3 VSPH 391/2012-A-16
MSPH 77 INS 1865/2012 3 VSPH 391/2012-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka TRANSEUROPE CZECH, s.r.o. v likvidaci se sídlem Na Kotlářce 1081/6, Praha 6-Dejvice, IČO 27275043, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 1865/2012-A-8 ze dne 24. února 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 1865/2012-A-8 ze dne 24. února 2012 se mění tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soudu v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 1865/2012-A-8 ze dne 24.2.2012 uložil dlužníku TRANSEUROPE CZECH, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně odkázal na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že zálohu na náklady insolvenčního řízení soud navrhovateli ukládá zaplatit vždy, když to považuje vzhledem k povaze dané věci za nezbytné, a to ve výši odpovídající jejímu účelu. Tím je především potřeba překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce (tj. zajistit proveditelnost insolvenčního řízení), jakož i potřeba zajistit úhradu předpokládaných nákladů insolvenčního řízení (odměny a hotových výdajů insolvenčního správce) pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Povinnost zaplatit zálohu je navrhovateli ukládána ve fázi řízení, kdy soud nemá dostatek hodnověrných informací o skutečných majetkových poměrech dlužníka, o stavu jeho účetnictví a kdy není možné s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje si vyžádá zjišťování a správa majetkové podstaty a hotové výdaje insolvenčního správce; jeho odměna při řešení úpadku dlužníka konkursem přitom činí nejméně 45.000,-Kč + DPH.

Z tvrzení dlužníka vyplývá, že jeho majetek je tvořen pouze dlouhodobým hmotným majetkem nulové hodnoty a pohledávkami za třetími osobami, o nichž dlužník prohlásil, že jsou nedobytné. Soud proto dospěl k závěru, že nelze mít za osvědčené, že dlužník má dostatek majetku k úhradě nákladů řízení. Proto mu podle § 108 IZ uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, která poskytne nutnou záruku úhrady budoucích nákladů řízení minimálně ve výši odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a rozhodl, že se mu povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá. Podepsaný likvidátor dlužníka Martin Kofroň uvedl, že dlužník-jak je patrno již z insolvenčního návrhu-nemá žádnou hotovost ani jiné likvidní prostředky. Od poloviny roku 2010 neměl ani vlastní bankovní účet a všechny jeho bezhotovostní transakce byly prováděny prostřednictvím bankovního účtu jeho společníka LOCATRANS S.A.R.L. se sídlem v Luxembourgu. Uvedené je zřejmé i z přílohy insolvenčního návrhu označené jako Podrobný rozpad majetku společnosti TRANSEUROPE CZECH, s.r.o. v likvidaci ze dne 6. ledna 2012 , který je přepisem účetnictví dlužníka k uvedenému datu. Jestliže k tomu soud prvního stupně konstatoval, že dlužník vlastní jen dlouhodobý majetek nulové hodnoty a nedobytné pohledávky, je zřejmé, že dlužník není schopen požadovanou zálohu uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 IZ, tj. zejména seznamem dlužníkova majetku včetně jeho pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznamem jeho závazků s uvedením věřitelů a seznamem jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek (jejich důvodem a výší) a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník nesplnil povinnost stanovenou § 104 IZ, neboť seznam majetku a seznam zaměstnanců, které k insolvenčnímu návrhu připojil, zjevně postrádají předepsané náležitosti. Řada dlužníků pohledávek dlužníka a jeho věřitelů uvedených v seznamech není řádně označena (způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ), nebo dokonce není označena vůbec: mezi pohledávkami jsou někteří dlužníci označeni jen jako neznámí zahraniční dodavatelé , zaměstnanci , celkem pohledávky za jiným členským státem než ČR (Francie a Lucembursko) atp., obdobně u některých závazků nejsou věřitelé identifikováni jinak než jako zaměstnanci . V seznamu majetku pak dlužník nespecifikoval vykázaný dlouhodobý hmotný majetek a neuvedl ani žádné údaje o dobytnosti pohledávek. K tomuto seznamu přitom namísto prohlášení o správnosti a úplnosti celého seznamu majetku (zahrnujícího i pohledávky) připojil takovéto prohlášení (výslovně) jen ve vztahu k údajům o stavu hmotného a nehmotného majetku a k penězům v hotovosti a na bankovním účtu.

Za této situace bylo povinností soudu prvního stupně vyzvat dlužníka dle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby insolvenční návrh o jeho obligatorní přílohy-o nové řádné seznamy dle § 104 IZ-doplnil, poskytnout mu poučení, jak má doplnění provést, a poučit ho o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn.

Takto však soud prvního stupně nepostupoval, když usnesením ze dne 31.1.2012 nevyzval dlužníka k doplnění jeho insolvenčního návrhu o řádné své seznamy dle § 104 IZ. Místo toho formuloval výzvu jako požadavek doplnění již předložených příloh tohoto návrhu -seznamu majetku a závazků-o některé jejich absentující náležitosti. K tomu (bez jakéhokoli zákonného odkazu) připojil neurčité a zavádějící (s § 128 odst. 2 IZ nekorespondující) poučení, že není-li přes výzvu soudu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud návrh odmítne .

Na výzvu reagoval likvidátor dlužníka podáním ze dne 15.2.2012, jímž ovšem shora popsané nedostatky insolvenčního návrhu spočívající v absenci jeho povinných řádných příloh neodstranil. Veden nesprávnou výzvou soudu totiž namísto předložení nových, úplných a řádných seznamů majetku a závazku provedl jakési dílčí doplnění seznamů stávajících, k nimž nově uvedl některé (nikoli však všechny) soudem požadované údaje. V zásadě takto doplnil jen údaje o dobytnosti pohledávek; popsané nedostatky v označení dlužníků a v označení věřitelů (z nichž u některých vůbec chybí jakákoli jejich identifikace) však ponechal neodstraněny s vysvětlením, že o těchto osobách (tuzemských i zahraničních) nemá bližší informace.

Z uvedeného je zřejmé, že v řízení nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby bylo po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť jeho insolvenční návrh pro popsané nedostatky (k jejichž odstranění dosud soudem prvního stupně nebyl řádně veden) není způsobilý projednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. září 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva