3 VSPH 381/2015-B-17
KSHK 41 INS 7259/2014 3 VSPH 381/2015-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem v Libici nad Doubravou, Farská 117, o odvolání Insolvency Project, v.o.s., IČO 28860993, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15/16, insolvenčního správce dlužnice (Správce) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 7259/2014-B-11 ze dne 10. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 7259/2014-B-11 ze dne 10. února 2015 se v bodu II. výroku m ě n í tak, že odměna insolvenčního správce bude uhrazena státem prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové ve výši 54.450,-Kč včetně DPH.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (Insolvenční soud) zrušil konkurs na dlužničin majetek, neboť pro uspokojení věřitelů je její majetek zcela nepostačující (bod I. výroku), Správci přiznal odměna ve výši 54.450,-Kč a hotové výdaje ve výši 277,09 Kč s tím, že odměna bude uhrazena státem prostřednictvím insolvenčního soudu do částky 50.000,-Kč a hotové výdaje ve výši 277,09 Kč (bod II. výroku), Správci uložil povinnost ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení písemně mu oznámit, zda ke dni zrušení konkursu uzavřel účetní knihy, sestavil účetní závěrku, splnil povinnosti uložené daňovými předpisy a předal dlužníkovi potřebné účetní záznamy, a sdělit, zda dlužníkovi předal zbývající majetek a zda zajistil činnost evidenční a odbornou správu dokumentů vzniklých z činnosti dlužníka, případně jeho právních předchůdců, a další činnosti související se zrušením konkursu; nevede-li dlužník účetnictví, týkají se tyto povinnosti přiměřeně jeho daňové evidence (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSHK 41 INS 7259/2014-A-11 zjistil dlužničin úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a zároveň jí ustanovil insolvenčního správce; usnesením č.j. KSHK 41 INS 7259/2014-B-9 povolené oddlužení neschválil a prohlásil na dlužničin majetek konkurs, který projedná jako konkurs nepatrný. Insolvenční soud ze zprávy Správce z 27.1.2015 zjistil, že v majetkové podstatě dlužnice se nachází jen vybavení domácnosti v ceně 5.500,-Kč, že na základě smlouvy o důchodu uzavřené s třetí osobou na částku 700,-Kč měsíčně nebylo plněno ničeho. Náklady na zpeněžení majetku v majetkové podstatě by byly vyšší než výtěžek z jeho zpeněžení, a proto Správce podle ustanovení § 315 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), veškerý majetek dlužnice vyloučil z majetkové podstaty.

Na základě výše uvedeného insolvenční soud cituje § 308 odst. 1 písm. d) InsZ zrušil konkurs pro nedostatek majetku.

K bodu II. výroku cituje § 38 a § 313 InsZ a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška) insolvenční soud dospěl k závěru, že Správcova odměna činí její minimální výši 45.000,-Kč, po připočtení DPH 21%, jejímž plátcem Správce je, celkově 54.450,-Kč a dále přiznal Správci náhradu hotových výdajů po připočtení DPH ve výši 277,09 Kč. Akcentoval, že vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný majetek a nejsou k dispozici prostředky k uspokojení odměny a hotových výdajů Správce, postupoval podle § 38 odst. 2 InsZ a rozhodl, že odměna (včetně DPH) a náhrada hotových výdajů bude Správci vyplacena v limitech upravených v tomto ustanovení.

Správci nakonec uložil povinnosti plynoucí pro něj z § 313 odst. 2 InsZ (bod III. výroku).

Toto usnesení napadl Správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil v bodu II. výroku tak, že odměna mu bude hrazena státem prostřednictvím insolvenčního soudu ve výši 50.000,--Kč navýšené o DPH. Uvedl, že podle § 38 odst. 1InsZ má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů a v případě, že je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle § 38 odst. 2 InsZ není-li jiných zdrojů, uvedené nároky hradí stát nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů. Akcentoval, že § 38 odst. 2 InsZ nelze vykládat izolovaně, nýbrž v návaznosti na odstavec 1 téhož ustanovení, jenž má povahu ustanovení obecného, které platí bez rozdílu jak pro insolvenční správce, kteří nejsou plátci DPH, tak pro insolvenční správce, kteří plátci DPH jsou. Pokud by totiž horní hranice 50.000,-Kč pro stát se týkala nejen odměny samotné, pak fakticky obdržel oproti insolvenčním správcům, kteří nejsou plátci DPH a stát by jim mohl vyplatit odměnu ve výši 45.000,-Kč, znevýhodněn, neboť by fakticky obdržel na odměně 41.322,-Kč (50.000:121x100). Poznamenal zároveň, že za situace, kdy jeho odměna činí 45.000,-Kč, pak stát fakticky limit 50.000,-Kč nepřekročí, neboť DPH ve výši 9.450,-Kč mu bude vrácena podle zvláštních předpisů. Za nelogické označil, aby státu vracel částku 5.450,-Kč, jež by nebyla kryta státem a jiné zdroje pro její úhradu nejsou. Uzavřel, že je třeba vykládat právním předpisy nikoliv jen z hlediska gramatického, nýbrž i teleologického, přičemž odkázal na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 663/2006, a že otrocké následování doslovného znění zákona nemá v moderním právním státě své opodstatnění.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 38 InsZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu pro projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3).

Podle § 1 Vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odst. 1). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč (odst. 5).

Podle § 2a Vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000,-Kč, nejvýše 1.000.000,-Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávku věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč.

Z insolvenčního spisu plyne, že povolené řešení dlužničina úpadku oddlužením nebylo schváleno a na její majetek byl prohlášen konkurs (usnesení č.j. KSHK 41 INS 7259/2014-B-9). Konkurs byl napadeným usnesení zrušen pro nedostatek majetku. Podle seznamu přihlášených pohledávek se do insolvenčního řízení přihlásili tři nezajištění věřitelů s třemi pohledávky (dok. B-6) a přihlášky pohledávek byly přezkoumány při přezkumném jednání konaném 13.8.2014 (dok. B-7).

V projednávané věci Správce nenamítá nic proti přiznání odměny v insolvenčním řízení, jež činí včetně DPH 54.450,-Kč (45.000+9.450). Sporná je odpověď na otázku, zda limit 50.000,-Kč upravený v § 38 odst. 2 InsZ je absolutní, týkající se náhrady nejen odměny insolvenčního správce, nýbrž i DPH tam, kde je insolvenční správce jejím plátcem.

Odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu dospěl k závěru, že výše uvedený limit ve smyslu § 38 odst. 1 InsZ se týká jen náhrady odměny insolvenčního správce a nezahrnuje DPH. Shodně se Správcem má za to, že nelze insolvenčního správce trestat za to, že je plátcem DPH, neboť by byl znevýhodněn, a při odměně 45.000,-Kč by při výplatě z prostředků státu v limitu 50.000,-Kč fakticky obdržel odměnu pouze 41.322,-Kč oproti insolvenčnímu správci, který plátcem DPH není a kterému by proto byla vyplacena odměna z prostředků státu v přisouzené výši. Nelze přehlédnout ani správnou Správcovu argumentaci, že stát o vyplacenou DPH nepřijde, neboť mu tuto částku (9.450,-Kč) podle zvláštních předpisů vrátí.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v bodu II. výroku změnil jen tak, že Správci bude uhrazena státem prostřednictvím insolvenčního soudu částka rovnající se přiznané odměně včetně DPH, tj. ve výši 54.450,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. ledna 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková