344/2014-73 ze dne 6. 11. 2014. Domnívá se, že do doby než Nejvyšší soud České republiky o věci rozhodne, nemůže být na jisto postaveno odmítnutí přihlášky pohledávky a skončení účasti věřitelky v insolvenčním řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu plyne, že na přezkumném jednání dne 21. 9. 2012 insolvenční správce popřel co do pravosti nevykonatelnou pohledávku věřitelky. Věřitelka podala u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti pohledávky. Soud tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 24.2.2014, č.j. 28 ICm 3215/2012-43, jenž nabyl právní moci dne 16.12.2014.

Popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé (§ 192 IZ). Pohledávku lze popřít z hlediska její pravosti nebo výše, popřípadě též v jejím pořadí nebo v uspokojení ze zajištění. Jestliže insolvenční správce popře nevykonatelnou pohledávku, věřitelé této pohledávky mohou uplatnit proti insolvenčnímu správci ve lhůtě podle § 198 IZ své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu. Žalobou se věřitel-v závislosti na obsahu popěrného procesního úkonu-domáhá určení pravosti své pohledávky (určení, že má za dlužníkem popřenou pohledávku) nebo určení výše pohledávky (určení, že jeho pohledávka za dlužníkem činí částku uvedenou v žalobě) nebo určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění (určení, že má právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění, označeného v žalobě) anebo určení pořadí pohledávky (určení, že pořadí uspokojení pohledávky se řídí dnem uvedeným v žalobě).

Spory o pravost, výši a pořadí pohledávky anebo o právo na uspokojení pohledávky ze zajištění jsou incidenčními spory. O žalobě rozhodne v meritu insolvenční soud rozsudkem, popřípadě usnesením schválí smír.

Výsledek sporu-určený pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu-insolvenční soud poznamená do upraveného seznamu pohledávek. Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou podle § 201 odst. 4 IZ účinná vůči všem procesním subjektům. Výroky těchto rozhodnutí jsou proto účinná nejen vůči účastníkům těchto incidenčních sporů (tj. pro věřitele a insolvenčního správce, popřípadě dlužníka, kteří v řízení vystupovali jako žalobci nebo žalovaní), ale vůči ostatním věřitelům a všem dalším procesním subjektům.

Pakliže insolvenční soud žalobu věřitele podanou podle § 198 IZ zamítne, nebo vyhoví-li žalobě insolvenčního správce nebo dlužníka podané podle § 199 IZ, byla tím definitivně popřena pravost pohledávky (popř. popřeno právo na uspokojení pohledávky za jinou osobou než dlužníkem ze zajištění poskytnutého z dlužníkova majetku, které má stejné právní následky jako popření pravosti pohledávky); právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí, aniž by zákon předpokládal jiné rozhodnutí soudu o této otázce.

Podmínky, kdy se k přihláškám nepřihlíží-následně soud odmítá přihlášku pohledávky a ukončuje účast věřitele v řízení podle § 185 IZ-insolvenční zákon stanoví jen v § 173, § 178, § 188 a § 198. Jde o případ, kdy přihláška byla podána po lhůtě, která je určena v rozhodnutí o úpadku, dále o situaci, kdy přihlášená pohledávka bude po přezkoumání zjištěna tak, že její skutečná výše činí méně než 50 % přihlášené částky, dále pokud nejsou odstraněny vady anebo o situaci, kdy žaloba podle § 198 IZ ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nedojde.

Z uvedeného vyplývá, že v daném případě pro postup, jenž zvolil soud prvního stupně, zákon nedává žádnou oporu. Insolvenční soud rozhodl v incidenčním sporu rozsudkem, jímž zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky věřitelky. Právní mocí tohoto rozsudku účast věřitelky v insolvenčním řízení dlužnice končí bez dalšího.

Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil bez náhrady [za přiměřené aplikace ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.] jako rozhodnutí, jehož vydání insolvenční zákon nepředpokládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 3. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková