3 VSPH 377/2011-A-13
MSPH 95 INS 3917/2011 3 VSPH 377/2011-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka McFarrin s.r.o. se sídlem Praha 1, Truhlářská 1520/23, PSČ 110 00, IČ 63278740, zahájené na návrh věřitele Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Hrady, Komenského 395, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2011, č.j. MSPH 95 INS 3917/2011-A-7,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2011, č.j. MSPH 95 INS 3917/2011-A-7, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. března 2011, č.j. MSPH 95 INS 3917/2011-A-7, v bodě I. výroku odmítl insolvenční návrh věřitelky Jitky anonymizovano (dále též navrhovatelka) a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatelka tvrdila, že byla na základě pracovní smlouvy ze dne 2.1.2003 zaměstnána u dlužníka v pracovním poměru na pozici šička, pracovní poměr byl ukončen navrhovatelkou okamžitým zrušením z důvodů uvedených v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce; dlužník jako zaměstnavatel nevyplatil navrhovatelce mzdu za měsíce duben až září 2010.

Navrhovatelka má za dlužníkem pohledávky na dlužné mzdě ve výši 40.882,-Kč a na odstupném ve výši 26.153,-Kč. Navrhovatelka též označila další věřitele a dovozovala, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, resp. peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K insolvenčnímu návrhu věřitelka připojila pracovní smlouvu ze dne 2.1.2003, výplatní lístek za červenec 2006, okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 8.9.2010, evidenční listy důchodového pojištění a přihlášku pohledávky.

Navrhovatelka takto podle soudu prvního stupně požadavkům na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu nevyhověla, neboť neuvedla právní důvod vlastních pohledávek za dlužníkem a neoznačila skutečnosti, z nichž vyplývá úpadek dlužníka. V insolvenčním návrhu podle insolvenčního soudu chybí tvrzení o výši sjednané mzdy (způsobu výpočtu mzdy), či o výši mzdy stanovené vnitřním předpisem zaměstnavatele nebo mzdovým výměrem, případně o výši jiných nároků (příplatků, náhrad mzdy, osobních odměn atd.). Z insolvenčního návrhu není též zřejmé, jaké práce a v jakém období věřitelka vykonala pro dlužníka; navrhovatelka nevyčíslila částky odpovídající neuhrazeným mzdám za jednotlivé měsíce. Z insolvenčního návrhu dále nejsou patrné konkrétní okolnosti skončení pracovního poměru, zejména není zřejmé, zda vůbec a kterého dne bylo zaměstnavateli doručeno okamžité zrušení pracovního poměru. Soud uzavřel, že z insolvenčního návrhu není zřejmá důvodnost ani splatnost pracovněprávních pohledávek věřitele. Přestože navrhovatelka označila tři osoby jako věřitele dlužníka, neuvedla žádné údaje o pohledávkách těchto subjektů za dlužníkem ani žádné konkrétní okolnosti, z nichž by vyplynulo, že dlužník po stanovenou dobu není k úhradě svých splatných závazků, a to nejen vůči navrhovateli, schopen. Soud proto insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 IZ odmítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a namítala, že tvrdila nejenom důvod a výši pohledávky-konkrétně dlužnou mzdu za měsíc duben až září 2010 a odstupné podle § 67 ZP, ale svá tvrzení též doložila důkazy. Navrhovatelka má zato, že výplatní páska je dostatečným důkazem o výši mzdy, stejně jako pracovní smlouva a okamžité zrušení pracovního poměru. Požadavek uvádět výši a splatnost pohledávek jiných věřitelů je nesplnitelný, neboť žádný subjekt nemá povinnost sdělovat třetím osobám údaje o svých pohledávkách a konkrétně finanční úřady, správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny takové údaje poskytovat nemohou. Soud je podle § 86 IZ povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, než byly účastníky navrhovány. Navrhovatel se domnívá, že soud nutí věřitele plnit povinnosti nad rámec zákona a nahrazovat tak činnost soudu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu ze dne 7.2.2011 tvrdila, že byla u dlužníka zaměstnána od 2.1.2003, což doložila kopií pracovní smlouvy. Pracovní poměr skončil ke dni 8.9.2010 okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany navrhovatelky z důvodu nevyplacení mezd za měsíce duben až září 2010. Navrhovatelka proto tvrdí, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 40.882,-Kč z titulu dlužných mezd, spolu s odstupným, které činí 26.153,-Kč. Navrhovatelka v insolvenčním návrhu dále tvrdila, že dlužník má závazky vůči dalším věřitelům, a to OSSZ České Budějovice, IČ 00006963, České Budějovice, A. Barcala 1461; Rybářství Nové Hrady s.r.o., IČ 15789799, Štiptoň 78 a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, IČ 41197518, územní pracoviště České Budějovice, Lannova 5.

Jak opakovaně vyložil Vrchní soud v Praze, jmenovitě v usnesení sp.zn. KSUL 45 INS 3773/2009, 1 VSPH 639/2009-A ze dne 22.3.2010, insolvenční řízení nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka. Jiná osoba než dlužník je oprávněna domáhat se insolvenčním návrhem rozhodnutí o dlužníkově úpadku, jen pokud doloží, že je jeho věřitelem, tj. že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 97 odst. 3 a § 105 IZ). Teprve pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku dle § 3 IZ. Předpokladem úspěchu věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, je tedy to, zda prokáže svoji aktivní legitimaci, jež ho opravňuje požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval, a zda v řízení bude dlužníkův úpadek osvědčen (prokázán)-§ 136 odst. 1 IZ.

Navrhovatelce lze přisvědčit, že její tvrzení v insolvenčním návrhu o pracovněprávní pohledávce, kterou má za dlužníkem, jsou dostatečně konkrétní a určitá. Navrhovatelka doložila splatnou pohledávku za dlužníkem a potud by tedy byla oprávněna požadovat, aby soud na podkladě jejího insolvenčního návrhu zjišťoval tvrzený úpadek dlužníka.

K tomu, aby insolvenční návrh takto mohl sloužit jako podklad pro další pokračování insolvenčního řízení, ovšem chyběl další předpoklad, totiž stejně kvalitní, tedy stejně konkrétní a určitá tvrzení v insolvenčním návrhu o dalším věřiteli (věřitelích) dlužníka. Soud prvního stupně v této souvislosti správně uzavřel, že takovou kvalitu navrhovatelčina tvrzení nemají.

Jak vyložil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009), požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ). Tam Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Přitom Nejvyšší soud též zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Navrhovatelka nedostála své povinnosti uvést o dalších věřitelích a jejich splatných pohledávkách za dlužníkem takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník je v úpadku. V insolvenčním návrhu kromě své pohledávky jen poukázala na další věřitele, vůči nimž má mít dlužník závazky. Neuvedla ničeho konkrétního, tedy jaké pohledávky tito věřitelé mají vůči dlužníkovi (právní důvod), v jaké výši a zda jde o pohledávky splatné, či nikoliv. Okolnost, že navrhovatelka-jak argumentovala v odvolání-nemá k těmto údajům přístup, je v dané věci bez významu. Z tvrzení, jež navrhovatelka nabídla v insolvenčním návrhu, by bylo možné dovodit totiž pouze to, že dlužník má více věřitelů, avšak nikoliv, že by ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ měl peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, nebo že je dlužník v úpadku ve formě předlužení.

Navrhovatelka nepřípustně směšuje požadavky na vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na zahájení insolvenčního řízení s pravidly důkazního řízení. Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování-lhostejno přitom, o kterých skutečnostech je soud povinen provádět i důkazy účastníky nenavržené-musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež naplňují skutkovou podstatu úpadku. Insolvenční navrhovatel je tedy povinen k podmínce plurality věřitelů dlužníka v návrhu tvrdit takové skutečnosti, které budou-li osvědčeny či prokázány, umožnit přijmout závěr, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v návrhu přesně označeny, jejich pohledávky musí být co do svého důvodu a splatnosti náležitě identifikovány.

Navrhovatelka nepatřičně požaduje, aby za ni povinnost tvrzení splnil soud svou vlastní aktivitou. Jak již bylo řečeno, povinnost insolvenčního soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány, stanovená v § 86 IZ, je pojmově spojena s dokazováním. To znamená jediné; výsledek dokazování dlužníkova úpadku není závislý jen na důkazech navržených účastníky. Tato zásada se však může uplatnit pouze v insolvenčním řízení zahájeném řádným insolvenčním návrhem. Teprve za předpokladu, že soud má k dispozici bezvadný insolvenční návrh, může přistoupit k další fázi řízení, tedy též ke zjišťování, zda dlužník je v úpadku. Není-li tu takový návrh, nesmí insolvenční soud činit žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu) a je povinen podle § 128 odst. 2 neprodleně insolvenční návrh odmítnout.

Touto úpravou se též zdůrazňuje odpovědnost věřitele-insolvenčního navrhovatele za zahájení insolvenčního řízení, s nimž jsou spojeny významné účinky (§ 109 až § 11 IZ), jimž lze dát průchod jedině za předpokladu, že věřitel v návrhu poskytne soudu zákonem požadované informace o věřitelích dlužníka a jeho majetkových poměrech. Věřitel přitom nemá-na rozdíl od dlužníka-právní povinnost podat insolvenční návrh a nemá ani právní nárok na insolvenční návrh; tím méně pak má nárok na pomoc soudu, které se navrhovatelka dožaduje. Věřitel nese sám ve svých poměrech následky svého rozhodnutí podat insolvenční návrh na dlužníka o jehož věřitelích a majetku nemá dostatečné informace.

Závěr odvolacího soudu je proto shodný se závěrem, k němuž došel soud prvního stupně; insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně a odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Insolvenční návrh byl odmítnut, dlužník má proto podle § 146 odst. 3 o.s.ř. vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení, jež mu ovšem ani v odvolacím řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 30. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová