3 VSPH 39/2015-B-145
KSPH 55 INS 6327/2009 3 VSPH 39/2015-B-145

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: 21 Reality Trade, spol. s r.o., IČO: 25644459, se sídlem ve Vraném nad Vltavou, Nádražní 101, o odvolání Ing. Michala Zámečníka, bytem v Brně Čechyňská 16, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 55 INS 6327/2009-B-139 ze dne 25. listopadu 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 55 INS 6327/2009-B-139 ze dne 25. listopadu 2014 se v bodech II. a III. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením krajský soud v Praze (insolvenční soud) schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce Ing. Michala Zámečníka (Správce) podle níž příjmy z podle níž a) příjmy z podstaty činí 23.644.476,10 Kč, b) výdaje z podstaty 23.145.580,92 Kč a c) částka určená k rozvrhu k rozdělení mezi nezajištěné věřitel činí 0,-Kč (bod I. výroku). Odměnu Správce určil ve výši 378.116,18 Kč včetně DPH s tím, že bude uhrazena z majetkové podstaty dlužníka (bod II. výroku), insolvenčnímu správci CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ a spol., v.o.s. (Původní správce) přiznal odměnu 120.779,-Kč včetně DPH s tím, že bude uhrazena Správcem z majetkové podstaty dlužníka (bod III. výroku), Správci uložil ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí předložit návrh na rozvrhové usnesení a upravený seznam přihlášek (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 55 INS 6327/2009-A-19 ze 16.11.2009 (Usnesení) zjistil dlužníkův úpadek a prohlásil na jeho majetek konkurs, insolvenčním správcem ustanovil Původního správce, kterého usnesením č.j. KSPH 55 INS 6327/2009-B-21 z 9.2.2010 odvolal a ustanovil insolvenčním správcem Správce.

Správce 11.9.2014 předložil konečnou zprávu, jež byla zveřejněna 14.10.2014 spolu s vyhláškou o zveřejnění konečné zprávy, podle níž příjmy majetkové podstaty činily 23.644.476,10 Kč a výdaje majetkové podstaty činí 23.145.580,92 Kč. Správce vyčíslil svou odměnu ve výši 498.895,19 Kč s tím, že navrhl, aby Původnímu správci byla přiznána odměna ve výši 30.250,-Kč.

Původní správce navrhl, aby jeho odměna byla určena ve výši 25% odměny přiznané Správci.

Insolvenční soud vyšel z toho, že: -Usnesením zjistil dlužníkův úpadek, prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil mu insolvenčního správce v osobě Původního správce (dok. A-19), -do insolvenčního řízení se přihlásilo 23 věřitelů s pohledávkami o celkové výši 76.232.296,14 Kč, -majetkovou podstatu dlužníka tvoří nemovitý majetek v hodnotě několika miliónů Kč, a že dlužník nemá žádné zaměstnance. -Původní správce: -23.12.2009 předložil seznam přihlášených pohledávek (dok. B-5) a zprávu o své dosavadní činnosti (dok. B-3) a soupis majetkové podstaty (dok. B-4 -B-13), -vyzval věřitele č. 1,2,4,6,9,15,17,18,20 (dok. B-3) k opravě či doplnění přihlášky, -zúčastnil přezkumného jednání konaného 12.1.2010 (přezkum se nekonal a 9.2.2010 (dok. B-12, B-16) na němž bylo přezkoumáno 22 přihlášek z 22 přihlášených a-zúčastnil se zároveň bezprostředně navazující schůze věřitelů (dok. B-17), -zúčastnil schůze věřitelů konané 10.2.2010, při níž byl odvolán Původní správce a byl ustanoven do funkce Správce (dok. B-21), -zaslal po přezkumném jednání vyrozumění o popření pohledávek nepřítomným insolvenčním věřitelům (dok. B-23), -podal zprávu o své činnosti s vyúčtováním hotových výdajů z 2.4.2010 (dok. B-24) ve výši 89.090,-Kč ve výši 748,-Kč.

Cituje § 304, § 38 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a § 1, § 6 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), rozhodl podle § 6 Vyhlášky přiznat Původnímu věřiteli odměnu ve výši 120.779,-Kč za dobu od ustanovení do funkce 16.11.2009, když do úvahy vzal, že Původní správce činil výše uvedené činnosti (uvedl však v rozporu s výše uvedenými východisky, že přezkoumal jen 21 přihlášek namísto 22 a že se zúčastnil tří schůzí věřitelů namísto dvou) a že vyúčtoval své hotové výdaje a předal Správci veškeré podklady pro insolvenční řízení a prováděl další nutné úkony k zajištění řádného průběhu insolvenčního řízení. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 4135/2011 z 26.1.2012, podle kterého se délkou doby činnosti správce rozumí doba, po kterou osoba, jež se má podílet na (konkursní) odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty úpadce (insolvenčního správce). Zatímco rozsahem činnosti se rozumí množství úkonů potřebných k naplnění účelu a cíle konkursu, které správce konkursní podstaty, jenž má mít podíl na konkursní odměně, vykonal v jednotlivých fázích konkursního řízení, přičemž se jedná o podmnožinu těch úkonů, k jejichž výkonu v daném konkursu by byla povolána každá osoba vykonávající v něm funkci správce konkursní podstaty. Takovou činností není jen činnost věnovaná zpeněžování majetku konkursní podstaty, nýbrž též např. činnost věnovaná sepisování majetku konkursní podstaty, vedení účetnictví, práci s přihláškami, včetně jejich přezkumu, plnění daňových povinností dlužníka, komunikaci s věřiteli a konkursním soudem při zpracování konečné zprávy, přípravě rozvrhu a jeho plnění nebo činnost související se zrušením konkursu. Odměnu Původnímu správci pak určil vzhledem k výše uvedenému, kdy její výše je odpovídající rozsahu a náročnosti jeho činnosti, zejména po rozhodnutí o úpadku, kdy je výkon funkce insolvenčního správce nejnáročnější. Za základ vzal analogicky dle současné platné právní úpravy odměnu 1.000,-Kč za každou přezkoumanou pohledávku a dále mu přiznal 20% z celkové odměny insolvenčního správce. Celková odměna podle konečné zprávy Správce a přepočtu činí 498.895,18 Kč, a proto Správci náleží odměna v rozsahu nad 120.779,-Kč, tj. 378.116,18 Kč.

Toto usnesení napadl Správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud v bodech II. a III. výroku zrušil a věc vrátil insolvenčnímu k dalšímu řízení, neboť insolvenční soud v něm nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, nezjistil úplně skutkový stav a dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci; nadto namítl, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné. Uvedl, že je třeba vycházet z ustanovení § 6 Vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2012, podle kterého celková odměna se rozdělí mezi insolvenční správce, kteří se na insolvenčním řízení podíleli po zhodnocení jejich činnosti z hlediska rozsahu činností, jejich náročnosti a doby výkonu činnosti insolvenčního řízení v insolvenčním řízení.

Konstatoval, že insolvenční soud se nevypořádal se skutečnostmi, jež uvedl v konečné zprávě, nezabýval se rozsahem činnosti, které v průběhu insolvenčního řízení činil. K době působení svého a Původního správce uvedl, že Původní správce funkci insolvenčního správce vykonával po dobu 85 dnů, tj. 4,63%, zatímco on po dobu 1749 dní, tj. 95,37% z celkové délky insolvenčního řízení. Uvedl, že insolvenční soud správě odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, avšak nesprávně aplikoval, když hodnotil pouze počet úkonů, jež Původní správce v insolvenčním řízení učinil bez toho, aby zohlednil také jejich náročnost.

Z hlediska přezkumu přihlášek pohledávek uvedl, že Původnímu správci nelze přiznat 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku, neboť třeba postupovat podle Vyhlášky účinné do 31.12.2013 podle čl. II bodu 2 novely provedené vyhláškou č. 313/2013 Sb. Při důsledné aplikaci § 2a Vyhlášky nyní účinné by bylo namístě určit odměnu za přezkoumané přihlášky poměrem k odměně, jaká by náležela jemu. Odměna ze zpeněžení by činila 1.603.919,64 Kč z toho odměna podle § 2a Vyhlášky 24.200,-Kč včetně DPH, tj. 1,51% na celkové odměně, a proto by odměna za přezkoumané přihlášky měla činit jen 7.527,35 Kč včetně DPH; v odměně za přezkum přihlášek pohledávek je obsažena činnost s přezkumem související.

Z hlediska plnění účetních a daňových povinností přiměřeným měřítkem pro stanovení odměny Původního správce je poměr dob, kterou se podíleli na insolvenčním řízení (4,63:95,37).

K pořízení soupisu majetku uvedl, že Původní správce sepsal soupis majetkové podstaty (dok. B-23), obsahuje celkem 19 položek, přičemž 13 položek tvoří nemovitý majetek, 1 položka tvoří pohledávku, 1 položka bankovní účet a 4 položky ocenitelná práva. Soupis pořízený Původním správcem obsahoval zejména nemovitý majetek, k jehož sepsání nebylo potřeba vynaložit vyšší úsilí, naproti tomu on byl povinen nemovitý majetek zpeněžit, co zahrnuje více úkonů časové náročnějších a vyžadující náležitost součinnost věřitelů a insolvenčního soud.

Z úkonů souvisejících se zpeněžením majetkové podstaty akcentoval, že bylo velmi komplikované vzhledem k tomu, že jeho předmětem byly nemovitosti stojící na cizím pozemku a z tohoto důvodu bylo podáno 9 vylučovacích žalob, v nichž byl úspěšný a tento majetek byl zpeněžen, některé nemovitosti však musely být zpeněžovány v rámci opakovaných výběrových řízeních a bylo také nařízeno několik dražeb, jež byly mařeny v důsledku podávání obstrukčních žalob.

Z hlediska komunikace s věřiteli a insolvenčním soudem uvedl, že podal celkem 16 zpráv, v 8 případech žádal o schválení prodeje mimo dražbu, v šesti případech žádal o schválení vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, kterého v průběhu řízení vyplácel, zasílal insolvenčnímu soud další sdělení, jež byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Několikrát se zúčastnil schůze věřitelského výboru. Naproti tomu Původní správce podal jen jedinou zprávu o hospodářské činnosti dlužníka a jenu zprávu o činnosti a vyúčtování hotových výdajů, zúčastnil se jedné schůze věřitelů. Zpracoval konečnou zprávu, jež byla schválena.

Z hlediska vedení incidenčních sporů a dalších sporů na rozdíl od Původního správce působil v jednotlivých incidenčních řízeních.

Správce uzavřel, že úkony v insolvenčním řízení učiněné Původním správcem jsou jednoduššího charakteru, jež se opakují běžně v každém insolvenčním řízení, zatímco on byl nucen řešit netypické situace, jež v průběhu insolvenčního řízení nastaly. Má za to, že je namístě odměna Původního správce ve výši 30.250,-Kč včetně DPH, jež činí více než 6% z odměny insolvenčního správce, přestože působil v insolvenčním řízení jen v rozsahu 4,63% celkové doby jeho trvání. Závěr o přiznání odměny Původnímu správci v rozsahu 25% celkové odměny odmítl jako neodpovídající výše uvedeným kritériím. Poznamenal, že insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení vůbec neodůvodnil, proč přiznává Původnímu správci právě částku ve výši uvedené v bodu II. výroku. Doplnil, že Původní správce nevznesl proti konečné zprávě žádné námitky a souhlasil s výší odměny, kterou mu v konečné zprávě navrhnul, a proto moderace takto navržené odměny nebyla namístě.

Původní správce navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti, když se ztotožnil se skutkovými a právními závěry insolvenčního soudu. K argumentu Správce, že nebylo namístě určit jeho odměnu v jiné výši než navrhl, neboť proti konečné zprávě nepodal námitky, uvedl, že zcela pomíjí text InsZ, který vázanost insolvenčního soudu konečnou zprávou neupravuje, nehledě na to, že učinil také obdobný návrh na stanovení své odměny a Správce proti ní nic nenamítal.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že nejsou důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného usnesení.

Pro posouzení věci je rozhodující právní úprava InsZ a Vyhlášky účinná do 31.12.2013. Podle § 302 odst. 1 InsZ předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu v závěru zpeněžení majetkové podstaty konečnou zprávu. Podle § 303 odst. 1 a 2 InsZ předloží současně s konečnou zprávou insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů; vyúčtování podá i předběžný správce a další správci, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od insolvenčního správce a jejich odměna netvoří součást jeho odměny.

Podle § 304 InsZ insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odst. 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky (odst. 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání uvede ve vyhlášce na úřední desce; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odst. 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne tak, že schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné (odst. 4 písm. a/).

Podle § 1 odst. 1 Vyhlášky činí odměnu insolvenčního správce, pokud je řešením dlužníkova úpadku konkurs, součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.

Podle § 6 Vyhlášky bylo-li v insolvenčním řízení činných více insolvenčních správců, zástupce insolvenčního správce, oddělený insolvenční správce, zvláštní insolvenční správce nebo předběžný správce, náleží každému z nich podíl odměny odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náročnosti jejich činnosti. K výkladu těchto kritérií se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp.zn. 29 Cdo 4135/2011, jež lze použít i na poměry insolvenčního řízení. Nad to Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dovodil, že meze postupu se projevují prostřednictvím úsudku, zda soud správně určil délku doby činnosti, po kterou osoba, jež se má podílet na konkursní odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty, při konkrétním vymezení rozsahu činnosti vykonané správcem konkursní podstaty, jenž má mít podíl na konkursní odměně, zda nepominul některé z provedených úkonů potřebných pro naplnění účelu a cíle konkursu, popřípadě zda naopak mezi ně nezahrnul jako podstatné pro určení podílu na konkursní odměně ty, jež nesouvisí s naplňováním účelu a cílů konkursu ani s jinak definovanými povinnostmi správce konkursní podstaty a zda při jinak správně zjištěné délce doby činnost a správně určeném rozsahu činnosti správců konkursní podstaty v konkrétní konkurzní věci upřednostnil některé z těchto kritérií na úkor druhého bez rozuměného opodstatnění.

Podle § 7 občanského soudního řádu (o.s.ř.) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení o.s.ř.

Předně odvolací soud konstatuje, že usnesení podle § 304 InsZ je rozhodnutím ve věci samé, jež vzhledem k jeho povaze musí být vždy odůvodněno a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř.

Z uvedeného ustanovení plyne, že soud je povinen v odůvodnění uvést, jaká zjištění učinil o skutečnostech významných pro jeho závěry právní, tj. opatřit si podklad, z něhož dovodí své skutkové závěry, jež posoudí po stránce právní a připojí výklad o tom, jaká mají účastníci na základě skutkových závěrů ve vztahu k předmětu věci (zde odměna a náhrada hotových výdajů) práva a povinnosti a jak proto bylo rozhodnuto. Tyto nároky na odůvodnění rozhodnutí jsou vyvolány právem dotčených účastníků řízení se závěrům soudu kvalifikovaně bránit.

V napadeném usnesení insolvenční soud zjevně nepostupoval v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř., neboť zcela opomenul Správcovu argumentaci obsaženou v konečné zprávě, a nezhodnotil jeho činnost v insolvenčním řízení alespoň tak, jako tomu učinil, byť nedostatečně v případě Původního věřitele. Neučinil tak zjištění, z něhož by pak vyústil závěr o poměru, v němž se na odměně podílel každý ze správců. Tento závěr nemohl dovodit v situaci, kdy nezhodnotil činnost obou správců ve smyslu § 6 Vyhlášky, a to nejen z hlediska počtu jednotlivých úkonů, nýbrž i z hlediska doby působení v insolvenčním řízení, rozsahu a náročnosti činnost každého z nich. Není zřejmé, z jakého důvodu insolvenční soud přiznal Původnímu správci 20% z celkové odměny, k níž připočítal odměnu Původního správce za přezkoumání pohledávek podle § 2a Vyhlášky v současném znění, jež na projednávanou věc nelze ani aplikovat (čl. II odst. 2 přechodných ustanovení k vyhlášce č. 398/2013 Sb). Nezhodnotil totiž činnost Původního správce i z hlediska dalších kritérií a činnost Správce v insolvenčním řízení opomněl zhodnotit zcela. Nelze také přehlédnout, že odůvodnění napadeného usnesení je rozporné, neboť insolvenční soud vycházel z toho, že Původní správce přezkoumal 22 přihlášek pohledávek a že se zúčastnil přezkumného jednání 9.2.2010 (12.1.2010 se prakticky přezkumné jednání nekonalo) a dvou schůzí věřitelů, zatímco v následujícím odstavci odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že Původní správce přezkoumal 21 přihlášek pohledávek a zúčastnil tří schůzí věřitelů.

Nepřezkoumatelnost závěrů insolvenčního soudu týkající se podílu obou správců na odměně pak vede i k nepřezkoumatelnosti závěrů o náhradě hotových výdajů podle § 7 odst. 2 Vyhlášky, jež insolvenční soud v napadeném usnesení nevzal v úvahu.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. v bodech II a III výroku zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, jenž podíl obou správců na odměně insolvenční správce dále i náhradu jejich hotových výdajů posoudí na základě svých zjištění, z nichž dovodí oprávněnost jednotlivých úkonů a jejich četnost a zejména náročnost a znovu stanoví odměnu a náhradu hotových výdajů každého z nich.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 14. prosince 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková