3 VSPH 382/2011-B-16
KSPA 48 INS 12394/2010 3 VSPH 382/2011-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Hrušové u Vysokého Mýta, Hrušová 70, identifikační číslo 68468130, zast. Editou anonymizovano , anonymizovano , bytem jako dlužník, zahájeném k návrhu věřitele LKN, s.r.o. se sídlem v Chrudimi II, Václavská 274, identifikační číslo 25991361, zast. JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi I, Štěpánkova 83, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 12394/2010-A-17/celk. 5 ze dne 27. ledna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 12394/2010-A-17/celk. 5 ze dne 27. ledna 2011 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 48 INS 12394/2010-A-17/celk. 5 ze dne 27.1.2011 rozhodl v bodě I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Roberta anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Bohumila Ježka a v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají dne 27.1.2011 v 9,08 hodin. V bodech V. až VII. výroku soud vyzval jednak věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. do pondělí 28.2.2011, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, jednak osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, soud vyzval, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci. V bodě VIII. výroku soud na den 22.3.2011 nařídil konání prvního přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů tak, že se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání. V bodě IX. výroku soud vyzval věřitele, kteří budou hlasovat mimo schůzi věřitelů, aby svůj hlas uplatnili na předepsaném veřejně přístupném formuláři, který musí být opatřen úředně ověřeným podpisem hlasujícího věřitele a soudu doručen v den předcházející schůzi věřitelů. V bodě X. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby mu nejpozději do 15.3.2011 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek tak, aby jej insolvenční soud mohl zveřejnit nejpozději 3 dny přede dnem přezkumného jednání. V bodě XI. soud konstatoval, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno k insolvenčnímu návrhu věřitele LKN, s.r.o. (dále též jen navrhovatel) ze dne 22.10.2010. Navrhovatel tvrdil, že má vůči dlužníku pohledávky přiznané mu pravomocnými rozhodnutími soudu. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 21.3.2006, č.j. 55 Cm 149/2005-64, pravomocným dne 13.4.2006, bylo dlužníku uloženo, aby navrhovateli zaplatil 550.000,-Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 26.8.2004 do zaplacení a náklady řízení ve výši 65.974,-Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem téhož soudu ze dne 12.5.2009, č.j. 55 Cm 278/2008-42, pravomocným dne 17.6.2009, bylo dlužníkovi uloženo, aby navrhovateli zaplatil 338.472,70 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 1.3.2005 do zaplacení a náklady řízení ve výši 58.210,-Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30.1.2007, č.j. 2 Ko 81/2006-109, pravomocným dne 26.2.2007, bylo dlužníkovi uloženo, aby navrhovateli do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil náklady odvolacího řízení ve výši 3.175,-Kč. K návrhu navrhovatele Okresní soud v Ústí nad Orlicí k zajištění jeho výše uvedených pohledávek zřídil soudcovské zástavní právo k nemovitostem dlužníka. Ve věci zaplacení částky 3.175,-Kč týž soud pod sp.zn. 0 Nc 6969/2008 nařídil na návrh navrhovatele exekuci na majetek dlužníka a jejím provedením pověřil exekutora Mgr. Stanislava Moláka. Tato pohledávka dosud nebyla vymožena, ani na ostatní přisouzené pohledávky dlužník ničeho nezaplatil, přičemž tyto nelze vymoci exekucí. Jako další věřitele dlužníka označil navrhovatel EXKLUSIV Vše ze dřeva , s.r.o. a Komerční banku, a.s.

Podáním soudu doručeným dne 22.10.2010 dlužník svůj závazek vůči navrhovateli uznal a současně navrhl zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Následně podáním doručeným soudu dne 26.10.2010 dlužník svůj insolvenční návrh vzal zpět. Současně navrhl zamítnutí navrhovatelova insolvenčního návrhu s tím, že jeho pohledávky byly uhrazeny započtením pohledávek ze dne 10.2.2010, že pohledávka Komerční banky, a.s. je řádně splácena podle úvěrové smlouvy a pohledávka EXKLUSIV Vše ze dřeva , s.r.o. je řešena exekutorským úřadem, bude uhrazena přikázáním jiné peněžité pohledávky.

K dotazu soudu ze dne 26.11.2010 navrhovatel ve vyjádření k dlužníkově námitce zániku dluhu podáním doručeným soudu dne 3.12.2010 sdělil, že na svém insolvenčním návrhu trvá. Uvedl, že dlužník do současné doby žádnou z jeho pohledávek nezaplatil a že dlužníkem tvrzené započtení pohledávky není možné, neboť dlužník vůči navrhovateli žádnou pohledávku nemá. Podáním došlým soudu dne 17.1.2011 pak věřitel předložil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 15 E 741/2008-73 ze dne 10.1.2011, kterým tento soud návrh dlužníka (povinného) na zastavení výkonu rozhodnutí, odůvodněný týmž tvrzeným zápočtem, zamítl.

Dále soud zjistil, že do insolvenčního řízení přihlásil své splatné pohledávky také věřitel EXKLUSIV Vše ze dřeva , s.r.o.-jeho uplatněná pohledávka v celkové výši 51.339,-Kč je od roku 2006 vymáhána soudní cestou, a tedy je déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Soud citoval § 3 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uzavřel, že z předložených důkazů má za dostatečně prokázané, že se dlužník nachází v úpadku insolvencí, neboť má více věřitelů, jeho peněžité závazky dlužníka jsou splatné déle než 30 dnů a tyto není schopen plnit. Jeho platební neschopnost má soud za osvědčenou tím, že pohledávky navrhovatele i dalšího přihlášeného věřitele jsou po dobu delší 3 měsíců po splatnosti. Na základě těchto skutečností a vzhledem k tomu, že dlužník sám přistoupil do řízení, a jeho pozdější tvrzení o úhradě závazků věřitelů se nepodařilo prokázat, rozhodl soud dle § 136 IZ o úpadku dlužníka a současně dle § 148 odst. 1 téhož zákona rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, nebo aby je změnil a navrhovatelův insolvenční návrh zamítl. Namítal, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, neboť jeho úpadek nebyl osvědčen. Zdůraznil, že pro rozhodnutí o úpadku je rozhodný stav věci v době vydání usnesení. Z obsahu insolvenčního rejstříku je však patrné, že v té době-dne 21.1.2011-již byla zcela vyrovnána pohledávka přihlášeného věřitele EXKLUSIV Vše ze dřeva , s.r.o., z níž soud při závěru o mnohosti dlužníkových věřitelů vycházel. Tato skutečnost byla soudu dotčeným věřitelem zvlášť sdělena dopisem ze dne 1.2.2011. Ke dni vydání napadeného usnesení tak zjevně nebyly naplněny podmínky úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ. Druhý navrhovatelem označený věřitel-Komerční banka, a.s.-se do řízení nepřihlásil, a žádnou splatnou pohledávku vůči dlužníku neměl a nemá.

Současně však nebyla prokázána ani existence pohledávky navrhovatele za dlužníkem. Soud podle dlužníka nemohl vycházet z jeho podání ze dne 22.10.2010, ze kterého dovodil uznání dlužníkových závazků vůči navrhovateli. Dlužník podáním ze dne 26.10.2010 vzal svůj insolvenční návrh zpět a naopak zpochybnil navrhovatelem uplatněné pohledávky doloženým tvrzením, že byly uhrazeny započtením oproti dlužníkovým pohledávkám vůči navrhovateli. Soud vyzval navrhovatele, aby se k těmto námitkám vyjádřil, po dlužníku však již nepožadoval, aby svá tvrzení, s nímž navrhovatel nesouhlasil, nějak doplnil či prokázal, přestože jde o skutečnosti pro rozhodnutí podstatné.

Ačkoli tedy byla navrhovatelem uplatněná pohledávka sporná a k osvědčení úpadku bylo prokázání její existence nezbytné, soud v rozporu s § 133 odst. 2 IZ nenařídil jednání, na kterém by dlužník mohl prokázat své tvrzení, že vůči navrhovateli žádný závazek nemá. Tím soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Vrchní soud v Praze, aniž přitom nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 133 odst. 1 IZ o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle § 133 odst. 2 IZ insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dle § 133 odst. 3 IZ dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. KSPA 48 INS 6820/2009, 29 NSČR 41/2010 ze dne 22.12.2010, ustanovení § 133 odst. 1 IZ upravuje výjimky z pravidla, podle něhož o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhoduje insolvenční soud zásadně po jednání. Ustanovení § 133 odst. 2 věta první IZ, podle něhož insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, neupravuje další, v ustanovení § 133 odst. 1 IZ neuvedenou výjimku z tohoto pravidla, nýbrž určuje podmínky, za kterých je insolvenční soud povinen nařídit jednání i v případech popsaných v ustanovení § 133 odst. 1 IZ.

Úprava rozhodování o insolvenčním návrhu v insolvenčním zákoně je vybudována na zásadě, že podá-li návrh věřitel, soud k jeho projednání vždy nařídí jednání a provede dokazování podle § 122 a násl. o.s.ř., ledaže v důsledku shodných stanovisek účastníků insolvenčního řízení (zejména navrhujícího věřitele a dlužníka) se veřejné projednání insolvenčního návrhu při jednání soudu nejeví nezbytným a rozhodnutím bez jednání nemohou být práva účastníků insolvenčního řízení dotčena.

Lze tedy shrnout, že podle § 133 IZ o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání buď za předpokladu, že dlužník se v procesním úkonu adresovaném soudu jednoznačně vzdá práva na projednání věci, popřípadě udělí výslovný souhlas s rozhodnutím věci bez jednání, a současně jde o případ, kdy lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, anebo za předpokladu, že lze plně vyhovět insolvenčnímu návrhu, kterému nikdo neodporoval.

Tyto předpoklady musí být vykládány přísně restriktivně v obvyklém poměru zásady a výjimky z ní, tedy podle principu v pochybnostech vždy ve prospěch zásady, a to je povinnost soudu nařídit jednání. Závěr o stanovisku dlužníka k insolvenčnímu návrhu věřitele-zda mu odporuje či nikoli-proto může být založen (jedině) na jeho zřetelně projevené vůli, anebo na jistotě, že vůle neprojevená je důsledkem dlužníkovy rezignace na obranu proti skutečnostem, které vyplývají z insolvenčního návrhu a které osvědčují dlužníkův úpadek a proti nimž nemá co postavit.

V dané věci však závěr o splnění podmínek pro rozhodnutí o úpadku dlužníka bez jednání učinit nelze.

Z obsahu spisu plyne, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele LKN, s.r.o. ze dne 20.10.2010 došlého soudu dne 22.10.2010 v 8,00 hodin. Tento navrhovatel se domáhal zjištění úpadku dlužníka s tvrzeními reprodukovanými v napadeném usnesení, jimiž uplatňoval za dlužníkem své vykonatelné pohledávky, všechny zajištěné zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem dlužníka a zčásti exekvované, a označil i dlužníkův závazek vůči EXKLUSIV Vše ze dřeva , s.r.o. ve výši 40 tis. Kč s příslušenstvím splatný déle než 30 dnů s tím, že dlužník má též závazek vůči Komerční bance, a.s. (původní pohledávka 840 tis. Kč) a na jeho majetek jsou ve prospěch blíže neoznačených věřitelů vedeny pod uvedenými spisovými značkami 3 exekuce. Téhož dne pak-v 10,55 hodin-podal u soudu insolvenční návrh i dlužník. Tímto později podaným návrhem dle § 107 odst. 1 IZ jako další navrhovatel přistoupil k řízení zahájenému věřitelem LKN, s.r.o. Dlužník ve svém insolvenčním návrhu požadoval zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Tvrdil, že mu vůči LKN, s.r.o. ze smlouvy o dílo vznikl závazek smluvní pokuty ve výši 550 tis. Kč s příslušenstvím přiznaný rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 55 Cm 149/2005-64 ze dne 21.3.2006, který od roku 2005 každým dnem prodlení narůstá o částku 10 tis. Kč. Dále uvedl, že má z podnikání ještě další 2 závazky, které vyčíslí a doloží, stejně jako dodá katastrální výpis ohledně svého nemovitého majetku, a že jeho majetkové poměry nejsou takové, aby závazky dané výše byl schopen uhradit; finanční prostředky potřebné k zaplacení případné zálohy na náklady insolvenčního řízení nyní k dispozici nemá.

Podáními ze dne 25.10.2010 došlými soudu dne 26.10.2010 dlužník jednak vzal zpět svůj insolvenční návrh, a současně se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu LKN, s.r.o. tak, že je bezdůvodný a zmatečný, a navrhuje proto jeho zamítnutí. Dlužník namítal, že zmíněná vykonatelná pohledávka navrhovatele LKN, s.r.o. ve výši 550 tis. Kč s příslušenstvím byla uhrazena započtením ze dne 10.2.2010, což dlužník Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí podáním ze dne 3.3.2010 (připojeným návrhem na zastavení exekučního řízení) písemně sdělil. Také navrhovatelova pohledávka ve výši 338.472,70 Kč s příslušenstvím přiznaná mu rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 55 Cm 278/2008-42 ze dne 12.5.2009 byla uhrazena započtením, což dlužník sdělil Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí podáním ze dne 11.9.2010. K důkazu tohoto tvrzení připojil dlužník svůj dopis navrhovateli ze dne 8.9.2010, jímž proti jeho posledně uvedené pohledávce započítává svoji vzájemnou pohledávku smluvní pokuty ve výši 10.000,-Kč za každý den prodlení, a to za březen 2010 ve výši 310 tis. Kč + do 3.4.2010 ve výši dalších 30 tis. Kč s tím, že příslušenství uhradí po jeho vyúčtování. Dále dlužník uvedl, že pohledávka Komerční banky, a.s. je podle úvěrové smlouvy řádně splácena a pohledávka EXKLUSIV Vše ze dřeva , s.r.o. bude uhrazena přikázáním jiné peněžité pohledávky, jak o tom svědčí připojený dopis exekutorského úřadu ze dne 30.3.2010. Podáním ze dne 26.10.2010 došlým soudu dne 27.10.2010 pak dlužník znovu oznámil, že všechny pohledávky LKN, s.r.o. vůči jeho osobě byly uhrazeny. Dodal, že tyto pohledávky byly navrhovateli přiznány rozsudkem pro uznání, a že ovšem na základě dlužníkova oznámení je vznik těchto pohledávek šetřen Policií ČR, útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník svůj insolvenční návrh, jímž k insolvenčnímu řízení přistoupil, posléze-ještě před vydáním napadeného rozhodnutí o úpadku, a tedy účinně-vzal zpět. Za této situace bylo povinností soudu prvního stupně postupovat dle § 129 odst. 1 a § 130 odst. 2 IZ a řízení ohledně insolvenčního návrhu dlužníka (ve vztahu k němu co navrhovateli) zastavit.

To však soud neučinil; v řízení pokračoval, aniž by o zpětvzetí dlužníkova insolvenčního návrhu jakkoli rozhodl a aniž by současně ve svém dalším procesním postupu reflektoval odpovídajícím způsobem vyjádření dlužníka k věci ze dne 25.10.2010. Soud zjevně nepochyboval o tom, že toto dlužníkovo vyjádření se vztahuje k insolvenčnímu návrhu podanému dne 26.10.2010 věřitelem LKN, s.r.o., byť ho dlužníku nedoručoval, ač tak učinit měl. Z tohoto dlužníkova vyjádření bylo přitom zřejmé, že s insolvenčním návrhem věřitele nesouhlasí (že proti pohledávkám navrhovatele brojí nyní námitkou jejich dřívějšího zániku započtením, zcela odmítá existenci splatné pohledávky jednoho z dalších 2 označených věřitelů a u pohledávky druhého věřitele avizuje úhradu jeho pohledávky). Přestože tento aktuální postoj dlužníka nebylo možno hodnotit tak, že insolvenčnímu návrhu věřitele-jedinému návrhu, z nějž soud mohl nadále vycházet-neodporuje, a přestože dlužník (ani navrhující věřitel) nevyslovili souhlas s tím, aby bylo o insolvenčním návrhu rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez jednání, ani se účasti na tomto jednání nevzdali, soud se spokojil s odmítavým vyjádřením navrhujícího věřitele k obraně dlužníka a aniž nařídil o věci jednání, bez dalšího o úpadku dlužníka napadeným usnesením rozhodl.

Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že v dané věci žádná z výjimek, za nichž dle § 133 IZ lze rozhodnout o insolvenčním návrhu věřitele bez jednání, naplněna nebyla. Jestliže přesto soud prvního stupně o dlužníkově úpadku rozhodl bez nařízení jednání, zatížil insolvenční řízení zmatečnostní vadou [§ 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.], která nemůže mít za následek jiný postup, než rozhodnutí odvolacího soudu podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, tedy zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm se insolvenční soud-v souladu s vysloveným právním názorem odvolacího soudu-nejprve vypořádá se zpětvzetím dlužníkova insolvenčního návrhu, a poté insolvenční návrh věřitele řádně projedná a po provedeném jednání o něm rozhodne.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. dubna 2011

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová